Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 208 Říjnová země

 Autor: Ray Bradbury

Žánr: Sci-fi, Horor

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Celkem devatenáct povídek od snad nejznámějšího amerického spisovatele science fiction a hororů. Zkušenému čtenáři jsou jistě dobře známy knihy Marťanská kronika, 451 stupňů Fanrenheita, ale také hororové povídky, které vyšly i v jiných knihách jako soubor kolektivu autorů.

Říjnová země je v podstatě stav autorovy mysli. Z každého koutu na čtenáře číhají démoni, přízraky, a také všudypřítomné tajemno a zlo. Většina povídek již byla do češtiny přeložena, ale najdou se i takové, se kterými se setká našinec v českém překladu úplně poprvé. 

Jednou z těch známějších je bezesporu povídka Malý vrah. Alice a David Leiberovi jsou šťastným mladým manželským párem, kterému se právě narodil první potomek, chlapec. Alice měla dost těžký porod císařským řezem, a i když se dítě narodilo zdravé, má Alice z dítěte divný pocit, až přímo děsivý. 

Když se z nemocnice vrátí domů, na chvíli se situace zdánlivě uklidní. Jenže Alice začne mít čím dál utkvělejší představu, že její dítě není normální, ale že se ji pokouší zabít, a poprvé to neúspěšně vyzkoušelo právě při porodu. Když David odjede na služební cestu a nechá manželku se synkem samotnou, musí se za pár dní vrátit domů. Jeho žena má zápal plic. Prý se nevyspala kvůli synkovi, který bez přestání plakal. Jenže bylo tak tomu doopravdy? Nemůže být dítě nadáno nějakou ďábelskou silou, a za jeho nevinnými dětskými kukadly se neskrývá něco hodně zlověstného? A nebo jde jen o pouhou laktační psychózu a Alice si vsugerovává pouhé bludy?

Rodiče ještě ani zdaleka netuší, jakou hrůzu jim malý synek připraví... Může být něco nevinnějšího než dítě...?

V povídce Kosa mladému páru se dvěma dětmi, kteří projíždějí nazdařbůh americkou krajinou, dojde benzin zrovna na konci nějaké cesty, která vede k malému bílému domku, který patří k žitnému poli. Drew a jeho žena Molly se rozhodnou domek navštívit a poprosit jeho obyvatele o pomoc.

Jenže Drew najde domek opuštěný, jen v ložnici leží v posteli starý mrtvý muž, svírající svazeček pšenice, a vedle něj vzkaz. Muž neměl žádné příbuzné a proto domek i s polem odkazuje prvnímu člověku, který do domku přijde. Vedle muže leží kosa, a ve vzkazu prosí, aby nový majitel nezapomínal na své povinnosti a řádně pšenici kosil a staral se o pole.

Drew se práce nebojí, už na farmě pracoval. Čtyřčlenná rodina se tedy na farmě zabydlí, Molly se stará o dobytek, a Drew poctivě každý den kosí pšenici. Jenže pole je... Podivné. Zralá pšenice, která je skosena, je hned druhý den nahrazena čerstvou, mladou. A navíc si Drew začíná bez kosení připadat jako bez ruky, a každý den, za každého počasí pokračuje v nekonečné práci. Proč ale slyší podivné hlasy a zmučené výkřiky, které se nesou pustým polem? 

Brzy mu začne docházet, že kosa není jen tak obyčejná věc, ale doslova božský nástroj, který dává neomezenou a děsivou moc!



Hodnocení: Knížku jsem si vybrala z elektronického katalogu knihovny, protože v té době fungoval jen bezkontaktní výdej. Od včerejška fungují výdejní okénka, ale ono se to zase tak moc neliší, čtenář je stále nucen objednat si knížky předem.

Od Raye Bradburyho jsem už několik knížek četla, ale poprvé se mi dostala do ruky ucelená sbírka jeho povídek. Bylo pro mě příjemným překvapením, že většinu povídek jsem vůbec neznala, a měla jsem tu čest si je přečíst poprvé. 

S povídkami je to vždycky takové složitější. Některé jsou dobré, některé průměrné, některé nic moc, a některé zase přímo fantastické. V této knížce převažují ty fantastické, ovšem tři z celé sbírky mě moc nebavily. Ale to je normální, čtenář nemůže být ze všeho vždycky unesen. 

Většina povídek neztratila i přes své stáří kouzlo, pořád dovedou způsobit příjemné mrazení v zádech a lehký pocit strachu, který je na papíře úplně jiný, a intenzivnější než ve filmu. V knížce se totiž můžeme absolutně vcítit do hlavního hrdiny a pochopit všechny jeho pocity...

Knížka se mi líbila, sice jsem ji četla o něco déle než jsem zvyklá, čtení si záměrně prodlužuji, abych si jednotlivé povídky pořádně vychutnala. 

Říjnovou zemi hodnotím vysoko, po dlouhé době jsem si přečetla sbírku povídek, a Bradbury může směle konkurovat Kingovi, ale oba jsou skvělí ve vytváření strachu.

Výše přikládám audiopovídku z knihy, Trpaslíka, který je i úvodní povídkou celé sbírky. Pokud budete mít zájem, určitě si ji poslechněte, nejedná se vyloženě o hororovou povídku, ale spíše smutný příběh o lidské zlobě a zášti.

Pokud máte rádi hororové povídky, knížku doporučuji, je opravdu kvalitní!

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nějakou jinou od autora? Nebo znáte nějaké jeho povídky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Tak to je dobre... Mám od něj nějakou knihu o zhmotnovsni filmových přízrak, musím přečíst... Více jsem četl ale od Clarca a Asimova

    OdpovědětVymazat
  2. Knížka ani autor mi nic neříká, horory úplně nevyhledávám :) Mám ráda YA, romatické, ale aby mi nehráblo, prokládám to thrilery :D Momentálně mám rozečtený Temný vzorec :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  3. Od Ray Bradburyho mám v knihovně Kaleidoskop a budu si muset knihu znovu přečíst, protože už si přesný obsah nepamatuji. Někdy je dobré se ke starším knihám vracet. Docela jsi ve mě svým článkem probudila chuť si knížku znovu po mnoha letech přečíst. přeji ti krásné dny s pěknou knihou.

    OdpovědětVymazat
  4. od autora knihy znám, ale tato mi nějak unikla :/ velká škoda, zní opravdu skvěle :) budu se muset na ni podívat :)

    OdpovědětVymazat
  5. Bradbury ho mám rád. Četl jsem od něj, myslím, všechno.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahojky,
    tuto knihu neznám, četla jsem od něj jen klasiku - kroniku a 451 stupňů Fahrenheita. Já nemám horory ráda, scifi jako takové čtu celkem málo, ale samozřejmě ty základní knihy znám:-) Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Na povídkové knížky moc nejsem,ani na sci-fi.Tvá recenze mě ale zaujala.Tak možná po ni sáhnu. U nás se v knihovně také otevřelo okénko.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  8. Autora znám, ale knihu ne. V mládí bych si ji asi přečetla, ale čím jsem starší, tím víc se bojím, to, co jsem skousla před dvaceti lety, dnes nedávám, obzvláště to platí o filmech :D.

    OdpovědětVymazat
  9. Knihu jsem nečetla a autora neznám. U nás výdejové okénko nemáme, ale máme co 14 dní rozvoz. A musím říct, že je super, že si čtenáři objednávají knihy přes internet, díky tomu přicházejí i na jiné autory :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem od Bradburyho nějaké povídky četla - vždycky v nějakém povídkovém výboru více autorů. Většinou se mi líbily.

    OdpovědětVymazat
  11. Ani já autora neznám a knížku jsem nečetla. Ale povídky mám ráda, takže ti moc děkuji za tip. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula