zomablog

  Autor: Linda Castillo Žánr: Krimi, Thriller, Mysteriózní Mé hodnocení: 80% Obsah: Některá tajemství amišů jsou příliš děsivá na to, aby byla odhalena... Před dvěma lety byl osmatřicetiletý Joseph King odsouzen za brutální vraždu své ženy na doživotí. Podle místní policie a nejbližších sousedů to byl "padlý amiš" - nežil v souladu s pravidly této komunity - díky své vznětlivé povaze si nevybudoval zrovna přátelské vztahy u místních, k tomu bral pervitin, a vidět ho opilého už brzy ráno bylo zcela normální. Proto nikdo nebyl zase tak překvapen, když zavraždil svou ženu Naomi jediným výstřelem z brokovnice. Joseph putoval do vězení, později byl odsouzen na doživotí. Všech pět Kingových dětí putovalo k Naomině sestře Rebecce. Ta je teď spolu s manželem vychovává a snaží se, aby zapomněli na všechny hrůzy a traumata, která za svůj krátký život prožili. Jenže teď se zdá, schyluje k další tragédii. Joseph i přes důkladné zabezpečení věznice a ostrahu na každém kroku z vězení uprch...

 Dnes brzy ráno došlo ke každoroční změně času z letního na zimní. Správně se ale tento čas nejmenuje "zimní," nýbrž standardní, nebo středoevropský. Našla jsem na internetu obě varianty. Je fakt, že ani ve stolním kalendáři není nový čas popsán jako "zimní," nýbrž je tam jen napsáno: Konec letního času.  Čas se tedy dnes ve 3:00 ráno posunul na 2:00. Prakticky se tedy vyspíme o jednu hodinu déle, jenže o to dříve se začne večer stmívat. Jako dítě školou povinné jsem nějaké střídání letního a zimního času nepociťovala. Jen jsem si přetočila hodiny na budíku, a to bylo všechno. Necítila jsem, že bych měla nějak rozhozený biorytmus, že by se mi hůře vstávalo, vůbec nic. Ale jak roky plynou, věkem se pomalu, ale jistě blížím ke třicítce, tak už můj organismus snáší změny z letního na zimní čas a opačně podstatně hůře. Je fajn, že se vyspím o hodinu déle. Ale do práce budu chodit tak jako tak za tmy, protože většinou jezdím do práce ve čtyři nebo v pět hodin ráno.  Musí...

Říká se - tisíc lidí, tisíc chutí. Někdo miluje ruch velkoměsta a bydlení v anonymním sousedství paneláku, další člověk by zase nevyměnil tichou krásu poklidného života na vesnici. Já jsem vyrostla na vesnici, a žiji v ní dodnes. Asi je to zvláštní, ale nikdy mě nenapadlo, že bych měla vycestovat někam za prací. I když jsem byla tři roky na intru ve velkém městě, nikdy mi to tam k srdci nepřirostlo, a hrozně jsem se těšila domů. Na čerstvý horský vzduch, na procházku po loukách a moje oblíbená místečka v lese, kde jsem se za pěkného počasí zašila s knížkou a prostě si jen užívala. Obec, ve které bydlím, není od prvního většího města moc vzdálená - pět kilometrů jízdy autobusem trvá pár minut, v létě za pěkného počasí jdu pešky, je to pěkná procházka přes kopce. Ale u nás v obci máme tři malé obchůdky, poštu, knihovnu - není to tedy úplná "díra." Posledních pár let došlo i k pěkným renovacím a rekonstrukcím. Nová zámková dlažba, posilovací stroje v lesoparku, cyklistická stezk...

 Všichni známe pořekadlo: Víra tvá tě uzdraví. Různým podvodným léčitelům a šarlatánům se ale tato slova podařilo posunout na jinou úroveň, a bohužel jejich jediným cílem je vytáhnout zoufalým a nemocným lidem co nejvíce peněz z peněženek. Neříkám, že všichni jsou takoví, ale dnes je opravdu tento byznys spojený s podvody a nečestným jednáním, a důsledkem je pak napálený zákazník, kterému zůstala prázdná peněženka, oči pro pláč, a pokračující zdravotní problémy. A jedním z těchto medicínských podvodů na pacienta, pouhopouhé placebo, mají být i homeopatika. Jedná se o obor alternativní medicíny. Jejich účinek má spočívat v podávání velmi zředěné koncentrace látky, která způsobila původní zdravotní potíže. Homeopatika se snaží ve své podstatě zkoumat člověka jako celek, a jako celek jej pak i léčit. Neléčí pouze příznaky, ale i příčiny. Alespoň toto jsem našla tak nějak v kostce na internetu. Nejčastěji se homeopatika prodávají ve formě kuliček - typicky se vzhledově dají přirovnat k...

  Autor: Helene Hegemann Žánr: Román, Sociální drama z období dospívání Mé hodnocení: 40% Obsah: Šestnáctiletá Mifti, vyrůstající v Berlíně, je na první pohled obyčejná teenagerka. Ale dívka má mnohem větší problémy - z dětství si nese traumata a jizvy, její sadistická matka ji týrala, a otec o ní nejeví žádný zájem, maximálně si na dceru párkrát do roka vzpomene a pošle jí tučný šek jako vykoupení svého svědomí.  Mifti přespává střídavě u kamarádů, žije zhýralým životem, dle svých slov: " Užívá, si perfektní postoj arogantního týraného spratka, který koketuje se svou snobskou zkažeností, přičemž ukazuje v pravém světle i zkaženost svého okolí... Chodí do školy, která ji absolutně nezajímá, maturita ani vzdělání pro ni není důležité, nejraději vysedává s kamarády v barech a popíjí levnou brusinkovou vodku. Nudu a bezútěšnost života zahání experimenty s drogami, které často navazují na rychlá sexuální dobrodružství s absencí jakéhokoliv citu. Mifti by nejraději nikdy nedospěla,...