zomablog

 V roce 2018 jsem ukončila studium učebního oboru kuchař-číšník. To jsem byla v prvním ročníku. Už jsem předtím měla jeden výuční list, a to pekaře. Kuchař-číšník mě nebavil, spíše tedy ta praxe v kuchyni, obsluha celkem ano. Studium jsem ukončila z toho důvodu, že jsem byla přijatá na nástavbové studium, dvouletý studijní obor podnikání, zakončený maturitní zkouškou. Přihlásila jsem se jen tak, na zkoušku, moc jsem nepočítala s tím, že ve škole vydržím, hledala jsem si už i tenkrát práci, jenže mi zatím vycházely jen občasné brigády. Překonala jsem i svoje očekávání, když se mi podařilo dostat do druhého, závěrečného ročníku.  To bylo v roce 2020, kdy ale v březnu, těsně před maturitou, přišlo první nucené uzavření škol. Pro všechny to byla úplně nová situace, následovala domácí výuka, posílání úkolů do emailů, videohovory s učiteli a celkově to bylo hodně stresující. A chaotické. Zvlášť z pohledu maturanta, protože nikdo z nás dlouho nevěděl, jak to vlastně bude, kdy budeme maturovat

 Na světě je pořád spousta záhad, které si umíme jen těžko nějak racionálně vysvětlit. A pro některé záhady nemusíme ani jezdit moc daleko,, stačí vyrazit na výlet po České republice, protože i u nás je spousta míst opředených tajemstvím a záhadami. Mezi milovníky paranormálních jevů patří mezi hojně diskutované, navštěvované a taky "profláklé" místo Branišovský les, který se nachází u Českých Budějovic v Jihočeském kraji. Přezdívá se mu také Bor. Co má být ale na zdánlivě obyčejném lese tak děsivého a hororového? Vše mělo začít v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy hlídala v Branišovském lese čtyřčlenná vojenská posádka muniční sklad. Během zdánlivě obyčejné a nudné služby došlo k nevídanému masakru. Vojáci se měli postřílet mezi sebou, všichni podlehli fatálním střelným poraněním. Jeden z vojáků, který zemřel až v nemocnici, prý prohlásil: "Jeden z našich se najednou proměnil v podivnou postavu v plášti, která po nás začala střílet. Proto jsme po sobě začali na

  Autor: Jozef Karika Žánr: Historický, Válečný, Román, Thriller Mé hodnocení: 100% Obsah: Román Na smrt je unikátní mix válečného románu, thrilleru, a zejména unikátním historickým románem, který nás od roku 1928 provede důležitými historickými událostmi Československa až na konec druhé světové války. V roce 1928 se v malém slovenském městečku Ružomberok chystají k maturitě dva nejlepší přátelé už od ranného dětství, Karel a Viktor. Karel je Němec a Viktor je Žid, to však není v jejich přátelství žádná překážka. Navštěvují stejnou třídu na gymnáziu, a oba pokukují po pěkných spolužačkách, zejména dvojčatech Bergmannových, které jsou také židovského původu. Jenže jeden hrozivý okamžik všechno nenávratně změní a zničí. Dvojice kamarádů nešťastnou náhodou zastřelí syna vlivného místního podnikatele Grieše. Budoucnost Karla i Viktora se ocitá na scestí. Viktor prchá k příbuzným do Ameriky, Karel zase odjíždí i s rodiči do Německa, kde Karlův otec získal místo v automobilce.  Čtenář se tak

 Příští týden mi začíná poslední část dovolené, a protože je teď doma z práce i přítel, udělali jsme si takový pěkný výletový víkend, ze kterého mám i pár fotek, které bych Vám ráda ukázala. Něco jsem fotila já, něco přítel, proto jsou některé fotky s popiskem značky telefonu - vím, že to vypadá rušivě, a taky vím, že se to dá odstranit, ale tak nějak jsem to pořád nesmazala. Jako první místo jsme navštívili Lázně Jeseník. Máme to kousek od místa bydliště, jedeme dvacet minut autem, a jsme tam. Počasí bylo tak akorát, ani horko, ani zima. Navzdory tomu jsme měli v lázeňském prostoru problém zaparkovat, aut i turistů tu bylo požehnaně. Prošli jsme se kousek po kolonádě, ale já mám nejraději "zážitkový chodník" (koukala jsem na internet, oficiálně se to opravdu tak jmenuje). Návštěvníci si tak mohou naboso vyzkoušet procházku léčivými přírodními prameny (je to pekelně studené), otužit se, a zažít dobrodružství při zdolávání přírodních překážek. Není to moc dlouhé, ale je to roz

  Autor: Lisa Jackson Žánr: Krimi, Thriller, Mysteriózní Mé hodnocení: 50% Obsah: Nemůže věřit ničemu, ani vlastní paměti... V malém americkém městečku Edgewater žije spousta lidí, kteří věří, že Rachel Gastonová před dvaceti lety nespravedlivě vyvázla z vraždy svého nevlastního bratra Lukea. V onen osudný den si skupinka dětí hrála ve staré konzervárně, a hrály zdánlivě nevinnou hru s falešnými pistolemi a bouchacími kuličkami. Jenže vše se ošklivě zvrtlo, když Rachel někdo vyměnil falešnou zbraň za tu opravdovou a ona vstřelila přímo do hrudi svého bratra, který neměl šanci přežít a při převozu do nemocnice zemřel. Rachel si v sobě od té doby nese velké trauma a smutek, i když se snaží žít normální život. Jenže nedávno se jí rozpadlo manželství s policistou Cadem, a zůstala tak trochu sama na výchovu dvou puberťáků, i když s manželem se pravidelně stýkají. Vše je pro Rachel ještě horší, protože se blíží výročí bratrovi smrti, a ona zažívá své úzkostné, až paranoidní stavy ještě hůře.

 Již brzy skončí dětem školou povinným sladké prázdninové nicnedělání, a ony se vrátí zpět do školních lavic. Jenže bohužel díky covidu s další náloží pravidel, podmínek a zákazů. Prvního září začne pro děti další kolo testování proti nemoci Covid-19. Tedy, pro ty nenaočkované. Další testy proběhnou ještě šestého a devátého září. Pro prvňáčky chválabohu první testování proběhne až druhého, nebudou mít tedy první školní den ovlivněný výtěry z nosu, což je fajn. Zákonní zástupce dětí mají ale letos možnost testování dětí odmítnout, přičemž dítě se musí účastnit výuky i s tím, že může nemoc teoreticky mít. Má to ale háček. Podle ministra zdravotnictví musí v prvních dnech vlny testování nosit roušku či respirátor i ve třídě. Otestovaní ji musí mít pouze ve společných prostorách školy, jako jsou chodby. Dále bude mít neotestované dítě zakázáno zpívat. Jasně, podle odborníků se přeci šíří zpěvem koronavirus daleko lépe, díky kapénkám, a tak. Ale vyřadit kvůli tomu třeba žáčka druhé třídy z

 Stephen King patří mezi mé oblíbené spisovatele, nejraději mám jeho hororové povídky, naposledy se mi moc líbila sbírka povídek Noční směna. King má velký cit pro budování hororové atmosféry a na stránkách svých knih si dokáže pěkně pohrát s psychikou čtenáře. Bohužel musím za sebe říci, že adaptace Kingových knih na filmové plátno často nedopadají úplně slavně, což je velká škoda. Po delší době jsem si vyhledala na československé filmové databázi filmy, které byly podle Kingovy předlohy natočeny a já je ještě neviděla. A zaujal mě horor z roku 2019 Ve vysoké trávě. Zaujala mě hlavně informace, že stejnojmennou knihu napsal King spolu s jedním ze svých synů. Obsah filmu na čsfd.cz je více než strohý a nic moc divákovi neřekne:  Těhotná žena a její bratr zaslechnou volání o pomoc. Vydají se za chlapeckým hlasem do travnatého lánu, jen aby zjistili, že možná není cesty zpět. Tak tedy, zkusila bych trochu obsah filmu rozvinout, a pokusím se vyhnout vyzrazení zásadních okamžiků filmu. Bec

 Třináctého srpna si můžeme připomenout, a nebo symbolicky oslavit Den leváků. Tento den se zapsal mezi významné svátky v roce 1976. Každý, kdo dominuje ve svém životě levou rukou mi dá jistě za pravdu, že ve světě praváků to nemáme často vůbec jednoduché.  U nás v nejbližším kruhu rodiny jsme levačky jen dvě. Já a jedna moje sestřenice. Mí rodiče, bratr, babičky a dědečkové - všichni jsou praváci. Máma mi zrovna nedávno vyprávěla, jak pro ni bylo těžké dělat se mnou v první třídě úkoly ze psaní (velkým problémem bylo psací písmenko A). Prý jsem tou rukou pořád tak divně točila, psala jsem to jakoby obráceně a dlouho jsem nemohla pochopit, jak to mám levačkou napsat. Když vás učí psát pravák levou rukou, tak je to asi složité... Psát jsem se nakonec naučila, sice škrábu, ale problémem jsou rozmazaná písmenka - na střední jsem používala lenoch pod ruku, aby měly sešity nějakou úpravu - pokud jste leváci, jistě chápete. A to ani nemluvím o té špíně na ruce, přičemž některé propisky se ne

 Včera jsem při brouzdání na internetu a čerpání inspirace na nový článek narazila na serveru e15.cz na zajímavý článek. Týká se materialismu z pohledu dítěte a to, jak velký vliv má na malé děti reklama, a jak se vlastně od dětství učíme mít rádi kupování nových věcí, které často třeba vůbec nepotřebujeme, ale díky reklamě a šikovné mediální masáží získáme pocit, že bez nich nemůžeme žít. Z dětství si toto vybavuji naprosto přesně. Víkendová rána jsem často proseděla se snídaní na talířku u televize, kde běžely animované pohádky. Největší intenzita reklam byla vždy v předvánočním období. Samozřejmě jsem chtěla všechno, s čím si hrály holčičky v reklamách - plačící miminko, zpívajícího plyšáka, korálky na navlékání, a živě si pamatuji, jak jsem se jeden rok zamilovala do mluvící sovičky Furby. Tak moc jsem o ní doma mluvila a dokonce jsem o ní napsala i Ježíškovi, že pak nebylo vdlkým překvapením, že jsem ji pod stromečkem opravdu našla. Radost jsem měla velkou, a dlouho jsem si s mluv

  Autor: Susanne Janssonová Žánr: Krimi, Thriller, Mysteriózní  Mé hodnocení: 80% Obsah: Nathalie pracuje jako bioložka, a právě teď se intenzivně věnuje tématu globálního oteplování a jeho dopadu na krajinu. Zrovna nedávno se vrátila z Polska, kde odebírala vzorky z místní soustavy rašelinišť. Teď se vrátila do svého rodného Švédska, a práce na specifickém prostředí rašelinišť ji donutila vrátit se do svého rodného města Amal, kde nebyla od svých čtrnácti let a kde zažila ošklivá rodinná traumata, na která by nejraději zapomněla.  Tedy, donutila. Nathalie se tak nějak instinktivně rozhodla vrátit se do Amal, ačkoliv by si pro svůj výzkum mohla vybrat z hromady jiných rašelinišť. Ubytuje se v chatkovém komplexu, který spadá pod Slaťský zámeček, kde bydlí trochu extravagantní manželský pár, a doplňuje jej podivínský správce Alex, který je lehce mentálně zaostalý.  Nicméně Nathalie se těší, že tady, v opuštěném a zapadlém malém městečku bude mít klid na práci a odebere spoustu užitečných

 Nedávno jsem u jedné celkem populární blogerky, která se zabývá tematicky vším možným, narazila na zajímavý článek na téma přechylování ženských příjmení. Článek mě zaujal, a já s překvapením zjistila, že sněmovna schválila návrh, že ženy se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí mít v občance koncovku -ová. Dnešní doba je hodně tolerantní k různým gender skupinám, k tomu, aby se nikdo nestyděl za svou sexuální orientaci a za to, zda se cítí či necítí ve svém těle pohodlně. Nedovedu si představit, jaké to je, být v mužském těle, a přitom se cítit jako žena.  Nikoho neodsuzuji, moje kamarádka z intru mi před nějakou dobou psala, že ve svých pětadvaceti letech zjistila, že ji přitahují muži i ženy, a ona sama se stylizuje spíše do "mužské podoby." Trochu zvláštní. Ale dokud mi tím nikdo neubližuje, nikdo mi nevnucuje to, že se mám nějak přeorientovat, jsem ochotna to respektovat. Sice tomu úplně nerozumím, protože mě vždycky přitahovali a snad i přitahovat nadále budou muž