Přeskočit na hlavní obsah

Lék, nebo šarlatánství?

 Všichni známe pořekadlo: Víra tvá tě uzdraví. Různým podvodným léčitelům a šarlatánům se ale tato slova podařilo posunout na jinou úroveň, a bohužel jejich jediným cílem je vytáhnout zoufalým a nemocným lidem co nejvíce peněz z peněženek.

Neříkám, že všichni jsou takoví, ale dnes je opravdu tento byznys spojený s podvody a nečestným jednáním, a důsledkem je pak napálený zákazník, kterému zůstala prázdná peněženka, oči pro pláč, a pokračující zdravotní problémy.


A jedním z těchto medicínských podvodů na pacienta, pouhopouhé placebo, mají být i homeopatika. Jedná se o obor alternativní medicíny. Jejich účinek má spočívat v podávání velmi zředěné koncentrace látky, která způsobila původní zdravotní potíže.

Homeopatika se snaží ve své podstatě zkoumat člověka jako celek, a jako celek jej pak i léčit. Neléčí pouze příznaky, ale i příčiny.

Alespoň toto jsem našla tak nějak v kostce na internetu. Nejčastěji se homeopatika prodávají ve formě kuliček - typicky se vzhledově dají přirovnat k dražé antiperle. 

Před psaním článku si vždycky projíždím různé webovky, diskuze, abych načerpala co nejvíce informací. A je dobře, že jsem to udělala i tentokrát. Hned na úvod jsem měla totiž v rukávu informaci, že jsem žádná homeopatika nikdy nebrala, protože mi je nikdy nepředepsal můj lékař. To je sice pravda, ale ke svému překvapení jsem zjistila, že jsem brala volně prodejný lék, který je "užíván tradičně v homeopatické léčbě k potlačení chřipkových stavů."

Jedná se o lék Oscillococcinum. Mohlo by být tak třináct nebo dvanáct, byla jsem hodně nachlazená a rodiče mě nechali doma, a já brala právě tyto léky. Pamatuji si, že to byl takový prášek, který se nechal rozpustit ve vodě, já to pak vypila naráz - ono toho nebylo moc. Celkem mi to chutnalo, nápoj měl zvláštní chuť, přirovnala bych ji ke grapefruitu. 

Nevím, jestli rodiče věděli, že se jednalo o homeopatikum. Ale asi o tom neměli ani tušení, protože jinak by mi lék nekoupili. Co si pamatuji, tak přímo o homeopatikách se u nás nikdy nemluvilo, tedy je nikdo u nás neužíval. Ale babičce, která měla už přes sedmdesát let, její doktorka předepisovala zase jenom homeopatika.

Babička z toho byla dost rozhozená, pořádně nerozuměla tomu, jak má ty malé tabletky užívat - v dávkovači jich měla celkem hodně, až mi to bylo divné. Prý to tak ale má být, aby byla léčba účinná, mohou se kombinovat, ale je důležité dodržovat časové rozestupy mezi užíváním tabletek. A právě třeba pro starého člověka to může být docela věda.



Princip homeopatické léčby jako první pochopil německý lékař Hahnemann. V roce 1796 začal provádět experimenty nejprve na svém vlastním těle - principy převodu bioenergií, různé pokusy s bylinkami a minerály, to vše tvořilo vůbec první seznamování s homeopatiky.

I ve své době byl Hahnemann některými kolegy obdivován, jinými odsuzován, a tento cejch se s homeopatiky nese dodnes. Jsou to jen předsudky, proč je některými homeopatická léčba šmahem odsuzována a nazývána "pavědou"?

To je dost těžká otázka. Každý z nás je totiž individuální, a víra v uzdravení je podle mého názoru základním krokem k ozdravnému procesu. Kolik bylo vědecky zaznamenáno případů, kdy placebo pomohlo vyléčit ne zrovna triviální zdravotní problémy? Psychická síla léků má obrovskou moc a sílu. A tady se znovu dostáváme k onomu: Víra tvá tě uzdraví. Když věřím, že beru látku, která mi má pomoci, tak i placebo může být zázračné.

Na druhou stranu, homeopatika nejsou úplně levnou záležitostí, a pokud je potřeba užívat několik lahviček zároveň, tak se pacient pěkně finančně prohne. A pojišťovny neproplácí na homeopatika ani korunu - ač v některých zemích jsou částečně hrazeny ze zdravotního pojištění.

Takže nejde ve výsledku jen o farmaceutické lobby, která si mastí kapsy nad léky, kde je jen minimum léčivé látky? I v internetových diskuzích se názory, někdy dost vášnivě, různí...







Kdybych měla v budoucnu nějaké vážnější zdravotní problémy, možná bych po homeopaticích sáhla. Ale teď nemám potřebu se k této léčbě nějak uchylovat - když budu mít horečky, raději si vezmu Paralen. Ale je každého věc, zda bere homeopatika a věřím že jsou lidé, kterým opravdu pomohly.

I když je možné, že jsem je dříve také brala víckrát, jen o tom nevím. Například to Oscillococcinum...

Jen je asi potřeba s nimi zacházet velice opatrně. Citovala bych větu z přiložené internetové diskuze:
Homeopatika nejsou neškodné cukrové kuličky.

A co Vy?  Jsou homeopatika podle Vás neprávem podceňována? 
Máte zkušenost s homeopatiky? Pomohla Vám při léčbě zdravotních neduhů? Myslíte, že mají moc vyléčit nemoci lépe než volně prodávané léky? 
Nemohou někdy spíše uškodit? Jsou to opravdu jen neškodné cukrové kuličky? Napište mi Vaše názory do komentářů, budu se moc těšit!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný říjnový den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Slyšel jsem, že v nekterych homeopatickych pripravcich jsou normálně alopatické léky...Jinak fyzikálně ucinek takto zredenych latek vysvetlit nelze (celá rada látek stopovych je v homeopatiku v koncentracich vyssich než naředění než odpovida nasobnemu redeni při přípravě antibiotika/ale zas treba fyzika nevysvetluje vše...Homeopatika funguji u zvířat.. nicméně zase i zde může fungovat sugesce, neboť majitel zvirete čeká uzdravení a ucinnost leku....Cili urcita skepse je na miste, ale co my vime...

    OdpovědětVymazat
  2. Líbí se mi toto stanovisko - cituji: I když neexistuje jednoznačné vyjádření Vatikánu k otázce homeopatie, je postoj praktikujících katolíků vesměs odmítavý. Důvodem je především okultní pozadí homeopatie, kvůli kterému by měla být homeopatie škodlivá a duchovně nebezpečná, může dojít až ke spoutání démonem homeopatie.

    OdpovědětVymazat
  3. Stále záněty dutin a horních cest dýchacích způsobily, že najednou jsem měla krev výbornou, ale nebyla jsem schopna mluvit, protože jsem měla poškozené hlasivky. Foniatr mne naučil znovu mluvit, a jedno jaro, které bylo hodně kritické jsem dostala předpis na homeopatický lék, který jsem si zaplatila. A ejhle, hlas se mi vrátil. Když máte muže zdravotníka a chemika zároveň, tak bude tvrdit, že to nemůže fungovat! Ejhle a funguje to. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
  4. Pokud to na někoho funguje, na mechanismu, myslím, nezáleží. Může mě to jako emeritního přírodovědce rozčilovat, ale jako člověk jsem spokojen :-).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula