Materialismus a (nejen) děti

 Včera jsem při brouzdání na internetu a čerpání inspirace na nový článek narazila na serveru e15.cz na zajímavý článek.

Týká se materialismu z pohledu dítěte a to, jak velký vliv má na malé děti reklama, a jak se vlastně od dětství učíme mít rádi kupování nových věcí, které často třeba vůbec nepotřebujeme, ale díky reklamě a šikovné mediální masáží získáme pocit, že bez nich nemůžeme žít.

Z dětství si toto vybavuji naprosto přesně. Víkendová rána jsem často proseděla se snídaní na talířku u televize, kde běžely animované pohádky. Největší intenzita reklam byla vždy v předvánočním období. Samozřejmě jsem chtěla všechno, s čím si hrály holčičky v reklamách - plačící miminko, zpívajícího plyšáka, korálky na navlékání, a živě si pamatuji, jak jsem se jeden rok zamilovala do mluvící sovičky Furby. Tak moc jsem o ní doma mluvila a dokonce jsem o ní napsala i Ježíškovi, že pak nebylo vdlkým překvapením, že jsem ji pod stromečkem opravdu našla. Radost jsem měla velkou, a dlouho jsem si s mluvícím plyšákem vyhrála.

Nebýt reklamy v televizi (tehdy jsme ještě neměli doma internet), bych po nějaké mluvící plyšové sově ani nevzdechla a spokojila bych se s čímkoliv, co bych dostala na Vánoce. Jenže ta reklama mě ovlivnila už jako dítě tak moc, že jsem tu hračku chtěla hrozně moc. Dítě totiž neuvažuje nad tím, zda si to rodiče mohou dovolit, většinou si reálně nepředstavuje hodnotu peněz.

A díky jsou tu pak takové ty "křičící" scény v obchoďácích, kdy děti hystericky křičí a pláčou, když jim maminka či tatínek nechtějí něco koupit. Dítě to chce, líbí se mu to, tak proč to nemůže hned teď mít? Toto je samozřejmě i otázka výchovy, pokud někdo dítě hodně rozmazluje a kupuje mu vše, na co si ukáže, to není zrovna ta nejlepší cesta.

Jak člověk dospívá a stárne, dívá se na materiální svět kolem sebe jin

ak. Student je závislý na rodičích či na brigádách, po škole už záleží na tom, kolik vydělává v práci, jak se uskromní, a co si za své úspory může koupit.

Musím přiznat, že já jsem hodně spořivý typ. Už na základce jsem hodně škudlila peníze stranou - měla jsem speciální dózičky, kam jsem si schovávala zvlášť papírové bankovky, větší drobné a menší drobné jako dvoukoruny. Dávala jsem tam všechny peníze co jsem dostala třeba na narozeniny, drobné, co mi rodiče nechali z nákupu a pak taky peníze, co jsem měla v pozdějším věku na intr, ale ušetřila jsem si týdně třeba i dvě stovky - to když jsem se stravovala jen ve škole a nekupovala jsem si žádné sladkosti. 

Nakonec jsem si v šestnácti pořídila svůj první notebook - byl to křáp, ale tehdy stál kolem čtyř tisíc, něco málo mi na něj doplatil taťka - a víte, jakou jsem z něj měla tehdy radost? Ten pocit, že jsem si na něco ušetřila, i jako v podstatě chudý student, byl k nezaplacení.

I dnes v dospělosti se snažím si na něco vždycky ušetřit. Půjčku ani nic na splátku si pořizovat nechci. To si raději něco odřeknu. nebo si to koupím později - úspory máme s přítelem, jsme oba dost šetrní, takže jsme se vždycky na všechno složili napůl - na novou pračku, ledničku, protože to jsou věci, bez kterých se dnes člověk prostě neobejde. A když se rozbijí, tak je potřebujete rychle, a oprava se ve spoustě případů vůbec nevyplatí, protože už vyjde finančně výhodněji koupit nový spotřebič.

Doma jsem si zařídila interiér co nejvkusněji, a také preferuji "méně je více." Nesnáším přeplácané místnosti, kde jsou hory nábytku, že se v nich nedá ani hýbat, a člověk se tam cítí nepříjemně a klaustrofobicky. V obýváku mám pak třeba dvě křesla, pohovku, konferenční stolek a televizi. A v zimě pak taky sušák na prádlo. A k tomu ještě pár obrazů na stěnách, protože pak místnost působí útulněji. 

Vedle ložnice máme malý pokojík, který nikdo nevyužívá. Tam mám velkou knihovnu, lenošku, a šanony s různými dokumenty. Je fakt, že knížek mám doma fakt hodně, ta knihovna je přecpaná, tak jsem omezila nákup nových knih na minimum, případně je daruji do knihovny.

Moje prababička, která byla už hodně stará a žila spoustu let sama, měla zálibu v obklopování se věcmi. Skoro nic nevyhodila. Na stolcích se tam hromadily kupy časopisů, krabičky, různé vystřižené kódy z obalů, které plánovala poslat do nějakých soutěží, ale nikdy je tam neposlala... Když prababička zemřela, vyklízení bylo dost náročné, protože toho bylo opravdu dost. Některé časopisy byly ještě zabalené v plastových obalech, prababička si je koupila, pak je odhodila na hromadu a nikdy si je nepřečetla... 

Pamatuji si, jak mi jedna známá kdysi vyprávěla, že její kolegyně z práce má zvláštní zálibu. Objedná si něco v online obchodě, protože je to levné, a balíček jí odvezou až domů. Doma balíček hodí neotevřený na hromadu dalších balíčků (má pro ně vyčleněnou zvláštní místnost) a objedná si něco dalšího. Nevím, zda mi známá říkala pravdu a nedělala si země legraci, ale asi jsou mezi námi i tací.

I u nás ve vsi žil jeden starý pán, který byl asi nějak psychicky nemocný, protože si domů nosil věci z popelnic a kontejnerů a tam je vždycky někam položil. Byl to podivín, s nikým se moc nebavil. Když nakonec sám ve svém domku zemřel, přišlo se na to až po pár dnech. Tento pán měl doma odpadky, starý zašlý nábytek, a celý dům měl doslova zaskládaný. Prý měl nakonec jen uličky pro průchod mezi místnostmi, protože jinak měl vše zaskládané zbytečnostmi, které mu ale asi dělaly radost v jeho samotě...

Nechci žít obklopena zbytečnostmi, které zabírají prostor, ale také nemusím mít vše, co je zrovna v reklamě a co je cool. Když vyhazuji staré nepotřebné věci, můj přítel se se mnou často hašteří. "To se bude ještě jednou hodit! Tohle je tak dobrá věc, kdyby se to opravilo, dalo by se to využít!" Kdybych tu věc nevytáhla ze skříně, ani by nevěděl, že ji tam má někde schovanou, a ona je úplně k ničemu. Kdybych ji vyhodila bez jeho souhlasu, ani by o tom nevěděl.

Na světě jsou prostě pořád zbytečnosti, které ale nutně potřebujeme... 

Co si o tomto myslíte Vy? Také jste jako děti chtěli vše, co bylo v reklamách? Nebo vidíte u svých vnoučat či dětí, jak na ně působí reklama? Kupujete si často nové věci? A máte rádi spíše prázdnější prostory, nebo preferujete místnosti přecpané nábytkem a věcmi? Znáte taky někoho, kdo skladuje doma věci, které vlastně nepotřebuje? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥