Přeskočit na hlavní obsah

Všude dobře, ale...

Říká se - tisíc lidí, tisíc chutí. Někdo miluje ruch velkoměsta a bydlení v anonymním sousedství paneláku, další člověk by zase nevyměnil tichou krásu poklidného života na vesnici.

Já jsem vyrostla na vesnici, a žiji v ní dodnes. Asi je to zvláštní, ale nikdy mě nenapadlo, že bych měla vycestovat někam za prací. I když jsem byla tři roky na intru ve velkém městě, nikdy mi to tam k srdci nepřirostlo, a hrozně jsem se těšila domů. Na čerstvý horský vzduch, na procházku po loukách a moje oblíbená místečka v lese, kde jsem se za pěkného počasí zašila s knížkou a prostě si jen užívala.

Obec, ve které bydlím, není od prvního většího města moc vzdálená - pět kilometrů jízdy autobusem trvá pár minut, v létě za pěkného počasí jdu pešky, je to pěkná procházka přes kopce. Ale u nás v obci máme tři malé obchůdky, poštu, knihovnu - není to tedy úplná "díra."

Posledních pár let došlo i k pěkným renovacím a rekonstrukcím. Nová zámková dlažba, posilovací stroje v lesoparku, cyklistická stezka ve frekventovanější části obce. Když tak porovnám svou rodnou obec svého dětství a tu současnou, změnila se opravdu hodně, a ve většině případů k lepšímu. 

Můj přítel bydlí de facto jen o pár ulic dál, takže jsem se nestěhovala nikam daleko, jen o jedinou zastávku dál to mám blíže do města, a tudíž mám i o pár korun levnější jízdenku. A ke svému štěstí jsem se posunula i blíže k místu svých oblíbených procházek - do lesa, k polím a loukám, kde je zejména na jaře a v létě opravdu perfektně.

Ano, i život na vesnici má své menší i větší mouchy. Ráda si někdy na pár hodin odskočím města, do ruchu, shonu, do víru života. Nemáme tu kavárny, pestrý výběr obchůdků, a žel bohu ani bankomat. Ale při placení kartou si můžu vybrat peníze v samoobsluze, což je super, protože někdy se mi fakt po práci nechce autobusem rychle do města jen pro peníze.


Co je nevýhoda, tak obě samoobsluhy, které tu máme, jsou ve srovnáním s velkoobchody ve městě opravdu finančně náročnější. Máme tu Coop Jednotu, a obchůdek od provozovatele CBA. Samozřejmě tu jsou občas slevy, ale poslední týdny je to tak, že nakoupím tři čtyři věci, a hned jsou dvě stovky fuč. 

Minule mi říkala i kamarádka, která se zná s vedoucí obchodu CBA, že nevědí, jak dlouho se obchod podaří provozovat. Ceny energií a potravin jsou pro ně totiž v podstatě dost likvidační. Ale hlavně pro seniory, kteří nemají auto, nemůžou třeba ze zdravotních důvodů jet na nákupy do města, jsou tyto obchůdky jedinou možností, jak si nakoupit potraviny.

Řešením mohou být státní dotace, ale s mini to také někdy nebývá jednoduché. A já sama chodím do těchto obchůdků od dětství, a hlavně v jednom z nich jde vidět, že majitel dělá svou práci srdcem - je to opravdu pan obchodník.

A kapitolou samou pro sebe jsou i "vesnické drby." Máme tu pár informátorek, které vědí ihned o všem, co se kde šustne. Když jsem začala chodit s přítelem, tak mě až překvapilo, kolik lidí mělo potřebu náš vztah řešit a odsuzovat. Na vesnici si opravdu vidíme každý tak trochu navzájem do talíře, a často to není příjemné.

Ale zase je fajn ta vzájemná sousedská výpomoc. Můžu si v klidu zazvonit u sousedky s tím, že mi chybí k dodělání večeře jedno vajíčko a ona mi ho dá a ví, že jí ho hned zítra vrátím. Všichni se tu navzájem tak trochu známe. 


Tohle může samozřejmě fungovat i ve městě. Ráda vzpomínám na dětství, kdy jsem část letních prázdnin trávila u babičky ve městě. Na sídlišti, ve velkém paneláku. Největším lákadlem pro mě bylo velké pískoviště, staré, omlácené prolézačky a houpačky, a vše pro mě bylo úžasným dobrodružstvím. 

Výlety do města na nákupy, pohledy z balkonu, kdy jsem z velké výšky pozorovala ruch kolem, noční ruch na sídlišti, kdy se mládež vracela z hospůdek, a tehdy ještě nebyla plastová okna, takže vše bylo slyšet daleko více. 

Ale přes všechno to pěkné bych ve městě, potažmo v paneláku, bydlet nechtěla. Ruch města pro mě není. Mám opravdu ráda ten klid, přírodu a čerstvý vzduch. Sice tu není tolik možností kulturního vyžití, ale to já k životu zase tolik nepotřebuji. Stačí mi knížka, pěkný film v televizi, a to je pro mě záruka pěkně stráveného večera.

Obec se ale snaží pořádat kulturní akce, máme tu už několik tradiční Dožínky, pořádané na konci léta, oslavy dětského dne spojené s kácením májky, a také místní fotbalové družstvo. To je důležité hlavně pro mladší ročníky, které mají v dnešní době s pohybem docela problém.

I přes nedostatky pro mě pořád vyhrává vesnický život. Miluju ten kus půdy, kde jsem vyrostla, a doufám, že budu mít jednou možnost tady vychovat svoje děti. 

Všude dobře, doma nejlíp. 

A co Vy? Bydlíte ve městě, nebo také jako já na vesnici? Čemu dáváte přednost? Poklidnému životu na vsi, nebo ruchu velkoměsta? Myslíte, že malým obchůdkům bude v brzké budoucnosti hrozit zánik? Máte pěkné vzpomínky z dětství, ať už spojené s městem nebo vesnicí, ke kterým se rádi vracíte?

Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný sváteční den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já jsem člověk městský, v Praze jsem se narodil, v Praze chodil do školy, v Praze jsem se oženil a v Praze hodlám zůstat.
    Když mne omrzí lidské hemžení, zajedu si do Krčského lesa, mám to pár stanic autobusem.
    I v rušném velkoměstě se najdou tichá místa.
    Akorát ty klasické prvorepublikové kavárny vymírají.

    OdpovědětVymazat
  2. Zamyšlení je to pěkné. Přes vaši obec jsem jela během mého pobytu v Jeseníkách, takže mám představu. Každý má někde své kořeny.
    Sama jsem už člověk ryze městský. Vyrostla jsem vlastně na vesnici, i když to bylo na předměstí, ale odstěhováním do města se mi/nám rozšířily možnosti a určitě obzory. Já bych dnes už neměnila. Ke svému životu už potřebuji jistoty - že mám v dosahu zastávku a možnost zajet kdykoliv kam potřebuji, obchody všeho druhu, lékárnu, lékaře... Kdo si myslí, že ve městě není příroda, mýlí se. Jako příklad uvedu Brno, kde jsme byli na dovolené a mnozí neznalí by koukali, kolik možností vyžití v přírodě tam mají. Přitom je to velké město. Jen to člověk musí chtít vidět. A vzpomínky? Těch mám plno a ty nám nikdo nevezme. ☺

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem z města celý život, i když posledních asi 40 let se vracím část roku o víkendech na chalupu na samoty do kraje, kde vyrostla moje máma. Ale pracovně jsem svázaná s městem, stejně jako můj muž. Bydlím spoustu let v paneláku na sídlišti, ale jsme panelák malý, takřka rodinný (takže půjčování surovin, co zrovna doma došly, u nás funguje taky), okna máme do parku a do lesa dojdu za 15 - 20 minut (nebo do dalšího dojedu metrem či autobusem)

    OdpovědětVymazat
  4. Bydlíme sice ve městě, ale menším - 11 tisíc obyvatel. Ještě nedávno jsme byli na samém okraji za vlakovým nádražím, ale teď se tu v poslední době hodně staví a za chvíli bude téměř uprostřed. Dříve jsem koukala na louky z okna, dnes už koukám na nové nebo rozestavěné domy a do luk musím jít na ten skutečný okraj města. Přesto je tu zatím! poměrně klid. Obchodní řetězce jsou na druhé straně města, tak tam to mám skoro čtyři km do kopce. Teď se nám tu u nádraží staví Billa. To je blízko, ale kdy ji otevřou netuším. Nakupovat chodím k drobným obchodníkům raději, než do těch velkých řetězců. Do přírody, do luk a na focení to mám asi deset minut do kopečka a když jdu fotit, tak musím počítač tak s osmi kilometry cesty a je to na celé ráno, většinou tak tři hodinky při kratší trase - dvě. Ale příroda a klid jsou pro mě tím hlavním, proč bych do velkého města nechtěla. Pro mnohé jsme sice "vidláci", ale mně je to jedno. Měj se hezky a užívej si krásy Tvého klidného bydliště.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je normální, pro nás zase, když přijeli příbuzní z Prahy, byli pražské s*ačky, byli totiž totálně hopeless. :) My měli starou Prahu "prošmajdanou" skrz naskrz, protože jsme ji milovali díky dědečkovi, který snad o Praze věděl všechno, ale oni venkov nesnášeli, takže jsme na tom byli lépe :)

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Já pocházím z městečka cca tisíc obyvatel , taky máme v podstatě jen vietnamce a pro všechno se jezdí do většího města cca. 5 kilometrů od nás . Tím, jak jsem na vozíku je pro mě vždycky přijatelnější město , všechno na " jednom místě " a bezbariérová doprava . Těžko říct, jak bych to brala jako zdravá - miluju přírodu a klid , ale potřebuju i trochu toho vzruchu .

    OdpovědětVymazat
  7. Bydlím na malém městě a rozhodně bych neměnila. Znám dost lidí, kteří chtějí po škole odejít z našeho města, ale já ne. Mně se tu moc líbí :) jsme taková větší vesnice. Známe se navzájem. Bydlím ve slepé ulici, za domem máme les. Pohoda, klídek :) Jinak u koní je 100% relax. Vesnička ve slepé ulici, nikam dál se nedá dostat. Na dosah přírody. Parádní :) Bála jsem se, jak se aklimatizuji v ČB, ale v pohodě. Je to velké město, ale ne zas tak velké, abych se tam ztratila :D člověk si zvykne. Do Prahy bych nešla. Mám Prahu sice ráda, jednou dvakrát za rok tam jezdíme na výlet, ale bydlet bych tam nechtěla, je hodně velká.

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem městská holka od narození, ale rodinu mám na vesnici, kde jsou domy od sebe vzdálené kilometr, kde donedávna nebyl ještě vodovod, silnice jsou tam prašné a kde je v noci černočerná tma. Má to něco do sebe oboje. Teď bydlím téměř v centru města, kde je ale božský klid a já si nemůžu stěžovat :).

    OdpovědětVymazat
  9. Žiji na samotě, tak jako generace přede mnou, nehodlám to měnit a zdá se, že ani generace po mě, a utrácet a bavit se jezdím do měst, tak jako generace přede mnou :)

    OdpovědětVymazat
  10. vyrůstala jsem na vesnici, které se postupně rozrůstala, až je z nás městys :) naštěstí přírodní místa na procházky s pejskem zůstali, takže mi to tolik nevadí :) jen už člověk nemůže na ulici si kopat s míčem apod. :D teď s manželem žiji několik let ve městě, ale pokud nám bude přáno, na vesnici se vrátím :)

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Eliss, to je dobře, že jsi spokojená. Já bydlím na okraji malého města,na kopci ve slepé ulici. Sejdu kopec a jsem v lese, na loukách. Je tu hezky a žije se mi tu hezky, i když jsem do svých 25 let bydlela ve velkém městě. Posílám pozdrav, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Já mám raději vesnici a klid, ale ty obchody jsou problém...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js