Přeskočit na hlavní obsah

Houby a houbičky

 Od malička bydlím na horách, proto jsem už jako dítě chodila hodně do přírody, hlavně do lesa, kterých je u nás kolem spousta. A často o prázdninách nebo o slunných víkendech jsem s tátou vyrážela sbírat hříbky. Měli jsme sebou dva košíky, nožík a kapesní atlas hub, a pomaličku jsme se procházeli po lese a pátrali po darech lesa.

Jedlé houby do smaženice či na řízky jsme nenašli zase tak často. Ale krom pár malých hříbků jsme si v košíku odnášeli i borůvky, výtečné lesní jahody, a někdy jen také dobrou náladu, kterou jsme se perfektně nabili v lese. Na tyto dětské zážitky v lese vzpomínám moc ráda.

Moje máma pracovala několik let v lese jako dělnice - sázela stromky, pálila klestí a podobné práce - a několikrát do roka vždy donesla moc krásné hřiby. Někdy to byly i gigantické kusy, máma má dokonce schované fotky s nádhernou sbírkou hřibů hnědých. 

Já sama hřiby moc ráda sbírám, samozřejmě vždy jen ty, které znám. Ale nikdy jsem se je nenaučila jíst. Nemám je ráda ani v mražené čínské zelenině, nechutná mi polévka ani omáčka z hřibů. Ale mám takový legrační zážitek. Bylo mi asi deset let, když jsem byla na návštěvě u kamarádky. Hrály jsme si v pokojíčku, když přišla kamarádky máma a donesla talířek s čerstvě usmaženými řízky.

Hned jsem jeden ochutnala, protože jsem odjakživa řízková, a pomyslela jsem si, že tak dobrý řízek jsem snad ještě neměla. Lahodný, měkký, a to kuřecí maso mi přišlo opravdu jemné. Jen mě udivil trochu podivný tvar obalované dobroty. A jaký byl můj šok, když mi kamarádka řekla, že to jsou řízky z hřibů! No to tedy ne, pomyslel si můj dětský mozek, ty hřiby nejíš, takže ty řízky jsou fuj!

Takže něco, co vlastně nejím, bylo pro mé chuťové pohárky vynikající záležitostí, než jsem se nedozvěděla, co vůbec jím...


Obrázek je pouze ilustrační a z Google obrázků.

Houby jsou rozhodně fascinující a pestrou součástí života na planetě. Doprovázejí nás miliony let, jsou živé, a přitom se neřadí ani mezi rostliny, ani mezi živočichy. Určité druhy hub jsou doslova přírodní lékárnou, protože obsahují spoustu důležitých minerálů, vitaminů, a mají dokonce působit i proti onemocnění rakovinou. 

Pak jsou tu i ty smrtelně jedovaté, které mohou člověka i usmrtit, nebo "pouze" nejedlé, které způsobí nepříjemné zažívací obtíže. V průměru se v České republice otráví 300 lidí po požití nejedlé houby, nejčastěji to bývá muchomůrka zelená, která je nejnebezpečnější houbou u nás.

Příznaky otravy se ale projeví většinou až po deseti hodinách. Takže například po večeři člověk ještě nic necítí, ale ráno už se probudí s nevolností, zvracením, případně i průjmem. Ovšem tyto příznaky mohou po pár hodinách úplně odeznít, takže spousta lidí nevyhledá včas lékaře, což je fatální chyba, která končí smrtí!

Muchomůrka zelená totiž likviduje jaterní tkáň, a to velice rychle a drasticky, a otrávený jedinec tak umírá na dehydrataci a kolaps močové soustavy. No, tohle je tedy opravdu nepříjemné.





Pro mě platí při houbaření zásada - co neznám, nesbírám, pokud si nejsem jista správným určením druhu, nesbírám. Hotovo, tečka, přes to nejede vlak. Sama hřiby nejím, ale přítel je má rád, a proto jsem při sběru velice obezřetná.

Některé houby jsou opravdovými elixíry mládí a zdraví, alespoň podle tradiční čínské a japonské medicíny. Zde už v dávnověku vznikla lékařská odnož, dnes nazývaná fungyoterapie, tedy léčení houbami. Snad nejznámější super houbou je Reishi, které se přezdívá královská houba. Jedná se o unikátní organismus, který parazituje především na starém dřevě.



Staré asijské svitky píší o Reishi jako o elixíru věčného života. Také proto bylo její užívání umožněno pouze císařům a představitelům mocných klášterů. 

Reishi působí podle odborníků jako zázračný univerzální všelék. A to například i proti rakovině, čistí cévy, má harmonizovat organismus a tak navracet vitalitu a psychickou pohodu. Podle čínské medicíny má usměrňovat tok ducha, a harmonizovat energii jin a jang. 

I u nás se dá koupit Reishi ve formě tablet jako doplněk stravy, ovšem co jsem koukala na ceny, tak jsou opravdu astronomické. Ale třebas je to opravdu účinný lék a pomocník. Sama osobní zkušenost nemám, takže nemůžu soudit.

Ale vzhledem k velkému množství pozitivních článků na internetu a názorů vědců na to možná něco bude!

Pokud jste milovníci sběru hub, rádi si je dopřejete jako luxusní gastronomický zážitek, nebo se jen rádi pokocháte jejich krásou v lese, rozhodně doporučuji ke shlédnutí americký dokument z roku 2019 s názvem Zázračné houby. Já ho viděla před pár lety, a nabízí opravdu úžasné, nevšední záběry, ale také spoustu zajímavých informací.

Pokud máte zájem, přikládám trailer:


A co Vy? Sbíráte houby a hříbky v lese? Je houbaření Vašim koníčkem, nebo chodíte do lesa jen relaxovat? Máte zkušenosti s užíváním houby Reishi? Viděli jste nějaký zajímavý dokument o houbách? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Houby sbírám a jím moc ráda, bohužel jich u nás v posledních letech moc neroste. Teď, co jsou lesy vykácené a zdevastované kvůli kůrovci, to bude ještě horší. Taková houbová omáčka z čerstvých hub, to je mňamka 😊😄😊

    OdpovědětVymazat
  2. Rádi chodíme na houby, pokud jsou. Vezmeme vždy Arga i Besi a udělané z toho procházku i s pejsky. 🙂

    OdpovědětVymazat
  3. Také jsem v dětství chodívala u nás na horách na houby, ale dodnes je neumím moc nacházet - nejraději z lesa jsem sbírala borůvky, ty miluji. A houbové řízky jsem jedla z dutonožek, byly výtečné.

    OdpovědětVymazat
  4. Na houby chodím ráda, ale v posledních letech moc není kam - na chalupě nám lesy z valné části sežrat kůrovec a podhoubí dostalo na frak při těžbě dřeva.
    A ráda houby i jím - řízky, houbouvou omáčku, sekanou s houbami. A miluju bedly jen se solí a s kmíne osmažené na sádle...

    OdpovědětVymazat
  5. Ten dokument jsem před časem taky viděla a moc se mi líbil :-) Byť tedy hypotéza o tom, že lidské vědomí vzniklo, když si naši hominidní předkové šlehli houbičky, je poněkud ujetá. Ale jinak to bylo opravdu zajímavé :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Na youtube dává šumavská houbička dobrý recepty. Já pojídám hlavně hlívu, obzvláště když je doma vypěstovaná.

    OdpovědětVymazat
  7. Houby rád sbírám i konzumuji.
    U ženiny babičky na zahradě rostly pýchavky.
    Bývaly z nich moc dobré řízky.
    Z cizokrajných hub si občas dopřeju shii-take.

    OdpovědětVymazat
  8. Houby mám ráda,ale hříbky u nás moc nerostou a poslední roky nerostou ani houby,Ještě,že nás zásobují známí,kteří mají chatu na horách.Já si často kupuji žampiony a hlívu a dělám si z nich různé dobroty.Jako malá jsem houby také nejedla..
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  9. Zajímavý a hezký článek, vybavily se mi díky němu procházky lesem o prázdninách s babičkou a dědečkem. S bráchou a sestřenkou... jéé, to už je dávno... vzali jsme si svačinku a buď jsme se jen prošli lesem nebo jsme i sbírali houby, borůvky, ostružiny... Taky někdy u babičky a dědečka chodíme do lesa, ale i když je to fajn, je to už prostě jiné než v dětství...

    OdpovědětVymazat
  10. mám to stejně :D miluji sbírání hub, čištění, vaření mě také baví, ale nejím to :D takže dělám dvě jídla... jedno při sebe a druhé houbové pro ostatní :D

    a stejné pravidlo... sbírám jen to, co znám :)

    OdpovědětVymazat
  11. Když jsme byly se ségrou malé, chodily jsme houbařit s babičkou a dědou. Moc nás to bavilo :) Houby jsem sice nejedla, ale sbírání se mi líbilo. Pamatuji si, že ve školní jídelně dělali omáčku na špagety s houbami. Na začátku jsem se vybírala, ale po čase mi přestaly vadit a houby jím. Výborné jsou bedle, nebo hlívová polévka :).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js