zomablog

 Mezi mé oblíbené roční období patří podzim a jaro. V tom prvním se příroda pomalu ukládá k zimnímu spánku, v tom druhém se z něj naopak svěže probouzí. A obě v sobě mají něco trochu tajemného, svěžího a krásného. Musím přiznat, že ač mám zimu ráda, každým rokem mi pak už přijde dost dlouhá a já už netrpělivě vyhlížím první teplé slunečné dny a jaro. Když jsem byla malá holčička, jaro pro mě bylo krásným obdobím. Sníh začínal tát, vzduch začínal být teplejší a hlavně slunce se čím dál bojovněji dralo na povrch. Ve vzduchu byla cítit vůně probouzející se přírody, cvrlikání ptáků bylo slyšet čím dál více, a stromy a rostliny začínaly kvést a zelenat se, a do toho ta krásně modrá obloha, často úplně bez mráčku. Už jsem na sobě nemusela mít vrstvy oblečení, ale stačila lehčí bundička a svetr. Milovala jsem posezení na zahradě, kde jsem se houpala na houpačce a pozorovala přírodu kolem. Prvním poslem jara pro mě vždycky byla sněženka, která se klubala u maminčiných záhonků a drala se stateč

  Autor: Cass Greenová Žánr: Thriller, Drama, Mysteriózní Mé hodnocení: 70% Obsah: Neve má ve třiceti pěkně zpackaný život. Před pár dny se rozešla s přítelem, bydlí u své starší sestry Lou, jehož dokonalého manžela Stephena nemůže ani vystát, a navíc si v místě svého dočasného bydliště připadá jako vetřelec.  Nepomáhá jí ani to, že v práci to také jde od desíti k pěti, a Neve má pocit, že vůbec netuší, co si se životem počít. Jedné noci se ale stane při své brzké ranní cestě domů z nevydařeného flámu svědkem něčeho, co jí nenávratně změní život. U londýnského mostu Waterloo potká mladou ženu, tak ve svém věku. Na tom by nebylo nic tak divného. Jenže žena je vzhledem k počasí oblečena až moc nalehko, má na sobě staromódní šaty, a dá se s Neve do řeči. Žena se jmenuje Isabelle, a přímo před vyděšenou Neve najednou skočí z mostu přímo do ledové řeky. Ještě předtím ale Neve předá záhadnou obálku. Otřesená dívka volá policii, ale hlídka s čluny najde bohužel po pár hodinách Isabelle mrtvou

 O českých filmech posledního desetiletí nemám moc dobré mínění, protože se málokdy stane, že by se mi nějaký opravdu líbil, většinou se jedná o rychlokvašky bez pořádného scénáře, ve kterých pokus o komedii sklouzává k trapnosti. Naposledy jsem se takto spálila s filmem Léto s gentlemanem, na který jsem jsem chtěla napsat recenzi, ale protože film byl prostě katastrofa, nakonec jsem ji ani nenapsala. Jsem člověk, co na filmy moc nekouká, musím mít tu správnou náladu a chuť. Včera jsem ale zatoužila vidět nějaký opravdu kvalitní český film. Projížděla jsem si tedy různé servery s recenzemi a tipy, a narazila jsem právě na Tiché doteky, které mě zaujaly. Nečetla jsem si úplně zevrubně, o čem film bude, a pak jsem byla docela překvapená. Ale nutno podotknout, že příjemně. Mladičká Michaela opouští rodnou Prahu a vyráží do Nizozemska, aby zde pracovala u rodiny z vyšší vrstvy jako au-pair a starala se o desetiletého Sebastiana a také o luxusní vilu, zatímco jsou rodiče v práci. Vše vypadá

 Poslední týden byl, co se týče politiky a politických rozhodnutí, velmi zajímavý. Snad nejdůležitější je to, že poslanci schválili nový pandemický zákon. To je v podstatě taková náhrada za nouzový stav. Poslanci nebudou muset vyhlašovat nouzový stav, ale díky tomuto zákonu budou moci resort či hygienické stanice zavírat obchody, omezovat služby, ale také například veřejné akce. Vláda tento týden avizovala, že v pondělí dojde k otevření maloobchodů. Jenže v pátek najednou rozhodla, že ne. A to prý díky britské mutaci. Takže lidé se budou dál mačkat ve velkých obchoďácích, kde si nemůžete koupit pohádkové knížky pro děti, ale zato si můžete koupit semínka rostlin, i když je zima. Pokud bychom si chtěli koupit ty pohádkové knížky, asi bychom chytli všichni covid... Já chápu, že tímto opatřením by měli být zvýhodněny právě ty malé obchůdky, ale i tak je mi do breku, když vidím to zapáskované zboží. Pan Prymula, náš bývalý ministr zdravotnictví, který skončil poté, co byl na podzim viděn,

 Před pár dny jsem v jednom časopise narazila na velmi zajímavý článek o "zázračných" přírodních lécích, které podle jeho autora nejsou zase tak známé. Článek mě zaujal, protože se týkal veskrze přírodních věcí, a já bych chtěla tyto přírodní zázraky v dnešním článku trochu rozebrat.  Příroda nám totiž často opravdu poskytuje hotové dary, které můžeme i přehlížet, protože nejsou jako farmaceutické výrobky propagovány a nemají reklamu v televizích, a to z toho jediného důvodu. To, co je přírodní, si můžeme pořídit zcela zdarma nebo za nějakou symbolickou částku, a právě velké korporace z toho nebudou mít ani korunu. Jako první bych chtěla zmínit matchu. Ta bývá také označována jako "zelený poklad, superpotravina, či elixír mládí. Jedná se o zelený prášek, ve své podstatě o koncentrovaný mletý zelený čaj pocházející z Japonska. Poslední dobou je po světě čím dál více oblíbený. Buddhističtí mniši se prý po pravidelné konzumaci matchy dožívají vyššího věku a vyhýbají se jim

  Autor: Ray Bradbury Žánr: Sci-fi, Horor Mé hodnocení: 80% Obsah: Celkem devatenáct povídek od snad nejznámějšího amerického spisovatele science fiction a hororů. Zkušenému čtenáři jsou jistě dobře známy knihy Marťanská kronika, 451 stupňů Fanrenheita, ale také hororové povídky, které vyšly i v jiných knihách jako soubor kolektivu autorů. Říjnová země je v podstatě stav autorovy mysli. Z každého koutu na čtenáře číhají démoni, přízraky, a také všudypřítomné tajemno a zlo. Většina povídek již byla do češtiny přeložena, ale najdou se i takové, se kterými se setká našinec v českém překladu úplně poprvé.  Jednou z těch známějších je bezesporu povídka Malý vrah. Alice a David Leiberovi jsou šťastným mladým manželským párem, kterému se právě narodil první potomek, chlapec. Alice měla dost těžký porod císařským řezem, a i když se dítě narodilo zdravé, má Alice z dítěte divný pocit, až přímo děsivý.  Když se z nemocnice vrátí domů, na chvíli se situace zdánlivě uklidní. Jenže Alice začne mít

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. Lidi

 Začátky školní docházky pro mě byly v mnohém celkem krušné. Uměla jsem už všechna písmenka abecedy, měla jsem nějaké základy počtů, ale jak přišlo na psaní, bylo to horší. Ne a ne se to naučit. Například psací písmenko A pro mě byl neřešitelný rébus. Jak to mám napsat? Problém byl v tom, jak se naučit vést ruku a ovládat ji. A to ani nemluvím o rozmazaných písmenkách v sešitě - nejlepší na to byla čínská pera. Při psaní domácích úkolů jsem vždycky čekala, až to zaschne, abych mohla psát dál a měla to alespoň trochu úhledné. Problém byl totiž v tom, že všichni kolem, i mí rodiče, byli praváci. Zato já, jediná z rodiny, levák. A protože mi to všichni ukazovali pravou rukou, můj mozek to odmítal přijmout. Jinak jsou levačky ještě dvě moje sestřenice, jinak všichni píší pravou, i můj bratr. Ve třídě jsme z dvaceti dětí byli leváci jen tři. Na začátku roku jsem si vždycky sedala na levou stranu, když jsem seděla vpravo, šťouchala jsem rukou do spolusedícího. Vždycky mě udivovalo, že se lid

  Autor: Martin Goffa  Žánr: Krimi, Thriller  Mé hodnocení: 90% Obsah: Novinář na volné noze Marek Vráz, kterému nikdo neřekne jinak než Terence, má před sebou další zajímavý případ. Tentokrát jej k němu přivedl obyčejný, rukou psaný dopis v čistě bílé obálce. Vlastně ne tak úplně obyčejný. Kdo dnes ještě píše dopisy ručně? Marek ani nepamatuje, kdy dostal něco jiného než email nebo vzkaz přes Facebook.  V tom dopise zoufalá stará paní prosí Marka, aby jí pomohl s hledáním ztraceného vnuka. Soudy ani policie buď nechtějí, nebo nemohou pomoci. Marka tento případ zaujme a za starou paní se vypraví. A v činžovním bytě, který jakoby zamrzl v čase, se dozví zajímavý, ale zase ne tak neobvyklý příběh. Vnuk Petr se totiž s babičkou nepohodl poté, co se přidal k jakému společenství, které jej začalo víc a víc ovládat, a ta se už nemohla déle dívat na to, jak se její milovaný mění k horšímu. Nakonec spolu přestali komunikovat úplně. Poslední, co Petr babičce řekl bylo to, že se celé společenstv

 Před asi třemi lety jsem na Facebooku televize Prima viděla zajímavý rozhovor. Týkal se právě Suchýho února. Rozhovor mě velmi zaujal, protože do té doby jsem o ničem podobném neslyšela.  Jde o zdánlivě jednoduchou věc. Celý měsíc se nedotknout alkoholu, vychutnat si střízlivý život a zjistit, jestli na to vůbec máme. Tuto výzvu začala v roce 2013 pořádat Liga otevřených mužů, a kampaň byla původně zaměřena právě na  mužské zdraví. Prvního ročníku se zúčastnilo kolem stovky mužů. Postupně se tamto výzva otevřela úplně všem, včetně žen. Na webových stránkách www.suchejunor.cz se můžete seznámit s tím, co udělá s tělem takový měsíční odpočinek od alkoholu, nebo jak poznat, že se pohybujeme na hraně rizikové konzumace pití. Jako benefit při měsíčním vynechání alkoholu dostaneme až o více než padesát procent lepší spánek, o pětatřicet procent můžeme zhubnout. Pak je tu další důležitá věc, a to je čistá hlava. Není lepší se na svět dívat střízlivým pohledem? A co je taky fajn, tak naše pen

 Dnes jsem si rozklikla na Seznam zprávách článek s tímto nadpisem. A někdy minulý týden jsem viděla kousek pořadu Máte slovo  s Michaelou Jílkovou. A tentokrát se téma týkalo uzavřených škol a toho, jaký to má dopad na děti. To je téma, o kterém se nikde moc nepíše a nemluví, přesto je to opravdu důležité.  Aktuálně jsou otevřené školky, první a druhé ročníky základních škol, deváté třídy a poslední ročníky středních škol. Alespoň co jsem se dočetla na internetu, pokud tu mám chybu, tak mě prosím omluvte, do školy už nechodím, takže přehled nemám. A zbytek dětí se musí učit doma, na distanční výuce s rodiči, nebo sami. Většinou mají děti online hodiny, kde vidí v jednom okénku učitele, a v těch dalších případně spolužáky. Jenže už tady začínají problémy, a to bylo řečeno i v tom pořadu. Problémy s připojením, s webkamerou, nebo také to, když daného člověka sice při online spojení vidíte, ale zato neslyšíte. Další věc je ta, že děti tráví hodiny a hodiny u počítače. Bolavá záda, oči, o