Víkendová horka v minulém týdnu dala zabrat asi všem bez rozdílu. Tak jsme si s Juli trošku pozměnily denní rytmus. Ven jsme šly spolu co nejdříve ráno - kolem šesté, v osm už jsme zalezly zase domů do chládku, a v devět jsme jely klasicky do města. Po jedenácté a celé poledne jsme byly doma, a ven jsme šly později - kolem čtvrté, páté k večeru. To už bylo trochu líp, ale stejně to bylo opravdu úmorné. Julinka si ale naštěstí nechávala kšiltovku, a pila hodně tekutin, i když je pravdou, že v těch vedrech méně jedla.
Ale to já taky, vůbec jsem neměla chuť vařit, dělala jsem jen lehčí věci - saláty, ryby, a stejně jsem se musela do jídla nutit, protože jsem neměla pocit hladu. A taky jsem si nedávala vůbec horké kafe, ve městě jsem si zašla na tu ledovou, a to bylo všechno. Julinka to tedy přečkala bez potíží, měla jsem strach, aby nedostala úžeh nebo úpal, ale jen se mi dvakrát vzbudila zpocená, s mokrou hlavičkou, takže hned do chladnější sprchy a bylo zase fajn.
Ač zmrzlinám neholduji, tak v neděli k večeru jsem si zajela pro jeden do večerky, a Juli jsem koupila banán.
V sobotu a v neděli se konalo v Jeseníku a okolí Mistrovství České a Slovenské republiky v silniční cyklistice. Náměstí a přilehlé okolí bylo uzavřeno pro dopravu, vjezd byl povolen pouze rezidentům. Autobus nám ale do Jeseníku jel podle jízdního řádu, akorát byla menší objížďka přes město, takže fajn. Ale některé obce byly v určité časy uzavřeny úplně, takže spoustě lidem nastala velká komplikace. Osobně si myslím, že město mohlo dát vědět více dopředu, že bude nějaké omezení, oznámit to týden předem je tedy dost malý časový rozsah.
Ale jo, beru to tak, že je to hlavně pro ty závodníky, tak přeci jen nějaká shovívavost je na místě, hlavně obdivuji to, že to dali v tom horku, převýšení, náročný terén, fakt, jsou to borci a tleskám.
Posledně jsem psala o strejdovi, který má autismus, že byl na zákroku po cévní mozkové příhodě. Delší dobu byl v nemocnici, a minulé pondělí už byl konečně doma. Přivezla ho sanitka, všechno bylo fajn, byla jsem se za ním podívat, donesla jsem mu banány. Tak se mi zdál celkem normální, bavil se se mnou, dobrý.
Jenže už ve čtvrtek mi volala ráno máma. Strejda prý nemůže vstát, leží v posteli, tak mu volá sanitku. Tvrdil, že ho hrozně bolí noha, a prý mumlal něco o tom, že spadnul u školy. Volala mu sanitku, tak ho odvezli opět do nemocnice! Prve doktor řekl, že jde o naraženou kyčel. A tak lékaři vyslovili podezření, zda strejda nemá náběh na stařeckou demenci. Máma potvrdila, že se jí zdál zmatenější, čehož jsem si všimla taky, ale přičítali jsme to tomu, že je z nemocnice doma a je to pro něj zase změna.
Včera měli strejdu údajně propustit domů. Zdálo se mi to divné, když máma pořád říkala, že ani v nemocnici nemůže vstát z postele, že s ním sestry zkouší chodit a nic. Doktor prý řekl, že mají málo lůžek. Jenže jak je možné, že chtěli propustit člověka, který nemůže chodit, už takhle má potíže s tím být soběstačný, a očividně ho něco bolí?!
A dnes mi volala máma znovu. Tak nakonec u strejdy zjistili, že kyčel je nalomená. Žádná naraženina, ale zlomenina! Jak je možné, že to zjistili až po skoro pěti dnech?! A tak ho tam nechali v bolestech. Opravdu tomu nerozumím. Takže teď mají podezření buď na počínající stařeckou demenci, nebo jakýsi druh epileptických záchvatů, což může být příčina těch pádů. On strejda neřekne, kde spadl, co se stalo, je to těžké, jak má to postižení.
Takže nakonec jej z chirurgie převezli na LDN, čekají jej další vyšetření, a uvidí se. V příštím týdnu se za ním chystám na návštěvu, nejspíše v úterý, a uvidíme, co bude dál...
V pondělí přišla bouřka, která trochu utlumila tu vlnu veder. Ještě jsme byli s Julinkou hodinku předtím na návštěvě u bráchy, a to dusno bylo nesnesitelné. Domů jsme to ale stihly včas, a jenom jsme koukaly z okna na tu smršť. Kroupy, vítr, potom déšť, ale hlavně se báječně pročistil vzduch a opět se dalo pořádně dýchat, paráda, nechala jsem otevřená okna v celém bytě až do rána, mám hrozně ráda, když v noci prší, je to příjemné...
A včera to byl taky "povedený" den. Navečer jsme tu měli zase překvapení. Sousedům hárá aktuálně fenka, naše Žofka už to má letos za sebou, což zase vábí psy z okolí. Labrador Denis, kterého znáte z minulých článků, se tu už neobjevuje, zato se tu potuluje malý retrívr Jack. Kulhá na jednu nožku, nejspíš se mu kdysi něco stalo.
Malý, na první pohled opravdu roztomilý pejsek. Oblíbil si chodit k naší bytovce hlavně k večeru. A to máte slyšet ten kravál - Žofka vyje, sousedovic Róza vyje...
Jenže co je daleko větší problém. Pestu po sobě nenechává hromádky ho*en jako to dělal Denis. Ne, Jack nám tady všechno značkuje. A určitě si dovedete představit, jak to páchne. A vrchol všeho tedy bylo, když mi označkoval dveře. Panebože, ten smrad, co se linul chodbou, ale kdyby to byly jenom dveře, to jsou i hračky pro děti, co máme venku, o**cává prostě všechno co je v dosahu!
Takže včera zase. Odpoledne otevřené dveře, jsem s Julčou venku, a najednou pes za zády. A už si to šinul dovnitř, a zase po sobě nechal smrad! Ano, natočila jsem to, jak nám chodil po zahradě a po chodbě bytovky.
Asi po hodině si pro něj přijela paní "majitelka." Mladá slečna, asi o tři roky mladší než já. Potkaly jsme se, tak jsem jí řekla bez pozdravu, že to zvíře nám tady vše znečišťuje, obtěžuje všechny v okolí, a že příště už budu volat na obecní úřad, protože tohle není normální! Jenom si něco odfrkla a odkráčela pryč. Posledně mi zase říkala sousedka, že pro psa tentokrát přijel "pan majitel", a ten se choval mnohem hůř než jeho manželka. Psovi sprostě nadával, hodil s ním na zadní sedačky a odfrčel pryč. Tady už fakt končí veškerá legrace a opravdu už příště zavolám zase na obecní úřad, protože jsem z toho fakt unavená.
Minulý týden po návštěvě u bráchy jela Julinka domů jako "zmoklá slepice." Bylo velké horko, tak to nevadilo. Koupil si nový zavlažovač na stromečky, a pro dítě je to nejlepší hračka. Bože, jak jsme se nasmáli, když si Julinka nechala vodu stříkat po celém těle, dokonce i do obličeje, a výskala u toho radostí, to byl fakt zážitek!
V lesoparku krom hraní často uklízíme i odpadky. Vadí mi to, že někdo takto položí plastovou lahev metr od koše, je to opravdu prasárna. Tak vezmu vždycky kus listu, vezmu to jako přes rukavici, a uklízíme. Julinku vedu k uklízení věcí do koše i doma - ale posledně jsem vyhodila ven z okna kus trávy, a pak chtěla holčička házet ven kus papíru. Jak byla zklamaná, když jsem ji přesvědčovala, že to se nedělá, že to musíme hodit do koše, dokonce se rozplakala - tak teď už vím, že si na to musím před Juli dávat pozor, a všechno fakt házet do toho odpadkového koše.
Protože odpadky se z oken nehází, že...
Moc držím strejdovi palce ! Taky nemám ráda když jsou venku odpadky , lidi jsou prasata .a je to smutnej pohled . U nás pršelo dneska , ale je to fajn . Přece jenom ty horka až byly moc . Mějte se fajn .
OdpovědětVymazat