Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 227 Paranoia

 Autor: Lisa Jackson

Žánr: Krimi, Thriller, Mysteriózní

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Nemůže věřit ničemu, ani vlastní paměti...

V malém americkém městečku Edgewater žije spousta lidí, kteří věří, že Rachel Gastonová před dvaceti lety nespravedlivě vyvázla z vraždy svého nevlastního bratra Lukea. V onen osudný den si skupinka dětí hrála ve staré konzervárně, a hrály zdánlivě nevinnou hru s falešnými pistolemi a bouchacími kuličkami.

Jenže vše se ošklivě zvrtlo, když Rachel někdo vyměnil falešnou zbraň za tu opravdovou a ona vstřelila přímo do hrudi svého bratra, který neměl šanci přežít a při převozu do nemocnice zemřel. Rachel si v sobě od té doby nese velké trauma a smutek, i když se snaží žít normální život. Jenže nedávno se jí rozpadlo manželství s policistou Cadem, a zůstala tak trochu sama na výchovu dvou puberťáků, i když s manželem se pravidelně stýkají.

Vše je pro Rachel ještě horší, protože se blíží výročí bratrovi smrti, a ona zažívá své úzkostné, až paranoidní stavy ještě hůře. Až chorobně se bojí o bezpečí svých dětí, doma má nainstalované bezpečnostní zařízení, aby se nikdo nemohl dostat ven ani dovnitř z bytu. 

Jedna z bývalých spolužaček, a zároveň i jedna z účastnic přestřelky v konzervárně, Lila, pořádá po dvaceti letech třídní sraz, A zrovna symbolicky v době, kdy došlo i k nešťastné Lukově smrti. Rachel samozřejmě váhá, zda má na sraz jít, připadá jí to celé nevhodně načasované. Jenže dojde k děsivé události. Někdo zavraždil další spolužačku, která měla na starosti organizaci srazu, Violet. A to dost hrůzným způsobem.

Rachel je tak už dost ze všeho vykolejená, když jí začnou na mobil z neznámého čísla chodit podivné esemesky, které jí nahánějí hrůzu. vypadá to totiž, jako by s ní ze záhrobí komunikoval její mrtvý bratr. Proč by jí totiž někdo psal, bez podpisu, jen prosté: Odpouštím ti. Jediný, kdo jí má co odpouštět, by byl Luke, potažmo rodiče, ti by jí ale tak divnou zprávu určitě neposílali.

A celé to ještě zhorší novinový článek, který o celé události napsala Rachelina bývalá kamarádka Mercedes, která byla také u oné události v konzervárně. Celá ta hrůza se totiž začíná vracet, přibývá mrtvých a podezřelých, a celé se to divně zamotává.

Je možné, že by Rachelin bratr přežil fatální zranění, teď se někde skrývá, a chce se pomstít svým spolužákům? Bude terčem i Rachel a její nejbližší? Cade se se svou parťačkou Kay se snaží usilovně vypátrat šíleného maniaka, ale to není vůbec jednoduché, a hlavně už může být pět minut po dvanácté!




Hodnocení: Od Lisy Jackson jsem již přečetla spoustu jejích detektivních thrillerů, je to úžasná vypravěčka detektivek. Píše jak samostatné romány, tak i celé detektivní série - doporučuji celou sérii New Orleans, ta určitě potěší každého milovníka dobré moderní detektivky.

Delší dobu jsem od Lisy nic nečetla, protože bohužel u nás v knihovně teď jejích nových knih moc není, proto jsem zajásala, když jsem v sekci s novinkami uviděla Paranoiu. No, bohužel, při čtení mě prvotní nadšení z nové knihy - vyšla v roce 2020 v nakladatelství Domino - opustilo.

Knížka má skoro čtyři sta stran, což je bohužel v tomto případě přemrštěné množství. Ze začátku se mi knížka četla dobře, bohužel čím víc jsem se prokousávala dál a dál, tak to bylo horší. Celé mi to přišlo hrozně zamotané, nesmyslné, paranoia a strachy hlavní hrdinky Rachel byly místy až k smíchu (nechápu, proč nevyhledala psychiatra), a svým chováním a myšlenkovými pochody mi byla hrozně nesympatická.

Děj mi pak přišel hrozně natahovaný, rozvleklý, Lisa se vyloženě rozepsala o zbytečnostech, které nebyly pro další děj vůbec důležité, a nakonec mi to přišlo celé přitažené za vlasy. A odhalení konečné zápletky a osoby pachatele, to bylo divný. Tak hloupý motiv pro vraždy bych tedy nečekala, navíc to celé bylo vysvětleno narychlo a jakoby splácané horkou jehlou. 

Bohužel, tentokrát velká slabota. Mám pocit, že autorka začíná vykrádat samu sebe, což je špatně. Něco mi tam prostě chybělo, Paranoia mě nedokázala pořádně zaujmout, za pár dní si už děj nebudu vůbec pamatovat. Velké zklamání, příště raději sáhnu po starších autorčiných knihách, i kdybych si je měla přečíst podruhé.

Tak si říkám, co se stalo? Nedokážu se zbavit dojmu, že autorka kopíruje samu sebe, což je špatně. Moje hodnocení je tedy dnes pouhých padesát procent, a to jsem ještě mírná. Opravdu, velké rozčarování a zklamání. Když se z autorů stanou stroje na psaní, vydávají jednu knihu za druhou, začíná se to valně projevovat i na kvalitě. 

Dnes tedy knížku nedoporučuji, ale jak jsem psala, starší tituly si určitě přečtěte, pokud máte chuť. Doporučuji knihu Hrobař, Osamělá smrt, Novicka. Tyto tři knihy se mi líbily od autorky nejvíce.

A co Vy? Četli jste něco od Lisy Jackson? Máte rádi její knihy? Četli jste v poslední době knihu od svého oblíbeného autora, a byli jste zklamaní? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Autorku neznám.
    Ale asi její knihy nebudou nic pro mne.

    OdpovědětVymazat
  2. Nedávno jsem dočetla od autorky Horkou krev a líbila se mi. Určitě si v knihovně ještě nějakou půjčím 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Název je mi hodně povědomý,ale nevím,zda jsem vůbec od autorky něco četla.Myslím,že jsem viděla film se stejným názvem,ale ten byl o něčem jiném.
    Ty knížku moc dobře nehodnotíš a tak se po ní shánět nebudu.
    Měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  4. Škoda, že Tě knížka zklamala. Děj vypadá hodně zajímavě.

    OdpovědětVymazat
  5. Já od autorky ještě nic nečetla. Ráda bych něco zkusila, ale po téhle knížce bych asi nesáhla.
    A jestli se mi stalo, že mě zklamal oblíbený autor? Ano, zrovna teď čtu knížku, která zatím působí hodně zvláštně. Vůbec z ní nejsem moudrá. Doufám, že se to zlepší, zatím nic moc. 🙂

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne