Letní nálada

 Prázdniny jsou v plném proudu a je to znát. Letos konečně kraj zřídil posilu směrem ze Šumperku na Jeseník, přes víkend jezdí dva autobusy hned za sebou, a tak je to fajn. Není zpoždění, lidí tolik nejede, a tak je vždycky místo i pro kočárek. Většinou teď jezdím s kočárkem sama, občas v Bukovicích nastoupí ještě jedna maminka s kočárkem, ale jinak pohoda. Zatím mi ten provoz přijde klidnější, ale třeba se to ještě změní, uvidíme! 

O víkendu má zase dorazit vlna veder, ale dnes i včera bylo fajn. Ani horko, ani zima, je to na tričko, ale člověk se nepotí ani není zima. Včera jsem navštívila strejdu v nemocnici, posledně jsem tu psala, že má nalomenou kyčel, a z chirurgie ho přeložili na LDN. Nemůže pořádně chodit, a tak není soběstačný, co se týče hygieny a tak. Ale je docela problém s tím, jak má to postižení - je autista - tak má tendence utíkat. Z pokoje na chodbu, doktorovi už několikrát říkal, že chce domů, no je to složité, pořádně nechápe, proč tam musí ležet a nemůže si dodržovat ten svůj režim, jak je zvyklý. 

Máma mi včera pohlídala Julču a tak jsem se tam vypravila autobusem. Koupila jsem mu gumové medvídky, ty on rád. Strejda leží na pokoji se dvěma pány, ten jeden je na tom hodně špatně, jenom ležel a vůbec se nehýbal, ten druhý mi i odpověděl na pozdrav. 

Tak strejda si jede pořád tu svoji klasiku. Když jsem se ho ptala, jestli ho něco bolí, tvrdil mi že ne, ale že leží a odpočívá. Ptal se mě na Julču, na Žofku, co nového v obchodě a jestli u nás na vsi někdo nový umřel. Na všechno jsem mu odpověděla, a po té psychické stránce mi přišel v normě, akorát jde teda vidět, že je smutný z toho, že tam musí ležet, a nemůže ven. Je mi to hrozně líto, a ještě takové prostředí, asi si s těmi pány moc nepopovídá, a tak mi z toho bylo taky smutno. 

Jde ale vidět, že po rekonstrukci oddělení je to tam krapet veselejší. Byla jsem tam asi patnáct minut, strejda byl za bonbóny moc rád, a ráda bych se za ním zase brzy zastavila, mohlo by to vyjít příští týden, tak uvidíme! 

S Juli jsme teď co nejvíce venku. Ráno nebo večer uvařím oběd, ať se nemusím zdržovat, a je to. Hodně mě teď baví experimenty s rýží, zkouším různé druhy rizota, a podobné věci. Julince se zase klubou zuby, včera i dnes byla zase neklidná, a to už poznám. Jí méně, hodně slintá, pije více vody, ale obejde se to bez teplot. Celkově je protivnější, ukřičenější, a tak je to náročnější. 

Ale jinak mi dělá moje holčička velkou radost. Už se více rozmlouvá - umí říct nově "strejda," více říká mami, babička je "babu," a když vidí někde na obrázku jídlo, tak buď "mňam," nebo "hami." "Hami" říká i když vidí jíst třeba slepice, ovce nebo Žofku, tak "hami." 

Taková ranní kávička se srdíčkem, to potěší. Dnes jsme taky ráno jely, a protože jsem neměla moc co nakupovat, vlastně jsem byla jen v pekárně pro koláčky, zašly jsme zase do parku na dětské hřiště. Tentokrát tam bylo více děti, tak to bylo fajn. Julinka je ke každému hrozně přátelská, vůbec se cizích dětí nestranní, posledně si u nás v lesoparku hrála i s desetiletými dívkami, to jí nevadí, když je někdo starší. 

Jak vidíte z fotek, Julinka byla ve svém živlu a ani na chvíli se nezastavila. Běhala od jedné atrakce k druhé, ale nejvíce se jí líbila ta dřevěná prolézačka na poslední fotce, tu zdolala hned několikrát. Natočila jsem i video, stále mě překvapuje, jak jsou ty děti ohebné a mrštné, pořád se učí pracovat s tělem. Dřevěné kostky se trochu viklaly, ale Julinka se toho vůbec nezalekla, opravdu je moc šikovná. 

A mají tu od letošního roku nově hudební nástroje, xylofon, zvonkohru a bubínky, dnes se Julince nejvíc líbily bubínky.

Akorát co je problém, Juli má teď období vzdoru, na všechno říká "ne," takže se cesta na autobus neobejde bez pláče. Dneska jsem tam byly skoro hodinku, a stejně to bylo málo... Někdy jsou ty záchvaty takové únavné, Julinka se pode mnou svíjí, nikdy jsem na ni nevztáhla ruku a ani to nechci dělat, a většinou zabere, když trochu zvýším hlas. Doufám že je to jen věkem, a časem se to trochu zlomí, protože je pro mě důležité, aby věděla, že mě prostě musí poslouchat a nesmí si dělat, co si zamane. 

Julinka dnes dostala nový bagr na hraní. Má teď hrozně ráda všechno, co má kola. "Brm brm," to říká motorkám, čtyřkolkám a různým mopedům. O víkendu u nás byl přítelův kamarád Roman, ten přijel právě na skútru, a Julinku opatrně a kousek kolem domu povozil. No byla z toho úplně unešená, radostně tleskala a křičela, a od té doby je to pořád "brm brm." 

Jinak se psy, na které jsem si stěžovala v minulém článku, je zatím klid. "Slečna" se asi zděsila mé výhružky, že budu volat na obecní úřad a stěžovat si, takže si zvíře nejspíš hlídá. Ani velký, ani malý pes tu není, a já doufám, že to tak už i zůstane, protože to, jak mi posledně označkoval velmi nevábně domovní dveře, to mě vytočilo doběla. 

Po dešti, takhle hezky mi Julinka pózovala, když si sedla do hromádky pohrabané trávy a začala mi mávat. Má vždycky hroznou radost, že má zase gumáky a může dupat v kalužích...

Pavouk patří taky mezi Julinky oblíbená zvířátka. Tak dostala jednoho gumového, krásně červeného. Já se tedy bojím všeho - hadů, pavouků, nemám ráda ani slepýše, ale jak se zdá, Julinka bude mít pro strach uděláno! 

Posledně jsem ji sprchovala, a zrovna u toho jednoho menšího pavouka spláchla do odtoku. A Julinka se na něj krásně smála a ještě ho vyprovázela máváním a "pápá." Tak jenom doufám, že si v pubertě nenastěhuje živého sklípkana do pokojíčku... 

A dneska ně mě taky na Facebooku vyskočila tato rok stará vzpomínka. Vždycky mě to hrozně dojímá, a taky mě vždycky překvapí, jak se za ten rok Julinka změnila. Říkám si, copak je to možné, to tak hrozně moc letí, před rokem jenom seděla a lozila po čtyřech, a teď je to takové šídlo a hotová slečna. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte léta, sluníčka, prázdnin nebo případných dovolených. Mějte se hezky, Vaše Eliss ♥