Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 271 Nářek ze tmy

 Autor: Zdenka Hamerová

Žánr: Thriller, Horor, Mysteriózní, Romantický

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Mladá maminka Zita se vydává s malou dcerkou Aničkou za svou kamarádkou Danou do Jižního Tyrolska. Zita totiž neprožívá zrovna příjemné životní období, rozešla se s manželem, a tak nějak teď neví, co si počít se životem, proto je pro ni dovolená vítaným uvolněním a odpočinkem. 

Ubytují se u Dany doma, a Zita se konečně seznamuje s kamarádčiným manželem Pavlem. Vila, ve které manželé bydlí, je opravdu honosná, z jedné strany domu bydlí správce se svou rodinou, a ve vrchní části domu ještě mladá matka s dítětem.

K Zitině překvapení a šoku za pár hodin přijíždějí další přátelé - Vlaďka se svým snoubencem Mirkem. Zita a Mirek mají totiž nevyřešené vztahy z minulosti, a atmosféra začíná lehce houstnout. I tak si ale všichni snaží užívat krásu malebné Itálie, která je i na začátku nadcházejícího podzimu neobvykle teplá a slunečná.

Malebná vilka ale zdaleka není tak tak tichá a klidná, jak se na první pohled zdá. Nocí se ozývá hlasitý pláč a nářek, při němž doslova tuhne krev v žilách. Kdo to tak lkavě naříká, a proč jediná Zita slyší tyto podivné zvuky? Začíná snad bláznit, nebo...

Za pár dní se ukáže, že kdosi převrací a prohlíží osobní věci. Krásná dovolená se začíná pomalu měnit v noční můru. Když však dojde k tragické nehodě, věci dostanou rychlý spád, a Zita už neví, kdo je přítel, a kdo labilní šílenec.

Všichni totiž schovávají svého kostlivce ve skříni, kteří se už už chystají vypadnou ven, což může mít neblahé následky...

"Probral mě chlad. Cítila jsem studené konečky prstů na nohou. Bylo tu však ještě něco.

Vtíravý, šustivý zvuk na balkoně. Nastražila jsem uši a snažila se přesvědčit, že se mýlím. Možná venku poletují netopýři nebo se zvedá vítr a cloumá listím na unavených větvích... Přes pootevřené žaluzie jsem však zahlédla temnou, jemně našlapující siluetu..."


Hodnocení: Nářek ze tmy jsem si vypůjčila v knihovně. Knížka byla v sekci nových titulů, které jsou do naší obecní knihovny dodávány v rámci výpůjčního fondu. Čekala jsem tedy horkou novinku, ale knížka byla vydána už v roce 2005, což mi nevadí, čtu i mnohem starší knihy.

Dle anotace, a také díky nápisu na přebalu Česká detektivka jsem očekávala mysteriózní a psychologický thriller protknutý atmosférou daleké Itálie, kde nebude nouze o tajemství, napětí a budu cítit při čtení příjemné mrazení v zádech.

Ale bohužel jsem dostala něco trošku jiného. Příběh je vyprávěn z pohledu Zity, a hned první řádky jsou věnovány cestě do Itálie. Čtenář je letmo seznámen se Zitinými životními peripetiemi, přičemž je naťuknuto jedno milostné tajemství, které je na dalších stránkách dále omíláno, a celé mi to začalo připomínat tak trochu kýčovitě hloupou červenou knihovnu.

Problém byl v tom, že strašně dlouho se děj nikam neposunul. Chyběly mi nějaké větší "sondy" do psychologie postav, celé to bylo odvyprávěno dost ploše, nikdo mě nijak zvlášť nezaujal, spíše mi byli nesympatičtí, a to bohužel i Zita, jejíž myšlenkové pochody mi nedávaly absolutně žádný smysl. 

Nevím, proč kniha nese přízvisko detektivní román? Žádná detektivní zápletka tu totiž není, jen ke konci je něco v detektivním duchu vysvětleno, ale rozhodně tu neřešíme žádné krimi drama. Místo toho jsem se dočkala stále se opakujících výletů, zdlouhavých popisů výšlapů do kopců, a vyčerpávajících popisů místních specialit.

A když už přijde ono "zhoustnutí" atmosféry, tak mi to přišlo divně vymyšlené a pardon, až lehce stupidní. Plusové body má autorka za onen zvrat s tragickou nehodou, to jsem vážně nečekala, ale zase, reakce postav na danou situaci nebyly vůbec přirozené, a po pár stránkách jako by se skoro nic nestalo.

Autorka se snažila navnadit tu správnou hororovou atmosféru, místy některé popisy nočních děsů nebyly opravdu špatné, jenže v dalším okamžiku to celé shodila naprosto tupým pokračováním děje.

Závěrečné vysvětlení celé záhady jsem popravdě nepochopila. Narychlo uplácaný, useknutý konec, který nijak nezachránil ani zbytečný epilog. Nevím, co si o tom myslet, podivně nedotažená kniha, místy to nebylo špatné, jako literární pokus dobrý, ale netuším, jak toto mohl mít někdo zájem vydat jako knihu?

Snad mohl někdo autorce pomoci doladit ty stylizační chyby a proškrtat hromadu zbytečných, nudných detailů, které akorát kazily dojem z celé knihy. Ach jo.

Dnes to bude za rovných padesát procent. Nevím nevím, jestli si od autorky někdy ještě něco přečtu, protože opravdu převažuje velké zklamání...

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Elis, když jsem četla děj, hodně mě zaujal, ale tvoje recenze mi připomněla jinou detektivku podobně laděnou. Ne tedy dějem, ale zdlouhavými popisy krajiny, jídel, nudnými a se zápletkou nesouvisejícími rozhovory....i zápletka či událost mělká. Ani už nevím, co to bylo za detektivku, jen ten pocit s otazníkem, co tohle je? nade mnou zůstal viset. Díky za recenzi.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak ta mě upřímně vůbec neláká :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Já oceňuji, že cítíš to, že máš zkušenosti s knihami, kterým já vůbec nerozumím. Já bych nezvládl napsat knihu a vyznat se, co proti jakým autorům mám lepší a horší. V tom máš můj obdiv, Eliss. Třeba jednou tě napadne hezký námět na knihu a vydáš ji.
    Knihy moc nečtu, takže je super si rozšířit obzory a aspoň trochu poznat, co ostatní si myslí, když čtou některé knihy.

    OdpovědětVymazat
  4. Název se mi líbí, ale díky tvé recenzi s touto knihou nebudu čas marniti.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...