Polovina září a venku léto!

 Září pro mě byl odjakživa rozporuplný měsíc. Začátek podzimu, coby studentce začátek školy, ale snad nejvíce jsem se těšila na září kvůli narozeninám. Ale začátek měsíce pro mě byl vždycky pochmurný, a to právě kvůli tomu, že už zase skončily prázdniny, a já musela do školy! 

Ze studentských let už jsem odrostla, a září je pro mě tedy měsíc jako každý jiný. S postupem let už narozeniny tolik neprožívám, ale samozřejmě je ráda oslavím v rodinném kruhu, ale lehce mě už děsí postupné vrásky na obličeji, no jo, už mi není dvacet... Před pár lety jsem občas v září mívala lehké podzimní deprese, jak už se lámal srpen a září, přišly na mě chmury. Ale to už naštěstí odeznělo.

Letošní září je ale do teplot opravdu extrémní. Vždyť už je čtrnáctého a venku to pořád vypadá, že je srpen, protože teploty jsou tedy letní! Rána už sice bývají lehce mrazivá, ale přes den je teplo. Včera ještě kolem třetí hodiny bylo pětadvacet stupňů, sluníčko svítilo. To je u nás na horách velmi neobvyklé, vloni bylo sice také září pěkné, ale tak vysoké teploty nebyly. 

Dnes už přišlo lehké ochlazení, máme tu kolem šestnácti stupňů, a celý den lehce poprchává. Už by to chtělo pořádný déšť, letos tak málo prší...

Jelikož bylo pěkně i o víkendu, v sobotu jsem si udělala pěkný den. Ráno jsem si vyjela do města, a zastavila se v cukrárně na kávu a zákusek. Cukrárna jako ze starých časů, venku příjemné posezení, rozpustná káva v už tak trochu retro skleničce dobrá a zákusek tak akorát sladký...

Po obědě jsme se Žofkou vyrazily na zahradu k mámě, kde jsme si něco málo opekli na ohni. Máma koupila šunkové klobásy, které já zrovna nemusím, takže jsem si donesla plátky vysočiny a opekla si salám. Možná to zní divně, ale já mám vysočinu pečenou na ohni fakt ráda - stačí potřít trochou koření a tak akorát opéci. Je to mňamka!

Nemohl chybět talíř s vitamínovou bombou. A také jsem poprvé ochutnala mochyni - neboli Physalis. Mochyni mám zafixovanou coby úžasný doplněk ve vazačství a aranžování. Kdysi jsem už někde matně četla, že plod je jedlý, ale prvně jsem jej ochutnala až nyní.

Žlutá bobulka zajímavě voněla, ovšem chuťově nic moc. Zvláštní sladkokyselá chuť, ani nevím, k čemu bych ji přirovnala. Ani jsem ten plod nedojedla, protože mě to nezaujalo. Tak alespoň vím, že mochyni si k jídlu nekoupím, a budu raději obdivovat její květ v suchých vazbách! 

Spokojená byla na zahrádce také Žofka, která si zamilovala velký podsedák, a náležitě si jej užívala! Ona prostě miluje měkké a voňavé věci.

Poseděli jsme asi tři hodinky, přišla ještě jedna naše společná známá, také s pejskem, tak bylo fajn. 

A takto se už doma moje psí kamarádka vyvalila na svém polštářku. Byla pořádně unavená, už jde vidět, jak s věkem už není tolik aktivní a běhání po zahrádce ji pořádně vyčerpalo. Ale zase vypadala opravdu spokojeně, a už neměla energii ani na hraní si s hračkami. 

Dvě brzké ranní oblohy, focené s hodinovým odstupem. První jsem cvakla při čekání na autobus kolem půl sedmé. Líbily se mi hlavně ty světlé proužky nad horizontem. Druhou fotku jsem vyfotila při venčení Žofky, to bylo ještě za tmy. 

Nemám moc kvalitní foťák v mobilu, takže ty bílé tečky jsou měsíc a hvězdičky, šlo krásně vidět, jak noc pomalu předává svou vládu dni. Vždycky si ty ranní výhledy do krajiny užívám, hned mi vykouzlí úsměv na tváři a už se začínám těšit na nový den!

V úterý jsem byla na kontrole u své praktické lékařky v lázních. Tam se mi moc líbily upravené květinové záhony, jejichž součástí je i tato růžovo-fialová kráska. Neví někdo z Vás, o jakou kytičku se jedná? 

Objednala si mě kvůli mým problémům se záchvaty panických atak. Všechno to začalo už více než před měsícem, kdy jsem nastoupila na nemocenskou s jiným problémem, a doma na mě dolehl všechen stres z práce, který jsem předtím prožívala, a začala jsem u sebe pociťovat příznaky podobné infarktu - bušení srdce, bolest na hrudi, a přidaly se šílené tlaky v hlavě, které ale neměly s běžnou bolestí nic společného. 

Začala jsem mít strach ze smrti, z toho, že umírám, že jsem nějak těžce nemocná... Ale přitom to všechno bylo jen v hlavě. Ze strachu mi to srdce bušilo už snad pořád, nedokázala jsem se uklidnit, strach plodil další strach.

Při mé poslední návštěvě mi doktorka radila, že by bylo dobré užívat antidepresiva na zmírnění. Já jsem to ale odmítla. Naučila jsem se s tím pracovat. Nejlepším lékem na chmury je pro mě malování, koupila jsem si omalovánky, hodně uklízím, a hlavně mi hodně pomohlo to, že jsem se vrátila do práce. Paradoxně, protože poměry se tam o něco zlepšily, a už nechodím domů tak vystresovaná.

A když už je mi hodně blbě, pomůže jednoduchá věc. Začnu od jedničky výše počítat, myslím jenom na čísla, a ne na blbosti, a za chvíli se uklidním. Taková s prominutím pitomost, a tak to pomáhá od návalů paniky... Kontrola dopadla dobře, tlak jsem měla v normě, žádné bušení srdce, příští týden jdu zkusit sezení k nové psycholožce, tak uvidím. Třeba to bude k něčemu dobré! 

Když se občas rozhlédnu cestou do práce v trávě, dějí se tu úžasné věci. Pavouci nejsou mí velcí kamarádi - bojím se i těch malých, co občas lozí na záchodě - ale tento malý exemplář mi stál za to, abych překonala strach. 

Jedná se o samičku, která nese kokon s vajíčky. Tedy alespoň si to myslím, a co jsem dohledala na internetu, tak by to mělo být ono! Některé pavoučí samičky totiž nosí kokon s pavoučky pořád u sebe, jiné jej nechávají na bezpečném místě. Opravdu úžasný pohled, snad pavouk došel do bezpečí i se svým nákladem! 

Bylo by fajn, kdyby pěkné počasí ještě pár týdnů vydrželo, třeba i do konce října! 

A co Vy? Jak si užíváte zářijové dny? Je u Vás také ještě pěkné počasí, nebo už cítíte v chladném vzduchu blížící se podzim? Strávili jste víkend venku na procházce nebo jste si také něco ugrilovali? Těšíte se na nadcházející podzim? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥