Přeskočit na hlavní obsah

Den leváků

 Třináctého srpna si můžeme připomenout, a nebo symbolicky oslavit Den leváků. Tento den se zapsal mezi významné svátky v roce 1976. Každý, kdo dominuje ve svém životě levou rukou mi dá jistě za pravdu, že ve světě praváků to nemáme často vůbec jednoduché. 

U nás v nejbližším kruhu rodiny jsme levačky jen dvě. Já a jedna moje sestřenice. Mí rodiče, bratr, babičky a dědečkové - všichni jsou praváci. Máma mi zrovna nedávno vyprávěla, jak pro ni bylo těžké dělat se mnou v první třídě úkoly ze psaní (velkým problémem bylo psací písmenko A). Prý jsem tou rukou pořád tak divně točila, psala jsem to jakoby obráceně a dlouho jsem nemohla pochopit, jak to mám levačkou napsat. Když vás učí psát pravák levou rukou, tak je to asi složité...

Psát jsem se nakonec naučila, sice škrábu, ale problémem jsou rozmazaná písmenka - na střední jsem používala lenoch pod ruku, aby měly sešity nějakou úpravu - pokud jste leváci, jistě chápete. A to ani nemluvím o té špíně na ruce, přičemž některé propisky se nechtějí nechat jen tak lehce smýt. Noční můrou jsou pro leváky i spirálové bločky, ty jsou opravdu koncipovány jen pro praváky. 

Dlouho jsem se učila i zavazování tkaniček, mám v živé paměti, jak jsem skládala ruce přes sebe a nevěděla si rady s tím, jak to mám pomocí levé ruky udělat, když všichni kolem používají pravou.


Na základce jsme byli ve třídě jen čtyři leváci, na učňáku šest, a na střední tři. Je zajímavé, že spousta lidí se "leváctví" diví. Často slýchám: "Jé, ty píšeš levou?" "Jak můžeš psát, já bych si vykloubil ruku!" 

A jiné podobné legrácky. Jsem ráda, že se již nepřeučuje z levé na pravou, že si každý může svobodně vybrat, která ruka je jeho dominantní. Přeučování na praváky mělo totiž v minulosti na děti i traumatizující účinky, u nás se od toho upustilo až v roce 1967. kdy vydalo ministerstvo školství oficiální výnos. 

V dávné minulosti se hledívalo na leváky i jako na spojence ďábla. V některých arabských zemích se levá ruka používala výhradně k "hygieně" po velké potřebě, když nebyl k dostání toaletní papír. jiný kraj, jiný mrav...

Ačkoliv píšu levou rukou, jsem tak trochu "obojetná." Některé věci jsem si navykla dělat i pravou rukou. Levou například neumím stříhat, a to ani zahradnickými nůžkami. Pravou mám na to prostě šikovnější, ta levá na to není správně uzpůsobená. 

V pravé také držím myš od počítače. Ale když škrábu zeleninu nebo brambory, to zase musím levou. Kdysi, na kuchařské praxi ve školní kuchyni, jsem si zapomněla svou škrabku na zeleninu doma. Mistr mi tedy půjčil svou, ale já mu ji s úsměvem vrátila. Byla totiž pro praváky a škrábat s ní, to bych si přinejlepším vykloubila ruku. Doma teď máme univerzální škrabku pro obě ruce. 

Ale jinak mi v životě leváctví nijak velké komplikace nezpůsobuje. Je fakt, že nemám řidičák (podle některých "zaručených výzkumů" mají být leváci horší řidiči a způsobovat více dopravních nehod, ale kdoví? 

Přidávám pěkně zpracované video Proč jsou někteří lidé leváci a jiní praváci? Určitě na něj mrkněte, je tam spousta zajímavých věcí, a autor má navíc příjemný hlas:



Na závěr jsem si připravila pár zajímavostí o levácích, které jsem vyhledala na internetu. O některých jste třeba neměli ani tušení!

1.) Deset procent světové populace jsou leváci

2.) Předčasně narozené děti jsou často leváci

3.) Nedávno jedna ze studií přišla na to, že leváci jsou více náchylnější k astmatům a alergiím

4.) Leváci více využívají pravou mozkovou hemisféru, a jsou tedy více kreativnější, ale také emotivnější 

5.) Podle statistik je v České republice asi milion leváků, a převažuje ta mužská část populace

6.) Mezi slavné leváky patří Leonardo da Vinci, Charlie Chaplin, Vladimír Menšík či Petra Kvitová


A co Vy? Věděli jste, že třináctý srpen je Den leváků? Nebo ne? Kterou rukou píšete? Používáte jinou ruku na psaní a třeba na stříhání, nebo vše děláte jen striktně tou jednou jedinou? Myslíte, že to leváci mají složitější? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Jednou jsem slyšela docela zajímavou teorii o tom, že leváků je ve skutečnosti v populaci polovina, akorát je praváctví tak široce preferované, že se jich projeví právě jen zhruba těch deset procent a těch zbylých čtyřicet na to nikdy nepřijde. Ale sama za sebe nevím. Píšu oběma - a pravou sice rychleji a zručněji, ale obávám se, že za to může hlavně větší cvik :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem pravák, ale dost věcí dělám levačkou, např. čištění zubů a česání. Žehlím obouruč, ale stejně tu práci nesnáším. Zdravím 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I kdybych se to naučila nohama, budu žehlení nesnášet. Kdo to dělá rád, je fakt divnej - snad jenom pokud je mráz a zrovna nefunguje topení, to se člověk aspoň zahřeje :D

      Vymazat
  3. O dni leváků jsem dnes slyšela v rádiu. Já jsem byla přeučená na psaní z levé na pravou, ale házím levou, skákala jsem ve škole do výšky jako jediná ve třídě z levé strany. Na něco mám levou ruku šikovnější, na něco ne... ale krájím a píšu pravou.

    OdpovědětVymazat
  4. Ohledně tohoto svátku vím díky tvému článku v minulých letech, díky za to! Ségra má tudíž svátek nejen v neděli, ale i zítra :D
    Na základce byli leváci dva. Ségra a ještě jeden spolužák. Na střední jen Hanča, ale jedna holčina uměla psát a kreslit oběma, takže to střídala. Měli jsme učitele, který byl taky přeučený. Umí tedy psát i kreslit oběma a když se mu chce, píše levou. Většinou ale pravou.
    Když jsme spolu seděly ve škole, ségra musela vždycky sedět vlevo a já vpravo, abychom do sebe při psaní nestrkaly.
    Hanča krájí a píše levou, ale příbor drží normálně jako pravák. Před rokem se mnou byla na tenise a raketu držela v pravé ruce! To jsem se hodně divila. Máme to jak sestry Plíškovy. Ony jsou také jednovaječná dvojčata, ale Karolína hraje pravou, Kristýna levou. Mně se zase drží kružítko lépe v levé ruce, než v pravé. O Petře Kvitové vím, také třeba Lucie Šafářová, již zmíněná Kristýna Plíšková, nebo Barack Obama.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  5. O tomto dni jsem vůbec nevěděla a ani mě nenapadlo, že vlastně v některých situacích to leváci mají těžší :). Vím, že na škole jsme taky měli pár leváků :).

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss. Že je den leváků jsem nevěděla, ani ve své rodině žádného nemám. Ale občas jsem na to myslela, že to mají určitě složitější, třeba s psaním. Ve škole jsem zažila přeučování leváka a to hodně dlouho po r. 1967. Měj se hezky, zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Když jsem hrával badminton, při zápasech s muži jsem hrál pravou rukou a při zápasech se ženami levou, abych neměl výhodu. Tehdy jsem se domníval, že je tomu tak proto, že jsem gentleman, dnes bych to schytal, že k ženám přistupuji s nepřípustným předsudkem, a že je tím znevažuji a urážím ;-).

    OdpovědětVymazat
  8. V levici nosívám akorát štít.

    OdpovědětVymazat
  9. Ha, podle těch statistik na konci bych měla být levák, ale nejsem :D Teda co se týče psaní a kreslení, u jiných činností mi na ruce moc nezáleží a zvládám je oběma.

    OdpovědětVymazat
  10. Podstatu toho, jestli je někdo pravák či levák musíme hledat v tom, která mozková hemisféra je ta vedoucí. Tam dochází ke křížení. Jsem pravák, ale když jsem měla zlomené pravé zápěstí a sádru, musela jsem všechno dělat levou rukou. Člověk se naučí, když musí, ale nejhorší bylo, když ve spořitelně paní chtěla podpis podle vzoru. ☺

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj,
    já jsem taky levák a vadí mi ta diskriminace. Třeba ve škole máme vždy poradu v učebně, kde jsou jen židle s postranním stolkem. Ten je samozřejmě jen na pravé straně. Já jsem jediná levačka v našem sboru...Jinak jsem znala všechny ty informace, o kterých jsi psala, ale je to kvůli tomu, že jsem si o tom taky dost informací vyhledávala.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz
    PS: u mě na blogu právě probíhá velká soutěž, zvu tě:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Moje babička byla přeučená levačka. Pamatuji, že psala pravou, protože ji to tak ve škole naučili, ale většinu ostatních věcí dělala stejně levou. Sama jsem nad tím nepřemýšlela, jak musí být život pro leváky v některých ohledech náročnější, ani kolik leváků mám ve svém okolí. Zajímavé video, díky za něj!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js