Všude dobře, ale...

Říká se - tisíc lidí, tisíc chutí. Někdo miluje ruch velkoměsta a bydlení v anonymním sousedství paneláku, další člověk by zase nevyměnil tichou krásu poklidného života na vesnici.

Já jsem vyrostla na vesnici, a žiji v ní dodnes. Asi je to zvláštní, ale nikdy mě nenapadlo, že bych měla vycestovat někam za prací. I když jsem byla tři roky na intru ve velkém městě, nikdy mi to tam k srdci nepřirostlo, a hrozně jsem se těšila domů. Na čerstvý horský vzduch, na procházku po loukách a moje oblíbená místečka v lese, kde jsem se za pěkného počasí zašila s knížkou a prostě si jen užívala.

Obec, ve které bydlím, není od prvního většího města moc vzdálená - pět kilometrů jízdy autobusem trvá pár minut, v létě za pěkného počasí jdu pešky, je to pěkná procházka přes kopce. Ale u nás v obci máme tři malé obchůdky, poštu, knihovnu - není to tedy úplná "díra."

Posledních pár let došlo i k pěkným renovacím a rekonstrukcím. Nová zámková dlažba, posilovací stroje v lesoparku, cyklistická stezka ve frekventovanější části obce. Když tak porovnám svou rodnou obec svého dětství a tu současnou, změnila se opravdu hodně, a ve většině případů k lepšímu. 

Můj přítel bydlí de facto jen o pár ulic dál, takže jsem se nestěhovala nikam daleko, jen o jedinou zastávku dál to mám blíže do města, a tudíž mám i o pár korun levnější jízdenku. A ke svému štěstí jsem se posunula i blíže k místu svých oblíbených procházek - do lesa, k polím a loukám, kde je zejména na jaře a v létě opravdu perfektně.

Ano, i život na vesnici má své menší i větší mouchy. Ráda si někdy na pár hodin odskočím města, do ruchu, shonu, do víru života. Nemáme tu kavárny, pestrý výběr obchůdků, a žel bohu ani bankomat. Ale při placení kartou si můžu vybrat peníze v samoobsluze, což je super, protože někdy se mi fakt po práci nechce autobusem rychle do města jen pro peníze.

Co je nevýhoda, tak obě samoobsluhy, které tu máme, jsou ve srovnáním s velkoobchody ve městě opravdu finančně náročnější. Máme tu Coop Jednotu, a obchůdek od provozovatele CBA. Samozřejmě tu jsou občas slevy, ale poslední týdny je to tak, že nakoupím tři čtyři věci, a hned jsou dvě stovky fuč. 

Minule mi říkala i kamarádka, která se zná s vedoucí obchodu CBA, že nevědí, jak dlouho se obchod podaří provozovat. Ceny energií a potravin jsou pro ně totiž v podstatě dost likvidační. Ale hlavně pro seniory, kteří nemají auto, nemůžou třeba ze zdravotních důvodů jet na nákupy do města, jsou tyto obchůdky jedinou možností, jak si nakoupit potraviny.

Řešením mohou být státní dotace, ale s mini to také někdy nebývá jednoduché. A já sama chodím do těchto obchůdků od dětství, a hlavně v jednom z nich jde vidět, že majitel dělá svou práci srdcem - je to opravdu pan obchodník.

A kapitolou samou pro sebe jsou i "vesnické drby." Máme tu pár informátorek, které vědí ihned o všem, co se kde šustne. Když jsem začala chodit s přítelem, tak mě až překvapilo, kolik lidí mělo potřebu náš vztah řešit a odsuzovat. Na vesnici si opravdu vidíme každý tak trochu navzájem do talíře, a často to není příjemné.

Ale zase je fajn ta vzájemná sousedská výpomoc. Můžu si v klidu zazvonit u sousedky s tím, že mi chybí k dodělání večeře jedno vajíčko a ona mi ho dá a ví, že jí ho hned zítra vrátím. Všichni se tu navzájem tak trochu známe. 

Tohle může samozřejmě fungovat i ve městě. Ráda vzpomínám na dětství, kdy jsem část letních prázdnin trávila u babičky ve městě. Na sídlišti, ve velkém paneláku. Největším lákadlem pro mě bylo velké pískoviště, staré, omlácené prolézačky a houpačky, a vše pro mě bylo úžasným dobrodružstvím. 

Výlety do města na nákupy, pohledy z balkonu, kdy jsem z velké výšky pozorovala ruch kolem, noční ruch na sídlišti, kdy se mládež vracela z hospůdek, a tehdy ještě nebyla plastová okna, takže vše bylo slyšet daleko více. 

Ale přes všechno to pěkné bych ve městě, potažmo v paneláku, bydlet nechtěla. Ruch města pro mě není. Mám opravdu ráda ten klid, přírodu a čerstvý vzduch. Sice tu není tolik možností kulturního vyžití, ale to já k životu zase tolik nepotřebuji. Stačí mi knížka, pěkný film v televizi, a to je pro mě záruka pěkně stráveného večera.

Obec se ale snaží pořádat kulturní akce, máme tu už několik tradiční Dožínky, pořádané na konci léta, oslavy dětského dne spojené s kácením májky, a také místní fotbalové družstvo. To je důležité hlavně pro mladší ročníky, které mají v dnešní době s pohybem docela problém.

I přes nedostatky pro mě pořád vyhrává vesnický život. Miluju ten kus půdy, kde jsem vyrostla, a doufám, že budu mít jednou možnost tady vychovat svoje děti. 

Všude dobře, doma nejlíp. 

A co Vy? Bydlíte ve městě, nebo také jako já na vesnici? Čemu dáváte přednost? Poklidnému životu na vsi, nebo ruchu velkoměsta? Myslíte, že malým obchůdkům bude v brzké budoucnosti hrozit zánik? Máte pěkné vzpomínky z dětství, ať už spojené s městem nebo vesnicí, ke kterým se rádi vracíte?

Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný sváteční den, Vaše Eliss ♥