Tiché doteky (2019)

 O českých filmech posledního desetiletí nemám moc dobré mínění, protože se málokdy stane, že by se mi nějaký opravdu líbil, většinou se jedná o rychlokvašky bez pořádného scénáře, ve kterých pokus o komedii sklouzává k trapnosti. Naposledy jsem se takto spálila s filmem Léto s gentlemanem, na který jsem jsem chtěla napsat recenzi, ale protože film byl prostě katastrofa, nakonec jsem ji ani nenapsala.

Jsem člověk, co na filmy moc nekouká, musím mít tu správnou náladu a chuť. Včera jsem ale zatoužila vidět nějaký opravdu kvalitní český film. Projížděla jsem si tedy různé servery s recenzemi a tipy, a narazila jsem právě na Tiché doteky, které mě zaujaly. Nečetla jsem si úplně zevrubně, o čem film bude, a pak jsem byla docela překvapená. Ale nutno podotknout, že příjemně.

Mladičká Michaela opouští rodnou Prahu a vyráží do Nizozemska, aby zde pracovala u rodiny z vyšší vrstvy jako au-pair a starala se o desetiletého Sebastiana a také o luxusní vilu, zatímco jsou rodiče v práci. Vše vypadá na první pohled úžasně. Michaela dostane svoje auto, kterým má chlapce vyzvedávat ze školy, vozit jej do kroužků a nejdůležitější je do puntíku dodržovat chlapcův harmonogram. Rodina má ale svá striktní pravidla, která je nutno za každých okolností dodržovat.

Sebastianovi rodiče jsou totiž... Lehce výstřední. Čaj se musí louhovat na minutu přesně, každé jídlo má svůj speciální talíř, a hlavně jejich přístup k výchově chlapce není úplně normální.

Sebastian nemá žádné kamarády, musí mít co nejlepší známky ve škole a za každé provinění následuje fyzický trest. Rodiče v tom nevidí problém, dělají to přeci z lásky, a kvůli tomu, aby byl jejich chlapec v dospělosti psychicky odolný. Jenže ten je zakřiknutý, nemá žádnou zábavu, a tak není divu, že se v noci pomočuje.

Když se Michaela setká s "rodinnými přáteli," dojde jí, že něco není úplně v pořádku. Jenže je postupně vtahována do podivného světa rodiny, a to, že jednoho dne skončí s rozbitým notebookem, je jen začátek.

Už není cesty zpět...

Tento česko-nizozemský snímek mě naprosto uchvátil a já si nepamatuji, kdy jsem viděla něco tak dobrého z české produkce.

Už začátek byl takový hodně temný a atmosférický. Hlavní hrdinka kráčí s kufrem temnou noční ulicí ke svému novému dočasnému domovu a už to je předzvěstí něčeho temného. Předchozí scéna byla také zvláštní - kolona houkajících aut, která působila až psychidelicky. 

Tříčlenná rodina na mě taky zapůsobila zvláštně. Uzavřený chlapec, přísní rodiče kladoucí až fanatický důraz na pořádek a čistotu. Michaela se zprvu v domácnosti necítí nejlépe, zejména nesouhlasí s tím, jak rodiče přistupují k výchově synka, ale postupně je vtahována do jejich života. Což je z psychologického hlediska přirozené.

Mistrná ukázka šikovné manipulace. 

Film má stopáž šestadevadesát minut, což kvituji s povděkem, protože je to tak akorát. V popisku je uvedeno, že se jedná o thriller a drama, ale já bych tam klidně přidala i žánr psychologický a horor, protože některé scény jsou dost znepokojivé.

Celé to tak plyne vcelku pomalém tempu, jakoby se nic nedělo, ale přitom se kolem vznáší dusivá atmosféra zla. Pak se to ale celé začne zvrhávat, a divák pochopí, že se dívka dostala do pořádného maléru. 

Herecké výkony skvělé. Nejvíce musím vyzdvihnout představitele Sebastiana, protože ten ztvárnil tiché, introvertní dítě opravdu brilantně, a pak také Elišku Křenkovou, která se zhostila role au-pairky Mii úžasně. Každé gesto, emoce, to všechno jsem ji věřila, žádné přehrávání, ale skvělé, až civilní herectví. Sama herečka po dotočení filmu nemohla čtrnáct dní vylézt z bytu, jak byla plná emocí, a já se vůbec nedivím...

Příjemné bylo v pár částech filmu češtinu, jinak je film v angličtině a pár vět v nizozemštině. 

Závěr filmu byl šokující, posledních deset minut jsem jen konsternovaně zírala na obrazovku televize a říkala si, jak je to vůbec možné. 

Film se mi moc líbil, bylo to zase něco jiného, a v české koprodukci opravdu jedinečný film. Zvláštní, k zamyšlení, a svým způsobem i pěkně děsivý.

Pokud Vás recenze zaujala, mrkněte na trailer, nebo si film stáhněte, je na uložto volně dostupný. Na konci se mluví i o organizaci Dvanáct kmenů, pokud máte zájem, můžete si o nich vygooglovat něco více, protože Vám to o filmu mnohé objasní. 

Snímek hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti, moc se mi líbil, i když jsem od něj nic moc nečekala. Je super, že i díky spolupráci českých a zahraničních umělců mohou vznikat kvalitní díla.

A co Vy? Viděli jste tento film? Nebo jste viděli nějaký s podobnou tematikou? A máte rádi české filmy, nebo koukáte jen na ty zahraniční? A myslíte, že je užitečná spolupráce filmařů z různých zemí? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥