Přeskočit na hlavní obsah

Extrémní zostuzení?

 V televizi nemám žádné pravidelné pořady, které sleduji, formát reality show mi není blízký, nebaví mě už ani žádné soutěže, jen občas mrknu na zprávy, a to je tak všechno. Co mě ještě před lety bavilo, byla první řada českého Survivoru, ty ostatní už taky nestály za nic. 

Ale přesto mi v pravidelném bloku reklam při každodenním přepínání neušla upoutávka na show Extrémní proměny. Kdysi TV Nova natáčela něco ve stylu "z šedé myšky kráskou" - účastnice si prošla odtučňovací kúrou, nechyběla návštěva kosmetičky, kadeřníka, a případně plastická operace. Tehdy jsem byla ještě na základce, a hrozně mě to bavilo. 

Ve show Extrémní proměny jde o to, že obézní lidé budou pod dozorem trenéra Martina Košťála hubnout. Včera jsem čirou náhodou na Nova Lady shlédla celý jeden díl, a ráda bych tu shrnula své dojmy. Jako první mě zaujalo, že trenér sám si vybírá, kdo se účastní, tedy toho, kdo je mu sympatický a v kom vidí největší potencionál. 

Toho si vezme pod svá ochranná křídla a vybraný jedinec bude mít jeden rok na to, aby shodil co nejvíce kilo. Tentokrát padla volba na devatenáctiletého Jardu. Ten má čerstvě po maturitě, hlásí se na vysokou, a pracuje jako živnostník na stavbě. Váží 181 kilo. Podle maminky neustále vymetá ledničku. Dle názorů lékařů může do pětatřiceti let Jarda dostat infarkt, nebo skončit na vozíku. Střeva má totiž prorostlá tukem, což se údajně může dostat až na mozek. To tedy opravdu nejsou příjemné životní vyhlídky. 

Už v úvodním seznamovacím medailonku mě tedy nepříjemně překvapila Jardova arogance. Máma jej peskovala za to, že před chvílí snědl oběd, a nyní si vzal další jídlo. "Vzal jsem si jenom trošku jídla. Starej se o svoje jídlo, ne o mě!" Maminka oponuje tím, jestli chce skončit v nemocnici. Další Jardova odpověď je znovu arogantní. 



V následujícím záběru si jej trenér vybírá do Extrémní výzvy. Následuje vážení, které potvrdí váhu, kterou jsem psala na začátku. Jarda má teď za úkol jediné - zhubnout. Pomocí cvičení, krabičkové diety, a celkové změně životního stylu. 

Na začátku na mě mladík působil dojmem, že se sebou opravdu chce něco dělat. Cvičil, makal, jedl zdravé věci a byla vidět menší změna k lepšímu. Jenže postupem času se to začalo tak trochu kazit. Dokonce dostal poukázku na nákup zdravého jídla, speciální výživový plán, jak si připravit jídlo, které má tak rád, ale ve zdravé podobě.

Jarda na mě působil jako taková zvláštní osobnost. Měla jsem z něj pocit, že se z ničeho pořádně neraduje, chybí mu jakýsi zápal pro věc a postupem času jsem přestala věřit, že to s tím hubnutím myslí opravdu vážně. Co bylo evidentní, tak to, že Jarda nemá tu pravou podporu v rodině. O vlastním otci nemluvil, a otčím Aleš na Jardu dočista zanevřel, odmítl se dokonce účastnit natáčení, nebyl ani na kontrolním vážení.

Aleš se totiž v Jardovi už tolikrát zklamal, tolikrát mu slíbil, že zhubne, a nikdy to nedopadlo. Takže už na nevlastního syna zanevřel. 

Ono to je těžké, takhle to posoudit, jen na základě televize. Ale Jarda mi přišel tak trochu jako namyšlený, arogantní fracek. Nakonec jako by mu bylo jedno, jestli zhubne. Uvědomoval si samozřejmě zdravotní problémy, které mu jeho nadváha přináší. Jenže nepomohla změna jídelníčku, cvičení, a to z jednoho jediného důvodu. Pokud si nepřenastavíte sami v hlavě, že chcete opravdu zhubnout kvůli sobě a svému zdraví, nemůžete to dokázat. 

Jarda na mě, a jak jsem později zjistila z reakcí na internetu, nejenom na mě, zapůsobil jako psychicky lehce labilní člověk. Připadalo mi, že vlastně neví, co se sebou. Když jej nevzali na vytouženou vysokou, téměř se z toho zhroutil, protože dělat rukama celý život, to není nic pro něj. Baví ho fotografování, to ano, rád upravuje fotografie v počítači. Ale přesto by se tím asi neuživil. 

Jardova váha kolísala jako na houpačce, ale konec byl debakl. Jarda zhubnul pár kilogramů, ale na velké finále to nebylo. Co mě štvalo tak to, jak chlapec lhal trenérovi do očí. Tvrdil, že zdravě jí, přitom si zašel do fastfoodu, a ne jednou, u čehož byl samozřejmě štáb. "Ty vždycky rozhodíš rukama, že je ti to jedno." Trenérova slova k Jardovi těsně před koncem. 




Nezabralo totiž nic. Ani to, že Jarda změnil prostředí, kde měl placený nájem, spoustu možností, krabičková dieta také k ničemu. Nakonec to Jarda přestal jíst, jelikož mu vadilo, že bylo stále něco s hřiby. A ty on nerad, takže nejlepší řešení byl hamburger a cola. 

Ze začátku mi toho kluka bylo líto. Postupem času jsem si říkala, že je to arogantní, rozmazlený fracek, který si naváží toho, co pro něj dělají ostatní. A hlavně mi v pořadu chyběla jedna důležitá věc. Proč si s Jardou nepromluvil psycholog nebo psychiatr? Bylo totiž celou dobu evidentní, že má psychické problémy, místy o sobě mluvil velice ošklivě, což taky není úplně v pořádku. 

S váhou to bylo jako na houpačce. Jednou Jarda zhubnul, podruhé zase bylo evidentní, že zase něco nabral. Dvakrát v průběhu celého pořadu chtěl Jarda celou show ukončit, nakonec to dopadlo tak, že se rozhodl do toho jít zcela sám. Zachoval se opět neskutečně arogantně, i sám trenér se vyjádřil, že je jako rozmazlený fracek. Bez trenéra, bez dohledu, prostě chtěl zhubnout sám. A co myslíte, jak to dopadlo. 

Jarda přibral od sedmiměsíčního vážení sedmadvacet kilo, ale na konci pořadu vypadal paradoxně spokojeně. Jeho váha se ustálila na 157 kilogramech. Usadil se v Praze, přastal jezdit domů, rodinu dle svých slov neviděl přes dva měsíce. Cíl byl 110 kilo, kterého nedosáhl. Je to škoda, protože s možnostmi, které měl k dispozici, by mohl zhubnout. Ale jak jsem psala výše, Jarda potřeboval spíše odborníka přes duši. 

Co jsem četla diskuze, tak zatím všichni účinkující z tohoto pořadu zhubnout zvládli. Nevím, toto je první, a nejspíš i poslední díl, který jsem viděla. Formát pořadu není špatný, ale někde jsem se setkala s názorem, že účastníci jsou zde zostuzováni, či přímo ponižováni. No, to záleží na úhlu pohledu. Přihlásili se přeci do tohoto pořadu sami, že? Nikdo je k tomu nenutil s pistolí u hlavy. A to, že to daný jedinec nezvládne a bere to jako svou prohru, to už je věc jiná. 

Možná to je ale i o věku a jakési duševní vyzrálosti. Je v devatenácti letech Jarda zralý na to, aby opravdu zhubnul? Otázka může znít divně, ale u takto nevyrovnaného jedince je zcela na místě. 

Cíleně si další díl pořadu nepustím. Zvítězila zvědavost a já si pustila jeden díl, nicméně mě to nijak zvlášť neoslovilo. Je to pořad na komerční televizi, sledovanost rovná se peníze, takže tak. Ale pokud to opravdu předchozím účastníkům pomohlo, je to super věc. To je bez debat.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek pracovního týdne, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Taky jsem se koukala vůbec poprvé . Je mi jedno ,že někdo váží dva metráky , koneckonců ani já nejsem kostra , ale spíš mi jde o ten jeho přístup . Má hnusnou duši . Taky jako školou povinná jsem znala hodně obézního kluka - propadal už na prvním stupni a byl to takovej ten otloukánek , co byl neskutečně vyčůranej . Dělal ze sebe chudáka , každej mu podle něj jen ubližoval často se ostatním dětem posmíval a tak . A když se někdo ohradil , tak hned žaloval doma rodičům . Byl vypočítavej a zlej . Jakmile jsem viděla tohodle Jardu a to , jak se chová , tak hned jsem si vzpomněla na toho , koho jsem znala já . Myslím , že Jarda se v dětství choval asi dost podobně .

    OdpovědětVymazat
  2. Televizní produkci je to jedno. Vlastně ani nepotřebuje člověka, co by do toho šel, makal jak šroub, živil se jen ředkvičkami a na konci skákal dva metry dvacet horajznem. potřebuje konflikt, aby diváci měli o čem diskutovat. Toho psychologa mu ale dopřát mohli a měli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, rozhoduje režijní záměr, trochu to opepřit, aby. měl pořad sledovanost.
      Já takové pořady nesleduji, stačí mi když tu a tam vidím upoutávku, které mne vlastně od pořadu odpoutá.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....