Přeskočit na hlavní obsah

Mystický Bugarach

 Na světě najdeme pořád spoustu míst, která mají právem či neprávem jakýsi punc tajemna a přitahují milovníky záhad a paranormálních jevů. A jedním z nich je i  francouzská hora Pech de Bugarach, která se nachází na území stejnojmenné obce, ale článek bude pojednávat o hoře, nikoliv o městečku, takže budu psát zkráceně jen Bugarach. 

Hora měří 1230 metrů, pro geology je to hotový poklad, jelikož zde došlo ke kernému přesmyku - což je vlastně taková fraktura, svého druhu geologická porucha, a je to opravdu velká vzácnost. Turisté zde mohou projít zajímavým skalním oknem a také spatřit nádherný vodopád, z vrcholu se pak nabízí kruhový výhled. 

Ale milovníky záhad zde táhne jako magnet něco trochu jiného, než krásné výhledy na lesy a krajinu. Byly zde nalezeny stopy po osídlení již ze středověku, hora hrála důležitou roli i v duchovním systému templářských rytířů, kteří ve třináctém století působili v oblasti Languedoc. Podle některých historiků se zde někde v blízkosti skrývají vzácné rukopisy a ztracené templářské poklady. 


Dle dalších duchovních výkladů je přímo na Bugarachu umístěn otisk templářského kříže a tvar hory kopíruje vzory "nebeských pečetí." Bohužel jsem nenašla nikde relevantní popis toho, co mají být tyto pečetě vlastně zač. Templáři ale měli vědět přímo "něco," co se týká samotné hory, a je to zahaleno hávem tajemství. Ale o co vlastně jde? 

Templářský řád zde byl velice aktivní, což je doloženo historicky. A domněnek, co zde vlastně měli templáři ukrýt, je spousta. Bohatství, znalosti, svaté relikvie... Má zde existovat i jakýsi "jiný" svět, který je dostupný pouze těm, kdo jsou vnitřně připraveni a znají "jazyk světla." Vchod je buďto maskovaný nebo zaniklý, ale údajně jej odhaluje zlatý paprsek ve chvíli, kdy o letním slunovratu zapadne slunce přesně za skalním výčnělkem Roches de Dames. 


Bugarach
navštěvovaly odedávna významné osobnosti, například Leonardo da Vinci, a ve druhé polovině dvacátého století se hora stala útočištěm duchovních poutníků a esoteriků, ale také hrála významnou roli pro hnutí New Age. Ale i lidé praktikující meditaci a jógu zde najdou své útočiště - mohou zde provést duchovní očistu, a dokonce se údajně napojit i na vyšší úroveň vědomí. 

Někdy se místu přezdívá "energetická anténa Evropy." 

Další hypotéza říká, že uvnitř hory sídlí mimozemská civilizace, potažmo její plavidla. Svědci popisují podivná světla, létající objekty, náhlé změny počasí, nevysvětlitelné zvuky... Někteří turisté dokonce popisovali, že se jim zdály zvláštní sny, když nocovali v blízkosti hory. 


Ovšem do podvědomí mnoha lidí se stala hora Bugarach v roce 2012. Jednadvacátého prosince měl podle starého mayského kalendáře nastat konec světa, a podle mnohdy i bizarních proroctví měla být hora jediným místem, kde se dal konec světa přečkat bez úhony. "Všichni víme, že uvnitř hory jsou tisíce let mimozemšťané. Mohou být silou, která nám pomůže proti apokalypse." Toho jsou slova Paula Ponssota, majitele pařížského knihkupectví. 

Toto s sebou neslo invazi turistů a různých esoteriků, což s sebou ale neslo problémy pro místní obyvatele. Proto se nakonec místní úřady rozhodly v polovině prosince horu pro veřejnost zcela uzavřít. Zákaz se týkal také pro osoby, které by se chtěly na místo dostat pomocí kluzáku či padáku... A samozřejmě se našli i podnikavci, kteří na tomto krásně vydělávali - ať už prodejem upomínkových předmětů, či předraženým pronájmem pokojů v městečku.

Všichni víme, jak to dopadlo, konec světa se nekonal, ale mystická aura místa zůstává. Každopádně je to celé zajímavé, rozhodně by stálo za to městečko i s přilehlou horou navštívit, Určitě věřím tomu, že citlivější duše se mohou pořádně ponořit do atmosféry místa, a takhle brzy ráno, kdy svítá, užít si tu chvilku relaxace a meditace, to musí být nádhera... 

Ale kdoví? Třeba se jednou ten templářský poklad či nějaké jiné tajemství vynoří! Co si o záhadě Bugarachu myslíte Vy? Opravdu zde mohou působit nějaké tajemné síly? Skryli zde templáři svůj poklad? Skrývají se zde mimozemské lodě? Nebo je to celé jen velká nafouknutá bublina? 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný sváteční den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. I love how you blended history, spirituality, and a touch of the paranormal. It really makes Bugarach feel alive and mysterious. I didn’t know about the Templar connections or the “energy antenna” idea; that part especially gave me chills. The way you describe the summer solstice golden ray almost makes me want to plan a trip there just to see it myself. Whether it’s aliens, treasures, or just the mountain’s natural energy, your post makes it feel like anything could happen there.

    OdpovědětVymazat
  2. Tuhle památku ještě neznám, i když mám Francii jinak dost proježděnou i nastudovanou. Ráda jsem se dozvěděla něco nového! Už jen to jméno, Bugarach, zní děsivě (a úplně nefrancouzsky :)).

    by Boudicca

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Letní nálada je tu

 Včerejší dusný den skončil večerní bouřkou a deštěm, a tentokrát bylo hromobití jak má být. Ale dneska už je zase teplo, ráno to vypadalo na chladný den, dokonce bylo zamračeno, ale nakonec se krásně vyčasilo.  Hodně teď chodíme ven, což je fajn. Julince se ve sportovním kočárku moc líbí, co už se jí líbí méně, jsou ponožky a punčocháče. Zrovna dneska jsme ve městě ztratili jeden pár, to prostě nelze uhlídat, každou chvíli má ponožku dole a vesele ji žvýká.  A venku v přírodě ji zajímají kytičky, travička, hlína, nejradši by všechno ochutnala a musím hlídat, co si chce dát do pusy. Na polní cestě nám vyrostl tento zajímavý oblouk, asi plašič na ptáky, těžko říct, k čemu to může sloužit? No působilo to na mě až lehce děsivě, takový výtvor uprostřed ničeho.  Julča je pořád moc hodné miminko. Pláče jen někdy před usnutím, a když má velký hlad. Z jídla jí chutná všechno, zkoušela jsem jí dát i vařený, rozmixovaný špenát, do toho trošku rozdrceného bramboru. A někdy jíme...