Včerejší menší výšlap

 Posledních pár dní nemám doma stání. Rekonstrukce bytu a úklid je už za námi, protřídila jsem šatní skříň, a ač se pořád snažím něco dělat, nemůžu se zbavit pocitu nudy, který přerůstá až do nepříjemného neklidu. Jsem ale zase na druhou stranu ráda, že se v těhotenství jenom neválím v posteli - to bylo jen pár dní na úplném začátku, když mi bylo špatně, a možná ještě těsně před porodem, kdy budu ráda, že vstanu z postele. 

I doktor mi říkal, že je důležité se hýbat, a pokud možno chodit hodně ven. Takže každé ráno jdeme kolem sedmé se Žofkou nakoupit, další procházka nás čeká v deset, kdy jdu do školy pro obědy, a většinou se pak ještě ráda někde projdu sama. Žofka už měla letos třináct roků, je to psí babička, a už zkrátka neujde takové větší vzdálenosti co předtím, když je hodně velké teplo nebo zima, nechávám ji raději doma. 

Ale každý den si naplánujeme malou procházku, ať už je to obchodu, pro obědy, nebo třeba jen do nedalekého lesoparku. 

Poslední dny jsou takové teplotně akorát, ani teplo, ani zima, na tričko to není, ale s rozepnutou mikinou se dá jít úplně v pohodě. Což je fajn, protože ty velké vrstvy oblečení nesnáším. Minulý týden jsem si v sekáči koupila o dvě čísla větší trička, protože velikost XS, případně S, na kterou jsem byla zvyklá od puberty, už jaksi nepřipadá v úvahu. Už neobleču žádné džíny, které mám doma, a to je velikost 36, našla jsem ještě jedny, které už mám několik let, ale vždycky mi byly velké, tak teď je konečně obleču.

A tak teď nosím převážně tepláky. Nedávno mi máma v Polsku koupila jedny moc pěkné, zateplené, jsou takové volnější a hlavně strašně pohodlné. Jezdím v nich i do města, chodím v nich nakupovat - ať si o tom myslí kdo chce co chce. 

Vstávám teď poměrně brzy, i když si můžu ráno poležet, moc mě to v posteli nebaví. Uvařím si kávu bez kofeinu, k tomu nějaké ovoce nebo jogurt, chvíli si čtu, a pak jdu ven nebo uklízet. Včera jsem se rozhodla jít na takovou větší procházku do části obce, která se jmenuje Mlýnky, podle ní je pojmenovaná i autobusová zastávka. Nemám to daleko, a hlavně je to už nějaká doba, co jsem tu byla naposledy, takže jsem chtěla omrknout, co je kolem nového, vím, že bylo v plánu zde postavit nějaké nové byty. 

Na cestu jsem si vzala do batůžku čokoládovou tyčinku, lahev s vodou a vyrazila jsem. Tuším že někdy předloni tu volně pobíhal dost velký pes, z kterého šel celkem strach, naštěstí se to již neopakovalo. 

Šla jsem docela kus obydlenou částí, a pak už následoval krásný kus přírody. Nové domky jsem nikde neviděla, všechno je pořád při starém, což je fajn. Jako upřímně, kdybych si měla vybrat, klidně bych sem šla bydlet, protože je tu fakt klid, zurčící potůček, krásná příroda, nedaleko les...

V části rodinného domku kousek od lesa je prodejna přírodních mýdel a další kosmetiky. Paní prodává svoje výrobky často i na místních trzích, kdysi jsem měla z této prodejny mýdlo, a to bylo opravdu luxusní. Zítra jsou u nás ve městě také trhy, tak se podívám, jestli tu zase bude mít svůj stánek! 

Na jednom úseku se po zemi válelo celkem dost šišek, tak jsem si je trochu naaranžovala a upravila k obrazu svému.

Moje oblíbené odpočinkové místo v Mlýnkách i s lavičkou a krásným kamenným stolkem s mapou našeho podhůří. Vypadá to tak trochu jako autobusová zastávka, ale žádný autobus tudy neprojíždí. Zato jsem potkala dvě starší paní s hůlkami, které šly také na vycházku, a minul mě jeden náklaďák s kládami, jinak tu byl opravdu klid. 

Zaujaly mě tyto kyblíky, příhodně umístěné u potůčku. Nevypadá to, že by je někdo odhodil, spíše mi připadá, že si tu nějaký místní zahrádkář odložil kyblíky na dešťovou vodou, aby si měl čím zalévat zahrádku. Ale třeba se pletu, a jedná se opravdu o odložený kus plastu u potoka. 

Mini budka ukrytá v křoví - snad kadibudka, nebo menší kůlnička na nářadí? 

A copak asi skrývá tenhle malý domek, krásně obsypaný pavučinami, ale na dveřích nechybí visací zámek, a dokonce ani poštovní schránka, byť notně zaprášená...

Chmýříčko z pampelišek. 

Kousek níž na louce roste plno kopretin, první je se včelkou, druhá zase tak lehce napůl skrytá ve stínu, a ještě chybí jeden okvětní lístek, respektive spíše dva, když se tak dívám pozorněji. 

Procházka mi trvala se vším všudy něco přes hodinku a půl, kolem desáté hodiny jsem byla doma, a ani jsem nestihla sníst tu čokoládovou tyčinku, co jsem si vzala s sebou. Ale bylo hrozně fajn se projít, užít si teplého počasí, a vždycky mě to hrozně psychicky nabije. 

Pokud vydrží hezké počasí i o víkendu, určitě si zase někam vyrazím.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné slunečné dny, Vaše Eliss ♥