Problém školních jídelen

 Včera jsem na serveru Novinky.cz zaregistrovala poměrně zajímavý článek, který bych se chtěla dnes pokusit trochu rozebrat. "Ve školních jídelnách se vyhodí třetina jídla, děti nejedí polévky, ukázal výzkum z Prahy." 

Úplně upřímně - není to žádné velké překvapení. Většina z nás má na školní jídelnu ne úplně dobré vzpomínky. Já ale musím říci, že jsem byla se stravou na základce vždycky spokojená. Když jsem byla na prvním stupni, vařily tam tři postarší paní kuchařky. A jídlo mi povětšinou velmi chutnalo. Ještě pár let bylo za mě povinné si vzít k obědu polévku, ale když už jsem byla ve vyšším ročníku, bylo to na každém, zda si polévku vezme či ne. Já si ji tedy většinou brala, protože mi chutnalo, hlavně když tam bylo hodně luštěnin, ty zbožňuju. 

Samozřejmě byla jídla, co jsem nejedla. Játra, maso příliš prorostlé tukem, brokolice, a třeba ani takový rýžový nákyp mě nikdy neoslovil. Ale nejvíce jsem zbožňovala srbské rizoto, které bývalo jako tradice poslední školní den, a pak také kuřecí maso ve všech možných variantách. Někteří mí spolužáci si třeba často stěžovali na to, že je často jako příloha rýže, ale mně to nikdy nevadilo, rýže patří dodnes mezi mé oblíbené přílohy.

A často jsem si také chodila přidávat, pokud zbylo. Odjakživa jsem byla dost hubená, a kuchařky jen vrtěly hlavou, kam to jídlo dávám? 

Po nástupu na učňák už to bylo s kvalitou jídla horší. Když jsem studovala na zahradníka v Zábřehu, tady jsme si mohli vybrat ze dvou jídel k obědu. Jelikož jsem byla na intru, tak jsem chodila na snídaně, k tomu byla vždycky malá svačinka do školy, a pak samozřejmě večeře, která byla povětšinou teplá. A tady už to s kvalitou jídla nebylo tak dobré. K snídani byly často pomazánky - zeleninová, škvarková, cizrnová - což mě tedy kdovíjak nechutnalo. Každý pátek jsem alespoň tlustě namazané chleby vzala domů, protože mámě tyto kuchařské kreace chutnaly.

Pokud jsme dostali džem, máslo nebo ty malé medy, tak jsem to vozila taky domů. Když už mi to rodiče platili, přeci to nenechám kuchařkám, že. S obědy a večeřemi to také nebylo slavné, často jsem to prostě nedojedla a vrátila, to přiznávám, nebo jsem nechala oběd leckdy i propadnout, což bylo dáno ale i tím, že jsem v té době začala mít problémy s jídlem, které vyústily až v poruchu příjmu potravy. 

Víte, jak je mi to dneska líto? Že jsem začala tak blbnout, často nešla na oběd, který jsem měla zaplacený, nebo jsem vrátila do okýnka tolik dobrého jídla. Fakt se za to stydím, to zcela upřímně přiznávám.

Později když jsem nastoupila na učební obor k nám do města, tak v rámci školní praxe jsme měli obědy povinné, aby učni měli pro koho vařit. A tady mi už nechutnalo skoro nic, tak jsem si často třeba dala jen polévku, stravenku jsem dala číšnici s tím, ať mi to jídlo vůbec nenosí. Nebo jsem si poručila porci bez masa, například když byla játra.

Musím se ale přiznat, že jsem toto začala praktikovat až poté, co jsem byla coby učnice oboru kuchař číšník za okýnkem, kde jsem seškrabávala zbytky z nesnědených jídel do kyblíku. Jak už jsem zmínila, na praxi jsme měli obědy povinné. Oficiálně z toho důvodu, aby se někomu neudělalo bez jídla špatně, ale tak nějak se vědělo, že je to kvůli tomu, aby bylo pro koho vařit - tedy dost porcí, aby se mohlo vařit ve větším.

A když jsem tak stála za tím okýnkem a škrabkou seškrabávala zbytky, najednou jsem na vlastní oči viděla, kolik se toho nesní. Opravdu se vracely celé porce, netknuté jídlo, kterému nic nebylo, přesto se z hygienických důvodů muselo vyhodit. A tehdy jsem raději začala brát porce bez masa nebo jsem rovnou řekla, ať mi to vůbec nenosí. Optikou dospělého se na to dívám už úplně jinak, a plýtvání či vyhazování jídla mi hrozně moc vadí. 

Co jsem doma na neschopence, beru obědy od nás ze základky, kterou jsem kdysi navštěvovala. Už to sice nejsou ty luxusní obědy, na které jsem byla zvyklá, ale za ty peníze to rozhodně není špatné. Zrovna dnes bylo srbské rizoto, vybrala jsem sice maso, ale jinak jsem to snědla. Pokud něco nejím, dá si to přítel, pokud není doma on, donesu oběd mámě. Ale prostě to nevyhodím, je to jídlo, v tom nejhorším případě si dá trochu oběda Žofka. 

A jaká je tedy vlastně situace ve školních jídelnách? Podle paní ze Zachraň jídlo celkem děti na talířích ve škole o 500 žácích vyhodí ročně z talířů jídlo v hodnotě asi 600 000 korun. Zírala jsem na tu částku opravdu s otevřenými ústy. Tolik peněz skončí doslova v koši! 

Kde je tedy vlastně jádro problému? Opravdu jsou ty obědy tak "hnusné," že je děti nechtějí jíst? Nebo je chyba v rodičích a v tom, jaké dítěti nastavili stravovací návyky? Podle dalšího zajímavého průzkumu žáci nejvíce vrací špenát, nejméně pak krupicovou kaši. Špenát miluju celý život, ten mi v jídelně nikdy nevadil, a krupicovou kaši jsme mívali na intru občas k večeři, na základce k obědu nikdy, ale paradoxně ji zrovna dvakrát nemusím, takže když už, vrátila jsem tu kaši. 

Mezi další oblíbence v jídelnách patří bramboráky a rybí prsty s bramborovou kaší. A problémem jsou opět polévky. Spousta žáků je ani neochutná, a rovnou vyhodí. Nevím, jak je to u nás na škole s polévkami, zda je to, zda si ji žák vezme dobrovolné, nebo si prostě musí s tím talířem sednout za stůl, i když jej později celý vyhodí. 

Já chápu že školy musí dodržet normy, co se týče jídla - gramáže, případně asi i to, jak často se může vařit který druh masa. V tomto opravdu nejsem zběhlá, takže nevím, jak to chodí. Na učňáku se u nás ve školní jídelně vařilo podle Receptur teplých pokrmů, což byla, přiznejme si to, jídla dost nudná a bez fantazie. Ale zase pro budoucího kuchaře dost důležité naučit se takto vařit, základ pro budoucí pracovní náplň by tu byl. 

Mohlo by být třebas řešením to, vydat polévku jen tomu žákovi, který si ji zaplatí? Zaúčtovat tedy hotové jídlo zvlášť, polévku, případně salát či kompot? Starší žáci by si určitě rozmysleli, zda je pro ně dobrá investice platit za něco, co vlastně vůbec nesní. Jenže co když škola, jako v mém případě, prostě vydá nařízení, podle kterého se MUSÍ v rámci školní praxe (to tedy byli i řezníci, pekaři, cukráři), stravovat povinně? 

Je řešením navařit hromady jídla, o které studenti prostě nemají zájem, pak to vyhodit do zbytků, ale mí dobrý pocit, že učni mají pro koho vařit? Je to tak trochu postavené na hlavu, že? A možná by stačilo omezit to, co se prodává ve školních kantýnách - nezdravé sladkosti, chipsy, zákusky, zdravá výživa tu většinou prim moc nehraje. 

Pamatuji si že na základce jsem měla jednoho spolužáka, který nechodil nikdy na obědy. Jeho maminka na něj neměla díky pracovnímu vytížení moc času, proto mu místo svačiny dala peníze. Spolužák měl denně ve škole chipsy, Colu, případně studený párek, ke kterému zakusoval rohlík. A samozřejmě mu to neprospívalo, nepatřil mezi nejštíhlejší, a ona oplácanost mu zůstala dodnes. 

Ale asi je to škola od školy jiné. Někde prostě vaří vyloženě blafy, které se nikdo nesnaží ani dochutit, a někde jsou zase obědy na kvalitní úrovni. Já jsem s obědy ze školní jídelny celkem spokojená. Většinou je to nenadchne, neurazí, ale sníst se to dá. A třeba kolikrát ty luštěninové polévky mají výborné, minule byla fazolačka na kyselo a ta byla výborná. 

Bohužel se s tím, že děti nejedí obědy ve školních jídelnách, nedá nic moc dělat. Chápu, že rodiče chodící do zaměstnání nemají prostě čas na to ještě dítěti v týdnu vařit obědy. Pro někoho může být alternativa babička, která dítku uvaří dobře a kvalitně, ale tuto možnost také nemáme všichni. Takže dá ses tím vůbec něco dělat? 

Mimochodem, ještě když jsem chodila do školky, měli jsme tam dost přísnou ředitelku, která nás nenechávala vracet zbytky. Pokud bylo tedy nějaké "huževnaté" maso, jednoduše jsem ho hodila do kapsy, a kolikrát na něj přišla máma až když prala prádlo. S tím jsem měla vždycky problém, špek, bůček ani podobné dobroty mi nic neříkají, teď už do sebe třeba kousek mastnějšího masa dostanu, ale jako dítě jsem to přímo nenáviděla. 

Obávám se, že problém s vyhazováním zbytků ze školních jídelen se bude s každou generací dětí víc a víc prohlubovat, ale třeba se mýlím, přeci jen, kantýny a sladkosti představují mnohdy pro děti větší lákadlo než zdravá brokolice nebo špenát...

Co si o tomto tématu myslíte Vy? Kde je chyba - v příliš nemastné, neslané nabídce, kterou může dítě najít na podnose, který si nese z výdejního okýnka, nebo jsou děti jednoduše příliš rozmazlené? Váží si dnešní děti málo jídla? Je řešení v tom, že si studenti budou například za polévku zvlášť k obědu platit? Vzpomínáte rádi na obědy ze školní jídelny? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥