Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 207 Sekta

 Autor: Martin Goffa 

Žánr: Krimi, Thriller 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Novinář na volné noze Marek Vráz, kterému nikdo neřekne jinak než Terence, má před sebou další zajímavý případ. Tentokrát jej k němu přivedl obyčejný, rukou psaný dopis v čistě bílé obálce. Vlastně ne tak úplně obyčejný. Kdo dnes ještě píše dopisy ručně? Marek ani nepamatuje, kdy dostal něco jiného než email nebo vzkaz přes Facebook. 

V tom dopise zoufalá stará paní prosí Marka, aby jí pomohl s hledáním ztraceného vnuka. Soudy ani policie buď nechtějí, nebo nemohou pomoci. Marka tento případ zaujme a za starou paní se vypraví. A v činžovním bytě, který jakoby zamrzl v čase, se dozví zajímavý, ale zase ne tak neobvyklý příběh. Vnuk Petr se totiž s babičkou nepohodl poté, co se přidal k jakému společenství, které jej začalo víc a víc ovládat, a ta se už nemohla déle dívat na to, jak se její milovaný mění k horšímu. Nakonec spolu přestali komunikovat úplně. Poslední, co Petr babičce řekl bylo to, že se celé společenství přesouvá někam do italských hor.

To je sice poměrně široká specifikace, přesto se Marek pouští do pátrání. Bohužel nezná ani jméno celého společenství, jen nějakou neurčitou pasáž z letáčku, který paní letmo zahlédla u vnuka v pokoji.

Bohužel však pátrání nevede žádným určitým směrem. Byt, který Petr zdědil po smrti rodičů, obývají cizí lidé a ti vůbec nevědí, co se s bývalým majitelem stalo. Nakonec se Marek spojí se svým dávným kamarádem Salim, který je odborníkem na všechno možné, a možná by si mohl dát pasáž z letáku do souvislosti právě s nějakou sektou či jinou skupinou.

Sali je sice už roky upoután na invalidní vozík, to však pro něj není žádná překážka. Ale když se oba přátelé sejdou, čeká hned ve dveřích lokálu Marka velké překvapení. A ta další následují hned vzápětí. Myslel si totiž, že díky své zkušenosti s novinařinou a tomu, co si stihl nastudovat, ví o fungování sekt a podobných společenství docela dost. Jenže zjišťuje, že se nemohl více mýlit.

Bohužel nic určitého si Marek ze schůzky neodnese, jen poučení o tom, že do podobných společenství se většinou přidávají lidé introvertní a s malým sebevědomím, tedy ti, kteří se nechají snadno ovládnout a zmanipulovat, ale i ti, kteří si prožili nějaké životní trauma.



Po pár týdnech se ale Marek dostane na další horkou stopu. Sali totiž vypátral manželský pár, který byl právě v tom společenství co Petr, který si však změnil jméno. Manželé sektu opustili kvůli nemoci své dcery, a poslední, co vědí je to, že celá skupina se měla přesunout někam do italských hor. Jedinou indicií pro Marka je pohlednice, která je právě focená někde v horách.

A díky této pohlednici se Marek octne sám v italský horách, aby pátral po ztraceném mladíkovi. Jak přijme společenství někoho úplně cizího? podaří se novináři získat si přízeň lidí, kteří žijí již roky mimo civilizaci? S jedním však Marek nepočítá. A to s tím, že tito lidé mohou být navenek přátelští, ale také velmi nebezpeční a vychytralí.

Podaří se novináři vypátrat ztraceného vnuka a umožnit tak jeho možná poslední setkání s babičkou?

Hodnocení: Knížku mi doporučila paní v knihovně při mé poslední návštěvě. Knížky od Goffy si totiž půjčuju poměrně často, a série s vyšetřovatelem Mikem Syrovým patří mezi mé srdcovky. Tato knížka spadá právě do série s novinářem Markem Vrázem, ale je mi sympatické, že byl zmíněn na několika místech právě i Miko a že se tak příběhy obou hrdinů protnuly. 

Knížku jsem měla přečtenou za dva večery, děj mě doslova vcucnul. První část byla pátrací, líbilo se mi i to, že jsem se dozvěděla o sektách jako takových hodně zajímavých informací, které jsem vůbec netušila - výše máte video s Ivem Bendou a jeho debatu u Krause, je to opravdu hodně výživné, v hlavní roli jsou "Vesmírní lidé." Je až děsivé, jak dovedou lidé, mající nějakou takovou svou podivnou pravdou k tomu strhnout i ostatní, a pak to často může skončit i tragicky.

Druhá část knihy se odehrávala v Itálii, hlavní hrdina poznává sektu, její členy a život, který působí mírumilovně a poklidně, ale zdání klame, a nakonec se to celé nepěkně zvrhne a Marek zažije opravdu krušné chvilky.

Konec se dal tak nějak čekat, přesto se mi knížka moc líbila. Byla zase trochu jiná, než jsem od autora zvyklá, ale upozornil na důležité téma, kterým sektářství a sekty i dnes bezesporu jsou. Jako takovou perličku musím zmínit to, že je to první detektivka, která se mi dostala do ruky a ve které byl zmíněn koronavirus. Autor jde s dobou, takže i toto téma se v knihách bude objevovat určitě častěji.

Pocity z knihy jsou moc dobré, líbila se mi, zajímavé témě i zpracování, a já se nemůžu dočkat další autorovy knihy, doufám, že letos vyjde další!

Pokud máte rádi zajímavé detektivky z neotřelého prostředí a zajímavým hlavním hrdinou, knížku doporučuji!

A co Vy? Četli jste tuto knížku, nebo nějakou jinou od Goffy? A viděli jste třeba nějaký zajímavý dokument nebo film týkající se sekt nebo sektářství? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentářem přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. To vypadá zajímavě, děkuji za tip. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. o autorovi jsem slyšela, ale já osobně jsem od něj nic nečetla :)

    OdpovědětVymazat
  3. Toto je poprvé, co jsem o tomto autorovi slyšel. Slibuje, že bude velmi zajímavý. Mám rád detektivky :)

    OdpovědětVymazat
  4. mám detektivky ráda :)
    Dávám se do "chci si přečíst"
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za tip. Seznam knih, které bych si ráda půjčila v knihovně je už docela dlouhý, ale knihovna je pořád ještě zavřená. Tak budu čekat a ještě jednou díky ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  6. Toz to mi připomnělo tu detektivku se Sherlockrm Holnesem o Mormonech...Zde se ale hlavní hrdina poletech od tragédie mstí bývalým mormonskym vudcum, nyní "sporadanym obcanum"

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem zrovna nedávno dočetla knížku s podobnou tematikou (taky pátrání po sektě, resp. v sektě) do Deavera, která se mi líbila. Tak bych si docela přečetla i tuhle, abych porovnala pojetí obou autorů...

    OdpovědětVymazat
  8. Asi si ji objednám. Nemám sice objednávání knížek po internetu rád, ale co de dá dělat.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak ten článek teď vtáhl mě a asi si ji budu muset přečíst! :D :D děkuji za tip na knížku.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak tohle mě ale hodně zaujalo, to si snad i napíšu, abych to sehnala.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula