Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 380 Uteč rychle a vrať se pozdě

Autor: Fred Vargas

Žánr: Detektivní

Mé hodnocení: 60% 

Obsah: Září roku 2001 bylo v Paříži zpočátku poklidné. Počasí ještě silně evokovalo léto, slunce pálilo ostošest, a tomu také odpovídala nálada Pařížanů. Na náměstí Edgara Quineta už několik týdnů mají náhodní kolemjdoucí a pravidelní posluchači o zábavu postaráno. Joss Le Guerne totiž navázal na dávnou tradici svých předků a vrhnul se na povolání vyvolávače. 

Do speciální schránky sem může kdokoliv - za menší finanční obnos - vhodit vzkaz. Jakýkoliv - třeba o tom, kde budou zítra v akci višně, ale i osobní vzkazy - zamilované, omluvné, ale nechybí ani zprávy o počasí. Joss jako bývalý námořník nikdy nezapomene přidat nějakou zajímavost o historické plavbě, a na závěr drží posluchače v napětí, zda posádka ztroskotala, či nikoliv. 

Ale teď je Joss dosst zneklidněn. Každý den navštěvuje svou schránku, kterou by si nikdo nikdy nedovolil vykrást. Jenže se začínají objevovat velmi podivné a znepokojující vzkazy, ovšem dobře zaplacené. Vypadá to jako citáty neškodného blázna či maniaka. "A když pak hadi, netopýři, jezevci a všechna zvířata v hlubinách podzemních chodeb žijící vyjdou hromadně do polí, své obvyklé prostředí opustivše, když rostliny plodící ovoce i luštěniny začnou hnít a plnit se červy..." 

Joss si vyhrazuje právo některé vzkazy prostě nečíst. Ale tohle přeci není nic zase tak divného, ne? Jenže vše začne vrtat hlavou Jossovým přátelům a dalším posluchačům. Joss už roky bydlí v místním hostinci, kde jej všichni dobře znají, a je tu i jeden bývalý profesor, Decambrais. Ten vždycky pečlivě poslouchá, a dělá si poznámky. 

A po pár dnech dojde k šokujícímu, a také šílenému závěru. Ten neznámý pisatel, ten předjímá příchod morové nákazy! Je to celé jen hloupá, velmi nevkusná legrace, nebo se schyluje k něčemu šílenému? 

Komisař Adamsberg, jehož oddělení se nachází na opačném konci Paříže, má docela jiné starosti. Nějaký vykutálený vandal kreslí na domovní dveře symbol obrácené čtyřky. Zvláštní je, že vždycky jedny dveře vynechá. Díky novinářům se Adamsberg brzy dozví o podivných vzkazech, které mají ohlašovat příchod morové nákazy. A obrácená čtyřka je znamení, které s morem také úzce souvisí! Kdysi dávno to byl talisman, který měl ochraňovat jeho obyvatele před touto "Boží metlou." 

Joss a jeho přátelé se obrátí na policii. Dojde totiž k nepředvídatelné události, a opravdu se zdá, že morová nákaza udeřila. Komisař Adamsberg a jeho podřízený Danglard se pouští do podivného případu, kde hlavní roli hrají podivné vzkazy, blechy nalezené v bytech obětí a pak také strach, který se Paříží šíří rychleji než mor? 

Uteč rychle a vrať se pozdě - heslo, které kdysi provázelo morové rány. Čili uteč co nejdál, co nejrychleji, a vrať se nejlépe, až bude po všem. Jenže jak vlastně poznat, kdy bude po všem? Vrah je totiž extrémně chytrý, důmyslný, a ani Adamsberg se svým týmem na něj nemusí stačit. A přivolaní odborníci na ty největší morové nákazy také nemají ty nejlepší zprávy. 

Kdo je tedy oním rozsévačem? Stopy jsou nejasné, a Adamsberg musí navíc ještě řešit neblahé osobní záležitosti, které se začínají prolínat do jeho práce. Někdy je lepší před vším prostě a jednoduše utéct... 




Hodnocení: Tato knížka je mým nedávným úlovkem z knihobudky. Do očí mě praštil velice zvláštní název, po prolistování jsem zjistila, že kniha spadá do edice Detektivka vydavatelství Mladá fronta, tak jsem si knížku půjčila domů. 

Sympatické mi bylo i to, že pod pseudonymem se skrývá francouzská autorka. Francouzské knihy, potažmo detektivky, zbožňuju, tak jsem byla zvědavá. Je to zvláštní, ale pořád jsem měla v hlavě ten název knížky, velmi neobvyklý, a vůbec jsem si nedovedla představit, co budu vlastně číst. Ale chtěla jsem být překvapená, tak jsem si předem vůbec nic nezjišťovala. 

Zpočátku jsem nemohla v knížce chytnout pořádně nit. Nemohla jsem se začíst. Styl vyprávění je velice neotřelý, uspěchaná, neklidná atmosféra Paříže mě hned pohltila. Vyvolávač Joss je hodně zajímavá postavička, a tento způsob obživy samozřejmě také. Veřejně číst zprávy o všem možném, nejen vzkazy, to musí být opravdu zajímavé, ale v dnešní době by se to už nejspíše neuchytilo. 

Ale knížka je více než dvacet let stará, takže do atmosféry doby se to určitě hodilo. 

Mor je samozřejmě v literatuře vděčné téma - už jsem četla spoustu detektivek z lékařského prostředí, které se zabývaly tím, co kdyby se černá smrt vrátila, ale tady to autorka pojala trošku jinak. Musím ale vyzdvihnout fakt, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých fakt z historie, přičemž spousta jich je opravdu nepříjemně mrazivých. 

Děj se rozbíhal pozvolna, a tak úplně mi nesedlo pomalejší tempo vyprávění. Příběh se vlekl, spousta postav, které se mi na začátku hrozně pletly, velká spousta odboček, pořád jsem neměla pocit, že je to ono. Chtělo to o něco více akce, napětí! Nechyběl sarkastický humor, nešťastná láska, ani věčný smolař na ženy - tak trochu klišé - ale celé to tvořilo velmi nesourodý spletenec. 

Zato hlavní postavy - konkrétně dva detektivové, každý úplně jiný, přesto se výborně doplňující, to už bylo opravdu o mnoho lepší. 

Adamsberg, detektiv, který je tak trochu snílek, ale nechybí mu brilantní dedukce, a má problém se zapamatováním jmen svých podřízených, zato mu nechybí fotografická paměť, která je skvělým společníkem. Zato Danglard, jeho přesný opak, buclatý, věčně se utápějící v alkoholu, přesto svou práci miluje, protože mu pomáhá zapomenout na osobní strasti. 

Tři sta padesát stránek bylo v tomto případě příliš mnoho. Ale kvituji s povděkem to, že jsem vůbec netušila, kdo je vlastně viníkem - a nakonec to bylo celé převrácené úplně naruby, rozuzlení bylo zajímavé. Nakonec, já nevím, moje dojmy z knihy jsou velice rozporuplné. Líbila se mi, ale jakoby autorce místy docházel dech, příliš překombinované, ale přesto jako detektivka vůbec ne špatné! 

Dávám šedesát procent s tím, že bych si velice ráda od autorky přečetla další romány, jelikož příběhy s komisařem Adamsbergem mají ještě pokračování. Ale bohužel u nás v knihovně je nemají, už jsem se ptala. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, budu ráda, když mi napíšete Vaše postřehy a názory do komentářů, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....