Přeskočit na hlavní obsah

Konec září

 Dny mi teď vyloženě splývají, pomalu už ani nevím, co je za den. Julča je hrozně hodné miminko, občas si trochu popláče, ale třeba v noci, když má hlad, tak jenom tak "mrčí," vyloženě nepláče hlady, ale mě to samozřejmě vždycky vzbudí. 

Opravdu hezky přibírá na váze, ty nejmenší oblečky jsem už musela vyřadit, a tak si říkám, jak se moje malé miminko, co jsem si minulý měsíc přivezla z porodnice, stihlo tak proměnit! Pořád kojím, máme doma ve špajzu příkrm Beba, a už podvakrát jsme ho zkusili Julince dát. No vypila celou dávku, mlíčko jí chutnalo, ale mléka mám zatím dost, takže není potřeba. 

Kojení je takový fajn výměnný obchod - Julinka se nají, a mě tím pomůže od bolesti, myslím, že mám mléka až moc, protože občas cítím nepříjemné tvrdnutí v prsu, a už dvakrát jsem se vzbudila s mokrým flekem na pyžamu od mléka. 

Situace kolem povodní se už pomalu stabilizuje, jsem hrozně ráda za to, že máme teplou vodu a elektriku, a nepřestává mě dojímat, jak se lidé dokáží v takto těžké situaci spojit. Na platformě Donio vznikly sbírky na podniky v našem městečku, tak jsem taky poslala nějakou korunu. Nejvíce mě zasáhl osud mé milované lékárny, jejíž duší je postarší pán lékárník, vždycky velmi příjemný, ochotný, a ceny tu byly narozdíl od jiných lékáren velmi příznivé. Je to opravdu šílené, když ze dne na den přijdete vinou živelné katastrofy o podnik, který jste vlastníma rukama vybudovali... 

Nikdy by mě nenapadlo, že se něčeho takového ještě dočkám, a včera jsem viděla reportáž odvysílanou v České televizi v pořadu Reportéři ČT. Vidět tu hrůzu takto zprostředkovaně, slyšet příběhy lidí, kteří teď nemají nic, přišli o střechu nad hlavou a jediné, co se jim často podařilo zachránit je holý život, to je něco tak neskutečně dojemného a smutného, že jsem u toho brečela. Opravdu to mnou velmi otřáslo.

Včera se za námi stavil kolega z práce na kafe, a místa nahoře v naší obci už některá prakticky neexistují. Bolí mě z toho srdce a pořád musím přemýšlet nad všemi těmi lidmi, co teď nemají nic, a přitom mi připadá, že to nejhorší potkalo tak dobré lidi...

Zítra se chystám k doktorovi na kontrolu po šestinedělí, a taky asi dostanu papíry k vyřízení rodičovského příspěvku, protože zatím čerpám mateřskou. Doufám, že bude všechno v pořádku, cítím se celkem dobře, a to jak fyzicky, tak i psychicky. 









Julinka se někdy pěkně pitvoří, a když se to podaří zachytit, jsou z toho pěkné momentky. 

Přeji Vám všem pěkný začátek října, hlavně v pohodě, ve zdraví, a bez žádných katastrof! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Nádherná slečna Julinka :) . Tak ať se daří a zase bude všechno dobré , neboj se .

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, opravdu je i na fotkách vidět, jak se Julince skvěle daří. Jsem ráda, že se situace u vás změnila k dobrému, bez vody a elektřiny jde všechno dost ztuha, zvlášť když je doma miminko. Moc zdravím, pá 😀😘

    OdpovědětVymazat
  3. Julinka se má čile k světu. Už jsem tu chvíli nebyla a ona tak povyrostla. Štěstí, že vás povodně minuly. Také je mi všech lidí moc líto.

    OdpovědětVymazat
  4. Julinka krásně prospívá, je dobře, že se vám daří. Lidé v místech s povodněmi to mají hodně těžké, jsou neuvěřitelně silní. Dobře, že u vás doma už vše funguje.

    OdpovědětVymazat
  5. Julinka krásně roste :) Ta zkáza je strašná :'( jste ohromně silní! Posílám spoustu síly, moc mě to mrzí :'( :'( :'(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak už...

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa