Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 209 Sama v černém lese

 Autor: Cass Greenová

Žánr: Thriller, Drama, Mysteriózní

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Neve má ve třiceti pěkně zpackaný život. Před pár dny se rozešla s přítelem, bydlí u své starší sestry Lou, jehož dokonalého manžela Stephena nemůže ani vystát, a navíc si v místě svého dočasného bydliště připadá jako vetřelec. 

Nepomáhá jí ani to, že v práci to také jde od desíti k pěti, a Neve má pocit, že vůbec netuší, co si se životem počít.

Jedné noci se ale stane při své brzké ranní cestě domů z nevydařeného flámu svědkem něčeho, co jí nenávratně změní život. U londýnského mostu Waterloo potká mladou ženu, tak ve svém věku. Na tom by nebylo nic tak divného. Jenže žena je vzhledem k počasí oblečena až moc nalehko, má na sobě staromódní šaty, a dá se s Neve do řeči. Žena se jmenuje Isabelle, a přímo před vyděšenou Neve najednou skočí z mostu přímo do ledové řeky.

Ještě předtím ale Neve předá záhadnou obálku. Otřesená dívka volá policii, ale hlídka s čluny najde bohužel po pár hodinách Isabelle mrtvou. 

Neve se nestačí ani pořádně vzpamatovat ze šoku, když jí o pár dní později přijde dopis z advokátní kanceláře, který nejprve ignoruje. Když jí přijde ale další psaní, rozhodne se kancelář navštívit. Tam ke svému šoku zjistí, že jí Isabelle ve své závěti odkázala nemovitost, přesněji řečeno chalupu. Neve je zcela konsternovaná. Proč jí dívka před svou smrtí odkázala chalupu, když spolu neměly nic společného? Bylo to jen zoufalé přání podivínské dívky, či za tím stojí něco víc?

Když se Neve o pár dní později začne život ještě více vymykat z rukou, rozhodne se vydat do Cornwallu, a prozkoumat své zvláštně nabyté dědictví.

Chaloupka u hlodáše ale rozhodně není žádnou pohádkovou chaloupkou. Chalupa je ale prostě a jednoduše ohavná, vzhledem připomíná podle Neve starou šatnu na kriket. Žádná štukovaná omítka a rostlinky v oknech, místo květin jsou na oknech dokonce mříže. K domku patří i malá zeleninová zahrádka, která má své nejlepší dny také za sebou.

Uvnitř samotné chalupy to ale nevypadá o nic lépe. Na podlaze v kuchyni je halda odpadků, ve dřezu leží mrtvý havran, a tak se Neve pustí do pořádného úklidu. Dům jako by se zastavil v čase, a všude je cítit přítomnost Isabelle. Jaká vlastně byla, a proč se rozhodla tak děsivě ukončit svůj život?

Po pár dnech se spřátelí s nejbližšími sousedy, jejichž dům stojí ale o notný kus dál. Zdánlivou pohodu na samotě se ale pro Neve najednou změní v noční můru. Kolem chalupy se potlouká neznámý muž, v noci se samy otevřely vchodové dveře, které Neve v noci stoprocentně zamykala. Neve se začíná zmocňovat paranoia. Mohl Isabelle někdo, nebo něco v jejím domově ohrožovat tak, že si sáhla na život? 

Neve během pobytu v chalupě zjistí spoustu věcí nejen o Isabelle, ale také o sobě a dostane možnost vyrovnat se se svými démony. Ale chalupa má plno zvrácených tajemství, a mrtví ptáci jsou jen začátek!



Hodnocení: Moje první setkání s autorkou, která je známá mladším čtenářům, protože píše knihy zejména v žánru young adult. 

Knížku jsem si půjčila v knihovně, protože mě zaujal popis děje. Tajemná chata, černý, hluboký les, pocit samoty... Co víc si může milovník thrillerů přát?

Začátek knihy začíná skokem Isabelle z mostu, ze kterého se Neve zhroutí, ono není divu, vidět někoho při sebevraždě asi není pěkné. Pak se vcelku nic neděje, děj se začne rozjíždět až o několik stránek dál. Dost mě překvapilo i to, že Neve si jaksi zapomněla přečíst dopis, který jí Isabelle zanechala. To mi přišlo opravdu zvláštní.

S postupem knihy ale atmosféra houstla. Tajemné prostředí Cornwallu, zapadlá chalupa, ke které vede neudržovaná cesta, deštivé a mlhavé počasí, to vše začalo gradovat až do pocitu nebezpečí a paranoie. 

Hlavní hrdinka Neve mi byla svým způsobem dost nesympatická, na druhou stranu jsem s ní soucítila, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že si za svůj život a to, jakým směrem se ubírá, může velkou měrou sama. Její rebelství, nezodpovědné chování a nevyřešené otázky a traumata z dětství. Líbilo se mi postupné odhalování velkých tajemství, a to je největší, to bylo opravdu brilantně vyřešené.

Škoda jen trochu pomalého rozjezdu, ze začátku mě knížka celkem nudila a měla jsem chvílemi pocit, jako by ji psali dva lidé, moje pocity jsou v tomto ohledu trochu rozporuplné.

Ale i tak hodnotím knížku dost vysoko, bohužel jak čtu knihy podobného ražení téměř neustále, začíná mě to trochu nudit, ale příště bude recenze na romantiku, tak se můžete těšit na něco trochu jiného!

A co Vy? Máte rádi temné thrillery? A máte rádi v knihách nádech mysteriózna? Nebo si raději přečtete romantickou knížku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Knížku znám - tehdy mě zaujala v předprodeji právě díky své anotaci, která zněla zajímavě. Ale po pár ne příliš kladných recenzích a komentářích, jsem si řekla, že tohle raději vynechám. Každopádně, tvoje recenze se mi moc líbí. 🙂
    Podobné knihy čtu ráda, ale občas si přečtu taky romantiku, aby to bylo pestřejší. Mysteriózno v knihách mám taky ráda.
    Hezký zbytek dne. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Na temné thrillery zrovna nemám náladu.

    OdpovědětVymazat
  3. Mám ráda spíš detektivky, pohádky pro dospělé. Thrillery teď moc ne...

    OdpovědětVymazat
  4. Už název knihy je slibný.Mám ráda temné thrillery,romantických knížek mám půlku knihovny,ty jsem četla jako mladá a už mě moc nebaví. Knížky jsem teď na chvíli odložila,protože po večerech háčkuji a dávám přednost temným thrillerům na Netflixu.
    Tam je parádní výběr.
    Měj se hezyk

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám thrillery ráda, na tento titul jsem myslím dokonce koukala v nějakých slevách, ale nakonec jsem si ho nekoupila. Počkám, až totevřou knihovny (jestli tedy někdy...)

    OdpovědětVymazat
  6. No může to být dobré... Hlavně že se vše vyřeší....

    OdpovědětVymazat
  7. Podle popisu to nezní špatně. Asi knihu přidám na seznam těch, které si chci přečíst. Většinou nevyhledávám knihu podle žánru, ale spíš dám na to, jak mě zaujme příběh :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Thrillery čtu moc ráda, vlastně mě tyhle žánry baví nejvíc! :) Vypadá to na skvělou knihu.

    OdpovědětVymazat
  9. knihu neznám, ale hodně mě zaujala :)

    OdpovědětVymazat
  10. Na tu se chystám, snad se mi bude líbit více než tobě :-D protože se na ní chystám už od té doby co vyšla.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahojky,
    kniha vypadá dobře:) Já jsem v únoru četla samou romantiku, tak si to v březnu musím trochu vynahradit:-) Cornwall mám moc ráda, to je prostředí, které mě vždy láká. Díky za tip! Měj se krásně, Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Tak tuhle knihu si píšu. Myslím, že podle tvé recenze by to mohlo být to pravé ořechové pro mne. Autorka je pro mne zatím neznámá, také to bude první setkání. Hezký den.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula