Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 228 Na smrt

 Autor: Jozef Karika

Žánr: Historický, Válečný, Román, Thriller

Mé hodnocení: 100%

Obsah: Román Na smrt je unikátní mix válečného románu, thrilleru, a zejména unikátním historickým románem, který nás od roku 1928 provede důležitými historickými událostmi Československa až na konec druhé světové války.

V roce 1928 se v malém slovenském městečku Ružomberok chystají k maturitě dva nejlepší přátelé už od ranného dětství, Karel a Viktor. Karel je Němec a Viktor je Žid, to však není v jejich přátelství žádná překážka. Navštěvují stejnou třídu na gymnáziu, a oba pokukují po pěkných spolužačkách, zejména dvojčatech Bergmannových, které jsou také židovského původu.

Jenže jeden hrozivý okamžik všechno nenávratně změní a zničí. Dvojice kamarádů nešťastnou náhodou zastřelí syna vlivného místního podnikatele Grieše. Budoucnost Karla i Viktora se ocitá na scestí. Viktor prchá k příbuzným do Ameriky, Karel zase odjíždí i s rodiči do Německa, kde Karlův otec získal místo v automobilce. 

Čtenář se tak ocitá ve víru historických událostí z pohledu dvou mladých, nezkušených lidí. Viktor je z Nového kontinentu rozčarován, nic není tak růžové, jak si myslel, a ani jak mu psal bratranec Eli ve svých pozitivně laděných dopisech. Příbuzní o něj nemají valný zájem, sami nemají mnoho peněz, vždyť Viktor přijel přímo do nejhorší hospodářské americké krize! Mladík zprvu pracuje jako číšník v malém lokále za směšně nízkou mzdu, ale postupně se díky své inteligenci propracovává čím dál výše.

Začne spolupracovat s mafiánskou organizací Inc., a stává se jejím významným členem. Skupinu vede Abe Reles, který je také židovského původu, ale v newyorských ulicích nikdo na původ moc nehledí, rozhodující jsou zbraně, pořádný výcvik a chladnokrevný instinkt zabijáka. Newyorské ulice se mění v otevřené bojiště těch nejdrsnějších mužů.

Naproti tomu Karel se zabydlel v Německu, v Mnichově nastoupil na lékařskou fakultu a s těmi nejlepšími výsledky složil zkoušky. U Karla se ale začaly projevovat znepokojivé povahové vlastnosti. Proč pořád cítí podivný, neukojitelný hlad, výbuchy a návaly agrese, které přicházejí v nečekaných vlnách?

Po absolvování studia se Karlovi nabízí otázka, co teď? Má nastoupit v nějaké malé, bezvýznamné nemocnici? Díky svým známým z předchozích let a svému politickému zápalu se Karel mění v zapáleného nacistického stoupence, a mezi jeho přátele patří třeba i Reinhard Heydrich. Jenže zlo teprve začíná vystrkovat své růžky, NSDAP teprve čeká velké volební vítězství a nástup Hitlera k absolutní moci.

Karel a jeho přítel ze studií, přezdívaný Beppo, stávají čestnými členy strany a budou stát u zrodu těch nejhorších nacistických zařízení, ve kterých není ani kousek lidskosti, jen nekonečná krutost. Karel to ale vnímá jako začátek něčeho velkého, díky čemuž bude moci uplatnit své znalosti anatomie a šílenou posedlost lidským tělem.

Do toho se v roce 1940 vrací z Ameriky domů Viktor, a ocitá se v té největší vlně nenávisti proti židovskému obyvatelstvu. Němci totiž začínají realizovat svůj šílený plán na vyhlazení "lidského odpadu," kolem začíná propukat nejen oficiální, ale i občanská válka, a malé slovenské městečko se mění v nejhorší noční můru.

V říjnu 1942 je Viktor v dobytčáku převezen do koncentračního tábora Osvětim, a právě tam se cesty obou bývalých přátel na chvíli střetnou. Jak proběhne jejich setkání, a co bude dál? Jak už z názvu knihy vyplývá, všechny cesty vedou... Na smrt.




Hodnocení: Na smrt jsem dočetla před necelou hodinou, moje dojmy jsou tedy hodně čerstvé, a musím říct, že to byla opravdu jízda. Od autora jsem v minulosti četla Trhlinu, Strach, to jsou výborné hororové romány. Netušila jsem, že autor je tak úžasným vypravěčem, od začátku mě knížka pohltila a už nepustila, musela jsem číst dál a dál, protože jsem byla úplně u vytržení.

Nepamatuji si, kdy naposledy se mi nějaká kniha tak líbila, Na smrt je nejlepší historický román, který se mi kdy dostal do rukou. Vážně. 

Historické reálie jsou dodrženy přesně, (co se týče druhé světové války, o životě amerických gangsterů toho moc nevím) pro dějepisáře muselo být čtení této knihy lahůdka. Líbilo se mi postupné propojování obou hlavních hrdinů, vše je na sebe nenásilně našroubováno, takže to opravdu vyznívá realisticky. Psychologie hlavních postav byla skvěle propracovaná, hlavně Karel a jeho zvrácené představy a myšlenky, to mě hodně bavilo. Z toho člověka přímo čišelo zlo a vztek, který začal postupně ukájet těmi nejhoršími továrnami na smrt. 

Klasický psychopat, ale tak skvěle napsaný, že jsem uvěřila, že takový člověk opravdu existoval. 

Zato Viktor ze začátku vypadal jako ten hodný, postupně se také ale změnil, pořád na tom byl lépe než Karel. Musím ale přiznat, že některé Viktorovy pasáže ze světa mafiánské Ameriky mě tak trochu nudily, zejména se mi pletla jména všech těch zabijáků, ale i tak se to dalo přelouskat. V kontextu s tím mě ale Karel bavil mnohem více.

Děj ubíhá rychle, čtenář se nenudí, pořád se něco děje, a já jsem byla ve spoustě situací opravdu napjatá, jak to celé dopadne, tentokrát jsem ani nelistovala dopředu, nechávala jsem si moment překvapení až na konec. Kniha je čtenářsky návyková, autor je skvělý vypravěč, jeho styl psaní je mi hodně blízký, což už mi dokázal i v Trhlině.

Karika nemá ani strach z vylíčení těch částí historie, které jsou opravdu hrůzné, pro některé čtenáře to může být těžko stravitelné, protože se nebojí vše popisovat dost syrově (plynové komory, kruté zacházení se Židy, znásilnění partou esesáků), pro někoho může být lepší dávat si mezi čtením přestávky, aby knihu strávil. Mě se to ale četlo dobře, i když to není čtení o pěkných věcech, ale k naší historii to patří.

Autor je Slovák, takže knížka je poučná i pro Čechy i pro Slováky stejně. Kniha je rozdělená na dvě části, a členěna do několika kapitol. 

Knížku doporučuji všem, kteří se zajímají o historii a zvlášť o začátek nejhorší války v dějinách lidstva. Na smrt se mi líbila moc, tato kniha mi zůstane v hlavě ještě hodně dlouho a pořád o ní přemýšlím. Moc by se mi líbilo kvalitní zpracování knižní předlohy na filmové plátno. To bych šla na film ráda i do kina.

A co Vy? Četli jste něco od Jozefa Kariky? Četli nebo viděli jste film Trhlina? Zaujala Vás tato recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. No holt souvislosti dejin dokszi v cloveku probudit vsechno mozne...

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to jako hodně zajímavá knížka. Karika je určitě velmi kvalitní spisovatel. Chystám se na Trhlinu.
    Přečetla jsem hodně knížek o 2. světové válce, teď si od nich nechávám chvilku oddych a čtu jiné žánry. Nedají se číst pořád. Je to velmi silné téma. Tvá 228. kniha? Já mám podobný počet. Od kdy si tento deník píšeš? Já od 7. třídy, takže to teď bude 8 let. :)
    Jinak by mě hodně zajímalo, jak tato kniha dopadla. Napsala bys mi prosím rozuzlení třeba na MSG? :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jozefa Kariku jsem si oblíbila a jsem ráda,že jsi nás seznámila s další jeho knihou.Zatím jsem přečetla a i poslouchala jeho audioknihy a byla vždy nadšená.Tma,Strach a Trhlinu jsem viděla i film.
    Díky za tip.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za zajímavý tip. Autora znám, ale nic jsem od něj nečetla. Knížka mě zaujala. 🙂
    Nebyla Trhlina v televizi? Zdá se mi, že ano...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...