zomablog

 ...užila avizovaný test na těhotenskou cukrovku tak, že jsem skončila po obědě v nemocnici, a pustili mě až dnes odpoledne... Už je mi ale v rámci možností fajn, podrobnější článeček bude pozítří, musím se dát trochu dohromady. Děkuji, dávejte na sebe pozor, Vaše Eliss ♥

  Autor: Blažena Hlasová  Žánr: Biografický, Příběhy ze zdravotnictví  Mé hodnocení: 75% Obsah: Ten, kdo má druhému potřebu činit zlo, není dobrý člověk... Spousta z nás se někdy setkala, ať už z vlastní zkušenosti, nebo ze svého okolí, se šikanou. Ale šikana není jen doménou školních lavic, můžeme se s ní setkat prakticky kdekoliv - na úřadě, pokud se znelíbíme naštvanému úředníkovi, u arogantního lékaře, ale často i na místě, kde trávíme převážnou část svého života - v práci.  Pod rouškou šikany je jakousi zpovědnicí zdravotních sester, které si prošly, nebo stále ještě procházejí šikanou, a to ať už ze strany nadřízených, ale často i podřízených. Za zavřenými dveřmi oddělení a usměvavými, ochotnými a milými sestřičkami se totiž často skrývá to největší zlo, sice ne ve vztahu k pacientům, ale ke kolegům a často i nadřízeným.  Práce zdravotní sestry není rozhodně nijak jednoduchá, často se jedná o těžké fyzické, ale také psychické úkony, a pracovní doba rozhodně nekončí po osmi hodiná

Tento týden je počasí spíše pošmourné, ale víkend zatím začal celkem příjemně, tak snad to vydrží. Příští týden mají prý přijít velké tropy, tak uvidíme. Když jsem doma, horké počasí mi zase tak nevadí, ale v práci jsme s kolegyněmi vždycky tak trpěly - na sobě pracovní oblečení, žádní klimatizace, přičemž z otevřeného okna sálalo jenom větší teplo.  Po třech týdnech konečně přijel domů přítel, ale bohužel už zítra večer zase odjíždí, pokud se nic nezmění. Už čtvrtým rokem pracuje v Německu, což je pro nás tedy samozřejmě výhodnější, ale velkou daní je samota a stesk. No a jak jsem teď těhotná, tak to kolikrát nesnáším úplně psychicky dobře, ale jsme alespoň domluveni, že celý měsíc po porodu se mnou zůstane doma, aby mi se vším pomohl, než se to trochu zaběhne a zvyknu si na úplně novou životní roli. Samozřejmě se hrozně těším, ale někdy mám prostě pochybnosti, jestli to všechno zvládnu, ale pevně věřím, že ano. V pondělí jdu na kontrolu, a brzy ráno musím jít na test na těhotenskou c

 Čtrnáctého června slaví tak trochu všichni z nás, kteří chodí pravidelně darovat krev - máme tu totiž Světový den dárců krve. Jedná se o relativně nový svátek - zaveden byl až v roce 2005, a datum nebylo vybráno náhodně. V tento den se totiž narodil objevitel krevních skupin, rakouský lékař Karl Landsteiner.  V současnosti rozlišujeme celkem čtyři krevní skupiny - A, B, AB, 0. Musím se přiznat, že jsem se nikdy nezajímala o to, jakou krevní skupinu vlastně mám. Kdysi jsem to měla napsané v očkovacím průkazu, ale ten jsem při stěhování někam tak šikovně založila, že jsem ho už nenašla. Až díky krevním odběrům v těhotenství jsem se dozvěděla, že mám AB, a k tomu mám v těhotenské průkazce napsáno, že Rh je negativní. Díky tomu si sestřička pozvala na odběry i mého přítele, k určení jeho krevní skupiny, pokud by i on měl tento faktor, moje tělo by mohlo vytvářet protilátky a tím bojovat proti plodu v děloze. Nebo takto jsem to alespoň pochopila!  Ale přítel má 0+, což je prý v pořádku. Já

 U nás v obci bydlí dva sourozenci, které většina považuje za podivíny. Jeden z nich nosí pořád gumáky, a to i za velmi parného počasí, a ten druhý zase chodí pro změnu naboso. Nejsem si tedy úplně jistá, zda i v zimě, ale v dešti jsem ho už párkrát zahlédla z oken autobusu, jak si vykračuje zvesela v kalužích. Nemůžu říct, že to odsuzuji, pokud se tak daný člověk cítí pohodlně, a nikoho tím neobtěžuje, proč ne?  Ale mě by asi vadilo takhle chodit po městě - chodníky, kde není zrovna čisto, spousta lidí si tu odplivne, a když třeba přehlédnete žvýkačku či jinou nástrahu, asi to není zrovna nic moc příjemného... Módou posledních let se stala takzvaná "barefoot" obuv. Volně se dá název přeložit jako naboso. Jedná se o obuv, která je koncipována tak trochu jinak. Tyto boty mají většinou širokou špičku, a pak také velmi tenkou podrážku. Před více jak deseti lety jsem měla jedny značkové tenisky, moc hezké, a ty měly extrémně tenkou podrážku. Nejsem si jistá, jestli to byly "

  Autor: Jaroslav Kalfař Žánr: Román, Filozofický, Sci-fi  Mé hodnocení: 50%   Obsah: Někdy se člověk musí dostat ke hvězdám, aby zjistil, co ho drží na Zemi...  Jakub Procházka neměl úplně jednoduché dětství a dospívání. Bylo mu deset let, když proběhla Sametová revoluce, a jeho život se od základů změnil. V malé vesničce Středa, vzdálené pár kilometrů od Prahy, totiž každý věděl, že starý Procházka spolupracoval s komunisty, a dávali to celé rodině patřičně najevo. Malý Jakub nic z toho tehdy pořádně nechápal.  A když jeho rodiče odjeli do Německa do hor, odpočinout si, a oba nešťastně zahynuli při pádu lanovky, teprve tehdy se nenávist lidí obrátila i proti němu a babičce s dědou, kteří se o něj od té doby starali. Jakub dospěl rychleji než jeho vrstevníci. Pryč byly ty bezstarostné dny, kdy si hrával venku s ostatními dětmi, ty jej najednou nechtěly přijmout mezi sebe, a dokonce se stal obětí šikany. Procházkovi se pod tlakem okolností rozhodli odstěhovat.  Ještě se totiž objevil &

 Začátek týdne byl u nás deštivý, od středy se ale konečně udělalo hezky a místy už to tak trochu evokuje i jemné náznaky léta. Další kontrola u doktora mě čeká až za dva týdny, zatím se cítím docela dobře, ale bříško už začíná pomalinku krásně růst, nakoupila jsem si nová trička, delší a pohodlnější. Aktuálně jsem v sedmadvacátém týdnu, a už se mi začíná špatně usínat. Celý život jsem byla zvyklá spát na břiše, což už teď samozřejmě není možné, takže většinou spím na levém boku. Ale z toho mi zase tuhne rameno, takže se převaluji, zkouším spát i na břiše, což mi nevyhovuje, takže prostě sranda. Obvykle vstávám kolem šesté, sedmé, včera jsem si výjimečně pospala až do osmi, a to jen proto, že jsem se uprostřed noci vzbudila s plným močovým měchýřem, a už jsem nemohla usnout.  Když jsem chodila do práce, většinou jsem snídani vůbec nestíhala, nebo jsem si ke kávě zakousla kus rohlíku, ale co jsem doma, tak si ráno dopřeju něco dobrého. Hodně mi chutnají nektarinky a cereálie, a samozřej

  Autor: Darcy Coates  Žánr: Horor, Mysteriózní  Mé hodnocení: 80%  Obsah: Daniel Kane je tak trochu ztracená existence, smůla jej poslední dobou pronásleduje doslova na každém kroku. Ještě před pár týdny žil na ulici, a kdyby mu jeden pokojík v činžovním bytě nenabídl bratranec Kyle, neměl by střechu nad hlavou dodnes. Danielovi se sice daří přispět bratranci na činži z brigád a krátkodobých zaměstnání, ale rozhodně to není žádné terno.  A proto když jednoho dne najde pode dveřmi obálku nadepsanou svým jménem, tak trochu zneklidní. Žádné příbuzné krom bratrance nemá, a nikdo jiný nemůže vědět, kde Daniel teď bydlí. V obálce najde vzkaz napsaný úhledným rukopisem, ve kterém mu muž jménem Bran nabízí práci zahradníka v sídle Craven Manor, a to s okamžitým nástupem. Je tam i popsána cesta, jak se k sídlu dostat. Daniela jako první napadne, že se jedná o vtip, Kyle se v podobných hloupých legráckách totiž přímo vyžívá. Ale protože je opravdu finančně na dně, rozhodne se sednout na kolo a

 V posledních měsících se docela hojně diskutuje o tom, že by děti na základních školách mohly chodit do školy na první hodinu místo na osmou až na devátou. Dokonce i někteří psychologové doporučují, aby se začátek školního dne posunul. Je opravdu pro děti vstávání na osmou hodinu ranní tak stresující, nebo dokonce zdraví škodlivé?  Když jsem chodila na základku já, měla jsem obrovskou výhodu v tom, že jsem nemusela dojíždět autobusem, školu jsem měla vzdálenou deset minut, někdy jsem to zvládla i rychleji, při svém rychlém tempu chůze. Ale stejně jsem byla ranní ptáče, když jsem byla vzhůru dřív, buď jsem si četla, nebo jsem se s oblibou dívala na Snídani s Novou na dětský blok s pohádkami. Pak jsem posnídala, umyla se, zkontrolovala věci do školy, oblékla se a vyrazila. Většinou jsem tedy byla ve škole o dost dřív, byla jsem strašně dochvilná.  Na osmou to tedy bylo fajn. Ale pak na druhém stupni, to mohlo být asi v osmé třídě, jsme jeden den v týdnu museli chodit na sedmou, tedy na

  Autor: Mo Hayder  Žánr: Krimi, Thriller  Mé hodnocení: 60%  Obsah: Některé zločiny nás šokují. Některé děsí. A některé předčí naše nejhrůznější představy... Detektiv Jack Caffery pracuje na londýnském policejním oddělení už pět let, a za tu dobu už viděl ledacos. Když mu tedy ve tři hodiny ráno zazvoní telefon, že ve čtvrti Severní Greenwich na opuštěném staveništi došlo k nálezu částečně pohřbeného ženského těla, je připravený na nejhorší. Jenže to, co uvidí na místě činu, předčí i jeho nejhorší představy.  Nakonec se totiž ukáže, že mrtvol na staveništi je více - celkem čtyři. Všechny prokazatelně ženského pohlaví, a v různém stadiu rozkladu. Je očividné, že ženy před smrtí trpěly, na obličeji mají podivné jizvy, a celkově to působí, jakoby na nich někdo vykonal pitvu. Jenže to zdaleka není to nejhorší. Ženy byly již pár dní po smrti, když je pachatel sexuálně zneužil, a navíc jim do těla zašil se zvráceností zkušeného operatéra malý suvenýr.  Takže je jasné, že tu řádí sadistický