Knižní recenze 382 Života sladké hořkosti

 Autor: Lída Baarová 

Žánr: Autobiografie, Životopisný

Mé hodnocení: 50% 

Obsah: Vzpomínky jedné z nejznámějších a také nejkontroverznějších filmových hvězd filmů pro pamětníky, Lídy Baarové. Vlastním jménem Ludmila Babková se narodila v roce 1914 v Praze. Dětství měla dle svých slov krásné, rodina netrpěla nedostatkem, ale přesto žili celkem skromně. 

Lída vystudovala gymnázium, a v roce 1930 se dostala na konzervatoř. Ale už ve druhém ročníku musela se školou skončit, a to kvůli tomu, že dostala svou první roli ve filmu - žáci měli tehdy zakázáno hrát ve filmech. Ale nakonec to ničemu nevadilo, protože filmaři si rychle všimli Lídina talentu a neobyčejné krásy, a tak šla z filmu do filmu. Milovala svou práci a byla hrdá, že může být součástí filmového plátna. 

Jenže světové poměry se začaly polehounku měnit a Lída dostala velkou nabídku od německé filmové společnosti UFA. Tu přijala, a v roce 1935 natočila Barkarolu, která se pro Němce stala na dlouhý čas srdeční záležitostí. Zde se zamilovala do svého kolegy, Gustava Frohlicha, stali se z nich přátelé a později milenci. Ale tento vztah, ač trval delší dobu, byl všechno možné, jen ne stabilní a spokojený. Jenže Gustav byl ženatý, a ač tvrdil, že jeho manželka existuje už jen pouze formálně, nebyla to tak úplně pravda. 

Dle svých slov se Lída o politiku nikdy nezajímala, vždy pro ni bylo důležité jen a pouze hraní, nové role a příležitosti. Přesto se však několikrát zúčastnila večírků, které pořádali nacističtí pohlaváři, a dokonce několikrát mluvila i se samotným vůdcem, Adolfem Hitlerem. Jenže jak se nacisté po volbách stále více dostávali k moci a začali uskutečňovat své temné vize, stávalo se to pro Lídu čím dál těžší. 

Tehdy už nemohla přeci dost dobře ignorovat, co se děje kolem, a dopisy z domoviny se stávaly čím dál chmurnější. A pak, v rámci olympijských her, se Lída poprvé setkala s ministrem Goebblesem. Seznámila se i s jeho manželkou a dětmi. 

Ve své knize se Lída zmiňuje, že zažila nějaké přelétavé milostné aférky. Ale s ministrem prý nikdy nic neměla, tedy, po fyzické stránce. Ale přesto se s ním několikrát sešla na letní chatě, a zde spolu promlouvali jako "přátelé." Jenže Josephova manželka Magda si vzala do hlavy, že se Lída musí stát jeho milenkou, protože jinak by svého manžela nadobro ztratila. 

Jenže Lída tohle odmítla, ačkoliv byl Joseph její osobou nadále "posedlý." Dokonce se chtěl kvůli Lídě rozvést, o čemž se dozvěděl Hitler, a ten udělal svému podřízenému scénu. Něco takového, a ještě kvůli české herečce, přeci nepřipadá v úvahu! A díky tomuto prý upadla Lída u německého publika v nemilost. Nakonec, když už kolem zuřila válka, prchla. 

V roce 1939 se vrátila do Čech, ale už o tři roky později dostala zákaz natáčet i zde. A tak prchla do Itálie. Tady nikdo nevěděl nic o její minulosti, samozřejmě, šířily se "drby," ale dle svých slov se tu Lída cítila opravdu šťastná. Po vylodění spojeneckých vojsk se však musela vrátit znovu do Prahy, přesto však na konci války znovu uprchla do Německa. 

A tady už ji dostihly československé orgány a převezly ji zpět do vlasti, kde byla vězněna a vyslýchána pro kolaboraci s nacismem. Byl jí zabaven majetek, a události se velice dotkly i její rodiny. Matka zemřela patnáctého října 1945 na následky policejního výslechu. A o rok později se pádem z okna zabila Lídina sestra Zorka. Ta byla velice citlivá a trpěla depresemi, a když jí zakázali hrát v divadle s odkazem na tom, co provedla její sestra, neunesla to. 

Bylo jí pouhých čtyřiadvacet let. 

Lídě už tedy zůstal jen tatínek, který ji navštěvoval ve vězení. Ta zde byla několikrát vyslýchána, důstojníci se snažili dokázat, že byla německou špionkou, psala neviditelným inkoustem, dokonce ji prý několikrát i hrubě zfackovali. Ale nikdy se jim nepodařilo dokázat, že spolupracovala s nacisty.

Na Štědrý den roku 1946 byla po mnoha peripetiích propuštěna. O rok později se provdala za svého advokáta, Jana Kopeckého, a po únorovém převratu v roce 1948 spolu utekli do Rakouska. Zde se svým mužem hrála loutkové divadlo, a zahrála si i v několika inscenacích a filmech. Jenže tohle manželství nebylo příliš šťastné, šlo spíše o sňatek z rozumu, takže bylo rozvedeno, až za dost dramatických okolností. 

Poslední láskou Lídina života byl lékař Kurt Lundwall, se kterým žila v Rakousku dlouhých třiadvacet let. V roce 1990 se na krátký čas vrátila do Čech, aby se zde setkala s druhou ženou svého otce, Marcelou. 

Života sladké hořkosti je druhou knihou Lídy Baarové, kde "vepsala své vzpomínky, upřímnost i lítost." 

Hodnocení: Už ani nevím, kdy jsem četla naposledy nějakou autobiografii. Proto když na mě v knihobudce vykoukla fotka Lídy Baarové na přebalu, vzbudilo to mou zvědavost, a knížku jsem si půjčila domů. 

Knihu psala Lída Baarová sama, někdy kolem roku 1991, a tak je to místy znát. Styl psaní je takový kostrbatý, některé události jsou zmíněny několikrát, u některých zase chybí data, což je samozřejmě pochopitelné, ale orientaci v čase to moc nepomáhá. S knížkou jsem se dost "prala," nebylo pro mě úplně jednoduché to celé strávit.

Co mi přijde úplně neuvěřitelné je to, jak zde píše o svém vztahu s Josephem. Zde z toho vyplývá to, že s ním nikdy neměla nic fyzického, ale přesto se s ním scházela jako přítelkyně, a dokonce si Magda Goebbelsová vymyslela, že se má stát jeho milenkou. Z těchto pasáží na mě čiší neupřímnost, a nechce se mi tomu věřit.

A pak také, proč by se tedy chtěl Joseph rozvádět - proto, že byl "platonicky" zamilovaný do Lídy, ta jeho lásku, jak říká, neopětovala? Tohle nedává prostě vůbec žádný smysl. Všichni jsme jen lidé, děláme větší či menší chyby, ale dost mě zaráží, že Baarová nebyla ve své zpovědi zcela upřímná. Takový je můj dojem z celé biografie. 

Líbily se mi třeba pasáže, kde mluvila moc hezky o své sestře, dokonce tu jsou výňatky z deníku, který si Zorka psala během svého pobytu v nervovém sanatoriu. Bylo mi Zorky líto, byla tak nějak ve stínu své sestry, a pro herecký svět byla příliš duševně labilní. Což je evidentní ze stránek jejího deníku, dokonce se už jednou pokusila o sebevraždu. Zvláštní a komplikovaná osobnost, jejíž život bohužel skončil tragicky. 

A pak mi také vadila autorčina jakási citová oploštělost, když psala o vztazích, zejména těch milostných. Působila na mě jako sobec, jediné, co ji zajímalo, byla kariéra. Ono je na druhou stranu hrozně jednoduché někoho odsoudit, ale v této autobiografii jako by se Baarová snažila omlouvat až moc "na sílu." Nebylo to prostě příliš uvěřitelné. Nevím, mé dojmy z knihy jsou velice rozpačité. 

Na druhou stranu, zajímavý vzhled do světa filmu, já mám ráda filmy pro pamětníky, ale konkrétně s Baarovou jsem viděla snad jen Dívku v modrém. Aha, tak oprava - ještě hrála v moc hezké komedii Život je krásný. Konkrétně tento film s Oldřichem Novým je moc povedený, krom komediální stránky mě vždycky tak nějak příjemně pohladí po duši. Ale to jsou tedy jediné dva filmy, co jsem s touto herečkou viděla, pozorně jsem teď ještě projela vše, v čem hrála. 

Od knížky jsem čekala rozhodně více, převažuje spíše zklamání, a ona hořkost proklamovaná v názvu se přeci jen dostavila. Asi si zase dlouho žádnou autobiografii nepřečtu, protože tento žánr opravdu nevyhledávám, a tuším, že tady na blogu jsem ani žádný dosud nerecenzovala. 

Dávám padesát procent, na můj vkus nemastné, neslané, a mám dojem, že spoustu věcí si zde Baarová domyslela, nebo záměrně úplně vypustila. Škoda, no. Tak půjdu příští týden zase knížku do knihobudky vrátit, a třeba se někomu jinému zalíbí víc než mě. 

A co Vy? Máte rádi filmy pro pamětníky s Lídou Baarovou? Nebo jste viděli film, který byl natočen podle jejího života? Je opravdu možné, že by byla obviněna ze spolupráce s nacisty neprávem? Byla Goebbelsovou milenkou? Nebo je to tak, jak tvrdí v knize, že ji tedy šíleně miloval, a "jen" na základě toho se chtěl rozvést s manželkou? Co myslíte? Napište mi Vaše názory a postřehy do komentářů! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥