Letní prázdniny se blíží

Tento týden je počasí spíše pošmourné, ale víkend zatím začal celkem příjemně, tak snad to vydrží. Příští týden mají prý přijít velké tropy, tak uvidíme. Když jsem doma, horké počasí mi zase tak nevadí, ale v práci jsme s kolegyněmi vždycky tak trpěly - na sobě pracovní oblečení, žádní klimatizace, přičemž z otevřeného okna sálalo jenom větší teplo. 

Po třech týdnech konečně přijel domů přítel, ale bohužel už zítra večer zase odjíždí, pokud se nic nezmění. Už čtvrtým rokem pracuje v Německu, což je pro nás tedy samozřejmě výhodnější, ale velkou daní je samota a stesk. No a jak jsem teď těhotná, tak to kolikrát nesnáším úplně psychicky dobře, ale jsme alespoň domluveni, že celý měsíc po porodu se mnou zůstane doma, aby mi se vším pomohl, než se to trochu zaběhne a zvyknu si na úplně novou životní roli.

Samozřejmě se hrozně těším, ale někdy mám prostě pochybnosti, jestli to všechno zvládnu, ale pevně věřím, že ano. V pondělí jdu na kontrolu, a brzy ráno musím jít na test na těhotenskou cukrovku, do čehož se mi tedy upřímně moc nechce, takže se nejprve zeptám sestry, zda se to vyšetření nedá udělat nějak jinak. Vůbec totiž nejsem nadšená z toho, že budu muset vypít ten roztok glukózy, přeci jen, jmenuje se to zátěžový test, což mi nepřijde vzhledem k tomu, že ve mně roste nový život, úplně optimální. 

No a pak musím na kontrolu na gyndu. Nemůžu říct, že se cítím nějak špatně, jen mě dost trápí křečové žíly, nohy bolí, otékají, sice mám mastičku a nosím kompresní punčochy, které mi konečně ušili, ale je to opravdu záhul. Někdy stačí i menší procházka do města, nebo jsem minule šla dva kilometry na hřiště tam a zpátky, a problém. 

Nejhorší je, že mě ty bolesti budí i v noci. To mám v noze najednou takovou křeč, mám pocit, že lýtko se mi proměnilo v kámen, a než to přejde, křičím i bolestí, než si uvědomím, co se děje. Ono to zase rychle přejde, ale je to fakt dost děsivé, a upřímně nemám ani pocit, že by ty kompresní punčochy nějak zvlášť pomáhaly...

Dnes jsme s přítelem užívali pěkného počasí, ráno jsme si zajeli do města, na nákup, potřebovala jsem, aby namazal vchodové dveře, jelikož vrzaly, a když už jsme tam byli, koupili jsme i novou sprchovou hadici.

A já pak potřebovala i nějaké maličkosti v drogerii. Nejčastěji chodím do Rossmannu, mají tam kvalitní produkty a ceny taky nejsou špatné. 

Pár dudlíků už doma mám, ale když ony ty věcičky jsou všechny tak roztomilé a já prostě nemůžu odolat, tyto sloní jsou fakt úžasné. Jsou určené pro 0-2 měsíce věku, anatomické a bez kroužku, samozřejmě je před prvním použitím ještě vyvařím, ale to má ještě čas. 

Už si pomaličku dávám dohromady oblečení pro miminko do porodnice, a všechno to musím vyprat a hezky vyžehlit. Většinu jsem odkoupila od sousedky, ale něco mám i úplně nové. Říkala jsem si, že k oblečkům nebudu dávat žádnou aviváž. A tak jsme v drogerii s přítelem tápali, co vlastně máme koupit, tak se nakonec šel zeptat prodavačky, a prý všechno, kde je napsané sensitive je pro miminka. 

 Nakonec jsem vybrala značku Frosch Baby. Prací gel obsahuje výtažek z heřmánku, neobsahuje žádná barviva ani konzervanty. A hlavně je vhodný pro citlivou dětskou pokožku a pro alergiky. Voní moc hezky, tak jsem zvědavá, zda bude pořádně odstraňovat skvrny. A prát se má na nejnižší možnou teplotu, což je na naší pračce třicet stupňů. 

Po nákupu jsme si zašli na oběd, přítel si dal segedínský guláš, já měla zase chuť na sladké, tak jsem si dala borůvkové knedlíky. Cestou na autobus jsme se zastavili ještě v Penny pro něco málo k jídlu, protože jsem nakoupila většinu už včera, a vařit budu až zítra ráno, nejspíš udělám kuřecí polévku a zapečené těstoviny s brokolicí. 

A protože bylo opravdu moc fajn, slunečno, teploučko, vzali jsme Žofku a vyrazili za náš činžák na procházku na pole. 

Poslední fotku cvaknul přítel - já ani nevěděla, že mě fotí, zrovna když fotím. Hodně jsem teď obměnila šatník - dlouhá trička, o velikost větší mikiny, a pak taky nosím prakticky pořád tepláky nebo těhotenské šaty, když je hezky. Jsem hodně drobná, takže jsem celý život nosila XS nebo S, ale to už teď nejde. 

Tak nosím to, v čem se cítím pohodlně, a ať si o tom myslí kdo chce co chce. 

Žofka si dneska vydatně pochutnala na našem místním pažitu, asi třikrát jsme zastavili, aby se mohla v klidu napást. Docela jsem koukala, jak je to kolem zarostlé - dřív tu bývalo pole, kde se pěstoval jetel a kukuřice, teď se nepěstuje nic, zato je v plán tu postavit jakési ubytovací zařízení. No je to dost smutné, když to porovnám s tím, jaké to tu bývalo za mého dětství, a jaké je to teď. 

Zrovna včera jsem Žofce prala první várku plyšáků, dnes přišla na řadu druhá, tak jsme jí jedno zvířátko, plyšovou velrybu, vzali s sebou na procházku. Běžně to neděláme, před pár lety jsme jí brali růžový balonek, když jsme šli na procházky, ale od té doby nic.

Tak jsme Žofce zvířátko házeli, vypadala spokojeně, a najednou, to jsme nebyli ještě moc daleko od nás, zahodila zvířátko do trávy. Když už to vypadalo, že se k němu nevrátí, najednou se tam rozeběhla, a plyšáka si počurala. To ještě nikdy neudělala, vzali jsme ho pak domů až cestou zpátky, a hned putoval do pračky. Nadalo mě, že si jej chtěla asi označit, jako že je to její hračka, kdyby ji chtěl třeba sebrat jiný pes? 

Každopádně zvláštní, ale nic tak hrozného se nestalo.

Procházka byla fajn, počasí se dneska vydařilo, i teď k večeru je ještě příjemně, a je to už takové celé letní a veselejší.

A co Vy? Byli jste také dnes někde na procházce, nebo užíváte hezkého počasí jinak? Co jste měli dobrého k obědu? Jaké máte plány na zbytek víkendu? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥