Přeskočit na hlavní obsah

Nejzáhadnější český les

 Na světě je pořád spousta záhad, které si umíme jen těžko nějak racionálně vysvětlit. A pro některé záhady nemusíme ani jezdit moc daleko,, stačí vyrazit na výlet po České republice, protože i u nás je spousta míst opředených tajemstvím a záhadami.

Mezi milovníky paranormálních jevů patří mezi hojně diskutované, navštěvované a taky "profláklé" místo Branišovský les, který se nachází u Českých Budějovic v Jihočeském kraji. Přezdívá se mu také Bor. Co má být ale na zdánlivě obyčejném lese tak děsivého a hororového?

Vše mělo začít v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy hlídala v Branišovském lese čtyřčlenná vojenská posádka muniční sklad. Během zdánlivě obyčejné a nudné služby došlo k nevídanému masakru. Vojáci se měli postřílet mezi sebou, všichni podlehli fatálním střelným poraněním. Jeden z vojáků, který zemřel až v nemocnici, prý prohlásil: "Jeden z našich se najednou proměnil v podivnou postavu v plášti, která po nás začala střílet. Proto jsme po sobě začali navzájem pálit." 

O autentičnosti těchto slov se můžeme jen dohadovat. Ale tak nějak to zní podivně. Pokud by se, čistě hypoteticky, jeden z nich proměnil v cosi podivného, proč by nebyl zastřelený jen ten jediný voják? Přeci by zastřelili jen podivnou postavu, přeměněného vojáka, a nezačali by pálit i po sobě navzájem, ne? Nebo se pak už proměnili všichni? Dost zvláštní vysvětlení.

Logičtěji zní, že se vojáci stali svědky nějaké hromadné halucinace, ale i to je dost odvážné tvrzení. Těžko posoudit, kde je pravda. Podle výpovědi jedné ze samot u Boru ale za vším stála nešťastná láska a žárlivost.

 

Od té doby získal les svou špatnou pověst, prý v něm mají strašit duchové vojáků, ale jsou tu i jiné záhady, při nichž až nepříjemně mrazí v zádech.

Spousta návštěvníků vypověděla, že se v lese necítí vůbec dobře, pociťují klaustrofobické stavy, a pocity úzkosti. Podle toho to vůbec nevypadá na příjemnou procházku.

To ale není zdaleka vše. Slýchat zde jsou i kroky v listí, přičemž když se člověk ohlédne, za ním buď nikdo není, nebo spatří záhadného Černého muže - má jít o postavu v černém klobouku a plášti, která se vznáší nad zemí (jeho nohy se u země rozplývají). Muž má místo obličeje jen jakousi skvrnu, nejsou tedy vidět obrysy očí nebo úst. Tento přízrak má doprovázet i pokles okolní teploty a jakési zšeření okolí.

Bohužel jsem nikde nedohledala žádné fotografie, na kterých by se podařilo někomu přízrak zachytit.

Může na tom být něco pravdy? Osobně bych tomuto lesnímu přízraku i věřila, protože proč by si tolik lidí, nezávisle na sobě, vymýšlelo tu samou věc?

Dalším místem, které je opředeno hávem tajemna, je Samota u Petrů. Jedná se o bývalou neudržovanou budovu hájovny. Nachází se v severozápadní části lesa, zvané Vlčí jáma. Budova nese stavební prvky selského baroka, bohužel je ale dlouho neudržovaná a chátrá. Podle jedné legendy tu má obcházet duch dívky v krojových šatech, která spáchala sebevraždu z nešťastné lásky. Tato legenda nebyla ale nikdy nikým potvrzena.

Samota u Petrů musí být přímo rájem pro milovníky zkoumání opuštěných budov. Přikládám video, které je pěkně zpracované, a i když v něm nic vyloženě děsivého není, určitě Vám při jeho sledování lehce ztuhne krev v žilách.


V Boru se ale dějí i časové anomálie. Jedna z žen si na procházce odskočila do křoví, druhá kamarádka na ni čekala o kus dál. Když žena čekala na kamarádku více než tři čtvrtě hodiny, zneklidněla. Vydala se kamarádku hledat, ta se po chvíli vynořila z křoví s tím, co kamarádka blázní. Prý byla pryč jen pět minut, tak o co jde?

Mohly si kamarádky příběh vymyslet, nebo se opravdu jedna z nich ztratila v čase, nebo si prostě jen neuvědomila, kolik času strávila v křoví? Časové anomálie nejsou ve světě záhad ničím neobvyklým. Bohužel u informace opět není uvedeno, v kterém roce mělo k události dojít.

Největší aktivita duchů či jiných paranormálních aktivit má být v noci. To láká lovce duchů a paranormální vyšetřovatele k přespání v lese. Při hledání podkladů pro tento článek jsem na YouTube objevila jedno zajímavé video. Těžko říci, zda je autentické či nikoliv. Autor videa zde píše, že v roce 2004 při návštěvě strýčka umístil s kamarády do Branišovského lesa mikrofon co nejvíce do hlubin lesa.

Na druhý den ale na nahrávku kamarádi zapomněli, a autor se k ní dostal až po několika letech, kdy ji objevil ve strýčkově pozůstalosti. Audionahrávku jsem si pouštěla několikrát, nic moc děsivého tam není, ale některé zvuky jsou zvláštní. Převážně se ale podle mě jedná o zvuky noční přírody, (kroky a funění zvířat, cvrkání hmyzu) žádné duchy jsem tam nezaznamenala. Video přikládám, třeba budete mít opačný názor než já!


Branišovský les je určitě tajemným místem se zvláštní atmosférou (ráda bych jej někdy navštívila), a věřím, že v některých jeho částech opravdu lidé můžou pociťovat třeba neklid nebo nevolnost.

Jak je to ale s přízraky, tajemnými jevy a děsivými událostmi, to nechávám na posouzení každého z Vás. Já tomu celému věřím tak způli, pověst místa určitě udělala své a spousta lidí se chce jen na této záhadě zviditelnit.

Stojí ale určitě za návštěvu a bližší prozkoumání, nejen kvůli záhadné atmosféře, ale i kvůli pěkné přírodě, v létě les vypadá opravdu jako příjemné místo. Na každého to tu ale asi bude působit jinak.

Co si o záhadě Branišovského lesa myslíte Vy? Může mít reálné základy? Dá se nějak vysvětlit masakr vojenské hlídky? Co ta podivnost s časovými anomáliemi? Co si myslíte o "záhadné" zvukové nahrávce? Slyšíte tam něco podivného? Napište mi do komentářů!

PS: Spisovatel Pavel Kohout napsal knihu s názvem Les Bor, vyšla v roce  v nakladatelství Moba, jedná se sice o fiktivní příběh, i tak bych si ale ráda knihu přečetla, musím se poptat v knihovně!


Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Ty jo, takhle blízko u nás, jo? Odvahu určitě mít nebudu a na místo se nevydám, ale jestli se tam někdy vydáš, určitě napiš, jak ses tam cítila.

    OdpovědětVymazat
  2. Tedy tentokrát jsem přečetla Tvůj článek o záhadách jedním dechem. Je spousta takových míst, kam by mnoho lidí nešlo večer nebo v noci ani náhodou, protože jsou opředená tajemnými pověstmi a někdy a zvláštními zkušenostmi a Branišovský les může být jedním z těch tajemných míst, kde se cosi zjevuje a nikdo nezjistí proč. Ale jsou věci mezi nebem a zemí, které nikdy nikdo nedokázal vysvětlit a přesto se staly. O tom svědčí třeba i světoznámý Bermudský trojúhelník, který byl tak často a tolikrát zkoumán a přesto se záhady tohoto místa nikdy nikdo nedopátral.

    OdpovědětVymazat
  3. Je mnoho věcí mezi nebem a zemí....😊

    OdpovědětVymazat
  4. Fredy Kruger

    Jistou dobu již fáma se nese,
    že straší v Branišovském lese !
    prý bezhlavá osoba straší tam !
    .... Viz výpověď Pepýka Jelitta :

    " Já jednou takhle... šel na houby ....
    Znám ten les, kdež bych v něm zabloudil !

    ....... tu nějaký děd s bábou od hrůzy serou
    a ode mne rychle pryč odtud se derou !

    ...,,Bezhlavý !!,, ( dědek řve ) koukej se !.... hele ,, !!

    Tu já, jsem vykřikl : Doprdele !!
    jááá... nemám hlavu !! pomohli byste ??
    Ježíši kriste ! i ježíšikriste !!

    .... sám sobě říkám : ,,Ty uklidni se,, !!
    Jestliže teda jsem bez hlavy,
    kde ústa jsou, jež tohle vypráví ????

    Když Branišovským, - dál běžel jsem lesem,
    tu velice silně já uprd´ jsem se !
    .... uprdnul jsem se jak prase !!

    Když prd´ ten, však nahoře ozval se,
    ,,Už to mám,, !!! zařval jsem ulehčeně :

    jáááá.... kalhoty oblík si obráceně !
    já oblík´ je na hlavu ! jaké jsem pako !

    .... inu... a na nohy natáh´ jsem sako !
    Pak místo po nohou, - po rukách mažu,
    neb mylně jsem komisky na ruce nazul !

    .... a nahou prdel jsem vystavil mrazu !!
    Příčina strašení najita !!!"

    Toť výpověď Pepýka Jelitta !!

    OdpovědětVymazat
  5. Osobně si myslím, že většina podobných pověstí jsou nesmysly, které jen zbytečně odvádějí pozornost od jevů, které by opravdu měly být s plnou vážností zkoumány. Ostatně pověst místa do velké míry spoluutváří jeho reálné vnímání člověkem. Já jsem kupříkladu prošel proslulý "les sebevrahů" Aokigahara v Japonsku nedaleko od hory Fudžisan, kde od roku 1960 (kdy les uvedl ve známost román popisující ho jako místo, kam lidé přicházejí zemřít) skončily svůj život doslova tisíce lidí. Zajímavé ovšem je, že jsem tím lesem prošel, netuše, že je to nějaké proslulé místo; prostě jsem si mohl zkrátit cestu lesem, tak jsem to udělal, o pověsti lesa, kterým jsem prošel, jsem se dozvěděl až s odstupem z nějakého informačního letáku. Nepotkal jsem žádného viselce, dokonce ani panenky s utrženými hlavičkami a jiné propriety, které tam umisťují ti, kteří chtějí hrůzný účinek neblahé pověsti ještě zesílit. Ale musím připustit, že jsem v tom lese měl po celou dobu velmi nepříjemný pocit, ač k tomu de facto nebyl žádný důvod, a opravdu se mi ulevilo, když jsem z něho opět vyšel ven, a to bylo vlídné slunečné časné odpoledne. Obávám se, že když to tam i na mě jako relativního racionalistu mělo takový vliv, skutečným duchařům by to nejspíš na všech přístrojích vyhodilo pojistky :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Eli,kápla jsi mně do noty.Tahle témata mám hodně ráda.Na Youtube je toho hodně,jak četby,tak dokumentů.Pouštím si takové záhady na malém přenosném notebooku třeba při žehlení,které nesnáším.Zhlédla jsem tam už kde co.
    Tu knížku co uvádíš bych si také docela ráda přečetla.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  7. Já bych po tomto zjištění, co vše se tam "děje" měla strach tam jít :D. Možná když to člověk neví, tak to tolik nevnímá a právě když si něčeho divného všimne, je to určitě "pravděpodobnější", protože takto nás může i trošku šálit mysl :D.

    OdpovědětVymazat
  8. vůbec jsem netušila, že se takový les nachází u nás :) tajemné a lákavé :)

    OdpovědětVymazat
  9. Tam bych měl strach vkročit i ve dne :).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js