Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 228 Na smrt

 Autor: Jozef Karika

Žánr: Historický, Válečný, Román, Thriller

Mé hodnocení: 100%

Obsah: Román Na smrt je unikátní mix válečného románu, thrilleru, a zejména unikátním historickým románem, který nás od roku 1928 provede důležitými historickými událostmi Československa až na konec druhé světové války.

V roce 1928 se v malém slovenském městečku Ružomberok chystají k maturitě dva nejlepší přátelé už od ranného dětství, Karel a Viktor. Karel je Němec a Viktor je Žid, to však není v jejich přátelství žádná překážka. Navštěvují stejnou třídu na gymnáziu, a oba pokukují po pěkných spolužačkách, zejména dvojčatech Bergmannových, které jsou také židovského původu.

Jenže jeden hrozivý okamžik všechno nenávratně změní a zničí. Dvojice kamarádů nešťastnou náhodou zastřelí syna vlivného místního podnikatele Grieše. Budoucnost Karla i Viktora se ocitá na scestí. Viktor prchá k příbuzným do Ameriky, Karel zase odjíždí i s rodiči do Německa, kde Karlův otec získal místo v automobilce. 

Čtenář se tak ocitá ve víru historických událostí z pohledu dvou mladých, nezkušených lidí. Viktor je z Nového kontinentu rozčarován, nic není tak růžové, jak si myslel, a ani jak mu psal bratranec Eli ve svých pozitivně laděných dopisech. Příbuzní o něj nemají valný zájem, sami nemají mnoho peněz, vždyť Viktor přijel přímo do nejhorší hospodářské americké krize! Mladík zprvu pracuje jako číšník v malém lokále za směšně nízkou mzdu, ale postupně se díky své inteligenci propracovává čím dál výše.

Začne spolupracovat s mafiánskou organizací Inc., a stává se jejím významným členem. Skupinu vede Abe Reles, který je také židovského původu, ale v newyorských ulicích nikdo na původ moc nehledí, rozhodující jsou zbraně, pořádný výcvik a chladnokrevný instinkt zabijáka. Newyorské ulice se mění v otevřené bojiště těch nejdrsnějších mužů.

Naproti tomu Karel se zabydlel v Německu, v Mnichově nastoupil na lékařskou fakultu a s těmi nejlepšími výsledky složil zkoušky. U Karla se ale začaly projevovat znepokojivé povahové vlastnosti. Proč pořád cítí podivný, neukojitelný hlad, výbuchy a návaly agrese, které přicházejí v nečekaných vlnách?

Po absolvování studia se Karlovi nabízí otázka, co teď? Má nastoupit v nějaké malé, bezvýznamné nemocnici? Díky svým známým z předchozích let a svému politickému zápalu se Karel mění v zapáleného nacistického stoupence, a mezi jeho přátele patří třeba i Reinhard Heydrich. Jenže zlo teprve začíná vystrkovat své růžky, NSDAP teprve čeká velké volební vítězství a nástup Hitlera k absolutní moci.

Karel a jeho přítel ze studií, přezdívaný Beppo, stávají čestnými členy strany a budou stát u zrodu těch nejhorších nacistických zařízení, ve kterých není ani kousek lidskosti, jen nekonečná krutost. Karel to ale vnímá jako začátek něčeho velkého, díky čemuž bude moci uplatnit své znalosti anatomie a šílenou posedlost lidským tělem.

Do toho se v roce 1940 vrací z Ameriky domů Viktor, a ocitá se v té největší vlně nenávisti proti židovskému obyvatelstvu. Němci totiž začínají realizovat svůj šílený plán na vyhlazení "lidského odpadu," kolem začíná propukat nejen oficiální, ale i občanská válka, a malé slovenské městečko se mění v nejhorší noční můru.

V říjnu 1942 je Viktor v dobytčáku převezen do koncentračního tábora Osvětim, a právě tam se cesty obou bývalých přátel na chvíli střetnou. Jak proběhne jejich setkání, a co bude dál? Jak už z názvu knihy vyplývá, všechny cesty vedou... Na smrt.




Hodnocení: Na smrt jsem dočetla před necelou hodinou, moje dojmy jsou tedy hodně čerstvé, a musím říct, že to byla opravdu jízda. Od autora jsem v minulosti četla Trhlinu, Strach, to jsou výborné hororové romány. Netušila jsem, že autor je tak úžasným vypravěčem, od začátku mě knížka pohltila a už nepustila, musela jsem číst dál a dál, protože jsem byla úplně u vytržení.

Nepamatuji si, kdy naposledy se mi nějaká kniha tak líbila, Na smrt je nejlepší historický román, který se mi kdy dostal do rukou. Vážně. 

Historické reálie jsou dodrženy přesně, (co se týče druhé světové války, o životě amerických gangsterů toho moc nevím) pro dějepisáře muselo být čtení této knihy lahůdka. Líbilo se mi postupné propojování obou hlavních hrdinů, vše je na sebe nenásilně našroubováno, takže to opravdu vyznívá realisticky. Psychologie hlavních postav byla skvěle propracovaná, hlavně Karel a jeho zvrácené představy a myšlenky, to mě hodně bavilo. Z toho člověka přímo čišelo zlo a vztek, který začal postupně ukájet těmi nejhoršími továrnami na smrt. 

Klasický psychopat, ale tak skvěle napsaný, že jsem uvěřila, že takový člověk opravdu existoval. 

Zato Viktor ze začátku vypadal jako ten hodný, postupně se také ale změnil, pořád na tom byl lépe než Karel. Musím ale přiznat, že některé Viktorovy pasáže ze světa mafiánské Ameriky mě tak trochu nudily, zejména se mi pletla jména všech těch zabijáků, ale i tak se to dalo přelouskat. V kontextu s tím mě ale Karel bavil mnohem více.

Děj ubíhá rychle, čtenář se nenudí, pořád se něco děje, a já jsem byla ve spoustě situací opravdu napjatá, jak to celé dopadne, tentokrát jsem ani nelistovala dopředu, nechávala jsem si moment překvapení až na konec. Kniha je čtenářsky návyková, autor je skvělý vypravěč, jeho styl psaní je mi hodně blízký, což už mi dokázal i v Trhlině.

Karika nemá ani strach z vylíčení těch částí historie, které jsou opravdu hrůzné, pro některé čtenáře to může být těžko stravitelné, protože se nebojí vše popisovat dost syrově (plynové komory, kruté zacházení se Židy, znásilnění partou esesáků), pro někoho může být lepší dávat si mezi čtením přestávky, aby knihu strávil. Mě se to ale četlo dobře, i když to není čtení o pěkných věcech, ale k naší historii to patří.

Autor je Slovák, takže knížka je poučná i pro Čechy i pro Slováky stejně. Kniha je rozdělená na dvě části, a členěna do několika kapitol. 

Knížku doporučuji všem, kteří se zajímají o historii a zvlášť o začátek nejhorší války v dějinách lidstva. Na smrt se mi líbila moc, tato kniha mi zůstane v hlavě ještě hodně dlouho a pořád o ní přemýšlím. Moc by se mi líbilo kvalitní zpracování knižní předlohy na filmové plátno. To bych šla na film ráda i do kina.

A co Vy? Četli jste něco od Jozefa Kariky? Četli nebo viděli jste film Trhlina? Zaujala Vás tato recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. No holt souvislosti dejin dokszi v cloveku probudit vsechno mozne...

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to jako hodně zajímavá knížka. Karika je určitě velmi kvalitní spisovatel. Chystám se na Trhlinu.
    Přečetla jsem hodně knížek o 2. světové válce, teď si od nich nechávám chvilku oddych a čtu jiné žánry. Nedají se číst pořád. Je to velmi silné téma. Tvá 228. kniha? Já mám podobný počet. Od kdy si tento deník píšeš? Já od 7. třídy, takže to teď bude 8 let. :)
    Jinak by mě hodně zajímalo, jak tato kniha dopadla. Napsala bys mi prosím rozuzlení třeba na MSG? :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jozefa Kariku jsem si oblíbila a jsem ráda,že jsi nás seznámila s další jeho knihou.Zatím jsem přečetla a i poslouchala jeho audioknihy a byla vždy nadšená.Tma,Strach a Trhlinu jsem viděla i film.
    Díky za tip.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za zajímavý tip. Autora znám, ale nic jsem od něj nečetla. Knížka mě zaujala. 🙂
    Nebyla Trhlina v televizi? Zdá se mi, že ano...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula