V pátek kolem oběda jsem proklikávala televizní programy, když mě na ČT2 zaujal právě běžící dokument s názvem Investigátoři. Hned mě to zaujalo, takže jsem si uvařila horký čaj a pustila si jej od začátku. Dokumentární série má více epizod, a já natrefila zrovna na tu s názvem Breathariánství. Do té doby mě neznámý název, který mi tak trochu evokoval nějaké náboženství.
Ale jde o něco trochu prozaičtějšího. Breathariáni tvrdí, že k jídlu nepotřebují ani vodu, ani jídlo. Energii k životu přijímají ze vzduchu - odtud ten anglický název. Breath v překladu znamená dech, či nádech. Hned v úvodu tvůrce tvrdí, že slyšel o člověku, který je již třináct let bez jídla. Samozřejmě ho to zaujalo, takže jede vyzpovídat člověka, který toto tvrdí.
Hned první propagátorka brethariánství, Monika, se o svém životním stylu podrobně rozpovídala: "To co je důležité je to, že my máme spoustu energie. Neztrácíme váhu, nebo ji máme stabilní. K tomuto vlastně nepotřebuju žádnou fyzickou stravu, ale pijeme. Nejím šestým rokem, to znamená že vlastně od 28.12. 2014 jsem jako kdyby přešla na pránu. Je to o svobodě, o tom najít si svůj vlastní styl. Není to o tom jíst objemy, ale jíst tu kvalitu. Takže občas nějaké ovoce, kávu, třeba i zmrzlinu, ale jen jako takový doplněk."
Co tedy vlastně ta prána je? Prána je vzestupná energie stoupající ze srdce k hlavě a do mozku, a proudí všude kolem nás, ale i v nás. A breathariáni věří, že pokud omezí své fyzické, ale i psychické potřeby, mohou přežít jen z "čisté" energie, kterou jim dá ona energie prány.
Dále mluví jeden slovenský lékař. Ten se s propagátory životního stylu bez jídla setkal. Sám absolvoval devítidenní půst bez jídla. Všichni ostatní účastníci kurzu skončili po sedmi dnech, ale jeho to samozřejmě zajímalo z pohledu medicíny, takže si dal ještě dva dny navíc. Na konci si udělal velké množství krevních a biochemických testů, aby je mohl porovnat s těmi, které udělal ještě před zahájením půstu. Změnilo se pouze zahuštění moči a krve.
Jinak nebyly na žádných orgánech patrné výraznější změny k horšímu. Ovšem dále lékař dodává, že držet půst více než sedm dní je už pro člověka nebezpečné. A samozřejmě je potřeba se na období půstu velice pečlivě připravit. Co si pamatuji, tak nedobrovolný půst jsem prožívala v době, kdy jsem měla asi týdenní šílenou střevní chřipku, kdy jsem nemohla nic sníst, ani vypít, protože to ze mě okamžitě letělo ven, ať už vrchem, nebo spodem. Velmi nepříjemné, byla jsem hrozně zesláblá, nakonec jsem byla ráda, že jsem se doplazila na toaletu.
Samozřejmě jsou známy případy, kdy lidé přežili v extrémních podmínkách bez jídla a vody - například různé přírodní katastrofy. Ale tady zase měli alespoň malinký přísun tekutin, ať už třeba něco kapalo z vrchu, případně byli pak nuceni pít i svou vlastní moč.
Další pohled na věc nabízí tentokrát psycholog. Podle něj jsou breathariáni niterně přesvědčeni o tom, že nemusí k životu nic jíst. Ale přesto samozřejmě jedí - byť tak nějak nevědomky. A ono je dost těžké podrobit breathariány vědeckému zkoumání. Proč? Je tu problém s etickou komisí. Není totiž jaksi z morálního hlediska správné podrobovat vědeckému přezkoumání někoho, kdo vůbec nic nejí, ani nepije. Podle dalšího názoru to tak totiž nějak inklinuje praktiky z dob druhé světové války...
Jednou přeci jen k podobnému experimentu došlo. Bohužel se mi nepodařilo dohledat rok, kdy k tomu došlo, více informací není ani na Wikipedii. Duchovní koučka, známá pod přezdívkou Jasmuheen, souhlasila s nabídkou australské televize a strávila týden v hotelovém pokoji pod neustálým dohledem kamer s lékařkou a ženami, které ji měly pozorovat. Tak měla dokázat, že opravdu žije pouze ze vzduchu a jeho energie.
Jenže experiment skončil fiaskem. Již po třech dnech bez jídla a pití se Jasmuheen začala pomaleji vyjadřovat, rozšířily se jí zorničky, projevovala známky dehydratace a nebezpečně se jí zvýšil tlak. Čtvrtý den poklesla její váha o více než sedm kilogramů a dehydratace činila více než deset procent. Na příkaz lékařky byl čtvrtý den experiment ukončen.
Jasmuheen to vysvětlovala tím, že hotel stojí blízko dálnice, která omezovala přísun čerstvého vzduchu. Ale novinářům se jaksi podařilo vyšťourat, že koučka měla doma obrovské zásoby jídla. Někdo může namítnout, že to přeci nic neznamená. Ale když žiju ze vzduchu, nač mít doma plnou spižírnu? Další kontroverze přišla, když byla Jasmuheen obviněna ze smrti svých následovníků. Nepřímo je totiž ponoukala k přechodu na "pránu", což pro ně mělo fatální důsledky. Ale i dnes se najdou lidé, kteří v ní vidí svůj vzor...
Spisovatelka Valentina, která v dokumentu také vystupuje, popisuje svou zkušenost s anorexií. Ta ji téměř připravila o život. Lidské tělo je opravdu "úžasné" v tom, že se spokojí v s velmi malým množstvím potravy. U anorexie to postupuje nenápadně. Nejprve vynechaný oběd, pak místo večeře jen kousek jablka, k snídani jen půlka rohlíku. Ono se dá takto fungovat, a přežít. Ale je to opravdu jen přežívání, žádný pěkný život - to vím z vlastní zkušenosti také.
Valentinu nejvíce děsí, že tito lidé hladoví z vlastní vůle, nikoliv proto, že by byli nemocní. A tak nějak k tomu stahují i ostatní, které přímo či nepřímo ovlivňují. Znovu musím zmínit, že anorektičky přežijí na velmi malém množství jídla. Já jsem taky chodila do školy, na praxi do pekárny, a v žaludku jen půlku rohlíku. Dá se to vydržet, ale opravdu je to jen přežívání. A taky jsem to odnesla - dvakrát jsem zkolabovala a musela jsem do nemocnice na kapačky.
A přeci zákonitě tělo bez jídla přichází o to nejdůležitější - o bílkoviny. Jak je tedy možné, že breathariánům stále rostou vlasy, nehty, odkud berou sakra ten stavební materiál pro ty nejzákladnější lidské pochody?!
Přikládám i video z cyklu Investigátoři, pokud budete mít čas a náladu, určitě mrkněte!
Co si o životě bez jídla a vody myslíte Vy? Je opravdu možné přežít zcela bez jídla a vody, jen čerpáním jakési energetické prány? Nebo má pravdu psycholog, který tvrdí, že si breathariáni vsugerovali jakousi představu, že nepotřebují jídlo, ale ve skutečnosti jedí a pijí, i když třeba méně? Je možné, aby někdo žil pět let bez vody? Jak je tedy možné, že při sledovaném experimentu došlo již po třech dnech bez jídla a pití k silnému oslabení organismu?
Napište mi Vaše názory a postřehy do komentářů, budu se moc těšit!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Nevím, už jsem o tom slyšela, ale jak Monika říká, pokud se omezí fyzická aktivita.....Nevěřím tomu, že se tak dá žít dlouho. Omezit jídlo prosím, ale žít jen ze vzduchu? Moc tomu nevěřím. A asi by mě to nebavilo. Je to hlavně, myslím si, psychologie vycházející z hlavy.
OdpovědětVymazatPodle mě hloupost , ale aspoň zastánci ubližujou jenom sami sobě . Teda když k tomu nepřemluví někoho dalšího , kdo by to jinak podstoupit nechtěl .
OdpovědětVymazatTak tomu teda fakt nevěřím, bez tekutin to tělo nemůže zvládnout, teda můj názor 😏
OdpovědětVymazatJá jím od rána do večera a pořád nemám žádný tuk. Asi rychle spaluju.
OdpovědětVymazatMusím zmínit, že mi to připomíná historku od kolegyně, které řekl nějaký výživový kouč, že přibírá na váze proto, že dýchá moc vzduchu, který je hodně kalorický. Tak je to asi o tom jíst a nedýchat, nebo nejíst a jenom dýchat :D Tak a já si jdu dát nějaký zákusek ;)
OdpovědětVymazat