Přeskočit na hlavní obsah

Do třetice všeho dobrého?

 V roce 2018 jsem ukončila studium učebního oboru kuchař-číšník. To jsem byla v prvním ročníku. Už jsem předtím měla jeden výuční list, a to pekaře. Kuchař-číšník mě nebavil, spíše tedy ta praxe v kuchyni, obsluha celkem ano.

Studium jsem ukončila z toho důvodu, že jsem byla přijatá na nástavbové studium, dvouletý studijní obor podnikání, zakončený maturitní zkouškou. Přihlásila jsem se jen tak, na zkoušku, moc jsem nepočítala s tím, že ve škole vydržím, hledala jsem si už i tenkrát práci, jenže mi zatím vycházely jen občasné brigády. Překonala jsem i svoje očekávání, když se mi podařilo dostat do druhého, závěrečného ročníku. 

To bylo v roce 2020, kdy ale v březnu, těsně před maturitou, přišlo první nucené uzavření škol. Pro všechny to byla úplně nová situace, následovala domácí výuka, posílání úkolů do emailů, videohovory s učiteli a celkově to bylo hodně stresující. A chaotické. Zvlášť z pohledu maturanta, protože nikdo z nás dlouho nevěděl, jak to vlastně bude, kdy budeme maturovat, jestli v červnu, nebo v září.



Nakonec to vyšlo na červen. Jediným pozitivem bylo snad jen to, že jsme nepsali slohovky z angličtiny ani z češtiny, ale upřímně řečeno, zrovna tak velká úleva to nebyla. Před didaktickými testy byla ještě praktická část - písemná práce z účetnictví a daní. Z ničeho jsem neměla větší strach než z účetnictví. Moji spolužáci se báli hlavně češtiny, já jediná jsem si říkala, že češtinu udělám.

No, už když jsem to účetnictví psala, bylo mi jasné, že to bude zlé. A taky že ano. Výsledky jsme se správně měli dozvědět až po závěrečných ústních, ale mezi nás spolužáky se tenkrát doneslo, že jeden člověk to účetnictví neudělal. Tipovala jsem sebe, ale člověk pořád tak nějak doufá, že to byl někdo jiný, třeba ten největší flákač, co skoro nechodil do školy. Z emailu jsem už věděla, že jsem zvládla oba didaktické testy, čeština mi přišla opravdu hodně jednoduchá, z angličtiny jsem měla taky dobrý pocit, protože to jsme trénovali pořád. Bohužel většina mých spolužáků neudělala didaktické testy z češtiny, ze třídy jsme je udělali jen tři.

A pak přišla ta poslední část, ústní. Ještě v ten den jsem pořád doufala, že jsem to účetnictví nějak spatlala na čtyřku. A víte, co se stalo? Přijdu do školy, jdu dolů do zasedačky, kde mi za chvíli začínala první ústní zkouška, z literatury (byla jsem na řadě jako první), a potkala jsem učitelku z účetnictví. Slušně jsem pozdravila, a ona na mě vybalila, jestli vím, že jsem neudělala to účetnictví jako jediná ze třídy, protože jsem v tom testu měla hrozně málo bodů?

Nedovedete si představit, jaké to je. Člověk má nervy z ústního zkoušení, soustředí se, a najednou mu jen tak učitel oznámí informaci, kterou jste se měli dozvědět až po zkoušce. Měla jsem chuť se sbalit a jít domů, prostě se vysrat na celou ústní zkoušku. Přišla jsem dolů a oznámila třídní, že jdu domů, že jsem neudělala praktickou a že to nemá cenu, a asi bych fakt šla pryč, kdyby mě dost rázně nepřemluvila češtinářka (za to jsem jí fakt hrozně vděčná). Zůstala jsem, první část zkoušení z češtiny jsem sice celou probrečela, jak mě to hrozně v tu chvíli vytočilo, ale zvládla jsem všechny části ústní zkoušky.

Ironií bylo, že to účetnictví udělali fakt všichni, i ten největší lempl, co skoro nechodil do školy, jenom já ne. 

Takže jsem se přihlásila na podzimní zářijový termín. A ani napodruhé jsem to neudělala. To jsem už ale tak trochu čekala, protože jsem do testu skoro nic nenapsala. Učitelka na mě byla hodná, byla jsem u ní i dvakrát na doučování, pořád se mi omlouvala za to, že mi tu špatnou zprávu řekla před zkouškou, prý si myslela, že jsme si mezi sebou řekli, kdo to neudělal. 

Mezitím jsem už nastoupila od loňského září do práce, takže maturita pro mě byla pasé. Jak začnete chodit do práce, člověk myslí na jiné věci. Brala jsem to tak, že ten papír prostě mít nebudu, a co? 

Jenže v červnu jsem na facebookovém profilu bývalé třídy uviděla od třídní učitelky vzkaz, že kdo chce, může se ještě do zítřka přihlásit k dalšímu náhradnímu termínu maturit. Někteří šli také vloni na opravky z didaktických testů, bohužel se nepodařily nikomu ani napodruhé (jako mě). Někteří ale dostali i navíc jakýsi termín od Cermatu, který byl ale dobrovolný. 

Tak jsem se z legrace rozhodla, že se na to září zase přihlásím. Bylo to spontánní rozhodnutí. Je to buď a nebo. Chodím už do práce, nic moc mě netíží. Musím se přiznat, že jsem účetnictví nesnášela už od začátku. Nebavilo mě to, při hodinách jsem se nudila, a když mě učitelka vyvolala k tabuli a snažila se mi něco vysvětlit, tak jsem se prostě zasekla. Byl to jakýsi můj vzdor. 

Neřekla jsem raději nikomu z rodiny, ani příteli, že to ještě potřetí zkusím, nechci nikoho zklamat, největší strach mám ale z toho, že nejvíc zklamu samu sebe, a to je to vůbec nejhorší.



Svojí chybou jsem tu praktickou zkoušku neudělala. Já se totiž na ni vůbec neučila. Učila jsem se češtinu, angličtinu a ekonomické předměty, ale na účetnictví jsem se ani nepodívala. Ani jednou jsem neotevřela učebnici nebo sešit. Měla jsem k tomu předmětu jakousi averzi.

Skoro všichni ze třídy měli i v průběhu těch dvou let pěkné známky, já byla nejhorší, prolezla jsem se čtyřkou, ale bylo mi to jedno. Byla jsem tak suverénní, že jsem čekala, že mi ta praktická část maturity prostě nějak sama spadne do klína, že to nějak napíšu bez učení. Vím to, stydím se za to, a je mi líto, že jsem si to tak sama posrala.

Takže, začala jsem se učit. Konečně. Vzala jsem to celé od začátku, doučuje mě kamarádka, Doma si píšu pořád nějaké úkoly, počítám, učím se zpaměti aktiva, pasiva a jak se vlastně účtuje. Už víc než dva týdny neležím v ničem jiném, učím se před spaním, ráno, po obědě. Mám teď dovolenou, takže na to mám klid. Snažím se, některé věci jsou pro mě hodně těžké, zvláště ty, kde se počítá, protože mám poruchu učení (takže třeba odpisům moc nerozumím), ale něco už mi ta hlava pobírá lépe a mám fakt pocit, že je to lepší, a že když se konečně učím, tak bych to možná mohla i napsat na čtyřku. 

Psala jsem si i s učitelkou, dokonce mi volala, aby mi oznámila, že v testu budou nějaké změny. I po tom roce je mi pořád líto, že maturitu nemám, vždycky mě to tak nějak najednou bolestivě bodne v mysli. Říkám si, buď to vyjde nebo ne. Je to poslední pokus, další už nebude. Byla by ale škoda ho nevyužít, zvlášť teď, když se fakt snažím a nečekám, že mi to celé spadne jen tak do klína.

No, uvidím. Mít maturitu k výučnímu listu by nebylo špatné, ale pokud to nevyjde, svět se nezboří. Po roce už člověk uvažuje jinak. 

Zkoušku mám druhého září, výsledky budou tak za dva týdny. Výhodou je i to, že to bude opravovat učitelka ze školy, praktická se nikam neposílá, jako to bylo u didaktických testů. Třeba to vyjde, napotřetí, po roce? Spíše počítám s tím, že to nevyjde (jsem pesimista), ale i přesto jsem se rozhodla tentokrát na té zkoušce opravdu máknout. I když to nevyjde a budu se snažit, budu z toho mít určitě jiný pocit, když jsem zkoušku neudělala vlastní leností a jakousi zatvrzelostí, která byla ale zbytečná a uškodila jenom mě.

Takže druhého září v osm hodin mě to naposledy čeká. Těším se, že se výzvě postavím čelem a udělám pro dokončení maturity všechno, co půjde. Držte mi prosím palce!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Eliss, držím moc palce, ať to vyjde. A jsi dobrá, že ses rozhodla to nevzdat a využít další pokus.

    OdpovědětVymazat
  2. Ellis, moc ti budu držet palce. Na ekonomce jsem také účetnictví nesnášela, nakonec to všechno dobře dopadlo. Věřím, že maturitní vysvědčení budeš mít v kapse a jsi fakt dobrá, že to nevzdáváš. Moc ti fandím 👍

    OdpovědětVymazat
  3. Jak říkával můj kamarád o účetnictví:
    "Má dáti - dal, nechce dáti - musí"
    Ať to to vyjde.

    OdpovědětVymazat
  4. Eliss, přeji Ti abys to zvládla. Účetnictví jsem měla docela ráda a léta pracovala v učtárně. Mnoho předpisů se od té doby změnilo, ale MD a DAL jsou stále stejné...Tak ať se to podaří. Měj se pěkně a věř si!

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, děvče.... za takových dvacet let a více zapomeneš na to špatné, budeš vzpomínat na školu a řekneš, stejně to byla krásná léta. A pokud člověk něco nemá zadarmo, více si toho váží a já Ti přeji, aby to vyšlo podle přání a představ. Člověk by na svém vzdělání měl "zamakat". ☺

    OdpovědětVymazat
  6. Aby byl vzdor efektivní, měl by negativně dopadat na někoho jiného než na samotného jeho původce :-). Každopádně držím moc palce a ať se vynaložená práce vyplatí, ať už v dobrém výsledku nebo dobrém pocitu, obojí má smysl.

    OdpovědětVymazat
  7. Držím palce, abys to teď zvládla, po takové přípravě se to už určitě v dobré obrátí.

    OdpovědětVymazat
  8. Eli,držím ti palce.v dnešní době je maturita důležitá,pokud nechceš makat na směny v továrně.Já mám ekonomku a pracovala jsem pořád jako účetní a moc mě to bavilo.
    Hodně budu prožívat maturitu s vnukem,od září jde do čtvrtého ročníku a zdá se mi,že školu trochu fláká.Budou to nervy.
    Měj se hezky a myslím na tebe

    OdpovědětVymazat
  9. Eli, neskutečně držím palce! Máš můj obdiv, že jsi to nevzdala. Připravuješ se poctivě, tak snad to do třetice všeho dobrého vyjde. Účetnictví byla noční můra i pro mě, naštěstí jsem z něj však nemusela maturovat a setkala se s ním až na vysoké. Druhého září hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  10. Eli, budu na Tebe moc myslet a držet palce! Účetnictví musí být hrozná pakárna :( nedovedu si to vůbec představit :/... Věřím, že to zvládneš. Jsi šikovná holka. Když se na to pečlivě připravuješ, určitě to vyjde! Zasloužíš si to. Posílám spoustu sil <3

    OdpovědětVymazat
  11. Eliss, moc Ti držím pěsti, ať vše dobře dopadne !!! A vůbec je úžasná tahle Tvoje zpověď, to by každý nedokázal... Já jsem dělala několik let účetnictví, ale absolutně mě to nebavilo. Tak jsem udělala radikální věc - odešla jsem z velice dobře placeného místa v místě svého bydliště a nastoupila jako lektorka keramiky u postižených dětí, kde jsem měla podstatně míň peněz, šílené dojíždění, ale byla jsem tam šťastná. Bylo to moje nejmilejší zaměstnání a nelitovala jsem. Myslím na Tebe, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Hlavně si vůbec nepřipouštěj neúspěch, prostě to vyjde a jinak to nebude!!! Hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  13. Věřím, že s tímhle novým přístupem ti to už bude připadat jako úplně jiná zkouška než naposledy :-) Moc držím palce a ať se zadaří!

    OdpovědětVymazat
  14. Drž se Eli, myslím na tebe. Když se teď poctivě připravuješ, tak to už určitě dopadne dobře :) Já to teda nikdy nepodcenila a i tak se mi teď stalo, že mě profesorka vyhodila. Zkoušela mě z prezentace o jejíž existenci jsem neměla ani ponětí :D Ale na druhý pokus jsem to taky nepodcenila a vše to zvládla, tak to taky zvládneš :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  15. přeji hodně štěstí :) ať se to povede :) já účetnictví taky nesnášela :D nějak jsme si k sobě cestu nenašly :D

    OdpovědětVymazat
  16. Palce ti už držet nestihnu, ale doufám, že se ti to vydařilo a konečně maturitu budeš mít a přinese ti to (snad) trochu klid na duši i lepší pocit. :)

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj Eliss,
    doufám, že ti to všechno vyšlo. ta učitelka opravdu udělala chybu, když ti to řekla těsně před ústní zkouškou, i když to asi nemyslela zle. Jsem ráda, že jsi natolik dospělá a uvědomuješ si, že jsi ty první pokusy neudělala kvůli tomu, že ses na to vykašlala. To, že ses to rozhodla změnit, je opravdu dospělé. Já myslím, že to i tví učitelé ocení. Jsem přesvědčená o tom, že jednou budeš ráda, že jsi to nevzdala a že ses na ten třetí pokus přihlásila a zkusila se na něj i učit.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js