Konečně slunečné dny!

 Začátek týdne byl u nás deštivý, od středy se ale konečně udělalo hezky a místy už to tak trochu evokuje i jemné náznaky léta. Další kontrola u doktora mě čeká až za dva týdny, zatím se cítím docela dobře, ale bříško už začíná pomalinku krásně růst, nakoupila jsem si nová trička, delší a pohodlnější. Aktuálně jsem v sedmadvacátém týdnu, a už se mi začíná špatně usínat. Celý život jsem byla zvyklá spát na břiše, což už teď samozřejmě není možné, takže většinou spím na levém boku. Ale z toho mi zase tuhne rameno, takže se převaluji, zkouším spát i na břiše, což mi nevyhovuje, takže prostě sranda.

Obvykle vstávám kolem šesté, sedmé, včera jsem si výjimečně pospala až do osmi, a to jen proto, že jsem se uprostřed noci vzbudila s plným močovým měchýřem, a už jsem nemohla usnout. 

Když jsem chodila do práce, většinou jsem snídani vůbec nestíhala, nebo jsem si ke kávě zakousla kus rohlíku, ale co jsem doma, tak si ráno dopřeju něco dobrého. Hodně mi chutnají nektarinky a cereálie, a samozřejmě nesmí chybět ani něco sladkého, třeba kakaové sušenky, a čokoládová kávička. 

Když jdu Žofku ráno venčit ještě před sedmou hodinou ráno, tak se mi většinou naskytne úžasný pohled na mraky a vycházející sluníčko. Miluju to, jak je ráno všude klid, den se probouzí, nikde nikdo, většina lidí se teprve chystá do práce, nebo ještě spí...

Když je hezky a máma je na zahrádce, tak vždycky zajdu alespoň na chvíli sednout i se Žofkou. Kopretiny už krásně kvetou, mamka měla na zahrádce i moc hezké máky, ale většina už začíná odkvétat, tak tady alespoň jedna palička. 

A teď se Vám musím svěřit s dost bizarním zážitkem, který se mi stal ve středu. Už jsem tu určitě zmiňovala, že mám bohužel už jenom jednu babičku, která bude letos slavit šestaosmdesát let. Navštěvuji ji minimálně třikrát do měsíce, pravda, někdy to nevyjde, minulý měsíc to moc nešlo, protože jsme dělali dost náročnou rekonstrukci.

Ale vždy jí jednou týdně zavolám, abych se zeptala, jak se má. Babička trpí už přes rok stařeckou demencí, hodně zapomíná, musí si vše psát do sešitu, a často se stane, že mi volá omylem, nebo prostě už si není jistá, jak s telefonem zacházet. Babička bydlí v paneláku sama, ale každý den za ní dochází teta, která bydlí o dva vchody dál, a se vším jí pomáhá. 

No a ve středu jsme jely s mámou k babičce na návštěvu. Vždycky se domluvíme předem, a ještě ten den babičce zavoláme, aby si byla jistá, že přijdeme. Není to zase tak daleko, jednou jsme přestupovaly na jiný autobusový spoj, ještě jsme babičce koupily kytku a víno. Ono je to s babičkou těžké, někdy má lepší den, kdy si ráda povídá, a jindy zase, často se mi to stává, když jí volám, mám pocit, že se se mnou ani pořádně bavit nechce, vždycky se mě ptala na milion věcí, a teď mi často připadá, že vlastně neví, jak nebo o čem se se mnou má bavit. Já vím, asi za to může to zhoršení paměti a to že zapomíná, ale přesto... 

Tak jsme přišly k babičce do bytu, všechno bylo celkem normální. Babička si dala s mámou skleničku vína, já se spokojila s minerálkou, a povídaly jsme si o běžných věcech. Hodně o rodině, a taky časech minulých. Dost jsem ale zbystřila, když nám babička ukázala dopis, který má prý od jedné moc fajn paní. Potkala tu paní před panelákem, když šla z obchodu. 

Ta paní byla moc milá, pomohla jí s taškou, a taky jí dala nějaké zajímavé letáčky, a dokonce jí napsala dopis. Opravdu, na dopise bylo babiččino jméno, sice divně zkomolené, ale adresa souhlasila. Jenom jsem to přelétla pohledem a bylo mi jasné, o co jde.

Nějaká odnož svědků Jehovových - Bible, Bůh, spasení, a podobné nesmysly. A paní prý často chodí k babičce na čaj, a popovídat si. 

Přišlo mi to fakt divný. Babičku moc dobře znám, a ona si prostě nepřipouští cizí lidi k tělu, pořádně se nekamarádí ani se sousedkami, a vždycky mi říkala, že celý život neměla pořádnou kamarádku, a nijak jí to nevadí. A teď, najednou, cizí paní ze svědků Jehovových? 

Přiznám se, že jsem z toho fakt neměla dobrý pocit. A máma babičku hned důrazně varovala, ať hlavně nic nepodepisuje, a dává si na ni pozor. A co myslíte, že se nestalo? Za půl hodinky zvonek, a paní byla tu. Ale na sama, s mladým klukem, kterému, jak později řekla, nebylo ještě osmnáct, navíc to byl Ukrajinec, který nemluvil ani pořádně česky. 

Babička je hned pozvala dál, a když nás paní viděla, hned se chtěla zdekovat pryč - "Jé, vy tady máte návštěvu, tak to nebudu rušit..." Divní lidi, paní měla svůj medový úsměv snad přilepený k obličeji, ale nebylo v něm ani stopy po upřímnosti. 

Ani jsem nezachytila jejich jména, a už to začalo. Řeči o tom, jaký výklad má Bible, jak můžeme dojít spasení, začala nám s mámou strkat letáčky, kluk nám chtěl pustit jakési "krátké" video, no prostě hrůza. Nejhorší ale bylo to, že babička se nám s mámou úplně přestala věnovat, a zaníceně poslouchala paní a její výklad. Kdybych mohla, tak ty lidi normálně vyhodím ven z bytu. Jenže babička je sama pozvala dál, tak co s tím? 

Nevypadalo to, že by chtěli něco ukrást. Ale tohle mi prostě nepřijde normální, takto se někomu vnutit do bytu, a starému člověku, který to má v hlavě už tak trochu popletené, vykládat fanaticky o svojí víře... No odešly jsme s mámou brzy, babička se s námi ani pořádně nerozloučila a samy jsme se vyprovodily ke dveřím.

Máma hned venku volala tetě, že u babičky jsou ti dva, a že se jí to moc nezdá. Teta odvětila, že o tom ví, a že babičce zakázala, aby je pouštěla do bytu. Jenže babička je ráda, že někdo přišel na návštěvu, že si sní někdo povídá, tak je prostě pustí dál... Říkám si, jak dlouho tam ti dva asi chodí, a jestli proto nebyla vždycky v telefonu tak odtažitá - protože tam zrovna byli, a ona se se mnou jednoduše kvůli tomu zrovna nechtěla bavit...? 

Jenže co s tím, i když jí to teta zakázala, a babička si je sama pozve do bytu, dá se s tím něco dělat? S penězi babičce hospodaří teta, protože babičce se už několikrát stalo, že zapomněla, kam si peníze vlastně dala, a pak z toho byl malér, ale co když jim nedejbože něco podepíše? Teta každopádně říkala, že to nějak vyřeší. A dokonce ani nevěděla, že tam s tou paní chodí i mladý Ukrajinec, oba zaslepeni svou vírou...

Tak si říkám, co to je za povahu? Čekat před panelákem, až půjde kolem starý člověk, pod nenápadnou záminkou se mu vnutit do bytu, a následně drze hlásat jakousi svoji víru, fakt doufám, že jim babička nic nepodepíše, nebo nebude dávat nějaké peníze, ale jak říkám, s těmi hospodaří teta, tak snad to bude v pořádku! Fakt jsem z toho měla hodně blbý a nepříjemný pocit...

Od sousedky jsem dostala tuto knížku, Mámou hravě. Je tu velký výčet aktivit, jak si hrát s miminkem, vše je krásně přehledné a doporučené podle měsíců. Rozhodně zkusím hru s bublifukem, ta už je doporučená od prvního měsíce, a pak také poměrně zábavná hra s gumovou kačenkou v pekáči, kde mimčo ležící na zádech pozoruje zvířátko. No jsou tam i takové kravinky, ale proč něco z toho nevyzkoušet? 

Tuto novou knížku jsem si koupila už někdy před dvěma týdny, ale zapomněla jsem ji sem dát. Ráda kupuji i levnější tituly, protože často jsem příjemně překvapená, že se nejedná o brak, tady mě navíc zaujal děj, který slibuje historický román s duchařskými prvky, tak jsem zvědavá! 

A dneska jsem ještě musela ráno zajet pro dárečky. Brácha dneska slaví čtyřicátiny, oslava je netradičně v pátek, a já pořád nevěděla co koupit, a nechala jsem to na poslední chvíli. Tak tedy balíček s kávami, kvalitní čokoládou a čaji.

No a protože brácha je celoživotní milovník čehokoli s tematikou Star Wars, tak jsem mu koupila toto fantasy čtení. Snad se budou dárky líbit, vždycky mám tak trochu problém s tím co pořádného vymyslet, ale tady bych se mohla trefit!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný, a snad i slunečný víkend, Vaše Eliss ♥