Přeskočit na hlavní obsah

Tiché doteky (2019)

 O českých filmech posledního desetiletí nemám moc dobré mínění, protože se málokdy stane, že by se mi nějaký opravdu líbil, většinou se jedná o rychlokvašky bez pořádného scénáře, ve kterých pokus o komedii sklouzává k trapnosti. Naposledy jsem se takto spálila s filmem Léto s gentlemanem, na který jsem jsem chtěla napsat recenzi, ale protože film byl prostě katastrofa, nakonec jsem ji ani nenapsala.

Jsem člověk, co na filmy moc nekouká, musím mít tu správnou náladu a chuť. Včera jsem ale zatoužila vidět nějaký opravdu kvalitní český film. Projížděla jsem si tedy různé servery s recenzemi a tipy, a narazila jsem právě na Tiché doteky, které mě zaujaly. Nečetla jsem si úplně zevrubně, o čem film bude, a pak jsem byla docela překvapená. Ale nutno podotknout, že příjemně.

Mladičká Michaela opouští rodnou Prahu a vyráží do Nizozemska, aby zde pracovala u rodiny z vyšší vrstvy jako au-pair a starala se o desetiletého Sebastiana a také o luxusní vilu, zatímco jsou rodiče v práci. Vše vypadá na první pohled úžasně. Michaela dostane svoje auto, kterým má chlapce vyzvedávat ze školy, vozit jej do kroužků a nejdůležitější je do puntíku dodržovat chlapcův harmonogram. Rodina má ale svá striktní pravidla, která je nutno za každých okolností dodržovat.

Sebastianovi rodiče jsou totiž... Lehce výstřední. Čaj se musí louhovat na minutu přesně, každé jídlo má svůj speciální talíř, a hlavně jejich přístup k výchově chlapce není úplně normální.

Sebastian nemá žádné kamarády, musí mít co nejlepší známky ve škole a za každé provinění následuje fyzický trest. Rodiče v tom nevidí problém, dělají to přeci z lásky, a kvůli tomu, aby byl jejich chlapec v dospělosti psychicky odolný. Jenže ten je zakřiknutý, nemá žádnou zábavu, a tak není divu, že se v noci pomočuje.

Když se Michaela setká s "rodinnými přáteli," dojde jí, že něco není úplně v pořádku. Jenže je postupně vtahována do podivného světa rodiny, a to, že jednoho dne skončí s rozbitým notebookem, je jen začátek.

Už není cesty zpět...


Tento česko-nizozemský snímek mě naprosto uchvátil a já si nepamatuji, kdy jsem viděla něco tak dobrého z české produkce.

Už začátek byl takový hodně temný a atmosférický. Hlavní hrdinka kráčí s kufrem temnou noční ulicí ke svému novému dočasnému domovu a už to je předzvěstí něčeho temného. Předchozí scéna byla také zvláštní - kolona houkajících aut, která působila až psychidelicky. 

Tříčlenná rodina na mě taky zapůsobila zvláštně. Uzavřený chlapec, přísní rodiče kladoucí až fanatický důraz na pořádek a čistotu. Michaela se zprvu v domácnosti necítí nejlépe, zejména nesouhlasí s tím, jak rodiče přistupují k výchově synka, ale postupně je vtahována do jejich života. Což je z psychologického hlediska přirozené.

Mistrná ukázka šikovné manipulace. 

Film má stopáž šestadevadesát minut, což kvituji s povděkem, protože je to tak akorát. V popisku je uvedeno, že se jedná o thriller a drama, ale já bych tam klidně přidala i žánr psychologický a horor, protože některé scény jsou dost znepokojivé.

Celé to tak plyne vcelku pomalém tempu, jakoby se nic nedělo, ale přitom se kolem vznáší dusivá atmosféra zla. Pak se to ale celé začne zvrhávat, a divák pochopí, že se dívka dostala do pořádného maléru. 

Herecké výkony skvělé. Nejvíce musím vyzdvihnout představitele Sebastiana, protože ten ztvárnil tiché, introvertní dítě opravdu brilantně, a pak také Elišku Křenkovou, která se zhostila role au-pairky Mii úžasně. Každé gesto, emoce, to všechno jsem ji věřila, žádné přehrávání, ale skvělé, až civilní herectví. Sama herečka po dotočení filmu nemohla čtrnáct dní vylézt z bytu, jak byla plná emocí, a já se vůbec nedivím...

Příjemné bylo v pár částech filmu češtinu, jinak je film v angličtině a pár vět v nizozemštině. 

Závěr filmu byl šokující, posledních deset minut jsem jen konsternovaně zírala na obrazovku televize a říkala si, jak je to vůbec možné. 

Film se mi moc líbil, bylo to zase něco jiného, a v české koprodukci opravdu jedinečný film. Zvláštní, k zamyšlení, a svým způsobem i pěkně děsivý.

Pokud Vás recenze zaujala, mrkněte na trailer, nebo si film stáhněte, je na uložto volně dostupný. Na konci se mluví i o organizaci Dvanáct kmenů, pokud máte zájem, můžete si o nich vygooglovat něco více, protože Vám to o filmu mnohé objasní. 

Snímek hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti, moc se mi líbil, i když jsem od něj nic moc nečekala. Je super, že i díky spolupráci českých a zahraničních umělců mohou vznikat kvalitní díla.

A co Vy? Viděli jste tento film? Nebo jste viděli nějaký s podobnou tematikou? A máte rádi české filmy, nebo koukáte jen na ty zahraniční? A myslíte, že je užitečná spolupráce filmařů z různých zemí? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Milá Eliss, mívala jsem moc ráda české filmy. Naposledy mě však potěšily asi Vratné lahve. To už je dost dlouho.
    Tvůj popis Tichých dotyků vypadá zajímavě. Jen teď nějak nechci vidět nic smutného.
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  2. České filmy jsou skutečně poslední roky hotová tragédie, takže ti děkuji za tip, který mě skutečně zaujal :).

    OdpovědětVymazat
  3. Ten Tvůj tip mě taky zaujal, jen asi počkám na optimističtější počasí :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Eliss, děkuji za typ, tohle nezní vůbec špatně!
    Přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  5. Film jsem neviděla a asi bych v této době spíše volila nějakou komedii. Ale něco na podobné téma jsem nedávno četla.

    OdpovědětVymazat
  6. České filmy mě dlouhodobě zajímají, ale ty z posledních let jsem většinou neviděl, protože nejspíš v této oblasti propadám staromilectví.

    OdpovědětVymazat
  7. I don't think I've ever watched any Czech movie
    I will be happy to watch the one you wrote about ☺
    greetings

    OdpovědětVymazat
  8. Tak známé které dělali au pair se spíše setkali s příliš liberální výchovou než s tímhle... V řadě zemí jsou dokonce fyzické tresty děti zakázaný.. Ale jako námět na horor to není špatné... Mne zaujal v poslední době film podle Indiánského běhu Terezy Bouckove, bohužel si nevybavim název, něco jako Kde domov můj a ukázky z filmu Sarlatan, kam jsem se ale na něj nedostal..

    OdpovědětVymazat
  9. Mám rada české filmy a veľmi rada si pozriem aj tie staršie - ešte čiernobiele. Samozrejme, milujem aj české komédie ako bola Vesnička, Slince seno atd. Na to sa pozriem vždy keď mám možnosť. Tiché doteky som bohužiaľ nevidela ale nenechám si to ujsť ak to v telke pôjde. Prajem pohodový deň. 🌞

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Eliss, nevypadá to marně. Já jsem poslední dobrý český film viděla v kině před rokem touto dobrou, a byli to Vlastníci. Pak jsem ještě přes online kino viděla několik českých blbostí - Špindl 2, Ženská na vrcholu, Můj příběh, Příliš osobní známost... Všechno to byly hrůzy. Chtěla jsem jít do kina na toho Šarlatána, ale nějak jsem to nestihla, a kdoví kdy se na něco zase dostaneme...Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Vypadá to docela zajímavě, takže na film určitě v budoucnumrknu. :) Osobně mám české filmy i v lásce. <3 je to taková oddechovka, když se ti moc nechce přemýšlet a chceš jen relaxovat nebo něco u filmu navíc tvořit.

    OdpovědětVymazat
  12. O filmu slyším poprvé, hodně mě zaujal. Elišku Křenkovou mám ráda už z Vyprávěj. Myslím, že zahraniční spolupráce je určitě přínosná. Díky moc za tip :)!
    Leník

    OdpovědětVymazat
  13. K českým filmům mám podobný přístup jako ty, ale tohle mě podle tvého popisu fakt upoutalo. V rámci vlny romantických filmů se mi v této kolonce objevují i dramata, takže tohle by nebylo až tak vyjímečné, a asi se po tomto filmu podívám.
    Ještě jsem kápla na jeden český film, který vypadá docela sympaticky, aspoň v první čtvrthodině, mám jej odložený na dokoukání, jmenu je se Něžné vlny a je takový spíš komorní.
    Ale tohle - tohle vypadá vážně zajímavě!

    OdpovědětVymazat
  14. Ellis, film jsem ještě neviděla, dobrý tip. Elišku Křenkovou mám ráda, líbila se mi v Pustině. České filmy obecně ráda mám, sleduju, co se natočilo nového. Ale vybírám si. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  15. To nevypadá vůbec špatně! Za sebe z českých filmů rozhodně doporučuji Šarlatána. Je to chvilkama drsné, ale velmi dobré :)

    Gabux | Poslední článek

    OdpovědětVymazat
  16. To zní dobře. :) Já se na české filmy málokdy podívám, ale z posledních se mi snad nejvíce líbil (berme v potaz, že jsem ho hodnotila průměrně, ale na české filmy to bylo dobré) Chlap na střídačku. Avšak nic na zamyšlení to nebylo, jen taková ta komedie. :)
    Poslední dobou jsem ale více na seriály, takže teď sleduji WandaVision a Bridgerton.

    OdpovědětVymazat
  17. Pravda, české filmy v poslední době za moc nestojí, ale tento mě zaujal, takže ač teď na televizi moc nekoukám, tohle si ráda vyhledám. 🙂

    OdpovědětVymazat
  18. Tak jsme se doma na tenhle film podívali a já ti nevím. Bylo to zvláštní a podivné :0 I to zrežírování. Ani jsem nevěděla, že v ČR něco takového je!

    OdpovědětVymazat
  19. film se mi taky moc líbil, hezky jsi to popsala, jen jsem se teď podivila, protože jsem měla celý film pocit, že se odehrává někde na severu a na csfd koukám že koprodukci má nejen Nizozemí, ale i Lotyšsko, nebyl ten děj spíš v Lotyšsku?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. áááá už jsem to našla, lokace je záměrně nejasná:
      Michal Hogenauer přiznává, že kvůli tématu vyprávění a jeho univerzální sdělnosti usiloval o určitou nejasnost v otázce toho, v jaké zemi a v jakém městě se filmový příběh odehrává. Může to být kterékoliv evropské. Lotyšská Riga, co do výběru lokací, nabídla filmařům rušné městské ulice, honosné vilové čtvrti, ale zároveň i typickou stísněnou skandinávskou atmosféru.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula