zomablog

 Letos mi už bude na dveře klepat třicítka a (musím zaklepat na dřevo), patřím k lidem, kteří nemívají nijak vážné problémy se spánkem. Od té doby, co jsem těhotná a na neschopence, se spánku oddávám pravidelněji. V noci spím více než osm hodin, a někdy si zdřímnu na hodinku či dvě i přes den. Ale celkově už se cítím lépe, necítím se už jako vysátý zombík bez energie. Jenže někdy mohou spánek narušit i určité vjemy, které se nedají jen tak logicky vysvětlit. Třeba i taková náměsíčnost je tak trochu záhadná. Poprvé, co o tom tedy prokazatelně vím, jsem byla náměsíčná v deseti letech. Tehdy jsme byli v létě na návštěvě u tety v Praze. Přišlo to už první noc. Celý zážitek mám zprostředkovaný vyprávěním, vůbec nic si z něj totiž nepamatuji. Kolem desáté v noci jsem vstala z postele a začala se dobývat do skříně. Máma byla ještě vzhůru, tak se přišla zeptat, co se děje. Odpověděla jsem, že potřebuju na záchod. Tak mě tam dovedla, já jsem začala něco mumlat, a pomalu jsem usínala. Tak mě...

 Od české spisovatelky Aleny Mornštajnové jsem tuším vloni začala číst román Listopád. Ale bohužel mě četba nezaujala, takže jsem ji odložila ani ne v půlce. A vloni jsem zaregistrovala mediální humbuk, který se strhl kolem další autorčiny knihy Les v domě. Recenze byly vesměs pozitivní, titulky opravdu navnaďující, takže jsem se těšila, až bude knížka k dostání u nás v obecní knihovně. Zaujalo mě hlavně to, že se jedná o dost depresivní čtení, a tak trochu i psychologický thriller. No a konečně knížka doputovala i do naší knihovny. Plna očekávání jsem si tedy výtisk půjčila domů, a ve čtvrtek večer začala číst.  Hlavní hrdinka, které nikdo neřekne jinak než Cácora, a tato přezdívka se prolíná celým dějem, bydlí na vesnici s rodiči a babičkou a dědou v rodinném domě. Až do svých šesti let holčička nezažila celkem nic špatného. Jenže v roce 1997 přišly povodně, při kterých zmizel její tatínek. Tatínek, který jezdil domů vždycky jen na víkendy, ale holčičce se věnoval nejvíc z c...

  Autor: Huntley Fitzpatricková Žánr: Pro mládež, Romantický Mé hodnocení: 70% Obsah: Šestnáctiletá Samantha Reedová má v očích ostatních spolužáků a známých dokonalý život. Chodí na tu nejlepší soukromou střední školu ve městě, nosí pěkné oblečení, a o peníze její rodina také nebude mít nouzi, když je její máma politička a zrovna zahájila kampaň do senátních voleb. Jenže všechno tohle je jen pozlátko. Sam vyrůstala bez otce, který je opustil, když byly Sam dva roky, a máma byla zrovna těhotná s její mladší sestrou Tracy. A to samozřejmě ovlivnilo i výchovu obou sester - Grace byla od té doby tak trochu zatrpklá, a na holky možná až moc přísná. I tak má ale Sam svoje sny, a snaží se vymanit z područí dominantní matky a nepodřizovat svůj život jejím přáním. Jenže copak to jde, když má už na prázdniny naplánovaný rozvrh brigád, a trávení veškerého volného času, aby náhodou neměla na chvíli pocit, že se nudí?  Každý večer, pokud je hezké počasí, vyleze Sam na svůj malý balkonek a...

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě...

 Už několik let prakticky vůbec nesleduji televizní večerní zpravodajství. Výjimkou je to, když se stane nějaká důležitá událost. Například když byl poprvé vyhlášen nouzový stav v souvislosti s pandemií koronaviru. Tehdy jsem byla sama doma, nemohla jsem chodit do školy, nikdo pořádně nevěděl, co bude dál, a tak jsem s napětím hltala ČT24 a každou novou zprávu. Dnes už mi to přijde jako daleká historie - roušky, respirátory na ulicích, denně ve zprávách nové počty nakažených a hospitalizovaných... Ale přiznám se, že pravidelně sleduji zprávy na internetu. Je celkem důležité mít základní přehled o tom, co se děje kolem nás.  Jenže nedávno vyšel zajímavý výzkum, který dokládá, že jsme se octli "v zajetí špatných zpráv." Schválně, jestli někdy koukáte na zprávy, udělejte si čárky za každou dobrou a špatnou zprávou. Těch negací bude rozhodně převažovat více. Bude to asi tak deset let, co byla z Televizních novin zrušena rubrika Zvířátko na konci. To byla vždycky taková úsměvná vs...