Knižní recenze 444 Lisey a její příběh

 Autor: Stephen King

Žánr: Román, Mysteriózní, Horor

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli - Scott získal Pulitzerovu cenu a Státní knižní cenu, jeho spisovatelská kariéra byla velmi plodná a úspěšná, kariéru mu hlavně odstartoval brilantní horor Hladoví ďábli. Lisey se konečně po dvou letech rozhodne vyklidit manželovu pracovnu a také protřídit jeho rukopisy, protože spousta materiálů nebyla nikdy vydána, Scott psal takřka neustále, tohle byl jeho život. 

Ale když se Lisey poprvé od manželovy smrti octne v rozlehlé pracovně - ta byla zbudována z bývalých stájí pro koně, ještě po těch letech by byla přísahala, že pořád cítí slabý pach sena - najednou na ni dolehne tíže vzpomínek. Když začne procházet staré novinové výstřižky, dokumenty, fotografie - na většině z nich tedy Lisey nevypadá moc lichotivě, jak ostatně pichlavě poznamenala i její mladší sestra Amanda. A pak tu je velká spousta měsíčníků a týdeníků, všechno možné, co se jen lehce zabývalo spisovatelstvím. 

A tak si Lisey připomene i rok 1988, kdy Scott zahajoval slavnostní výkop Shipmanovy knihovny. Ten den, kdy měla jednu z mnoha ze svých ošklivých předtuch - všechno začalo hned ráno, kdy rozbila skleničku na zubní kartáčky. A později, přímo u budoucí knihovny, to přišlo znovu - obdélník navezené hlíny jí připadal jako hrob - velikost XL, jako pro obra. 

Jenže tím to neskončilo, zdaleka ne. Celé to ráno viselo cosi ve vzduchu, Lisey se nemohla zbavit podivného pocitu, a když byl konečně výkop zahájen, manžel jí podal stříbrný rýček, došlo k něčemu neočekávanému. Na Scotta vystřelil šílenec, kterého Lisey v duchu překřtila na "Blonďáka," a jen díky stříbrnému rýčku se jí podařilo zabránit nejhoršímu - praštila atentátníka do hlavy, a tím zvrátila dráhu kulky, která nezasáhla srdce, a minula také důležité orgány. 

A tehdy, kdy Lisey klečela u manžela, kterému tekla z úst krev, začal mluvit o "podivném tvorovi s nekonečně grošovaným bokem" - dlouhánovi. Je prý hodně blízko, Scott cítí jeho přítomnost... Tohle vše, celá ta šílená situace, odhalí stavidla "purpurového tajemství." Za purpurem se totiž skrývají věci, které Lisey za ty roky manželství se Scottem raději zapomněla... 

Scott má totiž temná tajemství, taková, která normální smrtelník nemůže pochopit, a nabízí se otázka - proč Scott tak často prostě "zmizí?" A co se skrývá pod názvem "darda?" Lisey se nemůže nechat unášet dlouho vzpomínkami, neboť je tu přítomnost, a ta je docela drsná. Mladší sestra Amanda začíná mít psychické problémy - Lisey zamrazí do morku kostí, když uslyší sestru mluvit hlasem svého mrtvého manžela.

Pak jde všechno ráz na ráz. Vyvrcholí Amandiny psychické problémy, pokusí se znovu o sebevraždu, přičemž fyzická zranění nejsou ani zdaleka tak hrozná jako ta na duši. Amanda se prostě znovu ponoří do svého světa, uzavře se přede všemi, a k tomu dorazí další mladší sestra, Darla, která se snaží spasit všechen svět. 

Jakoby toho všeho bylo málo, Lisey má potíže s nakladatelstvím, a hordou manželových fanoušků, kteří opravdu neodbytně touží po jeho nepublikovaných pracích... A když se ozve násilník Dooley, který do telefonu pronese velmi ošklivou výhružku, a Lisey najde v dopisní schránce mrtvou kočku, je jasné, že tady končí veškerá legrace. 

Lisey se musí ponořit do svých vzpomínek, nakouknout i "za purpur," zjistit pravdu o sobě samé a Scottovi, a vydat se do světa, kde se nemožné stává možným... 

Hodnocení: Lisey a její příběh jsem si odnesla z posledního knižního bazárku. Několik knih jsem už od Kinga četla, a to i ty méně známé - sbírku hororových povídek Hodina děsu, Holčičku, která měla ráda Toma Gordona, Konec hlídky, Mrtví se někdy vracejí... Autor píše převážně horory, což je přesně dle mého gusta. 

Zatím se mi každá kniha od Kinga moc líbila, tak jsem byla velmi natěšená i na tuto. Z anotace mi bylo tak nějak jasné, že nepůjde o klasický horor, ale spíše o román - což je ostatně napsáno i na přebalu. A po přečtení nemůžu tak docela pořádně definovat, jak žánrově knihu zařadit. 

První část je taková hodně pomalá. Příběh jednoho manželství, kdy láska a jiskření mezi Lisey a Scottem jsou takřka osudové, i když už je jasné, že Scott není úplně v pořádku, má své stavy, kdy se úplně promění, a tak trochu z něj čišelo šílenství. Ale Lisey jej miluje tolik, že je ochotna jeho stavy respektovat, a časem se jí dokonce podaří nahlédnout také do těch podivných, snových světů...

Hodně vzpomínání, dokonce tu jsou "flashbacky ve flashbaccích, takže je to místy dosti nepřehledné čtení. Ale bavilo mě to, moc hezky byla napsána scéna s postřelením Scotta, jedna jediná scéna výstřelu, a jak krásně to dovedl autor rozvinout, to opravdu všechna čest. Následuje výhružka od neznámého muže, nález mrtvé kočky, a tady už se to začínalo nepěkně zvrhávat někam, kde mi to vůbec neladilo. Bylo to takové psychedelické, nepřehledné, tahounem knihy měla být ta zápletka se zločincem Dooleym a to, jak se Lisey vyrovná s novou situací, ale bohužel. 

Lisey samotná je netypická hrdinka. Vdova, které táhne na šedesát, je finančně zajištěná, v podstatě ji nic netrápí, až do toho dne, kdy začne vyklízet manželovu pracovnu. Ale jinak mi přišla taková uťápnutá, nudná, vlastně věčně ve stínu svého muže. Vlastně se toho o Lisey moc nedozvíme, co je vlastně zač - utkvělo mi v paměti, že má ráda sýrovou sekanou z obchodu, ale to je tak všechno...

King se zde snažil proložit děj několika vrstvami, oceňuji třeba narážky na jeho minulé knihy - různé názvy, slovní hříčky, pozorný čtenář, který mí Kinga načteného, si toho zajisté všimne. Ale nebylo mi jasné, kam vlastně děj spěje. Jistě, je tu ta záležitost s Dooleym, pak psychické problémy Amandy, to vše se vlastně stane hned na začátku. 

I kdybych to tedy brala jako příběh jednoho manželství - jak je psáno v anotaci, tak to tak úplně nejde. Jsou tu velké odbočky, do minulosti, do snového světa, a hlavně jsem měla další problém. Kingův styl psaní mi většinou vždycky seděl, on je prostě nezaměnitelný. Ale tady mi vadilo četné opakování různých výrazů a slovních spojení. Namátkou: "Zasejřený, darda, SESIKO - "sedlat si koně," paninka, milunka... 

Některé pasáže nebyly tak strašné, ale chtělo to razantně proškrtat, protože spousta věcí v knize je nacpána asi na efekt - celkem 450 stran, jasně, ono se toho řeší docela dost, ale pořád jsem se nemohla pořádně chytit, chybělo napětí, akce, horor to není, protože tolik děsivých scén tu zase není, na román je to zase taky divné, fakt mám pocity z této knížky poměrně složité. Přitom třeba za delší polovinou knihy už to začíná být opravdu napínavé, jsou tu scény se zabijákem, kde se King zase vytáhne, ale zase ten konec - nevím, co si o tom myslet, jak to tedy vlastně s Lisey dopadlo...? 

Pro mě osobně nejslabší kniha od autora. Jde poznat, že to psal King, jeho styl psaní je nezaměnitelný, ale na můj vkus úplně mimo mísu. Ze zásady nikdy neodkládám rozečtené knihy, ale tady jsem měla fakt chuť to několikrát udělat. Pro mě bohužel ztráta času. 

Dávám padesát procent, a to jen z úcty ke slavnému jménu, Lisey a její příběh mě úplně minul. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné červencové dny, Vaše Eliss ♥