Přeskočit na hlavní obsah

Ve vysoké trávě (2019)

 Stephen King patří mezi mé oblíbené spisovatele, nejraději mám jeho hororové povídky, naposledy se mi moc líbila sbírka povídek Noční směna.

King má velký cit pro budování hororové atmosféry a na stránkách svých knih si dokáže pěkně pohrát s psychikou čtenáře. Bohužel musím za sebe říci, že adaptace Kingových knih na filmové plátno často nedopadají úplně slavně, což je velká škoda.

Po delší době jsem si vyhledala na československé filmové databázi filmy, které byly podle Kingovy předlohy natočeny a já je ještě neviděla. A zaujal mě horor z roku 2019 Ve vysoké trávě. Zaujala mě hlavně informace, že stejnojmennou knihu napsal King spolu s jedním ze svých synů. Obsah filmu na čsfd.cz je více než strohý a nic moc divákovi neřekne: 

Těhotná žena a její bratr zaslechnou volání o pomoc. Vydají se za chlapeckým hlasem do travnatého lánu, jen aby zjistili, že možná není cesty zpět.

Tak tedy, zkusila bych trochu obsah filmu rozvinout, a pokusím se vyhnout vyzrazení zásadních okamžiků filmu. Becky a její bratr Cal jsou zrovna v půli cesty za důležitou návštěvou, když se dívce v pokročilém stádiu těhotenství udělá zle, a bratr rychle zastavuje. Becky se vykloní z auta a zvrací do trávy, když v tom se z hustě zarostlého travnatého pole, sousedícím s hlavní silnicí, ozve dětský křik žadonící o pomoc.

Zdá se, že chlapec je jen kousek od silnice, a nemůže najít cestu ven. Cal se rozhodne chlapce rychle vyvést ven. Nemůže to přeci trvat déle než pět minut, ne? Cal tedy zaparkuje auto u nedalekého dřevěného kostelíka, a vrací se rychle k Becky. Spolu vstoupí do vysokého travnatého pole. Jenže na první pohled banální pomoc malému chlapci se zvrtne v děsivou noční můru.


Tohle na první pohled obyčejné, zarostlé pole vysokou trávou si žije tak trochu svým vlastním životem. Cal a Becky se octnou přímo v jeho srdci.

Jak je možné, že chlapce museli hledat tak dlouho? Chlapec se představí jako Tobin a s pláčem sdělí sourozencům, že nemůže najít své rodiče. A proč je Tobin tak strašně špinavý a zanedbaný, jako by snad bloudil v poli už několik dní? 

Travnaté pole je temným a děsivým místem, z kterého není úniku, místem, kde se zhmotní ty nejhorší  noční můry a kde narazíte na osoby, které jste už nikdy nechtěli spatřit. Jak tu jednou zapustíte kořeny, těžko můžete odejít!


Do filmu jsem tentokrát nešla s velkým očekáváním, už jen kvůli hodnocení na čsfd.cz - dvaapadesát procent. Je fakt, že často se s hodnotícími neshodnu, ale tentokrát musím přiznat, že to opravdu byla docela bída, když vezmu v potaz, že se jedná o Kingovu předlohu (ač není autorem scénáře.

Ze začátku mě film bavil. Vypadalo to na zajímavou hororovou zápletku - těhotná mladá žena s bratrem v opuštěném, nehostinně působícím poli, kde malý chlapec křičí o pomoc. Čekala jsem příšery, duchy nebo čarodějnice, ale nakonec to bylo celé úplně jinak.

Divák je vtažen do víru podivné časové smyčky. V jedné scéně vidíme jednu z postav mrtvou a slétávají se kolem ní vrány, a ve druhém záběru je zase naživu, a vše začíná zase od začátku. Filmy podobného ražení bývají pro diváka docela náročné, někdy je těžké je pochopit, a toto je tak trochu ten případ. 

Oživení zápletky mělo přinést objevení jakési podivné "mohyly" uprostřed pole, která má na člověka magický vliv. Touto mohylou je posedlá i jedna z postav ztracených v poli, Ross, kterého ztvárnil Patrick Wilson, který je známý z hororové série V zajetí démonů. Jak je Wilson dobrý herec a mám ho ráda, tak tady bohužel dost "uklouzl." Připadalo mi, že hrozně přehrával, jakoby chvilkami parodoval sám sebe.

Ostatní herecké výkony také nic moc, povětšinou se jedná o neznámé tváře, které diváka moc nezaujmou. 

Plánované oživení zápletky se bohužel scénáristovi ani režisérovi vůbec nepovedlo. Od půlky začal být film čím dál více zmatený, a tak nějak... Vyšuměl do prázdna. K zápletce s mohylou se přidalo i jakési prokletí indiánského kmene, jejichž duchové tu tančili s trávou místo hlav, a celé to bylo... Bizarní a překombinované. 

Jediné, co oceňuji, je příjemná atmosféra na začátku filmu, a počáteční zápletka, která se ale šíleně zvrhla. Hudební podkres také nebyl úplně nejhorší, zvolené lokace byly pěkně strašidelné (prostředí pole, ať už ve dne, nebo v noci, je pořád vděčné,) ale jinak tedy velká bída. Závěr byl takový polovičatý, vůbec nevím, co k němu napsat, protože to musíte vidět a snažit se pochopit sami.

Nevím, jestli je to špatnou předlohou, tím, že King psal román společně se synem, protože jsem ji nečetla, nebo zkrátka jen nešikovností scénáristy a režiséra. Každopádně hodnocení plně odpovídá, protože Ve vysoké trávě je zvláštní film. Třeba jsem na tom intelektuálně mizerně, nebo jsem už překoukaná hororů, ale nemyslím si.

Asi si půjdu raději pustit nějaké starší ztvárnění Kingových románů, třeba Carrie není vůbec špatný horor, a nejraději mám klasiku - Osvícení. 

Film hodnotím dvěma hvězdičkami z pěti a rozhodně nedoporučuji, snad pokud se chcete ve filmu ztratit a přemýšlet celou dobu nad tím, co tím chtěl autor vlastně říci.

A co Vy? Viděli jste tento film? Líbil se Vám? Čtete knihy od Stephena Kinga? Viděli jste nějaké filmové zpracování své oblíbené knihy? Líbilo se Vám? Máte rádi filmy s časovou smyčkou? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Od Kinga jsem četla jednu povídku, která se mi moc líbila. Z filmu bych pochválila Carrie.
    Hezký víkend a pěkný večer. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Kinga jsem jednu dobu hodně četla a viděla i nějaké filmy,které se mi líbily.
    Film ve Vysoké trávě je určitě na Netflixu,ale nevím,zda jsem ho viděla.Možná pustila,ale nezaujal mě a tak nedokoukala.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Kinga mám moc ráda a Noční směna je fakt skvělá, potvrzují :D :)

    o filmu ani o knize jsem neslyšela :) docela mě to zaujalo, zkusím se podívat po knize :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak jsem to našla, jedná se o povídku, která je součástí knihy Na plný plyn :)

      Vymazat
  4. Kinga mám rád, nejvíc knihu "TO" ("IT").
    Osvícení (The shining) patří k mým oblíbeným filmům. Nicholson tam hraje naprosto úžasně.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za tip, na film se určitě podívám. Od Kinga jsem nic nečetla, ale viděla jsem film TO a byl super :-)
    goodmoda.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Docela bych si přečetla tu předlohu. dík za inspiraci :)
    Asi to bude povídková kniha Na plný plyn (https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/na-plny-plyn-440420), jestli dobře hledám :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula