Po ovoci poznáte je

 Nikdy jsem nevěřila v Boha nebo jiného Stvořitele, a asi k víře už nikdy nepřilnu. Věřím v jiné věci, věřím tomu, že jsou věci mezi nebem a zemí, určitě existuje něco jako osud, a náhody, případně náhodná setkání, neexistují. Vše je tak nějak dané. 

Přesto jsem si před lety Bibli přečetla - tedy jsem se o to pokoušela. A ještě před polovinou jsem to čtení vzdala, na mě příliš složitý jazyk, velmi rozsáhlý, těžko čtivý text, a hlavu jsem měla ze čtení jako pátrací balon. Ale přesto je Bible plná zajímavých myšlenek, citátů a veršů. Já sama jsem brala Bibli jako takovou "pohádku", kde se samozřejmě prolínají skutečná místa, historické události, a ten zbytek...? Kdoví. 

Nedávno mě zaujala na jednom internetovém fóru zdánlivě nevinná věta, která má však pokračování, a právě tato slova vyřkl Ježíš Kristus během svého Kázání na Hoře: 

"Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce.

Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci." 

Takový jednoduchý příměr, a jak je vlastně ve své podstatě geniální. Tohle se hodí na spoustu falešných, přetvařujících se lidí, kteří se tváří jako dobráci, ale ve skutečnosti jsou uvnitř zlí a zapšklí. A samozřejmě - hezký zevnějšek neznamená hezký charakter, a naopak, samozřejmě krása člověka je subjektivní dojem. 

A to přirovnání s ovocem také pěkně sedí. Když zmáčknete pomeranč, měla by z něj téct pomerančová šťáva. Pokud rozmačkáme jahodu, tak tu máme jahodou dřeň. Ale neupřímní, přetvařující lidé si myslí, že i když jsou sami ananas, poteče z nich třešňová šťáva, a vy si toho vůbec nevšimnete. Ale tady by se hodil i příměr se zkaženou, otrávenou šťávou, kterou v sobě někteří lidé mají. 

Já jsem, co se týče navazování nových kamarádských vztahů, velmi opatrná. Trvá mi velmi dlouho, než si někoho připustím k tělu, a myslím si, že mám tak trochu "čich" na lidi. Už několikrát se mi stalo, že jsem se v úsudku na daného člověka nemýlila, ačkoliv se to ukázalo až časem. Přítel mi třeba kolikrát říkat, jak je ten daný člověk fajn, ale já z něj cítila něco... Divného nebo dokonce špatného. Zlobu, zatrpklost, a někdy dokonce i velmi mrazivé závany nenávisti. 

Toto se prokázalo i u vzdáleného bratrance. Adam se svou ženou Radkou k nám občas v létě přijeli na návštěvu, tedy tím stylem, že přespávali v hotelu nebo penzionu a u nás byli jen na kávě. A už ta krátká návštěva mě úplně psychicky vysála. Adam se pořád jenom chlubil tím, co si zase nového koupil, Radka pro změnu nemluvila vůbec, občas pokývala hlavou a vyloudila neupřímný úsměv. Návštěva o ničem, bylo to velmi zvláštní, Adam nás prakticky nepustil ke slovu, vůbec jej nezajímalo, jak se máme my. Hrdě nám ukazoval fotky z dovolené, co má doma nového, a bylo to celé o ničem. 

A tak nějak mi bylo jasné, že nás budou hned po zavření dveří pomlouvat. Radka mi pořád očima nenápadně jezdila po obýváku, hledala nějaké nedokonalosti, prach, špínu, cokoliv, co by mě v jejích očích shodilo. Neupřímní, zlí, nepřejícní lidé, vyloženě jsem z nich na návštěvě cítila ten odstup a jakési pohrdání. Po návštěvě jsem se cítila unavená, vyčerpaná, a neskutečně se mi ulevilo, že jsou pryč. 

Po několika letech se potvrdilo, co jsem si myslela. Adam zdědil velké dědictví, které mělo původně připadnout i jeho sourozencům, ovšem on to navlékl tak šikovně a zmanipuloval svou matku tak, že všechno přepsala na něj. Od celé rodiny se odstřihli, a když ta dva občas potkám ve městě, mám z nich hrozně špatný pocit. 

Pořád z těch dvou lidí cítím neskutečně špatnou energii. Zatrpklost, zlobu, jenom to, že jsem kolem nich prošla mi nedělalo dobře. Zvláštní, že takovou špatnou energii z lidí jsem snad nikdy nevycítila, ale z tohoto mě vždycky zamrazí až do morku kostí. Hezký, naleštěný zevnějšek, ale uvnitř je opravdové zlo. 

Setkání s předstírajícím, neupřímným člověkem jsou velice zvláštní. Z takového setkání odcházíme rozpolcení, nevíme, co si o celé situaci myslet, a také je důležité to, že nám tato setkání berou energii. Tohle moc dobře znám. Osoba vedle se usmívá, říká hezká slova, ale uvnitř se skrývá predátor, před kterým je potřeba se mít na pozoru. 

Pokud se cítíte vedle jiné osoby bezdůvodně podráždění, jako na trní, dokonce nevolnost, pak je to jasné. Instinktivně cítíte přítomnost člověka, který je falešný jako pětník. Oči vidí laň, ale duše vnímá něco moc špatného. A tak je samozřejmě na místě, že se začneme onomu člověku vyhýbat. Někdy to úplně nejde, když jde třeba o pracovní prostředí, a to je pak opravdu těžké. Setkávat se denně v práci s člověkem, který se usmívá, ale hned za rohem na vás jde žalovat šéfovi - i tuto zkušenost z bývalé práce mám. Bohužel. 

Já jsem na lidi velmi opatrná. Trvá mi, než si připustím někoho k tělu, ale pokud danému člověku uvěřím, má u mě dveře i srdce vždycky otevřené. A bohužel - nebo bohudík? - dávám často na první dojem. Jakmile je mi člověk nesympatický, tak se jen těžko přemůžu a snažím se s ním vycházet. Tohle se mi dělo často, když jsem byla třeba na základce. Nový spolužák ve škole nebo ve výtvarném kroužku, a už jsem si o něm dělala obrázek. 

Tak jsem to měla i s dospělými - a tak se mi stalo, že si na mě na základce jedna učitelka zasedla, a taky mi byla pěkně nesympatická, doslova jsem ji nesnášela, prostě antipatie. Dnes už to tak samozřejmě nehrotím, ale když mi intuice našeptává, že člověk přede mnou je "divný," jsem ve střehu. Snažím se dávat každému šanci, ale ne vždy to samozřejmě vyjde. O to víc zamrzí, že se najdou špatní lidé i v kruhu rodinném, protože člověk má tendence to brát tak nějak osobněji, že. 

Možná je to dar intuice, vycítit z člověka jeho energii. Ono není jednoduché nenechat se ošálit "krásným ovocem," které je ale uvnitř úplně prohnilé. A co je důležité - nikdo nedokáže vyzařovat jinou energii, než která je v souladu s jeho duší. Vnitřní nastavení, to jak smýšlím, zda jsem dobrý člověk, který pomůže ostatním, nebo jsem jedním z těch pomatenců, co v noci nastraží otrávené klobásy pro psy. Bohužel i takoví jedinci se mezi námi najdou. 

Tak dnes jenom takové menší letní "ovocné" zamyšlení, protože i v jedné zdánlivě zvláštní větě se může skrývat velká spousta zamyšlení, inspirace, a pravdy. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte letních dní a mějte se hezky, Vaše Eliss ♥