Přeskočit na hlavní obsah

Den leváků

 Třináctého srpna si můžeme připomenout, a nebo symbolicky oslavit Den leváků. Tento den se zapsal mezi významné svátky v roce 1976. Každý, kdo dominuje ve svém životě levou rukou mi dá jistě za pravdu, že ve světě praváků to nemáme často vůbec jednoduché. 

U nás v nejbližším kruhu rodiny jsme levačky jen dvě. Já a jedna moje sestřenice. Mí rodiče, bratr, babičky a dědečkové - všichni jsou praváci. Máma mi zrovna nedávno vyprávěla, jak pro ni bylo těžké dělat se mnou v první třídě úkoly ze psaní (velkým problémem bylo psací písmenko A). Prý jsem tou rukou pořád tak divně točila, psala jsem to jakoby obráceně a dlouho jsem nemohla pochopit, jak to mám levačkou napsat. Když vás učí psát pravák levou rukou, tak je to asi složité...

Psát jsem se nakonec naučila, sice škrábu, ale problémem jsou rozmazaná písmenka - na střední jsem používala lenoch pod ruku, aby měly sešity nějakou úpravu - pokud jste leváci, jistě chápete. A to ani nemluvím o té špíně na ruce, přičemž některé propisky se nechtějí nechat jen tak lehce smýt. Noční můrou jsou pro leváky i spirálové bločky, ty jsou opravdu koncipovány jen pro praváky. 

Dlouho jsem se učila i zavazování tkaniček, mám v živé paměti, jak jsem skládala ruce přes sebe a nevěděla si rady s tím, jak to mám pomocí levé ruky udělat, když všichni kolem používají pravou.


Na základce jsme byli ve třídě jen čtyři leváci, na učňáku šest, a na střední tři. Je zajímavé, že spousta lidí se "leváctví" diví. Často slýchám: "Jé, ty píšeš levou?" "Jak můžeš psát, já bych si vykloubil ruku!" 

A jiné podobné legrácky. Jsem ráda, že se již nepřeučuje z levé na pravou, že si každý může svobodně vybrat, která ruka je jeho dominantní. Přeučování na praváky mělo totiž v minulosti na děti i traumatizující účinky, u nás se od toho upustilo až v roce 1967. kdy vydalo ministerstvo školství oficiální výnos. 

V dávné minulosti se hledívalo na leváky i jako na spojence ďábla. V některých arabských zemích se levá ruka používala výhradně k "hygieně" po velké potřebě, když nebyl k dostání toaletní papír. jiný kraj, jiný mrav...

Ačkoliv píšu levou rukou, jsem tak trochu "obojetná." Některé věci jsem si navykla dělat i pravou rukou. Levou například neumím stříhat, a to ani zahradnickými nůžkami. Pravou mám na to prostě šikovnější, ta levá na to není správně uzpůsobená. 

V pravé také držím myš od počítače. Ale když škrábu zeleninu nebo brambory, to zase musím levou. Kdysi, na kuchařské praxi ve školní kuchyni, jsem si zapomněla svou škrabku na zeleninu doma. Mistr mi tedy půjčil svou, ale já mu ji s úsměvem vrátila. Byla totiž pro praváky a škrábat s ní, to bych si přinejlepším vykloubila ruku. Doma teď máme univerzální škrabku pro obě ruce. 

Ale jinak mi v životě leváctví nijak velké komplikace nezpůsobuje. Je fakt, že nemám řidičák (podle některých "zaručených výzkumů" mají být leváci horší řidiči a způsobovat více dopravních nehod, ale kdoví? 

Přidávám pěkně zpracované video Proč jsou někteří lidé leváci a jiní praváci? Určitě na něj mrkněte, je tam spousta zajímavých věcí, a autor má navíc příjemný hlas:



Na závěr jsem si připravila pár zajímavostí o levácích, které jsem vyhledala na internetu. O některých jste třeba neměli ani tušení!

1.) Deset procent světové populace jsou leváci

2.) Předčasně narozené děti jsou často leváci

3.) Nedávno jedna ze studií přišla na to, že leváci jsou více náchylnější k astmatům a alergiím

4.) Leváci více využívají pravou mozkovou hemisféru, a jsou tedy více kreativnější, ale také emotivnější 

5.) Podle statistik je v České republice asi milion leváků, a převažuje ta mužská část populace

6.) Mezi slavné leváky patří Leonardo da Vinci, Charlie Chaplin, Vladimír Menšík či Petra Kvitová


A co Vy? Věděli jste, že třináctý srpen je Den leváků? Nebo ne? Kterou rukou píšete? Používáte jinou ruku na psaní a třeba na stříhání, nebo vše děláte jen striktně tou jednou jedinou? Myslíte, že to leváci mají složitější? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Jednou jsem slyšela docela zajímavou teorii o tom, že leváků je ve skutečnosti v populaci polovina, akorát je praváctví tak široce preferované, že se jich projeví právě jen zhruba těch deset procent a těch zbylých čtyřicet na to nikdy nepřijde. Ale sama za sebe nevím. Píšu oběma - a pravou sice rychleji a zručněji, ale obávám se, že za to může hlavně větší cvik :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem pravák, ale dost věcí dělám levačkou, např. čištění zubů a česání. Žehlím obouruč, ale stejně tu práci nesnáším. Zdravím 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I kdybych se to naučila nohama, budu žehlení nesnášet. Kdo to dělá rád, je fakt divnej - snad jenom pokud je mráz a zrovna nefunguje topení, to se člověk aspoň zahřeje :D

      Vymazat
  3. O dni leváků jsem dnes slyšela v rádiu. Já jsem byla přeučená na psaní z levé na pravou, ale házím levou, skákala jsem ve škole do výšky jako jediná ve třídě z levé strany. Na něco mám levou ruku šikovnější, na něco ne... ale krájím a píšu pravou.

    OdpovědětVymazat
  4. Ohledně tohoto svátku vím díky tvému článku v minulých letech, díky za to! Ségra má tudíž svátek nejen v neděli, ale i zítra :D
    Na základce byli leváci dva. Ségra a ještě jeden spolužák. Na střední jen Hanča, ale jedna holčina uměla psát a kreslit oběma, takže to střídala. Měli jsme učitele, který byl taky přeučený. Umí tedy psát i kreslit oběma a když se mu chce, píše levou. Většinou ale pravou.
    Když jsme spolu seděly ve škole, ségra musela vždycky sedět vlevo a já vpravo, abychom do sebe při psaní nestrkaly.
    Hanča krájí a píše levou, ale příbor drží normálně jako pravák. Před rokem se mnou byla na tenise a raketu držela v pravé ruce! To jsem se hodně divila. Máme to jak sestry Plíškovy. Ony jsou také jednovaječná dvojčata, ale Karolína hraje pravou, Kristýna levou. Mně se zase drží kružítko lépe v levé ruce, než v pravé. O Petře Kvitové vím, také třeba Lucie Šafářová, již zmíněná Kristýna Plíšková, nebo Barack Obama.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  5. O tomto dni jsem vůbec nevěděla a ani mě nenapadlo, že vlastně v některých situacích to leváci mají těžší :). Vím, že na škole jsme taky měli pár leváků :).

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss. Že je den leváků jsem nevěděla, ani ve své rodině žádného nemám. Ale občas jsem na to myslela, že to mají určitě složitější, třeba s psaním. Ve škole jsem zažila přeučování leváka a to hodně dlouho po r. 1967. Měj se hezky, zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Když jsem hrával badminton, při zápasech s muži jsem hrál pravou rukou a při zápasech se ženami levou, abych neměl výhodu. Tehdy jsem se domníval, že je tomu tak proto, že jsem gentleman, dnes bych to schytal, že k ženám přistupuji s nepřípustným předsudkem, a že je tím znevažuji a urážím ;-).

    OdpovědětVymazat
  8. V levici nosívám akorát štít.

    OdpovědětVymazat
  9. Ha, podle těch statistik na konci bych měla být levák, ale nejsem :D Teda co se týče psaní a kreslení, u jiných činností mi na ruce moc nezáleží a zvládám je oběma.

    OdpovědětVymazat
  10. Podstatu toho, jestli je někdo pravák či levák musíme hledat v tom, která mozková hemisféra je ta vedoucí. Tam dochází ke křížení. Jsem pravák, ale když jsem měla zlomené pravé zápěstí a sádru, musela jsem všechno dělat levou rukou. Člověk se naučí, když musí, ale nejhorší bylo, když ve spořitelně paní chtěla podpis podle vzoru. ☺

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj,
    já jsem taky levák a vadí mi ta diskriminace. Třeba ve škole máme vždy poradu v učebně, kde jsou jen židle s postranním stolkem. Ten je samozřejmě jen na pravé straně. Já jsem jediná levačka v našem sboru...Jinak jsem znala všechny ty informace, o kterých jsi psala, ale je to kvůli tomu, že jsem si o tom taky dost informací vyhledávala.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz
    PS: u mě na blogu právě probíhá velká soutěž, zvu tě:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Moje babička byla přeučená levačka. Pamatuji, že psala pravou, protože ji to tak ve škole naučili, ale většinu ostatních věcí dělala stejně levou. Sama jsem nad tím nepřemýšlela, jak musí být život pro leváky v některých ohledech náročnější, ani kolik leváků mám ve svém okolí. Zajímavé video, díky za něj!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...