Přeskočit na hlavní obsah

Světový den dárců krve

 Čtrnáctého června slaví tak trochu všichni z nás, kteří chodí pravidelně darovat krev - máme tu totiž Světový den dárců krve. Jedná se o relativně nový svátek - zaveden byl až v roce 2005, a datum nebylo vybráno náhodně. V tento den se totiž narodil objevitel krevních skupin, rakouský lékař Karl Landsteiner. 

V současnosti rozlišujeme celkem čtyři krevní skupiny - A, B, AB, 0. Musím se přiznat, že jsem se nikdy nezajímala o to, jakou krevní skupinu vlastně mám. Kdysi jsem to měla napsané v očkovacím průkazu, ale ten jsem při stěhování někam tak šikovně založila, že jsem ho už nenašla. Až díky krevním odběrům v těhotenství jsem se dozvěděla, že mám AB, a k tomu mám v těhotenské průkazce napsáno, že Rh je negativní. Díky tomu si sestřička pozvala na odběry i mého přítele, k určení jeho krevní skupiny, pokud by i on měl tento faktor, moje tělo by mohlo vytvářet protilátky a tím bojovat proti plodu v děloze. Nebo takto jsem to alespoň pochopila! 

Ale přítel má 0+, což je prý v pořádku. Já fakt nevím, sestra mi to nijak podrobně nevysvětlila, jen mi řekla, že už mi nemusí při každé kontrole brát krev, a to bylo všechno. V České republice je nejčastěji zastoupena krevní skupina A, kterou má 42% lidí. Následuje 0 s 39%, B má 15% a AB pouhá 4% populace. 

Podle tabulek by naše dítě mělo mít krevní skupinu buď A či B. Je opravdu zajímavé, že se to takto promísí, za normálních okolností bych se o něco podobného asi nezajímala...



Před lety na střední jsme měli poměrně zajímavou přednášku právě na téma darování krve. Já nikdy krev darovat nebyla, jelikož jsem nesplňovala důležitou podmínku, a to je váha nad 52 kilogramů, tolik jsem opravdu nikdy neměla. Ale v mém okolí je dost lidí, i z řad bývalých spolužáků, kteří darují krev pravidelně, a jeden kolega z práce chodil každých čtrnáct dní darovat krevní plazmu - ale ten to dělal vyloženě jen proto, že je za to finanční příspěvek, kdežto za odběr "plné" krve se finanční odměna neposkytuje. 

Dárcovství krve je důležité hlavně proto, že transfuzní přípravky, které z ní jsou vyrobeny, nelze uměle vyrobit, a proto se nedá ničím nahradit. Asi to bude znít jako klišé, ale nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat cizí krev, protože stát se může cokoliv.

Transfuzní přípravky jsou potřebné například: 

• Při těžkých úrazech
• Při mnoha operacích (ortopedické, cévní, transplantace) 
• Při léčbě otrav 
• Vhodné je jejich použití při léčbě poruch krevní srážlivosti (hemofilie)
• Při dlouhodobé léčbě některých nemocí, a po těžkých popáleninách 
• Při léčbě tzv. umělou ledvinou - hemodialýza 

Ne každý je ale pro darování krve vhodný adept. Je tu docela dost kritérií, které je potřeba splnit. Krev ani plazmu nesmí darovat těhotné a menstruující ženy. Pokud jsme byli nachlazení, musíme s darováním počkat čtrnáct dní, po léčbě antibiotiky až jeden měsíc. A tetování či piercing musí být starší než půl roku. 

Naopak vhodným dárcem může být každý zdravý člověk, který se k tomuto sám svobodně rozhodne, a splňuje tyto podmínky: 

• Věk 18-60 let, s minimální váhou 52 kilogramů
• Netrpí vážnější alergií ani chronickým onemocněním ledvin 
• Netrpí vředovou nemocí žaludku, onemocněním žlučníku nebo slinivky
• Neléčí se pro krevní onemocnění (chudokrevnost, poruchy srážlivosti...) 
• Nepatří do tzv. rizikových skupin (promiskuitní způsob života, nitrožilní narkomani, homosexuální pohlavní styk v posledním roce...)
• Není alkoholik
• Nemá onemocnění nervového systému (epilepsie, roztroušená skleróza)
• Neměl TBC, malárii ani jinou tropickou nemoc
• Neprodělal pohlavní nemoc (kapavka, syfilis)

Těch podmínek je ještě mnohem více, ale je očividné, že krev nemůže darovat úplně každý. Je pochopitelné, že by asi nikdo z nás nechtěl dostat krev od feťáka nebo od někoho, kdo trpí pohlavní chorobou. 




Před samotným odběrem je důležité se připravit. Na rozdíl od odběru krve z lékařských důvodů, kam musíme jít ráno nalačno, tady je důležité se nasnídat. Doporučuje se bílé pečivo, med, marmeláda, nebo ovocná přesnídávka. Není vhodné jíst tučné a mléčné výrobky. Tuk v krvi totiž komplikuje vyšetření, a v případě darování plazmy či krevních destiček může způsobit, že jej příjemci nelze podat, a tato krev je nepoužitelná a musí se zlikvidovat. 

Dva až tři dny před darováním je nutné dodržovat pitný režim, a ráno před samotným odběrem ještě vypít alespoň půl litru tekutin. Co mě překvapilo, že nevadí káva, jen v ní opět nesmí být mléko ani smetana. Samozřejmě je vhodné den před odběrem nepít alkohol, a pak také minimálně tři hodiny předtím nekouřit, což může být pro některé náruživé kuřáky asi dost problém.

S sebou do ordinace samozřejmě občanku a kartičku pojištěnce. Obvykle se odebírá 470 ml plné krve, a samotná procedura trvá kolem deseti minut. Odebraný vzorek krve se u dárce nahradí během několika hodin, a jedná se o deset procent z našeho krevního řečiště - to je docela dost. Nikde se mi nepodařilo dohledat, proč zrovna 470 ml, tak nevím. 

Na stránkách některých nemocnic jsem našla i tabulky, kde je napsáno, jakou krevní skupinu teď zrovna nejvíce potřebují. Tak jsem si říkala, že možná po porodu, pokud budu mít optimální váhu, bych mohla jít darovat krev, když mám tu nejméně zastoupenou AB. Ale uvidím, jak to vyjde, jehly ani injekce mi zase tolik nevadí. 

Je samozřejmě fajn, že si můžeme připomínat Světový den dárců krve, ale darovat bychom měli, pokud můžeme, co nejčastěji. Muži mohou darovat čtyřikrát ročně, a ženy třikrát. Což opravdu není mnoho, když si vezmete v potaz to, kolik jí nemocnice a jiná zdravotnická zařízení potřebují... 

Zní to asi jako klišé, ale darováním krve můžeme opravdu někomu darovat život.

A co Vy? Věděli jste, že čtrnáctý červen je Světovým dnem dárců krve? Byli jste někdy darovat ať už plnou krev, či plazmu? Víte, jakou máte krevní skupinu? Vadí Vám injekce a odběry, nebo s tím nemáte problém? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Elis ♥


Komentáře

  1. Že je 14. červen dnem dárců jsem nevěděl. Vím ale, že vychází někdy touhle dobou. V novinách jsme k němu dělali ve zdravotní rubrice dárcovské téma. Sám chodím darovat už dlouho. Vloni jsem byl počtyřicáté, takže mám zlatou medaili a slevu na MHD. Bohužel jen v Českých Budějovicích. Víc by se mi hodila v Praze. Svoji krevní skupinu si přesně nepamatuji. Kromě systémů AB0 a Rh se rozlišují ještě další podtypy. Dohromady je jich přes čtyřicet. Dal bych dohromady jen ty první dva. Injekce a odběry mi pochopitelně nevadí.

    OdpovědětVymazat
  2. Naši krev vždycky dávali a pamatuju, jak občas nosili domů ten balíček s banánem a tak :) . Co se týče mě , tak nevim, jestli vzhledem k diagnoze bych vůbec mohla , ta moje konktrétně v tomhle není asi nikde přímo zmiňovaná , tak nevim , ale asi to bude patřit pod RS a tak , takže bych stejně nemohla .

    OdpovědětVymazat
  3. Většinou každé matce, která má Rh negativní v 28. týdnu píchají injekčně např. RHESONATIV, popř. hned po porodu. Většinou ani Rh otce nezjišťují, dělají to preventivně všem negativním rodičkám. Kdyby byl otec také Rh negativní, tak to píchat nemusí. Když je otec Rh pozitivní, píchat se musí vždy.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem krev dával, když jsem byl na VŠ.
    Ještě mám někde odznáček s kapkou krve.
    S tím objevitelem krevních skupin je to poněkud zamotané - viz např.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Janský

    OdpovědětVymazat
  5. Darování krve je rozhodně správná a odpovědná věc, moje babička chodila velmi pravidelně a doma máme ještě plaketu, kterou dostala za 250 odběrů. Já jsem chtěla chodit, ale bohužel se mi z té injekce v ruce dělá špatně a po dvou pokusech mi nakonec řekli, ať už nechodím, že se mnou mají víc práce než potřebují... Naštěstí jsem také AB, takže když bych někdy v budoucnu potřebovala (ale snad to nikdy nebude nutné), jsem univerzální příjemce.

    OdpovědětVymazat
  6. Obdivuji lidi, kteří darují. Já bych to bohužel nezvládla, protože mi jehly dělají problém. :(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js