Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 341 Park ozvěn

 Autor: Michael Conelly

Žánr: Krimi, Thriller 

Mé hodnocení: 65%

Obsah: Rok 1993 nebyl pro detektiva Harryho Bosche z losangelského vyšetřovacího týmu zrovna tím, ke kterému by se ve vzpomínkách rád vracel. Vyšetřoval totiž zmizení šestnáctileté Marie Gestoové, bohužel ale vše uvízlo na mrtvém bodě. Dívka si zajela do Beachwood Canyon zajezdit na koni, ale tam už nikdy nedorazila. A žádnou novou stopou se neukázal ani nález automobilu v garáži, kterou si pronajmul Mariin bývalý přítel, a velice rychle po jejím zmizení opustil město. 

Případ se tak nakonec stal Boschovou noční můrou, protože se prostě nepodařilo najít žádné indicie směřující k jejímu vrahovi. A co víc, nenašlo se ani tělo, tudíž zdrcení rodiče nemohli ani svou dceru řádně pohřbít. 

O třináct let později, když už to snad nikdo ani nečekal, se v případu dívčina zmizení najednou objeví nová stopa. Okresní státní zástupce O´Shea Boschovi sdělí, že byl dopaden dvojnásobný vrah, Raynard Waits, který je ochoten doznat se k několika dalším vraždám, a mimo jiné prý ví, co se stalo s Marií Gestoovou. Pikantní je mimo jiné také to, že Waits byl dopaden zcela náhodou policejní hlídkou, protože mu nesvítila světla, a oba hlídkující policisté byli velmi překvapeni, když v jeho kufru nalezli dvě rozřezaná ženská těla...

Bosch samozřejmě velice stojí o to se s zadrženým vrahem setkat. Domluví si tedy osobní setkání, ale ještě předtím osloví svou známou s FBI, Rachel Wallingovou, která v současnosti pracuje na taktickém oddělení a je výborná coby tvůrce profilů jednotlivých pachatelů.  Chce se totiž na netradiční schůzku řádně připravit. 

Boschova kolegyně Kiz má ale ohledně celého případu pochybnosti. Když se oba kolegové na druhý den vypraví do okresní věznice, je první schůzka přesně taková, jak se dalo očekávat. Waits je na první pohled úplně nenápadný člověk, ale zlo, které se mu odráží v očích, je opravdové. Bosch naslouchá obvinění muže, jehož hledal dlouhých třináct let. A právě tehdy si uvědomí, že v roce 1993 přehlédl se svým kolegou důležitou stopu, která je mohla dovést k pachateli daleko dříve. 

Bosch je tak opravdu rozpolcený. Přes den musí naslouchat doznání muže, kterého by nejraději uškrtil, a v noci bojuje s výčitkami svědomí. Jenže když dojde k policejním manévrům, při kterých má dojít k rekonstrukci vraždy Gestoové a odhalení jejího skrytého hrobu, dojde k obrovskému průšvihu. Waitsovi se podaří utéct, a vážně zranit a usmrtit několik policistů. 

Vážně zraněná je i Kiz. Boschovi je okamžitě jasné, že na celém případu něco pořádně smrdí, a když navíc zjistí, že někdo záměrně zfalšoval policejní spis, aby jej uvedl na falešnou stopu, začíná případ nabývat pořádných obrátek. 

Opravdu vraždil v roce 1993 Waits, nebo za tím vším stojí někdo, kdo je postavený daleko výš? A nebo je šílený vrah tak vychytralý, že dokáže umně manipulovat i se znalci psychologických profilů vrahů? Nebo leží řešení v Parku ozvěn, kde došlo k Waitsovu zadržení? Jedno je jisté - Bosch bude muset bojovat o všechno, a dost možná i o svůj vlastní život...


Hodnocení: Park ozvěn jsem si půjčila při své poslední návštěvě knihovny. Zaujal mě název, a pak mi také bylo povědomé jméno autora, nicméně až doma jsem zjistila, že jsem od něj nic nečetla. Měla jsem teď takové období, kdy jsem se na čtení zrovna nesoustředila, takže mi trvalo delší dobu, než jsem se vůbec stihla pořádně začíst.

Ale ono to bylo i tím, že ze začátku se ten příběh fakt hrozně táhnul. Připadalo mi to totiž celkem průhledné - pachatel je přece známý, tak jej teď jen znovu vyslýchají, a co dál? Nicméně to celé zachránil sarkastický humor detektiva Bosche a to, jak mi přirostl k srdci, je to opravdu velký sympaťák. 

Lehce před polovinou se zápletka konečně pořádně rozjela, a vše se pěkně zamotalo. Trochu zbytečná mi připadala politická zápletka, ale ono to bohužel často k vyšetřování vražd asi patří... Autor to neměl vymyšlené špatně, ale té omáčky kolem bylo na mě zbytečně trochu moc. 

Čekala jsem trochu více napětí, ale zase se otevřela témata jako korupce - nejen v těch politických kruzích. Hrozně mě bavila část s psychologickým vykreslováním pachatele, procházení starých spisů, a musím říct, že mi na tom od poloviny knihy přišlo ledacos podivného, a čekala jsem, kterým směrem se to bude vyvíjet.

Nakonec se to samozřejmě odvíjelo jinak, než jsem čekala. Ale ve výsledku jsem byla docela zklamaná. Podle anotace jsem čekala více napětí, ale jakoby autor nevěděl, zda psát o politice, vztazích u policie, nebo detektivku s řešením starých vražd? Bylo to na můj vkus opravdu moc překombinované. 

Snažila jsem se na knížku naladit, ale úplně mi to nesedlo. Mám ráda pořádnou dávku napětí a zajímavé vyšetřování, a tady toho bohužel bylo strašně málo. Závěr byl nečekaný, celé se to úplně promíchalo, fakt jsem byla překvapená. Nicméně nejsem s četbou úplně spokojená, čekala jsem víc napětí a detektivní práce. Bylo to moje první setkání s Harrym Boschem, určitě dám tomuto knižnímu hrdinovi ještě šanci, i když to asi nebude úplně hned.

Dávám tedy pětašedesát procent, celé to bylo takové nemastné, neslané, nicméně úplný brak to taky úplně není. Ale chybělo mi tu trochu svižnější tempo, no!

A co Vy? Četli jste něco od Michaela Connellyho? Máte rádi podobně laděné thrillery? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, tento autor mi je neznámý, ale kniha se mi zdá přitažlivá, neb tento žánr mohu. Píšu si do seznamu. Hezký večer a klidný týden.

    OdpovědětVymazat
  2. autora znám, ale nejsem velký čtenář thrillerů :) takže nic pro mě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Autora neznám, ale podívám se na vydané knihy, tahle mě docela zaujala. Díky za tip 😀

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...