Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 341 Park ozvěn

 Autor: Michael Conelly

Žánr: Krimi, Thriller 

Mé hodnocení: 65%

Obsah: Rok 1993 nebyl pro detektiva Harryho Bosche z losangelského vyšetřovacího týmu zrovna tím, ke kterému by se ve vzpomínkách rád vracel. Vyšetřoval totiž zmizení šestnáctileté Marie Gestoové, bohužel ale vše uvízlo na mrtvém bodě. Dívka si zajela do Beachwood Canyon zajezdit na koni, ale tam už nikdy nedorazila. A žádnou novou stopou se neukázal ani nález automobilu v garáži, kterou si pronajmul Mariin bývalý přítel, a velice rychle po jejím zmizení opustil město. 

Případ se tak nakonec stal Boschovou noční můrou, protože se prostě nepodařilo najít žádné indicie směřující k jejímu vrahovi. A co víc, nenašlo se ani tělo, tudíž zdrcení rodiče nemohli ani svou dceru řádně pohřbít. 

O třináct let později, když už to snad nikdo ani nečekal, se v případu dívčina zmizení najednou objeví nová stopa. Okresní státní zástupce O´Shea Boschovi sdělí, že byl dopaden dvojnásobný vrah, Raynard Waits, který je ochoten doznat se k několika dalším vraždám, a mimo jiné prý ví, co se stalo s Marií Gestoovou. Pikantní je mimo jiné také to, že Waits byl dopaden zcela náhodou policejní hlídkou, protože mu nesvítila světla, a oba hlídkující policisté byli velmi překvapeni, když v jeho kufru nalezli dvě rozřezaná ženská těla...

Bosch samozřejmě velice stojí o to se s zadrženým vrahem setkat. Domluví si tedy osobní setkání, ale ještě předtím osloví svou známou s FBI, Rachel Wallingovou, která v současnosti pracuje na taktickém oddělení a je výborná coby tvůrce profilů jednotlivých pachatelů.  Chce se totiž na netradiční schůzku řádně připravit. 

Boschova kolegyně Kiz má ale ohledně celého případu pochybnosti. Když se oba kolegové na druhý den vypraví do okresní věznice, je první schůzka přesně taková, jak se dalo očekávat. Waits je na první pohled úplně nenápadný člověk, ale zlo, které se mu odráží v očích, je opravdové. Bosch naslouchá obvinění muže, jehož hledal dlouhých třináct let. A právě tehdy si uvědomí, že v roce 1993 přehlédl se svým kolegou důležitou stopu, která je mohla dovést k pachateli daleko dříve. 

Bosch je tak opravdu rozpolcený. Přes den musí naslouchat doznání muže, kterého by nejraději uškrtil, a v noci bojuje s výčitkami svědomí. Jenže když dojde k policejním manévrům, při kterých má dojít k rekonstrukci vraždy Gestoové a odhalení jejího skrytého hrobu, dojde k obrovskému průšvihu. Waitsovi se podaří utéct, a vážně zranit a usmrtit několik policistů. 

Vážně zraněná je i Kiz. Boschovi je okamžitě jasné, že na celém případu něco pořádně smrdí, a když navíc zjistí, že někdo záměrně zfalšoval policejní spis, aby jej uvedl na falešnou stopu, začíná případ nabývat pořádných obrátek. 

Opravdu vraždil v roce 1993 Waits, nebo za tím vším stojí někdo, kdo je postavený daleko výš? A nebo je šílený vrah tak vychytralý, že dokáže umně manipulovat i se znalci psychologických profilů vrahů? Nebo leží řešení v Parku ozvěn, kde došlo k Waitsovu zadržení? Jedno je jisté - Bosch bude muset bojovat o všechno, a dost možná i o svůj vlastní život...


Hodnocení: Park ozvěn jsem si půjčila při své poslední návštěvě knihovny. Zaujal mě název, a pak mi také bylo povědomé jméno autora, nicméně až doma jsem zjistila, že jsem od něj nic nečetla. Měla jsem teď takové období, kdy jsem se na čtení zrovna nesoustředila, takže mi trvalo delší dobu, než jsem se vůbec stihla pořádně začíst.

Ale ono to bylo i tím, že ze začátku se ten příběh fakt hrozně táhnul. Připadalo mi to totiž celkem průhledné - pachatel je přece známý, tak jej teď jen znovu vyslýchají, a co dál? Nicméně to celé zachránil sarkastický humor detektiva Bosche a to, jak mi přirostl k srdci, je to opravdu velký sympaťák. 

Lehce před polovinou se zápletka konečně pořádně rozjela, a vše se pěkně zamotalo. Trochu zbytečná mi připadala politická zápletka, ale ono to bohužel často k vyšetřování vražd asi patří... Autor to neměl vymyšlené špatně, ale té omáčky kolem bylo na mě zbytečně trochu moc. 

Čekala jsem trochu více napětí, ale zase se otevřela témata jako korupce - nejen v těch politických kruzích. Hrozně mě bavila část s psychologickým vykreslováním pachatele, procházení starých spisů, a musím říct, že mi na tom od poloviny knihy přišlo ledacos podivného, a čekala jsem, kterým směrem se to bude vyvíjet.

Nakonec se to samozřejmě odvíjelo jinak, než jsem čekala. Ale ve výsledku jsem byla docela zklamaná. Podle anotace jsem čekala více napětí, ale jakoby autor nevěděl, zda psát o politice, vztazích u policie, nebo detektivku s řešením starých vražd? Bylo to na můj vkus opravdu moc překombinované. 

Snažila jsem se na knížku naladit, ale úplně mi to nesedlo. Mám ráda pořádnou dávku napětí a zajímavé vyšetřování, a tady toho bohužel bylo strašně málo. Závěr byl nečekaný, celé se to úplně promíchalo, fakt jsem byla překvapená. Nicméně nejsem s četbou úplně spokojená, čekala jsem víc napětí a detektivní práce. Bylo to moje první setkání s Harrym Boschem, určitě dám tomuto knižnímu hrdinovi ještě šanci, i když to asi nebude úplně hned.

Dávám tedy pětašedesát procent, celé to bylo takové nemastné, neslané, nicméně úplný brak to taky úplně není. Ale chybělo mi tu trochu svižnější tempo, no!

A co Vy? Četli jste něco od Michaela Connellyho? Máte rádi podobně laděné thrillery? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, tento autor mi je neznámý, ale kniha se mi zdá přitažlivá, neb tento žánr mohu. Píšu si do seznamu. Hezký večer a klidný týden.

    OdpovědětVymazat
  2. autora znám, ale nejsem velký čtenář thrillerů :) takže nic pro mě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Autora neznám, ale podívám se na vydané knihy, tahle mě docela zaujala. Díky za tip 😀

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...