Knižní recenze 357 Vraní oko

 Autor: Michaela Klevisová

Žánr: Detektivní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Jižní Morava je krásná snad za každého ročního období, ale v létě tu panuje doslova ráj. Nejinak je tomu i v malé chatové oblasti Slunečná v zapadlé obci Ořechová. Poklidnou atmosféru tu ale zhatí podivná nehoda Alana Strausse, spolumajitele nově vznikající ptačí rezervace. Alan si spolu se svou manželkou Erikou užíval poklidný důchod, jedinou vadou na kráse byla jejich dcera Šárka, konkrétně tedy její manžel Patrik, který byl podle Alanova mínění neschopný břídil.

Alan miloval snad všechna zvířata, u domku měl malý statek, kde s láskou pečoval o své koně, a pak také ateliér, kam se rád zašil před celým světem a maloval. A právě v ateliéru jej Erika našla ráno mrtvého. To, co zprvu vypadalo jako nehoda či sebevražda, se ukáže velmi záhy jako vražda. Alan se totiž otrávil zplodinami z kamen, protože jak kriminalisté záhy zjistí, někdo do komína nacpal mrtvou sovu, která tam rozhodně nespadla sama... 

Je jen náhoda, že pouhý den před Alanovou smrtí se uskutečnilo velké rodinné focení, v jehož průběhu se z jeho peněženky ztratily tři tisíce? Fotografka Eva Tůmová, která bydlí nedaleko u jezera ve staré chatě i se svým přítelem Oldou, by se jevila jako vhodný kandidát, protože sama paní domu v průběhu své práce přiznala, že ji tíží finanční problémy, ale byla by schopna i zabíjet...? 

Na místo přijíždí Josef Bergmann se svou kolegyní Sylvií. Záhy totiž dojde k druhému úmrtí, a zde už je očividné, že šlo o vraždu. Vilém Veselý, tak trochu místní podivín, a shodou okolností spolumajitel ptačí rezervace, byl nalezený mrtvý ve slepém rameni řeky, kde předtím zakrmoval ryby. Dle toho, že se napíchl na kůl, kterých je tu kolem spousta, se zdálo, že nešikovně uklouzl a upadl. Jenže s tímto zase nekoresponduje podlitina na hlavě, která tam zůstala po ráně tupým předmětem...

Bergmann má opravdu plné ruce práce, ukáže se totiž, že oba případy souvisejí s úmrtím pražské profesorky Daniely Rybové, která odkázala Vilémovi právě chatku, která skoro sousedila s tou Evinou. A co je pravdy na tom, že stárnoucí ornitolog dívku i jejího přítele špehoval dalekohledem? Vše se ukáže ještě podivnější - Vilém měl totiž v chatě Eviny fotografie, které očividně pořizoval sám, a její velkou fotografii dokonce zavěšenou přímo nad postelí.

Jednalo se o "obyčejného" úchyláka, který se zhlédl v mladé dívce, nebo se jedná o mnohem temnější vazby? A ještě je tu v okolí bylinkářka, Patrikova matka, Marta, která na kriminalisty působí dojmem, že něco skrývá. Nebo je v tom jen její posedlost bylinkami a vším, co jen trochu zavání ezoterikou? A jak s tím vším souvisí vraní oko? 

Pravda není slepá, vina neuletí, ale někdy trvá, než vše podstatné vyklíčí na povrch. 

Zdá se, že pravdu znají snad jen ptáci, kteří poletují nad hlavami podezřelých, ale to ji bohužel kriminalistům povědět nedokáží...

Hodnocení: Od Michaely Klevisové jsem už četla dva kriminální romány z této série - Kroky vraha a Drak spí, a oba se mi moc líbily. Bohužel u nás v knihovně se nově vydané knihy objevují dost se zpožděním, a výběr není nijak velký, sice je tu možnost si objednat knihy z výpůjčních fondů, ale nechci otravovat knihovnici. Takže jsem se opravdu moc zaradovala, když jsem na poličce spatřila Vraní oko. 

Hned úvod byl tak trochu jiný. Ke zločinu tu dojde až na sedmdesáté stránce, což je na detektivní román relativně pozdě, většinou se jde od rychlého úvodu hned na věc. Tady ale ne, a nemůžu říct, že by mi to nějak vadilo. Naopak, bylo to hodně konverzační, a já jako čtenář jsem měla dost času na to seznámit se s postavami a pochopit jejich vzájemné vazby, které byly v tomto případě hodně komplikované. 

Styl vyprávění mi sednul, jedná se o velmi čtivou a napínavou detektivku, téměř bez hluchých míst. Hodně se mi líbí vybrané lokace na Jižní Moravě, protože v sobě mají tak trochu punc tajemna - v tomto případě jde o ptačí rezervaci, kde není nouze o bahnité močály a zapadlé tůňky, kde se může skrývat kdokoliv a cokoliv. 

Josef Bergman je taková příjemně civilní postava, velký sympaťák, a jeho kolegyně jakbysmet, jejich vzájemné vztahy jsou tak trochu pikantní, ale bavila jsem se. Hezky vykreslená byla i psychologie dalších postav, pořád jsem tápala v tom, kdo je pachatel, a nakonec jsem se samozřejmě opět netrefila! 

Tohle je prostě klasická poklidná detektivka, kde se hodně mluví, vyšetřuje, nejsou tu potoky krve ani hrdinové jako z akčních filmů, ale právě proto mi to sedlo. Líbilo se mi, jak dovedla autorka pěkně kličkovat, ke konci tu bylo poměrně dost zvratů, takže můj detektivní mozek v tom měl pěkný guláš, ale bylo to fajn.

Závěr byl pořádně vyhrocený, a moc se mi líbila Bergmanova promluva s jednou z hlavních postav, nakonec to bylo i tak trochu dojemné a k zamyšlení. 

Svižné, atmosferické, napínavé, místy i okořeněné dávkou humoru, opravdu jsem se po dlouhé době u detektivky pořádně bavila, a doufám, že už brzy bude v knihovně k dostání její další román! Dávám osmdesát procent, a teď na léto je to přímo ideální čtení, pokud se chcete ponořit do krásné atmosféry na Moravě, a přitom se i tak trochu napínat. 

A co Vy? Četli jste nějakou detektivku od Michaely Klevisové? Znáte knižní sérii s Josefem Bergmanem? Zaujala Vás? Máte rádi klasické, české detektivky, které mají tak trochu pomalejší tempo, a Vy tak máte čas se seznámit s postavami? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥