Přeskočit na hlavní obsah

Příjmení a my

 Nedávno jsem u jedné celkem populární blogerky, která se zabývá tematicky vším možným, narazila na zajímavý článek na téma přechylování ženských příjmení. Článek mě zaujal, a já s překvapením zjistila, že sněmovna schválila návrh, že ženy se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí mít v občance koncovku -ová.

Dnešní doba je hodně tolerantní k různým gender skupinám, k tomu, aby se nikdo nestyděl za svou sexuální orientaci a za to, zda se cítí či necítí ve svém těle pohodlně. Nedovedu si představit, jaké to je, být v mužském těle, a přitom se cítit jako žena. 

Nikoho neodsuzuji, moje kamarádka z intru mi před nějakou dobou psala, že ve svých pětadvaceti letech zjistila, že ji přitahují muži i ženy, a ona sama se stylizuje spíše do "mužské podoby." Trochu zvláštní. Ale dokud mi tím nikdo neubližuje, nikdo mi nevnucuje to, že se mám nějak přeorientovat, jsem ochotna to respektovat. Sice tomu úplně nerozumím, protože mě vždycky přitahovali a snad i přitahovat nadále budou muži, ale což.



Ovšem právo na koncovku -ová, to mi přijde... Zvláštní. Sama mám svoje, sice celkem neobvyklé příjmení ráda, a právě i s tou koncovkou. Představte si situaci, že se bavíte třeba o někom, kdo žije ve vašem okolí, a debata by vypadala nějak takto: "Víš, Renata Novák a Martina Kratochvíl se zase hrozně pohádaly, prý kvůli dětem. Anička Novák měla totiž Honzu Kratochvíla shodit z kola..." Zvláštní, že? Když to takhle hypoteticky člověk čte. A třeba toto: Eliška Hruška má ráda hrušky a jablka. Hotový patvar a za mě také prznění jazyka českého. 

Ona blogerka ve svém článku argumentuje i tím, že prý je koncovka -ová problémem třeba v cizině. Tam prý na lidi se stejným příjmením, kteří jsou dokonce i manželé, často koukají jako na cizince, kteří k sobě nepatří. No dobře. V Americe je asi normální, že manželé jsou John Smith a Christina Smith. Tam jsou na to zvyklí. Ale proč měnit něco, co je u nás roky vžité, cítíme se s tím (většina) v pohodě a ani nad tím nepřemýšlíme. Máme u nás spoustu pěkných a nezvyklých příjmení, některá jsou zdrobnělá, jiná zase taková hrubější. Namátkou, co si vzpomenu ze svého okolí - Mrázek, Trávníček, Kolář, Kolařík, Koňařík, Pavlíček, Adamec, Vyhnánek, Slanina... Která z Vás dámy, by chtěla, aby ji oslovovaly paní Slanina?

Na druhou stranu se mi nelíbí ani komolení cizích příjmení našimi novináři či reportéry - například Clintonová, Hiltonová nebo Smithová. Přeji jen - měli bychom ctít zvyklosti jiných zemí i v otázce příjmení, protože nám by se asi také nelíbilo, kdyby naše příjmení četl Američan jinak. 

Přijde mi, že se kolem otázky přechylování příjmení dělá velké "halo." Vždy si budu nechávat v občance a jiných dokladech příjmení -ová. Protože jsem žena, mám ženské jméno, a tak chci, aby i moje příjmení působilo žensky. Kdybych se vdala do ciziny, snad bych přijala manželovo příjmení v mužské formě. Ale pokud bych se vdala v Česku, přijala bych manželovo příjmení s ženskou koncovkou. 

Věřím ale tomu, že spousta žen, které prosazují rovnoprávnost, tuto změnu a možnost volby uvítají. Novela zákona o přechylování by měla začít platit na začátku roku 2022, ale to ještě musí posoudit Senát. Za mě je ale toto tak trochu zbytečné, ač třeba feministky a cizinky toto uvítají.


Ve článku, který vyšel na idnes.cz k této problematice je krom oznámení o odhlasování zákona o ženských příjmeních i to, že nebyl odsouhlasen návrh na to, aby z občanských průkazů zmizelo to, zda je člověk muž, či žena.

Souhlasím s tím, že tam tento údaj zůstane. Opravdu někomu vadí i tohle? Nebo se někteří jedinci stydí za své pohlaví, a proto nechtějí, aby to tam bylo napsané? Nebo nemají mít lidé právo na to aby věděli, jaké je mé pohlaví? Nevím, nevím... Podle některých názorů je to prý zbytečné, aby tam tento údaj byl. Zbytečné? Údaj o pohlaví je po tolika letech pro někoho zbytečný, a tyto dotyčné pomazané hlavy si to uvědomily a v roce 2021? Já chápu, že někteří jedinci se cítí třeba bezpohlavně a tak, ale mazat kvůli tomu údaje v občance, to mi přijde fakt moc.

Někdy mi přijdou návrhy poslanců pěkně na hlavu - mimochodem, tyto novoty pocházejí povětšinou z Pirátské strany, což asi hovoří za vše. Jsem sice mladý člověk otevřený novým věcem, ale zase až takové nesmysly si do hlavy nacpat nenechám. A voličem Pirátské strany se nikdy nestanu. Ale to jen tak na okraj.

Snažím se být tolerantní k ostatním, ale některé názory a věci nejspíše nikdy nepochopím. Ale možná je to dobře, snažit se zůstat v rámci mezí normální. I když, co a kdo je dnes vlastně normální?

Co si o tomto myslíte Vy? Má mít žena právo rozhodnout o koncovce svého příjmení? Využijete toho a zrušíte si v občance - ová? Nebo ne? Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Myslím, že tohle je častý trend dnešní doby. Já v příjmení ová nemám, kdybych měla, nic bych na tom neměnila.

    OdpovědětVymazat
  2. Která z Vás dámy, by chtěla, aby ji oslovovaly paní Slanina? - Některá třeba jo, tak ať se tak jmenuje, nechápu, proč je to téma. Ať se lidi jmenujou, jakkoli chtějí, tohle je naprosto osobní záležitost bez jakýchkoli důsledků pro ostatní, tedy něco, co by si měl každý vybrat naprosto sám. A údaj o pohlaví v občance shledávám zbytečný, je to tam k ničemu. Ostatně už tam nebudou uvedené ani tituly, tak proč by tam měly zůstat další zbytečný věci. Jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, číslo dokladu a platnost, to je k identifikaci potřeba, pohlaví nebo titul vůbec ne. Mimochodem já v příjmení -ová mám. Kvůli přechýlení má to jméno jinou podobu než mužská verze, není to jen mužskáverze-ová, ale jsou v tom změny. A tak v tom lidi taky velmi často dělají chyby a to nemusí být nikdo v zahraničí. Mám spoustu jiných důležitých dokladů, jako třeba kartu pojištěnce nebo profesní průkaz, kde pohlaví nikdy uvedeno nebylo, a nikdo zoufale nevolá, jaká je to novota a jak má poznat, s kým jedná.

    OdpovědětVymazat
  3. Trochu jsem se zarazil když jsem titulkách zahlédl jméno herečka Tereza Ramba.

    OdpovědětVymazat
  4. Nevím proč se cizna pozastavuje nad "ová"; vždyť na severu se jméno etymologicky skládá s apendixem:
    Dánsko. -sen (= syn) nebo -datter (= dcera) ...
    Faerské ostrovy. -son (= syn) nebo -dóttir (= dcera) ...
    Finsko. -poika (= syn) nebo -tytär (= dcera) ...
    Island. -son (= syn) nebo -dóttir (= dcera) ...

    Hezký článek o tom je např. https://www.severskelisty.cz/jazyk/jazy0038.php

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem zastáncem respektování tvaru ženského jména tak, jak si jej dáma zapsala do občanky. K veliké nevoli zastánců českého přechylování i u vlastních jmen, která tím přechýlením de facto změní. Myslím si, že se kolem přechylování dělá zbytečné haló. Přitom by stačilo nechat lidem volnost a respektovat tvar jména tak, jak si jej zvolí.

    Příběhy introvertní fotografky

    OdpovědětVymazat
  6. Staněk bych být nechtěla jsme ráda za ová.Ale,pokud to někdo chce jinak,tak proč ne.Já jsem hodně tolerantní.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  7. Zajímavé téma. Také jsem zastáncem přechylování. Vždycky si budu nechávat psát -ová. Přijde mi to normální. Jsme na to zvyklí, tak proč bychom to měli měnit? Když má někdo nepřechýlené příjmení, trhá mi to uši. Aspoň hned člověk ví, že jde o ženu. V Anglii si člověk ani křestním jménem nemusí být jistý, jestli jde o ženu, nebo muže, natož u příjmení, když je mají všichni stejní. Tam je normální, že se objednáme třeba k lékaři, ale nevíme, jestli jdeme k paní, nebo panu doktorovi.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  8. Já si myslím, že přechylování patří k češtině.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Eliss,
    já jsem taky zastáncem přechylování. Mám ráda češtinu a všechny její libůstky. I když toto není výsada jen českého jazyka. Většina slovanských jazyků to má a nikdy jsem i nevšimla, že by v zahraničí měli problém s tím napsat třeba Maria Šarapovová (Maria Sharapovova). Opravdu mi tvary jako Tereza Ramba přijdou zvláštní, ale na druhou stranu je to hodně osobní věc. Pohlaví v dokladech jsem nikdy neřešila. Co se týče toho, že se někdo nedokáže dostatečně identifikovat jako žena nebo muž, tak to mi přijde jako takový hodně velký trend dnešní doby. Chápu, že jsou muži, kteří se cítí být spíše ženami, a proto podstoupí hormonální léčbu a plastické operace (a to samé platí pro opačné pohlaví). Ale z nich se poté stanou ženy a je to. Ale aby někdo nebyl ani on a ani ona, ale nějaké ono, to mi přijde docela zvláštní. Přesto se snažím všechny respektovat, protože v jejich kůži nejsem. Já jsem normální holka, které se líbí kluci. Mám to tedy vlastně docela jednoduché:-D
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Mně se líbí, že je ta možnost vybrat si, protože některé ženy třeba hodně cestují a pobývají v zahraničí a tam jim to fakt působí spíš trable :). A někomu se to zkrátka líbí více. Já i když se budu vdávat a brát cizí příjmení, -ová si nechávám, protože se mi to zkrátka líbí :).

    OdpovědětVymazat
  11. Osobně mám raději "českou klasiku", ale říkám si, že každý by měl v tomhle mít možnost zařídit se tak, jak mu to vyhovuje, ať už je bezprostřední motivací praktičnost, aktivismus nebo móda a snaha být zajímavá. Tohle je každého věc a dokud mi někdo nezačne nutit do toho, abych povinně přijal pravidla, která pro sebe přijmout nechci, nemám s tím žádný problém. Mediálně přifouknuté a reálným obsahem zcela nepodstatné téma.

    OdpovědětVymazat
  12. mám kamarádku, která má příjmení zahraniční a prostě tam koncovku -ova nemá, ale nevidím důvod, proč by u českého příjmení být nemohla :) jako... je to každého věc, ale přijde mi to přehnane, ale dokud to nikdo nikomu necpe, dobrý :)

    souhlasím s tebou, také mi vadí, když se k cizím příjmením dává koncovka, třeba u spisovatelů... on se tak přece nejmenuje, tak proč to tam cpeme? :)

    OdpovědětVymazat
  13. Myslím, že se z tohohle tématu dělá zbytečně velké haló. Většině žen vyhovuje přechýlená varianta a těm pár ženám, které chtějí příjmení z libovolného důvodu jinak, akorát ubyla zbytečná překážka. Žádný velký armageddon se konat nebude, většina jmen zůstane stejná a těm pár lidem, kterých se to týká, se uleví. Myslím, že dál o tom vůbec není třeba mluvit :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Eliss, ahoj. Já jsem ráda "ová" , a nic bych na tom u sebe neměnila. A když někomu přechylování vadí, tak ať si to změní, když chce být zajímavý. Nějak se tím nezabývám... Měj se hezky. Ahoj Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  15. Eliss, sdílím stoprocentně Tvůj nnázor souhlasím s Tebou. Kéž by všichni mladí lidé byli tak rozumní jako jsi Ty. Za Tvé postoje a názory jsem si Tě už dávno oblíbila. Zůstaň stále svá. Přeji Ti hodně štěstí a měj se moc hezky.
    P.S. Piráty taky volit nebudu.

    Piráti v dějinách byli zloději, kteří přepadávali lodě obchodníků, které okradli a neštítili se ani jiných zločinů. ..

    OdpovědětVymazat
  16. Přesně jak píše Tlustjoch, není to jen náš vynález.
    Přidávání -ová k cizím jménům ale mnohdy vypadá divně, třeba u ruských jmen, tenistka Šarapova v našem vydání byla Šarapovová.
    Na druhé straně u některých cizích jmen známých osob -ová ani u nás nebylo zvykem přidávat, příkladem je Marylin Monroe.

    OdpovědětVymazat
  17. Já jsem ráda, člověk by měl možnost rozhodnout o svém příjmení, stejně tak mi vadí, že manželé nemůžou mít oba zdvojené.

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  18. Žen, co si půjdou přehlásit příjmení na matriku, protože "už můžou", bude minimum. Úprava naopak velmi zjednoduší život dívkám, co se vdávají za Čecha nesoucího cizojazyčné jméno (tedy nesplňují podmínku manžela cizince) nebo s příjmením netypickým, příliš dlouhým, krkolomným... Dosud totiž rozhodování plně záleželo jen na tom, jak se vyspala ta která matriční úřednice.

    Ač si své -ová ráda ponechám, neb mám příjmení typicky české, jsem ráda, že si o něm už můžeme rozhodnout každá sama. Mělo to tu být už dávno. Čeština si s tím poradí, stejně jako si musela poradit se jmény cizinek.

    OdpovědětVymazat
  19. To ová je opravdu zvláštní. Já bych si to teda nechala dát normálně. Akorát nevím, jestli se dokážu vzdát svého příjmení, které mám ráda :D Ale pohlaví by podle mě v občance uvedeno mělo být. Přece jenom každý máme nějaké pohlaví určené. Také moc nechápu, že někdo se necítí ani jako muž, ani jako žena...

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Vitamíny a doplňky stravy

 Z dětství si pamatuju docela přesně občasné návštěvy lékárny s rodiči, když jsme šli od doktora s receptem nebo koupit nějakou mastičku. Dodnes si živě pamatuju tu vůni, která tam byla. Tenkrát v našem městě ještě nebyla lékárna na každém rohu, byly tam jen dvě, a já chodila s rodiči do té velké, co byla na náměstí. Tenkrát mi připadala lékárna fascinující. Všude barevné krabičky, zvláštní vůně, a taky mi rodiče vždycky koupili několik těch vitaminových cucavých bonbonů, co byly ve velké skleněné dóze u pokladny. Když jsem byla malý špunt, tak v té době zrovna frčeli vitaminy Marťánci. Každou chvíli jsem na ně viděla reklamu v televizi a tak hrozně moc jsem prosila rodiče že je chci, že mi nakonec jedno balení koupili, a další jsem našla ten rok  pod stromečkem. Měla jsem z nich velkou radost a poctivě si vždycky ráno po snídani jednu tabletku vzala, než jsem šla do školy. Další vitaminy jsem brala v pubertě. To byly pivovarské kvasnice potažené sladkou vrstvou, vypadaly jako lentilky

Deset malých černoušků (1987)

 Knihy Agathy Christie jsou celosvětovou klasikou. Není snad nikdo, kdo by nečetl její knihy nebo neviděl jejich filmové ztvárnění. Jména jako Hercule Poirot či slečna Marplová jsou klasikou. Každou chvíli jsou seriály či filmy podle jejích knih v televizi. Před několika lety jsem četla knížku právě od Agathy Christie, Deset malých černoušků. A tato knížka mě opravdu dostala. Naštěstí jsem nevěděla o knize vůbec nic, žádné spoilery, ani úplně konečné rozuzlení zápletky, protože ta je jedním slovem geniální. Dobrá klasická detektivka má v sobě něco, co ty moderní často postrádají. Atmosféru, spletitý detektivní příběh a punc tajemna. Včera jsem si pustila Deset malých černoušků. Existuje spousta filmových verzí této knihy, v roce 2015 byl natočen i minisérie o třech dílech  Až tam nezbyl žádný , který můžu vřele doporučit, na československé filmové databázi má čtyřiaosmdesát procent. Já jsem včera shlédla ruskou adaptaci románu z roku 1987. Na československé databázi má dvaaosmdesát pro