Konec dubna

 Zdá se, že studenému a chladnému počasí na chvíli zase odzvonilo, což je dobře. Minulý týden u nás pršelo, přišly plískanice, a také se ještě o slovo hlásily přízemní mrazíky. Vše už u nás kvete, což je sice pro oko krásné, ale pro můj nos, který trápí pylová alergie, je to očistec. Naštěstí léky už si sedly, hlavně jsem ráda, že už mě nepálí oči, což bylo chvílemi opravdu nesnesitelné. 

Co mě ale naopak poslední dny trápí dost, a zejména ve večerních hodinách, je tříselná kýla, která se sice po porodu zatáhla, ale přesto jaksi nezmizela, pořád tam je, a někdy to prostě tlačí. Takže pak se snažím ležet, případně si vezmu kapky na bolest. Je to zvláštní, protože někdy ani nevím, že tam tu kýlu mám, jindy to bolí třeba tři dny v kuse. 

Ale nevím, na tu operaci se mi upřímně moc nechce, protože v běžném životě mě to zase tolik neomezuje. Ani doktor mi k tomu tenkrát na prohlídce po porodu nic neřekl - ale je fakt, že jsem se na to neptala. No, uvidím, jak to půjde dál. 

Před třemi dny měla Julinka už osm měsíců. Není možné, že to tak utíká! Moje holčička mi dělá velkou radost, krásně už se plazí a je teď hodně upovídaná, i když opakuje takové ty jednoduché slabiky. Ráno po snídani si vyjedeme na hodinku do města, případně k nám do obchodu, pak uvařím něco rychlého k obědu, a to si dá Julča šlofíka. 

Potom si hrajeme na zemi, nebo dám Julču do lehátka a čteme si pohádky. Moc ráda poslouchá když čtu, za to jsem moc ráda. Jenže v lehátku už ji to moc nebaví, takže chce hodně na bříško, začíná se už i vzpírat, takže je dost dobře možné, že bude brzy chodit po čtyřech. Už si totiž začíná i tak bokem jakoby sedat. 

Jí zatím všechno, z příkrmů jí chutná všechno, i rozmačkané jahody si dala s chutí, nebo nastrouhané jablko. Je to nepopsatelně úžasný pocit, být máma, hrozně moc si to užívám. 

I takový legrační pohled na trčící nohy z postýlky se občas naskytne. Julča si v postýlce hodně vyhraje, putuje po celém prostoru a všechno ji zajímá. 

Kamarádky Julča a Žofka. 

Naskytla se mi dobrá koupě - téměř novou, malou používanou jídelní židličku jsem pořídila za pětistovku. Kamarádka měla doma dvě, z toho jednu téměř nevyužitou, protože nakonec koupili jinou. Dovezli mi ji až domů, za což jsem hrozně ráda. Na fotce nahoře je Julinka hned poté, co jsem ji poprvé do jídelní židličky posadila. 

Měla obrovskou radost, začala ji hned poplácávat a ohmatávat a radostně křičet. Ta radost v jejích očičkách byla úžasná. To je mnohem lepší než to lehátko, tohle je přeci opravdová židle a stolek, u kterého sedává k obědu i maminka s tatínkem, že? 

Židlička je vážně moc fajn, dá se i polohovat, a praktické je to, že je z plastu, protože to lehátko jsem musela pořád čistit, věčně bylo zakypané, tady stačí vzít jen vlhký hadr a je to. 

A takhle to u nás vypadá při odpolední svačince. 

K židličce ještě dostala Julinka tuto nádhernou panenku. Kamarádka mi udělala velkou radost, židlička nám bude sloužit dlouho, ani jsem nedoufala, že ji pořídím takto levně. 

Julinka objímá svého kamaráda medvídka. Tahle fotka se moc povedla, fotil ji přítel. Jsem ráda, že Julinka je zvyklá v noci spát v postýlce, k ránu si ji někdy vezmu k sobě. Jde ale o to, že si nevymrčuje, že musí spát u mě, to je důležité, aby byla samostatná. Ale ono je mi to někdy k ránu líto, že u mě nespí, protože se zase stýská mě, a chci mít to svoje krásné miminko u sebe... 

A tady jsme my dvě spolu. Vyfoceno předevčírem. Julinka má vánoční svetr, na doma to nevadí, je příjemně teplý, a na Vánoce už ho bude nosit jiné miminko. Takhle si spolu hrajeme a povídáme. Příští týden jdeme k paní doktorce na další kontrolu, jsem zvědavá, kolik bude Julinka už vážit. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte poslední dubnové dny, Vaše Eliss ♥