Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 207 Sekta

 Autor: Martin Goffa 

Žánr: Krimi, Thriller 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Novinář na volné noze Marek Vráz, kterému nikdo neřekne jinak než Terence, má před sebou další zajímavý případ. Tentokrát jej k němu přivedl obyčejný, rukou psaný dopis v čistě bílé obálce. Vlastně ne tak úplně obyčejný. Kdo dnes ještě píše dopisy ručně? Marek ani nepamatuje, kdy dostal něco jiného než email nebo vzkaz přes Facebook. 

V tom dopise zoufalá stará paní prosí Marka, aby jí pomohl s hledáním ztraceného vnuka. Soudy ani policie buď nechtějí, nebo nemohou pomoci. Marka tento případ zaujme a za starou paní se vypraví. A v činžovním bytě, který jakoby zamrzl v čase, se dozví zajímavý, ale zase ne tak neobvyklý příběh. Vnuk Petr se totiž s babičkou nepohodl poté, co se přidal k jakému společenství, které jej začalo víc a víc ovládat, a ta se už nemohla déle dívat na to, jak se její milovaný mění k horšímu. Nakonec spolu přestali komunikovat úplně. Poslední, co Petr babičce řekl bylo to, že se celé společenství přesouvá někam do italských hor.

To je sice poměrně široká specifikace, přesto se Marek pouští do pátrání. Bohužel nezná ani jméno celého společenství, jen nějakou neurčitou pasáž z letáčku, který paní letmo zahlédla u vnuka v pokoji.

Bohužel však pátrání nevede žádným určitým směrem. Byt, který Petr zdědil po smrti rodičů, obývají cizí lidé a ti vůbec nevědí, co se s bývalým majitelem stalo. Nakonec se Marek spojí se svým dávným kamarádem Salim, který je odborníkem na všechno možné, a možná by si mohl dát pasáž z letáku do souvislosti právě s nějakou sektou či jinou skupinou.

Sali je sice už roky upoután na invalidní vozík, to však pro něj není žádná překážka. Ale když se oba přátelé sejdou, čeká hned ve dveřích lokálu Marka velké překvapení. A ta další následují hned vzápětí. Myslel si totiž, že díky své zkušenosti s novinařinou a tomu, co si stihl nastudovat, ví o fungování sekt a podobných společenství docela dost. Jenže zjišťuje, že se nemohl více mýlit.

Bohužel nic určitého si Marek ze schůzky neodnese, jen poučení o tom, že do podobných společenství se většinou přidávají lidé introvertní a s malým sebevědomím, tedy ti, kteří se nechají snadno ovládnout a zmanipulovat, ale i ti, kteří si prožili nějaké životní trauma.



Po pár týdnech se ale Marek dostane na další horkou stopu. Sali totiž vypátral manželský pár, který byl právě v tom společenství co Petr, který si však změnil jméno. Manželé sektu opustili kvůli nemoci své dcery, a poslední, co vědí je to, že celá skupina se měla přesunout někam do italských hor. Jedinou indicií pro Marka je pohlednice, která je právě focená někde v horách.

A díky této pohlednici se Marek octne sám v italský horách, aby pátral po ztraceném mladíkovi. Jak přijme společenství někoho úplně cizího? podaří se novináři získat si přízeň lidí, kteří žijí již roky mimo civilizaci? S jedním však Marek nepočítá. A to s tím, že tito lidé mohou být navenek přátelští, ale také velmi nebezpeční a vychytralí.

Podaří se novináři vypátrat ztraceného vnuka a umožnit tak jeho možná poslední setkání s babičkou?

Hodnocení: Knížku mi doporučila paní v knihovně při mé poslední návštěvě. Knížky od Goffy si totiž půjčuju poměrně často, a série s vyšetřovatelem Mikem Syrovým patří mezi mé srdcovky. Tato knížka spadá právě do série s novinářem Markem Vrázem, ale je mi sympatické, že byl zmíněn na několika místech právě i Miko a že se tak příběhy obou hrdinů protnuly. 

Knížku jsem měla přečtenou za dva večery, děj mě doslova vcucnul. První část byla pátrací, líbilo se mi i to, že jsem se dozvěděla o sektách jako takových hodně zajímavých informací, které jsem vůbec netušila - výše máte video s Ivem Bendou a jeho debatu u Krause, je to opravdu hodně výživné, v hlavní roli jsou "Vesmírní lidé." Je až děsivé, jak dovedou lidé, mající nějakou takovou svou podivnou pravdou k tomu strhnout i ostatní, a pak to často může skončit i tragicky.

Druhá část knihy se odehrávala v Itálii, hlavní hrdina poznává sektu, její členy a život, který působí mírumilovně a poklidně, ale zdání klame, a nakonec se to celé nepěkně zvrhne a Marek zažije opravdu krušné chvilky.

Konec se dal tak nějak čekat, přesto se mi knížka moc líbila. Byla zase trochu jiná, než jsem od autora zvyklá, ale upozornil na důležité téma, kterým sektářství a sekty i dnes bezesporu jsou. Jako takovou perličku musím zmínit to, že je to první detektivka, která se mi dostala do ruky a ve které byl zmíněn koronavirus. Autor jde s dobou, takže i toto téma se v knihách bude objevovat určitě častěji.

Pocity z knihy jsou moc dobré, líbila se mi, zajímavé témě i zpracování, a já se nemůžu dočkat další autorovy knihy, doufám, že letos vyjde další!

Pokud máte rádi zajímavé detektivky z neotřelého prostředí a zajímavým hlavním hrdinou, knížku doporučuji!

A co Vy? Četli jste tuto knížku, nebo nějakou jinou od Goffy? A viděli jste třeba nějaký zajímavý dokument nebo film týkající se sekt nebo sektářství? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentářem přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. To vypadá zajímavě, děkuji za tip. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. o autorovi jsem slyšela, ale já osobně jsem od něj nic nečetla :)

    OdpovědětVymazat
  3. Toto je poprvé, co jsem o tomto autorovi slyšel. Slibuje, že bude velmi zajímavý. Mám rád detektivky :)

    OdpovědětVymazat
  4. mám detektivky ráda :)
    Dávám se do "chci si přečíst"
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za tip. Seznam knih, které bych si ráda půjčila v knihovně je už docela dlouhý, ale knihovna je pořád ještě zavřená. Tak budu čekat a ještě jednou díky ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  6. Toz to mi připomnělo tu detektivku se Sherlockrm Holnesem o Mormonech...Zde se ale hlavní hrdina poletech od tragédie mstí bývalým mormonskym vudcum, nyní "sporadanym obcanum"

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem zrovna nedávno dočetla knížku s podobnou tematikou (taky pátrání po sektě, resp. v sektě) do Deavera, která se mi líbila. Tak bych si docela přečetla i tuhle, abych porovnala pojetí obou autorů...

    OdpovědětVymazat
  8. Asi si ji objednám. Nemám sice objednávání knížek po internetu rád, ale co de dá dělat.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak ten článek teď vtáhl mě a asi si ji budu muset přečíst! :D :D děkuji za tip na knížku.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak tohle mě ale hodně zaujalo, to si snad i napíšu, abych to sehnala.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N