Houby a houbičky

 Od malička bydlím na horách, proto jsem už jako dítě chodila hodně do přírody, hlavně do lesa, kterých je u nás kolem spousta. A často o prázdninách nebo o slunných víkendech jsem s tátou vyrážela sbírat hříbky. Měli jsme sebou dva košíky, nožík a kapesní atlas hub, a pomaličku jsme se procházeli po lese a pátrali po darech lesa.

Jedlé houby do smaženice či na řízky jsme nenašli zase tak často. Ale krom pár malých hříbků jsme si v košíku odnášeli i borůvky, výtečné lesní jahody, a někdy jen také dobrou náladu, kterou jsme se perfektně nabili v lese. Na tyto dětské zážitky v lese vzpomínám moc ráda.

Moje máma pracovala několik let v lese jako dělnice - sázela stromky, pálila klestí a podobné práce - a několikrát do roka vždy donesla moc krásné hřiby. Někdy to byly i gigantické kusy, máma má dokonce schované fotky s nádhernou sbírkou hřibů hnědých. 

Já sama hřiby moc ráda sbírám, samozřejmě vždy jen ty, které znám. Ale nikdy jsem se je nenaučila jíst. Nemám je ráda ani v mražené čínské zelenině, nechutná mi polévka ani omáčka z hřibů. Ale mám takový legrační zážitek. Bylo mi asi deset let, když jsem byla na návštěvě u kamarádky. Hrály jsme si v pokojíčku, když přišla kamarádky máma a donesla talířek s čerstvě usmaženými řízky.

Hned jsem jeden ochutnala, protože jsem odjakživa řízková, a pomyslela jsem si, že tak dobrý řízek jsem snad ještě neměla. Lahodný, měkký, a to kuřecí maso mi přišlo opravdu jemné. Jen mě udivil trochu podivný tvar obalované dobroty. A jaký byl můj šok, když mi kamarádka řekla, že to jsou řízky z hřibů! No to tedy ne, pomyslel si můj dětský mozek, ty hřiby nejíš, takže ty řízky jsou fuj!

Takže něco, co vlastně nejím, bylo pro mé chuťové pohárky vynikající záležitostí, než jsem se nedozvěděla, co vůbec jím...

Obrázek je pouze ilustrační a z Google obrázků.

Houby jsou rozhodně fascinující a pestrou součástí života na planetě. Doprovázejí nás miliony let, jsou živé, a přitom se neřadí ani mezi rostliny, ani mezi živočichy. Určité druhy hub jsou doslova přírodní lékárnou, protože obsahují spoustu důležitých minerálů, vitaminů, a mají dokonce působit i proti onemocnění rakovinou. 

Pak jsou tu i ty smrtelně jedovaté, které mohou člověka i usmrtit, nebo "pouze" nejedlé, které způsobí nepříjemné zažívací obtíže. V průměru se v České republice otráví 300 lidí po požití nejedlé houby, nejčastěji to bývá muchomůrka zelená, která je nejnebezpečnější houbou u nás.

Příznaky otravy se ale projeví většinou až po deseti hodinách. Takže například po večeři člověk ještě nic necítí, ale ráno už se probudí s nevolností, zvracením, případně i průjmem. Ovšem tyto příznaky mohou po pár hodinách úplně odeznít, takže spousta lidí nevyhledá včas lékaře, což je fatální chyba, která končí smrtí!

Muchomůrka zelená totiž likviduje jaterní tkáň, a to velice rychle a drasticky, a otrávený jedinec tak umírá na dehydrataci a kolaps močové soustavy. No, tohle je tedy opravdu nepříjemné.

Pro mě platí při houbaření zásada - co neznám, nesbírám, pokud si nejsem jista správným určením druhu, nesbírám. Hotovo, tečka, přes to nejede vlak. Sama hřiby nejím, ale přítel je má rád, a proto jsem při sběru velice obezřetná.

Některé houby jsou opravdovými elixíry mládí a zdraví, alespoň podle tradiční čínské a japonské medicíny. Zde už v dávnověku vznikla lékařská odnož, dnes nazývaná fungyoterapie, tedy léčení houbami. Snad nejznámější super houbou je Reishi, které se přezdívá královská houba. Jedná se o unikátní organismus, který parazituje především na starém dřevě.

Staré asijské svitky píší o Reishi jako o elixíru věčného života. Také proto bylo její užívání umožněno pouze císařům a představitelům mocných klášterů. 

Reishi působí podle odborníků jako zázračný univerzální všelék. A to například i proti rakovině, čistí cévy, má harmonizovat organismus a tak navracet vitalitu a psychickou pohodu. Podle čínské medicíny má usměrňovat tok ducha, a harmonizovat energii jin a jang. 

I u nás se dá koupit Reishi ve formě tablet jako doplněk stravy, ovšem co jsem koukala na ceny, tak jsou opravdu astronomické. Ale třebas je to opravdu účinný lék a pomocník. Sama osobní zkušenost nemám, takže nemůžu soudit.

Ale vzhledem k velkému množství pozitivních článků na internetu a názorů vědců na to možná něco bude!

Pokud jste milovníci sběru hub, rádi si je dopřejete jako luxusní gastronomický zážitek, nebo se jen rádi pokocháte jejich krásou v lese, rozhodně doporučuji ke shlédnutí americký dokument z roku 2019 s názvem Zázračné houby. Já ho viděla před pár lety, a nabízí opravdu úžasné, nevšední záběry, ale také spoustu zajímavých informací.

Pokud máte zájem, přikládám trailer:

A co Vy? Sbíráte houby a hříbky v lese? Je houbaření Vašim koníčkem, nebo chodíte do lesa jen relaxovat? Máte zkušenosti s užíváním houby Reishi? Viděli jste nějaký zajímavý dokument o houbách? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥