Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 443 Šmírák

 Autor: Kristýna Trpková 

Žánr: Thriller, Detektivní, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 50%

Obsah: V téhle vesnici se všichni dobře znají - nebo si to alespoň myslí! Nebezpečí je mnohem blíž, než se zdá... 

Dvaašedesátiletý Eduard Valdner bydlí v malé vesničce Trudnov, nedaleko Pardubic. Před devíti měsíci, přímo na Nový rok, přišel tragicky o manželku Miriam. Zrovna se vraceli od dcery Kristin, které byli popřát novoroční přání. A Eduard neposlechl dceřiny rady, ať v takové chumelenici nikam nejezdí, protože cesty jsou nebezpečně zasněžené... Ale Eda se - tak trochu sobecky - rozhodl, že se vydají na cestu. Nerad u někoho cizího přespává, má rád své pohodlí, svou postel a svůj dům, takže... 

Jenže když se nečekaně před autem objevila srna, Eda dostal smyk, a auto skončilo na střeše. Zatímco on sám skončil jen s otřesem mozku, Miriam za jeho osudové rozhodnutí zaplatila životem. Od té doby se Eduard uzavřel před světem, zavřený ve svém domě, a ven vychází jen na nákupy a nezbytné pochůzky. Doma mu dělá společnost pudl Akim, a jelikož odešel o pár měsíců dříve do důchodu, nemá žádné pořádné povinnosti. 

Radost mu dělá skládání básniček, to je jeho celoživotní báseň, ale teď mají jeho díla velmi chmurný ráz, alespoň trochu si tak uleví od velké tíže smutku na prsou. 

Ed a Miriam stihli mít jedno jediné dítě, bohužel osud jim nedopřál více dětí, ačkoliv si je moc přáli. Christin nedávno oslavila třicáté narozeniny, a od té nehody se vztah otce a dcery změnil. Vytvořila se mezi nimi neviditelná, zející propast, a oba kolem sebe opatrně našlapují. 

Pes, květinové záhonky a úhledně srovnané záclonky v oknech jsou památky na Miriam, které jsou pro Eda něčím posvátným. Poklidnou atmosféru nastupujícího podzimu najednou ve vsi přeruší zákeřný travič psů. Hned dva psi byli otráveni jedem rafinovaně ukrytým ve voňavé klobásce. A když si místní začali psy pečlivěji hlídat, pachatel přitvrdil. Do zvířat začal střílet šípy, a tohle už opravdu není žádná legrace! 

Tyto události vytrhnou Eda z letargie, a po dlouhé době se rozhodne zajít zase do hospody a sejít se s přáteli. Sám má přeci také psa, a dění kolem mu rozhodně není lhostejné! Tam už na něj čeká parta kamarádů - Aleš, stejně jako Eda vdovec, žena mu před rokem zemřela na rakovinu, spolužák ze školy Luboš, Čenda, kamarádi a dobří známí. A po chvíli se objeví i Drahoš, zbohatlík, který vlastní luxusní vilku, přesto se nad nikoho nepovyšuje a chová se přátelsky.

 Situace opravdu není dobrá, podle Aleše, který dřív pracoval na kriminálce, ale už je také v důchodu, je situace vážná, ale policie nemá páky, jak pachatele nalézt. Na psy někdo střílí z kuše, a jelikož se dají různé modely i se šípy sehnat prakticky všude na internetu, je mizivá šance na zjištění totožnosti. Jenže zákeřný travič psů není jediným Edovým problémem. 

Někdo jej začíná pronásledovat. Poprvé spatří neznámého šmíráka venku na zahradě - zanedbaný vzhled, zarostlý, očividně nemytý, ve starém oblečení, a jeho pohled i výraz jsou všechno možné, jen ne přátelské. 

Tohle ale není zdaleka poslední setkání s neznámým šmírákem. Je mu v patách při vyjížďkách do města, dělá mu stín v obchodech, a začne se podezřele často motat kolem jeho domu, hlavně v noci... Má neznámý muž spojitost s útoky na zvířecí miláčky, nebo jeho přítomnost znamená něco úplně jiného...? Kdo je ve skutečnosti onen zákeřný zabiják psů? A hlavně, hrozí Edovi nějaké nebezpečí? 


Hodnocení: Od autorky jsem četla před nějakou dobou Vesnici, tento thriller se mi líbil velmi, a detektivku Rozsudek smrti, která byla naopak dle mého názoru až podprůměrná. Co jsem se dívala na databázi knih, tak další knihy od autorky jsem nečetla, Šmírák je tedy třetí v pořadí. Knížku mám půjčenou z knihovny, do očí mě praštilo hned grafické zpracování obálky, a anotace mě také velmi zaujala. 

Čekala jsem svižný thriller, plný tísnivé, hutné atmosféry. Přeci jen, zákeřný travič psů, do toho začne Eda někdo sledovat, tady se přímo naskýtají situace, kdy by mohlo příjemně mrazit v zádech. Ale už začátek mi napověděl, že tohle bude něco úplně jiného. Vesměs je ten úvod velmi pomalý, rozvláčný, dozvíme se toho hodně o Edově minulosti, o současných vztazích s dcerou a o tom, jak se uzavřel před světem, a od sousedky se dozví o dalším útoku na psa. 

To jej přiměje po dlouhé době navštívit místní hospodu, aby byl díky tomu pořádně v obraze - přeci jen, v obecní hospůdce se člověk opravdu dozví ledacos. Prve pachatel používal otrávené návnady, ale později se rozhodl razantně přitvrdit. Nad vesnicí se začnou stahovat mračna, místní se bojí o své zvířecí miláčky, a jako by toho bylo málo, Ed začne mít pocit, že jej někdo sleduje. 

Tempo vyprávění mi přišlo pomalejší, chyběla mi tu nějaká pořádná tajuplná atmosféra - ano, Ed několikrát vidí podivného cizince, dokonce mu někdo sní z kuchyně rohlíky, ale pořád to nebylo úplně ono. Jak jsem zmínila výše, při pár scénách příjemně mrazí v zádech, ale pak se zase déle nic neděje, navíc mi ta dějová linka s otravami psů připadala mírně nezáživná.

Vlastně jsem netušila, kam má příběh dospět. Byla tu velká spousta odboček, moc vaty kolem, ale co musím naopak vyzdvihnout, tak netradiční literární oživení v podobě básniček, jejichž autorem je Martin Kučera, ale ani tato skvělá dílka nemohou knihu úplně zachránit. Chtělo to přidat více napětí, akce, a když už k nějakým napínavějším scénám dojde, tak působí bohužel směšně, a místy jsem se cítila za autorku tak trochu trapně, protože jsem si říkala "to jako vážně?" 

Myslím, že i méně zdatný čtenář přijde záhy na to, kdo je pachatelem - protože autorka předkládá hned několik vodítek, která jsou ošklivě průhledná, a je velká škoda, že to navlékla zrovna takto. A co zamrzí, tak vlastně ta linka s travičem psů nebyla ani pořádně ukončená - čtenář se sice dozví pohnutky, které vedly k činům, ale jak to pokračovalo dále? Celé to tedy vyšumělo do ztracena, a to je škoda! 

Samozřejmě se dozvíme ve finále i to, kdo je "šmírák." Přiznám se, že jsem asi za půlkou knihy začala mít podezření, nakonec se potvrdilo jako správné, ale tohle mi přišlo s prominutím úplně pitomé, přitažené za vlasy, a vůbec nevím, co si o tom konci vlastně myslet. Vůbec bych to netipovala na Kristýnu Trpkovou, jakoby by byla úplně mimo ve svém stylu, bohužel mi přijde, že začíná psát knihy na sílu, jen aby honem honem už zase něco vyšlo, a tak je to samozřejmě bohužel hodně znát. 

V záplavě dnešních bestsellerů tato knížka zapadne, nejedná se o nijak výjimečný počin, na léto k vodě ideální, ale nemůžu doporučit. Vůbec mi není jasné, zda to měla být detektivka, thriller, nebo depresivní život starého pána na penzi? To je totiž také problém, kam knihu žánrově zařadit, protože nějaké to kriminalistické vyšetřování se vede jen velmi okrajově, pár náznaků thrilleru tu sice taky je, ale úplně mi to neladilo, nevím. 

No a poslední kapitola je už takové klišé - "když nevím co, tak přidám rádoby originální vysvětlení" - mimochodem, už druhý thriller v pořadí, kde se operuje se stejným tématem - ale celé knize chyběla šťáva, originalita, napětí, opravdu, velmi podprůměrný thriller, z kterého si neodnáším skoro nic. Je to velká škoda. 

Dávám padesát procent, více to dnes nepůjde, očekávala jsem mnohem víc, a když autoři začínají psát jen proto, aby něco zase honem vyšlo a přitom vykrádají sami sebe, je to znát. Škoda.

A co Vy? Četli jste nějakou knihu od Kristýny Trpkové? Máte rádi její thrillery? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný prodloužený víkend, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...