Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2025

Konec dubna

 Zdá se, že studenému a chladnému počasí na chvíli zase odzvonilo, což je dobře. Minulý týden u nás pršelo, přišly plískanice, a také se ještě o slovo hlásily přízemní mrazíky. Vše už u nás kvete, což je sice pro oko krásné, ale pro můj nos, který trápí pylová alergie, je to očistec. Naštěstí léky už si sedly, hlavně jsem ráda, že už mě nepálí oči, což bylo chvílemi opravdu nesnesitelné.  Co mě ale naopak poslední dny trápí dost, a zejména ve večerních hodinách, je tříselná kýla, která se sice po porodu zatáhla, ale přesto jaksi nezmizela, pořád tam je, a někdy to prostě tlačí. Takže pak se snažím ležet, případně si vezmu kapky na bolest. Je to zvláštní, protože někdy ani nevím, že tam tu kýlu mám, jindy to bolí třeba tři dny v kuse.  Ale nevím, na tu operaci se mi upřímně moc nechce, protože v běžném životě mě to zase tolik neomezuje. Ani doktor mi k tomu tenkrát na prohlídce po porodu nic neřekl - ale je fakt, že jsem se na to neptala. No, uvidím, jak to půjde dál....

Knižní recenze 382 Života sladké hořkosti

  Autor: Lída Baarová  Žánr: Autobiografie, Životopisný Mé hodnocení: 50%  Obsah: Vzpomínky jedné z nejznámějších a také nejkontroverznějších filmových hvězd filmů pro pamětníky, Lídy Baarové. Vlastním jménem Ludmila Babková se narodila v roce 1914 v Praze. Dětství měla dle svých slov krásné, rodina netrpěla nedostatkem, ale přesto žili celkem skromně.  Lída vystudovala gymnázium, a v roce 1930 se dostala na konzervatoř. Ale už ve druhém ročníku musela se školou skončit, a to kvůli tomu, že dostala svou první roli ve filmu - žáci měli tehdy zakázáno hrát ve filmech. Ale nakonec to ničemu nevadilo, protože filmaři si rychle všimli Lídina talentu a neobyčejné krásy, a tak šla z filmu do filmu. Milovala svou práci a byla hrdá, že může být součástí filmového plátna.  Jenže světové poměry se začaly polehounku měnit a Lída dostala velkou nabídku od německé filmové společnosti UFA. Tu přijala, a v roce 1935 natočila Barkarolu , která se pro Němce stala na dlouhý čas sr...

Jen přestupek?

 Zprávy v televizi si pouštím málokdy, protože v tuto dobu si buď čtu, sprchuju se, anebo uspávám Julinku, na což potřebuju klid. Ale nijak mi to nechybí, dávno jsem si na zpravodajství, vysílané na komerčních televizích, odvykla. Nic pozitivního se tam stejně člověk nedozví, a pohodlnější je si to, co potřebuju vědět, přečíst na internetu.  Ale nemohla mi neuniknout kauza, kdy seniorka v Praze zfackovala cizí dítě. Teď tedy cituji doslovný titulek z jednoho internetového deníku. Samozřejmě mě to okamžitě zaujalo. Jako první mi blesklo totiž hlavou to, že dítě mohlo seniorku nějak urazit, případně do ní vrazit, té ujely nervy, a viníka, byť dítě, profackovala. Upřímně, dost mě to šokovalo.  Dala jsem si tedy tu práci a článek, který zevrubně celý incident popisoval, jsem si přečetla. A nestačila jsem se divit. Incident se odehrál již vloni v dubnu v pražských Dejvicích. Desetiletá školačka právě mířila, poprvé sama bez doprovodu rodičů, na kroužek keramiky. A v tom zcela ...

Jaro v plném proudu

 Počasí je teď opravdu bezvadné. Dokonce i na Velikonoční pondělí bylo hezky, což není zase tak zvykem, ale už zítra se má lehce ochladit, po obědě by mělo začít pršet, a jsou avizovány bouřky. Tak uvidíme, co z toho nakonec bude. Minulý týden ve čtvrtek mě začala trápit pylová alergie. Tedy, ona mě trápila už delší dobu - kýchání, rýma, cítila jsem se unavenější, ale nějak mi nedošlo, že je to tím. Vloni, jak jsem byla těhotná, mi totiž všechny příznaky vymizely, a já automaticky předpokládala, že tomu tak zůstane, a pustila jsem celý problém z hlavy.  No, to byla chyba. Doma už jsem neměla žádné léky, respektive tedy měla, ale už po expiraci. Tak mě v pátek napadlo, že si zajedu k doktorce. Jenže, státní svátek, doktorka neordinovala, což jsem zjistila až na místě. Ale tak aspoň jsem se prošla do lázní, a moc hezky jsem si popovídala se starší paní, měly jsme od doktorky společnou cestu, taky potřebovala narychlo léky, ale na tlak.  Naštěstí byla ve městě i ve svátek ot...

Knižní recenze 381 Vražda po plese

  Autor: Ngaio Marshová Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 70%  Obsah: Vrchní inspektor kriminální policie Roderick Alleyn se za více než dvacet let své praxe setkal už s ledasčím. Anglie koncem třicátých let minulého století byla díky válce ještě dost neklidná, ovšem jisté části společnosti se tohle vůbec netýkalo. Červen, venku nevlídno, mlha by se dala krájet, a přesto je i v této době nálada na plesové radovánky.  Lady Evelyn Carradosová je hlavní pořadatelkou plesu sezony. Příprava takového plesu je nadmíru složitou záležitostí, stojí to spoustu úsilí, ale také peněz. Jenže Evelyn, obklopená bohatstvím, přepychem se nudí, tak se rozhodne si toto povyražení dopřát. Ovšem s velkým pochopením se nesetká ani u svého manžela Herberta, ani u sedmnáctileté dcery Bridget. K ruce má proto svou sekretářku, přísnou slečnu Harrisovou, která je přímým prototypem nudné, šedé myšky, a pak také vyhlášeného dodavatele lahůdek, Itala Dimitriho.  Jenže přípravy na tuto velkou událost ...

Svátky jara

 Velikonoční pondělí se nezadržitelně blíží a s ním finišují křesťanské Velikonoce. Z celého týdne, který končí v pondělí, tak pravidelně jen na Zelený čtvrtek připravím něco zeleného. Letos to byla pórková polévka a tradiční špenát s vajíčkem a brambory, bez masa. A líbí se mi i tradice zeleného piva, které některé hospůdky čepují.  Včera jsem navštívila Velikonoční trhy u nás ve městě, ale koupila jsem si tam jen med. Ten kupuju pokaždé, přítel si s ním sladí kávu, já si jej zase ráda vychutnám na chlebu s máslem. Byla tam spousta pěkných věcí, ale vše opravdu velmi předražené.  Je fajn, že teď je volno i na Velký pátek. Tento den je státním svátkem teprve od roku 2016, takže na základce jsme měli volno jen v pondělí. Ale i to pondělí bylo fajn. Tedy - fajn. Jako dítě jsem Velikonoční pondělí neměla v oblibě. U nás na vesnici se pořád v menší či větší míře drží zvyk, že kluci a muži chodí na koledu. S pletenou pomlázkou a košíčkem na výslužku.  No a mě to tehdy log...

Opona života

 Každý z nás si někdy určitě položil otázku, zda existuje život po smrti. Smrt je totiž vnímána jako konec, často i něco, čeho se máme bát. To, zda po smrti pokračuje naše bytí nějakým způsobem dál, patří mezi jednu z největších nezodpovězených záhad lidského bytí. Před několika lety jsem četla knihu Život po životě, napsal ji psycholog a lékař Raymond Moody, a zážitky z blízké smrti mnou opravdu zarezonovaly.  Už odmala mě fascinovalo tajemno a záhady, věřím na duchy a v jistém slova smyslu i v existenci mimozemského života. A také jsem přesvědčena, že po smrti "něco" je. Nevím, zda peklo, či ráj. Ale dost blízká je mi myšlenka, že se po smrti vrátíme zpět, v jiném těle, se stejnou duší, a nepamatujeme si svůj minulý život. A pokud si jej pamatujeme, tak velmi málo, a jen do určitého věku, ovšem mohou mezi námi být i tací, kteří se rozpomenou i v dospělosti.  Neměla jsem zážitek blízké smrti. Ale jednou jsem slyšela u nás doma ducha miminka. Před téměř padesáti lety tu z...

Půlka dubna

 Počasí je aktuálně zase tak trochu aprílové, nicméně jsem ráda, že se teploty zatím drží poměrně vysoko. Včera bylo tak nádherně, že jsem mohla být venku jen v mikině, a i tak mi bylo teplo. Taky jsme s Julinkou využily teplého počasí a vyjely si do města. Potřebovala jsem dokoupit nějaké příkrmy, a pak se taky vždycky dívám, jestli nejsou někde v akci plenky. Ale včera jsem stihla jen drogerii a na lavičce jsem si dala kávu. Krom plenek a příkrmů pro Julinku jsem koupila i sprcháče. Isana patří dlouhodobě mezi mé favority. Lovely Coco  voní po kokosu a lehce po čokoládě. Pistácie sice jako takové nemusím, ovšem voní příjemně sladce, takže při sprchování je to moc fajn. Happy like a Hippo je opět novinka z limitované edice, přináší vůni manga, broskve a pomeranče.  Všechny gely jsou fajn, moc krásně sladce voní, tak to mám ráda, takže za mě moc fajn produkty.  Domů jsme z města dorazily po půl jedenácté, což bylo tak akorát. Když jsem byla ve městě, přišla mi SMS, ž...

Extrémní zostuzení?

 V televizi nemám žádné pravidelné pořady, které sleduji, formát reality show mi není blízký, nebaví mě už ani žádné soutěže, jen občas mrknu na zprávy, a to je tak všechno. Co mě ještě před lety bavilo, byla první řada českého Survivoru, ty ostatní už taky nestály za nic.  Ale přesto mi v pravidelném bloku reklam při každodenním přepínání neušla upoutávka na show Extrémní proměny. Kdysi TV Nova natáčela něco ve stylu "z šedé myšky kráskou" - účastnice si prošla odtučňovací kúrou, nechyběla návštěva kosmetičky, kadeřníka, a případně plastická operace. Tehdy jsem byla ještě na základce, a hrozně mě to bavilo.  Ve show Extrémní proměny jde o to, že obézní lidé budou pod dozorem trenéra Martina Košťála hubnout. Včera jsem čirou náhodou na Nova Lady shlédla celý jeden díl, a ráda bych tu shrnula své dojmy. Jako první mě zaujalo, že trenér sám si vybírá, kdo se účastní, tedy toho, kdo je mu sympatický a v kom vidí největší potencionál.  Toho si vezme pod svá ochranná kříd...

Knižní recenze 380 Uteč rychle a vrať se pozdě

Autor:  Fred Vargas Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 60%  Obsah: Září roku 2001 bylo v Paříži zpočátku poklidné. Počasí ještě silně evokovalo léto, slunce pálilo ostošest, a tomu také odpovídala nálada Pařížanů. Na náměstí Edgara Quineta už několik týdnů mají náhodní kolemjdoucí a pravidelní posluchači o zábavu postaráno. Joss Le Guerne totiž navázal na dávnou tradici svých předků a vrhnul se na povolání vyvolávače.  Do speciální schránky sem může kdokoliv - za menší finanční obnos - vhodit vzkaz. Jakýkoliv - třeba o tom, kde budou zítra v akci višně, ale i osobní vzkazy - zamilované, omluvné, ale nechybí ani zprávy o počasí. Joss jako bývalý námořník nikdy nezapomene přidat nějakou zajímavost o historické plavbě, a na závěr drží posluchače v napětí, zda posádka ztroskotala, či nikoliv.  Ale teď je Joss dosst zneklidněn. Každý den navštěvuje svou schránku, kterou by si nikdo nikdy nedovolil vykrást. Jenže se začínají objevovat velmi podivné a znepokojující vzkazy, ovše...

Luxusní záležitost?

 Dlouhé roky, prakticky od doby, co jsem skončila studia a začala chodit do práce, jsem byla upnutá ke svému velkému přání a touze. A tou bylo mít miminko. Tak trochu jsem počítala s tím, že to půjde "rychle," v práci budu třeba půl roku, a pak nastoupím na mateřskou. Nakonec se ta doba protáhla skoro na čtyři roky. Dlouho se nám s přítelem nedařilo, a když to vloni na začátku roku konečně klaplo a těhotenský test mi ukázal dvě čárky, byla jsem štěstím bez sebe.  Ze začátku jsem měla obavy, jestli těhotenství proběhne v pořádku, ale naštěstí to nebylo zdaleka tak strašné, jak jsem čekala. Vloni v srpnu jsem se stala nejšťastnější, protože jsem konečně MÁMA, a taky si to náležitě užívám. I když není vždy každý den zalitý sluncem!  Minulý týden mě dost překvapil článek, který hovořil o pořízení dítěte jako o "luxusu, který není pro každého." Podle strmého poklesu porodnosti by se mohlo zdát, že je na tom opravdu něco pravdy. Pokusím se Vám tedy shrnout svou zkušenost....