Přeskočit na hlavní obsah

Nožky pěkně naboso

 U nás v obci bydlí dva sourozenci, které většina považuje za podivíny. Jeden z nich nosí pořád gumáky, a to i za velmi parného počasí, a ten druhý zase chodí pro změnu naboso. Nejsem si tedy úplně jistá, zda i v zimě, ale v dešti jsem ho už párkrát zahlédla z oken autobusu, jak si vykračuje zvesela v kalužích. Nemůžu říct, že to odsuzuji, pokud se tak daný člověk cítí pohodlně, a nikoho tím neobtěžuje, proč ne? 

Ale mě by asi vadilo takhle chodit po městě - chodníky, kde není zrovna čisto, spousta lidí si tu odplivne, a když třeba přehlédnete žvýkačku či jinou nástrahu, asi to není zrovna nic moc příjemného...

Módou posledních let se stala takzvaná "barefoot" obuv. Volně se dá název přeložit jako naboso. Jedná se o obuv, která je koncipována tak trochu jinak. Tyto boty mají většinou širokou špičku, a pak také velmi tenkou podrážku. Před více jak deseti lety jsem měla jedny značkové tenisky, moc hezké, a ty měly extrémně tenkou podrážku. Nejsem si jistá, jestli to byly "barefoot", ale nebyly mi tehdy na noze pohodlné. Bylo hrozně zvláštní cítit na noze každou nerovnost, kamínky nepříjemně tlačily do paty, ale nemůžu říct, že bych tím nějak vyloženě trpěla.

Boty byly sice dražší, ale bohužel moc dlouho nevydržely, protože podrážka se prodřela. A další takové už jsem si nekoupila. 

Dnes vnímáme jako přirozené, že máme nohy celý den zavřené v botách. Ať už jsme v práci, na výletě, ve škole tedy můžeme mít papuče - mimochodem, u nás na střední to chodilo tak, že kdo neměl přezůvky, musel být celý den v botách, na kterých měl návleky. No, super věc. V práci je samozřejmě potřeba dodržovat bezpečnost, třeba u nás na dílně jsme nosili boty do potravinářského provozu, zdravotní. Těžké s ocelovou špičkou. Tehdy jsem si vyběhala papír od doktorky, trpím na křečové žíly, a tyto boty, to bylo něco strašného. Měla jsem bolesti, otoky, protože celý den stát na nohách, a ještě v těžkých botách, to je fakt peklo. 

Když si kupuju boty do práce, je to vždycky peklo. Máme nárok na jedny ročně, dostaneme poukázku do pracovních oděvů. A já mám strašný problém sehnat boty, které mi padnou! Moje velikost se pohybuje kolem 35-36. Což už je pro děti. Pro děti se pracovní boty nevyrábí. Vloni jsem si asi po hodině vybrala jedny značky Prestige, velikost 36. Jenže už po týdnu jsem ty boty nemohla nosit. Pravá byla fajn, ale levá byla tak strašně úzká, že mi doslova drtila malíček, což je v práci lahůdka. 

Takže jsem si vzala bílé tenisky z domu, neznačkové, obyčejné, a pak jsem chodila v takových těch zdravotních pantoflích. 



Ale když se nad tím tak zamyslím, tak bosky chodím jen doma, a občas vyběhnu v ponožkách do sklepa, pokud spěchám. Jsem si ale stoprocentně jistá, že na toto téma už jsem před pár lety článek psala, ale určitě to bylo ještě na blog.cz. Tehdy jsem koketovala s nápadem procházet se bosky v přírodě, ale nikdy jsem ho neuskutečnila. 

Ona totiž chůze naboso má své velké zdravotní benefity, a to i co se týče oblasti duševního zdraví. Ale rozhodně není dobré chůzi naboso uspěchat, protože pak můžeme nohám velmi nepříjemně ublížit. Například pokud jsme my dámy zvyklé nosit skoro celý den lodičky, můžeme se zranit. Noha si jednoduše tak rychle nezvykne na nový, přirozený povrch. 

A právě před chůzí "naostro" je dobré ozkoušet tenisky s tenkou podrážkou a zjistit, zda jsme pro eventuální přechod připraveni. Chůze naboso totiž může odhalit pohybové vady, o kterých často ani nevíme, a zjistíme to právě až poté, co necháme chodidla chovat se přirozeně. Ploché nohy, artróza, nebo patní ostruha, to jsou potíže, které může chůze naboso jen zhoršit. 

Ani odborníci se tak úplně neshodnou, zda je vhodné či nevhodné pustit se do tohoto trendu. Jedni v něm vidí ideální řešení většiny potíží s páteří a nohama, jiní jej zatracují jako hazard se zdravím. Pravda bude tedy nejspíše ležet někde uprostřed. 

Mezi benefity patří samotné rozložení prstů. Když máme nohy uvězněné celý den v botách, tak se automaticky tak trochu stáhnou. Ale viděla jsem na fotografii nohu, která nikdy v životě nepoznala žádnou obuv, tady se prsty vějířovitě rozevírají a poskytují tak stabilitu. 



Povedlo se mi na internetu dohledat ten obrázek, a rozdíl je opravdu patrný. Naše chodidla se totiž vyvíjela stovky let, a sevření v botách je nesmírně oslabilo. I v nohách totiž samozřejmě máme důležitý smysl, a to hmat. Narazila jsem na zajímavé stránky, kde se nevidomé děti učí poznávat svět i pomocí chůze naboso - jsou to vlastně takové "překážkové dráhy", kde jsou koberečky, balonky, a různé další měkké a samozřejmě bezpečné věci.

On totiž i náš mozek díky používání bot tak trochu zlenivěl, zapomněl na přirozenost, a neumí zapojovat vrozené pohybové mechanismy, a samozřejmě znecitlivěly i důležité svaly. Chůze naboso či v botách s tenkou podrážkou snižuje mimo jiné krevní tlak, a množství nových podnětů vnímaných šlapkami prý zlepšuje zvládání stresu, a může přinést i psychickou vyrovnanost. 

A nechybí ani pocit lehkosti. Když porovnám těžké pracovní boty s ocelovou špičkou, a to, když bosé nohy máchám v potoku, tak je evidentní, kdy se cítím já sama lépe, natož pak moje nohy. Velký rozdíl je i v tom, zda chodíme bosky po tvrdé dlažbě, či rozkvetlé louce. Je prý lepší zkusit chůzi naboso nejprve v přírodním, přirozeném prostředí, než na rozpáleném asfaltu. Ono je to složité, i v té přírodě číhá nebezpečí - vosy, klíšťata, a různí další broučci. 

Mám doma několik tenisek, s dost tlustou podrážkou, a ono to nebezpečí číhá fakt všude. Minulý týden jsem zjistila, že už nějakou dobu jsem měla v podrážce zapíchnutý rýsováček s kulatou hranou, a měla jsem ho tam fakt dlouho, soudě podle toho, že stihl zrezavět. A teď si vezměte, že bych šla naboso, a ostrý konec bych si díky své neopatrnosti zapíchla do nohy. Au. Vůbec totiž netuším, kde jsem k tomu mohla přijít. 

Chůze naboso musí být pro trénované jedince fajn, ale rozhodně není pro každého a je potřeba si ozkoušet, jestli je pro nás tím pravým ořechovým. Ale i doma je fajn chodit bosky, hlavně v létě, jen tak si promačkat prsty na nohách, a pojezdit si s chodidly po koberci s vysokým vlasem, ne? Dvě nejlepší věci po příchodu z práce - konečně se zbavit bot a ponožek, a taky nepříjemně svazující podprsenky. 

Asi chůzi naboso v tom pravém slova smyslu praktikovat nebudu, ale jen tak se zout na zahrádce, protáhnout prstíky, a případně s nimi pojezdit po trávě je taky fajn, ne? 





Co si o tomto myslíte Vy? Zkoušeli jste někdy chodit venku naboso, nebo máte zkušenost s "barefoot" obuví, případně měli jste boty s velice tenkou podrážkou? Bylo to pro Vás pohodlné? Také jste se cítili nepohodlně v pracovních botách? Chodíte doma rádi bosky, hlavně v létě, když je teplo, nebo dáváte přednost ponožkám? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. U mě je to s chůzí úplně jiný než u ostatních . A pamatuju , že od narození jsem musela nosit těžký ortopedický boty , aby mě noha držela správně , boty jsem musela nosit prakticky neustále a v nich vložky , protože nemám klembu . Takže u mě moc neplatí noha bez boty = šťastná noha . Boty na vozíku samozřejmě nosím , když jedu ven , ale když jsem doma , tak zásadně bez bot , i když vim, že v mým případě to asi moc dobře není .

    OdpovědětVymazat
  2. Já se zouvám při každé příležitosti. Chodím na dlouhé procházky kolem řeky. Pokud není zima, vždycky si sundavám boty. Ve městě se většinou stydím, pokud ale prší, tak se někdy překonám. Přijde mi to jako dobrá záminka. Do kanceláře moc nemusím. Poku tam jsem, v létě sedím na židli většinu času bos. Jinak pracuju z domova. To taky boty moc nenosím. Kdysi jsem měl běhací boty Nike Free. Byly příjemné. Pak ten model ale přestali vyrábět.

    OdpovědětVymazat
  3. Doma chodím bosky stále.
    Ale nejlepší je chodit bos po písčité mořské pláží s vykasanými nohavicemi a nechat se při tom ošplouchávat vodou.

    OdpovědětVymazat
  4. Také doma chodím většinou je v ponožkách. Na chatě se občas projdu naboso v trávě, ale přiznám se, že moc často ne i když je to příjemné. Jako děti jsme v létě běhaly bez bot hodně často, nevadilo nám, že nemáme boty. Moc hezká je epizoda ve filmu Po strništi bos 😉😊

    OdpovědětVymazat
  5. Já chůzi naboso miluji. Doma chodím jedině bosky, do města mám právě zmiňované barefootky, a v přírodě dost často boty zuju a chodím bosky taky, i když přiznávám, že to nikdy nevydržím celou procházku. Přeci jenom jsem zhýčkaná ženská a stejně jako miluji schůzi naboso, miluji také podpatky, takže u mě je to buď tak nebo onak, nic mezi tím :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js