Případ Stodolovi (2024)

 Když jsem o víkendu listovala televizním programem, v sekci věnované tématům z internetu jsem narazila na zajímavý článek, který pojednával o nové dokumentární sérii s názvem Případ Stodolovi. Důležité pro mě bylo hlavně to, že se jedná o dokument, seriály s herci, které mají napodobovat skutečné události se většinou totiž zvrhnou v cosi, co nemá s autentickými událostmi nic moc společného. 

A protože jsme si vloni koupili chytrou televizi, kterou máme propojenou s internetem, a máme tam spoustu aplikací, předplatili jsme si i Voyo, kde dokument právě běží. Já tedy využívám primárně jiné aplikace, stačí mi sledovani.tv a YouTube, ale přítel miluje všechny možné seriály a žhavé filmové novinky, takže to máme hezky rozdělené, každý platíme to svoje a koukáme na to, na co máme chuť. 

Ovšem bylo mi jasné, že dokument o případu Stodolových prostě musím vidět. Zajímají mě všechny možné krimi kauzy, ať už ty vyřešené, či nikoliv. Takže jsem v pondělí večer sedla k televizi a pustila první díl Případu Stodolových s názvem První nález těl a napjatě sledovala obrazovku. Dílů je celkem pět, průvodce a zároveň role režiséra se ujal Mirek Vaňura, který už je mi známý z kriminálního pořadu 112, který před lety vysílala TV Barrandov.

A musím říct, že mě dokument natolik vtáhl, že jsem shlédla hned dva díly po sobě a litovala, že jsem si jej nepustila dřív, než takhle k večeru, protože jsem byla fakt unavená, a včera jsem další tři díly slupla jako na posezení. 

Celý ten případ vraždících manželů je mimořádně děsivý. Chladnokrevnost, bezcitnost, a totální zrůdnost, s jakou vraždili buď společně, nebo samostatně staré, opuštěné a bezbranné lidi, to mi fakt bralo dech. Co mě trochu mátlo, byla tak trochu nelogická souvislost mezi jednotlivými případy - v sérii to nebylo nijak moc ucelené, ocenila bych větší časovou návaznost. Jako první se divák seznámí s případem vraždy dvou sester a nedokonané vraždy jejich matky v Brněnci v okrese Svitavy.

A tady právě už vedly první indicie k Jaroslavu Stodolovi - stará paní útočníka popsala jako vysokého, tmavovlasého, a také zmínila důležitý fakt, že jej zná z ubytovny. A popis se na něj nápadně hodil. 

Stodolovi měli vymyšlený na první pohled dokonalý ďábelský vražedný plán. Útočili na staré, osamocené, bezbranné lidi. Ty před smrtí ještě často brutálně mučili - tedy, v tomto ohledu se prosazovala hlavně Dana. Ta se neštítila bezbranné oběti svázat, nechat hodiny bez vody a jídla, brutálně je zfackovat, jednu paní zabila ránou do hlavy kuchyňským válečkem, až o ní toto kuchyňské náčiní rozbila.

Oficiálně mají Dana a Jaroslav Stodolovi na svědomí osm obětí, to vše stihli během roku 2001 a 2003. Na vrub si připsali ale i krádeže, přepadení Ovšem policisté i dnes spekulují, že toto číslo může být daleko vyšší. Ony totiž ty vraždy starých lidí byly zakamuflovány jako domnělé sebevraždy. Jak totiž dosti cynicky poznamenal syn jedné z obětí: "Starý lidi, komu chyběj starý lidí? Nikomu..."

Mirek Vaňura se setkal s bývalými vyšetřovateli, se státní zástupkyní, vrátil se na místa činu - která už po téměř dvaceti letech vypadají většinou úplně jinak, ale leckde pořád přetrvává jakási ponurá atmosféra. 

Někdy se Mirkovi podaří vyzpovídat pamětníky, či příbuzné obětí. Vše doplňují opravdu děsivé záběry z míst činu - ať už ve formě fotografií, či autentických videí. A nechybí ani pozdější rekonstrukce událostí na místě činu, z pohledu vrahů. Podle jednoho z elitních vyšetřovatelů si tak totiž pachatelé vzpomenou na spoustu, zdánlivě drobných detailů...

Policisté pracovali nejprve s verzí, že vraždil jen Jaroslav. Na Danu se zaměřili až později, ale ta se k činům nikdy pořádně nepřiznala. Prý se jí manžel s tím co udělal svěřoval, později zase tvrdila, že ji nutil ke spolupachatelství pod pohrůžkou násilí... Musím říct, že na archivních záběrech z policejního vyšetřování působila Dana nevinně. Až andělsky. Copak by taková žena, s uhrančivýma očima, a tenkým hláskem jako holčička mohla zardousit vlastníma rukama bezbranné stařečky? A v tom je celá ta zrůdnost...

Dana nesvolila k natáčení ve vězení. S novináři zásadně nemluví, jen formou dopisů. Ale Stodola je sdílnější. Na kameru vystupuje jako mírný, se vším smířený člověk, na němž je patrné, že moc inteligence nepobral. Celou dobu jsem musela přemítat nad tím, co je to za člověka? Při popisu hrůzných činů se místy smál, chyběla mu jakákoliv empatie, lítost, výčitky svědomí. Jakoby vraždění lidí bylo vlastně v naší společnosti zcela běžného, dokonce legračního. Až mi z tohoto "člověka" a jeho projevu bylo opravdu úzko. 

Kdo jiný než lidská zrůda jde na pohřeb člověku, kterého jen pár dní předtím sprovodil ze světa? A dokonce se neštítí jít na smuteční hostinu, tam se pořádně nadlábnout, a následně se jakoby nic vrátit k manželce?

Někdo by možná mohl namítnout, že série byla natočena příliš "bulvárně." Já si to ale nemyslím. Strohá, hrůzná fakta střídají výpovědi svědků, pozůstalých, dokonce zde promluví i matka Dany Stodolové, která svoji dceru označila za zrůdu. Tyto činy totiž ovlivnily spousty dalších životů, jak mají žít rodiče s tím, že je jejich dítě vrah? Jak se srovnat s tím, že si lidé za Vašimi zády neustále šeptají, přestanou se s Vámi stýkat, takže se jako nejlepší řešení ukáže odstěhovat se a začít znovu, jinde...

Velkým plusem je to, že byly zveřejněny dosud neodvysílané záběry, výpovědi, fotografie. Co mi vadilo, byla tak trochu neuspořádanost v představování jednotlivých případů, a pak také dost zbytečné byly opakované, přebarvené a kýčovité animace.

Povedeně zpracovaná série, dá-li se, vzhledem k tématu, tak říci. Možná to chtělo trochu ubrat na zbytečné bulvarizaci. Ale i tak jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací, udělala si o celém vražedném řádění manželů Stodolových ucelený obraz. Je důležité si připomínat, jaké lidské zrůdy mezi námi žijí, ale tady bylo dost šokující a zarážející i to, jak mohla policie při vyšetřování "sebevražd" starých lidí takto chybovat...

Mimochodem, po konečném uzavření všech případů došlo k velkém zemětřesení na vysokých policejních postech, a také došlo k důležité novince. Došlo k prověření stovek podezřelých sebevražd, ve kterých mohl mít někdo prsty. A také se ke každé sebevraždě musí volat policie, provést se pitva, aby bylo jasné, že v úmrtí opravdu neměl nikdo další prsty.

No, znovu už bych se na Případ Stodolovi nepodívala, ale donutilo mě to zamyslet se nad spoustou věcí. Nad tím, jaké lidské zrůdy mezi námi žijí. Nad tím, že policisté mávli nad smrtí starých lidí rukou, ačkoliv spousta detailů byla podezřelá už na samém začátku! Tak si říkám, jak by to pokračovalo dál, kdyby se policistům nedej bože nepodařilo manžele dopadnout, a oni by mohli spoustu dalších let pokračovat ve svém řádění... 

Je důležité si připomínat takové případy, ač to není pěkná a veselá podívaná. 

Na csfd.cz má série aktuálně dvaaosmdesát procent, což je pěkné, a zasloužené hodnocení. Napínavé, šokující, v jistém slova smyslu i poučné, akorát to chtělo ubrat na té zbytečné bulvarizaci, ale jinak dobrý. Ale jak už jsem napsala výše, znovu to vidět nemusím...

Pokud máte rádi dokumenty o reálných krimi případech, rozhodně doporučuji na Voyo mrknout, je možné, že za pár měsíců se bude série vysílat i v televizi, ale určitě v pozdních nočních hodinách, protože místy to není nic pro slabé povahy.

A co Vy? Máte rádi podobné dokumentární série? Viděli jste Případ Stodolovi? Jak se Vám série líbila? Nebo jste skoukli jiný dokument o vraždících manželích? Máte chuť se na dokument podívat, nebo si raději pustíte něco veselejšího? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥