Suchej únor

 Před asi třemi lety jsem na Facebooku televize Prima viděla zajímavý rozhovor. Týkal se právě Suchýho února. Rozhovor mě velmi zaujal, protože do té doby jsem o ničem podobném neslyšela. 

Jde o zdánlivě jednoduchou věc. Celý měsíc se nedotknout alkoholu, vychutnat si střízlivý život a zjistit, jestli na to vůbec máme. Tuto výzvu začala v roce 2013 pořádat Liga otevřených mužů, a kampaň byla původně zaměřena právě na  mužské zdraví. Prvního ročníku se zúčastnilo kolem stovky mužů. Postupně se tamto výzva otevřela úplně všem, včetně žen.

Na webových stránkách www.suchejunor.cz se můžete seznámit s tím, co udělá s tělem takový měsíční odpočinek od alkoholu, nebo jak poznat, že se pohybujeme na hraně rizikové konzumace pití. Jako benefit při měsíčním vynechání alkoholu dostaneme až o více než padesát procent lepší spánek, o pětatřicet procent můžeme zhubnout. Pak je tu další důležitá věc, a to je čistá hlava. Není lepší se na svět dívat střízlivým pohledem? A co je taky fajn, tak naše peněženka také pozná rozdíl. Místo alkoholu si můžeme koupit třeba to, co máme rádi. Lahev alkoholu, nebo něco nového pěkného na sebe? Co si vyberete?

Pro mě není žádný problém nepít alkohol třeba i tři měsíce. Naposledy jsem se napila někdy po Vánocích šampaňského, a ještě jsem si ho zředila minerálkou. Samotný alkohol mi nechutná, výjimkou je ovocné pivo nebo Frisco, to si ráda na uvolnění párkrát do roka dám, ale spíše v létě, když sedíme s kamarádkou na zahradě venku. Ale že bych to potřebovala třeba každý víkend nebo týden, to ne. Snažím se být při pití opatrná. Jenže když se rozpiju, tak mi to zachutná, zvlášť to Frisco, protože tam ten alkohol není moc cítit, a já už za chvíli piju třetí nebo čtvrté, a to už je horší.

Poprvé jsem se opila v šestnácti, to jsme měli rozlučku se třídou. Dopadlo to příšerně. Zřídila jsem se jako zvíře a ani nevím, jak jsem se dostala domů. Bylo mi zle, několikrát jsem se pozvracela, no a na druhý den mě čekala bolest hlavy a další zvracení. Tehdy jsem si říkala, co je na tom pití tak úžasného? No jo, nebyla jsem na pití zvyklá, vypila jsem víc než bylo zdrávo, a takto to dopadlo.

Jsou ale lidé, kteří mají svůj osobní Suchej únor po celý zbytek života. A to jsou vyléčení alkoholici. Schválně píšu vyléčení. Protože oni jsou ve své podstatě alkoholici už po zbytek života, jen s tím přívlastkem vyléčení. 

I ve svém blízkém okolí znám několik takových lidí. Je hrozně těžké zbavit se závislosti na alkoholu, ale spadnout do ní je často až děsivě jednoduché. Když ještě byly otevřené hospody, občas jsem tam zašla s kamarádkou. Ona si dala skleničku vína, já sodovku nebo džus. A sledovat střízlivým pohledem ty místní štamgasty, jak se vlivem alkoholu mění v hlučné, veselé, ale často i agresivní jedince, je k popukání. Nikdy mě nepřestane udivovat to, že častými návštěvnicemi hospůdek byly mladé slečny před třicítkou, které mají doma malé dítě, se kterým jsou na mateřské, a své večery tráví ve společnosti přátel, a ne s rodinou. 

Každý ať si dělá co chce, ale tohle mě vždycky rozčilovalo. Moje máma totiž dělala něco podobného, chodila se často večer bavit, sice ne vždycky do hospody, třeba ke kamarádce, ale přišla už často hodně posilněná alkoholem. A někdy mívala záchvaty vzteku a lítosti, a ty si pak vybíjela na nás doma. To na mě pak křičela za něco, co jsem vůbec neudělala, a nedalo se s ní rozumně mluvit. Jako by se jí v hlavě cosi přemírou vypitých skleniček vín cosi přepnulo, a pak z ní byl úplně někdo jiný. Snad i toto poznamenalo můj vztah k pití, některé vzpomínky totiž nejsou moc pěkné.

V minulých článcích jsem zmiňovala, že mám o pár let staršího přítele. On si také prošel obdobím, kdy byl závislý na pití. Prošel si léčebnou, bylo to pro něj hodně těžké, ale zvládl to. Teď už to bude šest let, kdy úspěšně abstinuje. Jsem moc hrdá, že to zvládl, a troufám si říci, že je už v takové fázi, že se znovu nenapije. K pití má odpor, a když se o tom spolu bavíme, tak nějak cítím, že flaška už pro něj bude vždycky něco, k čemu nebude mít potřebu se vrátit, a to ani v nejtěžších chvílích.

Je důležité upnout se k něčemu jinému, hledat smysl života v hezkých a užitečných věcech, a ne k nezřízenému pití, kterým se problémy jen prohlubují a nic se neřeší. Člověk díky pití sice může zapomenout na své problémy, ale nikdy jim nemůže utéci, jen je pak ta realita o mnoho tvrdší a horší.

Není špatné se občas napít, ale opravdu jen občas. Mimochodem, všimli jste si někdy, že ani odborníci nemají úplně jasno, jaké množství alkoholu je pro člověka ideální? Každou chvíli je na Novinkách názor nějakého odborníka, nemůžou být ale rozdílnější. Jeden doporučuje skleničku červeného vína každý večer pro lepší činnost srdce, druhý varuje i před pitím jakéhokoliv množství třebas jen jednou za měsíc, a další nedoporučuje pít nejlépe nikdy. Tak si pak vyberte, že.

Jeden můj spolužák ze základky je zapřisáhlý abstinent, za svých skoro třicet let se nikdy nenapil ničeho s kapkou alkoholu, dokonce odmítl i rumové pralinky. To je zase opačný extrém, ale proč ne? Na druhou stranu, když neměl nikdy potřebu se napít, očividně se mu to hnusí, proč by to měl zkoušet, když je jeho přesvědčení tak silné. Před dvěma lety jsem s ním vedla zajímavý rozhovor na téma alkohol je jed, přičemž to bylo na obecní akci, kde se samozřejmě místní vykukové pěkně zřídili. Byl to zajímavý rozhovor, ne se vším jsem souhlasila, ale proč si nevyslechnout názor někoho, kdo stojí na úplně druhé straně.

Fakt je, že když jdu do nějaké společnosti, na oslavu nebo právě na nějakou obecní slavnost, lidé mají často tendence koukat na člověka, který odmítá alkohol, jako na vyšinutého jedince. Já musím mít prostě chuť a náladu na pití, jinak si prostě nedám a nehodlám se přemáhat jen proto, abych zapadla.

Každopádně, koncept Suchýho února je zajímavý, myslím, že není špatné si třebas jen na měsíc od alkoholu odpočinout a udělat si svou vlastní očistu. Ještě není pozdě se do výzvy zapojit!

A co Vy? Co si myslíte o Suchým únoru? Už jste o něm slyšeli? Zapojili jste se do výzvy? A znáte i ve svém okolí někoho, kdo to přehání s vášní k alkoholu, ale nechce si to přiznat? Napište mi své zkušenosti a postřehy do komentářů, budu se moc těšit!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥